Nominace Ď 2024 č. 105:
JUDr. Michal Dlouhý, autor námětu
tv seriálu Četnické humoresky,
autor cca 30 knih o životě a práci
prvorepublikových četníků, historik
Muzea Policie ČR.
Autor nominace:
Pan Pepíno Matura, interpret, kumštýř,
podnikatel, patriot Kutné Hory,
kde poznal osobnost JUDr. M. Dlouhého.
Výběr nominace k ocenění:
Pan Martin Dohnal, majitel tiskárny SVS spol. s r.o.,
jako generální partner ceny Ď 2024 získal privilegium
udělit svou vlastní Externí cenu Ď s tím, že mohl
nominovat podle své úvahy nebo vybrat z již
přihlášených nominací – což učinil a vybral si
nominaci od pana Pepína Matury.
Text nominace:
JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D., dokumentátor MUZEA POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY v Praze
- Nominuji na cenu Ď pana doktora Michala Dlouhého, který svůj profesní (i převážnou část soukromého života) zasvětil (ale dá se říct také "oddaně obětoval") studiu a zpracování historie "českého četnictva", aby kromě naplnění vlastní touhy pochopit všechny souvislosti daného tématu, také napravil pohled na tehdejší význam "četnictva", který někdy bývá opomíjen nebo se mu dle jeho soudu neklade patřičná historická pozornost. Zásluhy českého četnictva o společnost za první republiky, dokonce v určitých smyslech i za protektorátu a pak ještě krátký čas po II. světové válce, vnímá jako právem náležící mezi "zásadní", na což navazuje i dnešní přítomnost blízká těchto témat.
Pan doktor Dlouhý sepsal ke třicítce knih o "četnictvu", vše osobně perfektně nastudoval, aby rozuměl vazbám těchto příběhů na kontext doby a ponaučením pro dnešní policii i veřejnost. Osvětová činnost a znalost tématu je podle mého soudu v ČR naprosto unikátní. Případné benefity z těchto činností v přepočtu na "věnovaných tisíce hodin bádání, hledání souvislostí ve snaze objektivně, ale poutavě téma přiblížit veřejnosti laické i odborné", nikdy nemohou vykompenzovat "vložený čas, vynaloženou práci a srdce na dlani..." - Vždyť je ochotný zdarma absolvovat i mnohé veřejné besedy. Dokonce pro lidi s touhou znát detaily, své působení "dokumentátora" v MUZEU POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY v Praze v ulici Ke Karlovu, obohacuje kromě standardní práce také dobrovolným provázením po muzeu těch, kterým nestačí jen "popisky" a mají v reakci na vystavené relikvie i řadu autenticky příchozích otázek.
Málokdo nezná úspěšný televizní seriál "Četnické humoresky", jehož autorem námětu je právě JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D., který avšak nevyhlíží nijak sebevědomě, že by si připouštěl nějaký mediální úspěch. Jeho chování je v komunikaci s kýmkoliv upřímně přirozené a to v kombinaci s darem "umět poutavě vyprávět a všechno si ještě navíc pamatovat", z něj činí neopakovatelného Znalce a Člověka. Každému přeji, aby měl možnost osobně naslouchat panu doktoru Dlouhému, alespoň já to štěstí měl mnohokrát a moc si toho vážím. Tato nominace navíc nepramení z okamžitého nadšení jeho Osobností, ale ze čtyřicetiletého kamarádství, které vzniklo mezi námi v Kutné Hoře, kterou oba jako patrioti milujeme. proto s čistým svědomím jej
jako čestného, mimořádně tématu oddaného, moudrého Člověka - nominuji na cenu Ď 2024.
Podpořený projekt:
Osvěta českého četnictva za první republiky a protektorátu v historických souvislostech.
Akt předání „Externí ceny Ď 2024 Richarda Langera“:
Oceněný JUDr. Michal Dlouhý měl toho času přednášku mimo Prahu (kde byl stylizovaně jako vždy ve své prvorepublikové četnické uniformě), ale díky „video mostu“ se na chvíli s námi spojil. Představil jsem ho tak panu Dohnalovi skrz mobil, pozdravil se takto
i s dalšími hosty akce, včetně s autorem nominace panem Maturou (na fotografii v modré košili).
Vše se událo: Galerie Vavrys, Stará Praha, 21. listopadu 2024 – krátce před předáním cen druhého předkola 24. ročníku cen Ď, ačkoliv je záměr externí ceny Ď předávat mimo standardní akce ceny Ď, ze specifických důvodů byla stanovena výjimka pro tři takovéto ceny Ď s ohledem na to, že se týká těch, kteří svou podstatou „atmosféru ceny Ď sami dotváří“: Pan František Lambert ji podporuje od prvního ročníku a osobně je tak vytížen, že nemá prostor organizovat vlastní akci (8. díl tohoto seriálu); pořadatel ceny Ď R. Langer beztak vše organizuje, takže je jedno, kde, protože vždy u toho bude (tento 9. díl); pan Martin Dohnal – SVS spol. s r.o. jako hlavní partner ceny Ď dělá pro cenu Ď 15 let maximum a je pro něj příjemné spojit v jeden čas,
kdy jde předávat krajské ceny Ď s časem předání své externí ceny Ď (10. díl seriálu ohlédnutí za externími cenami).
Okolnosti předání této externí ceny Ď (vysvětlení, proč má předávající privilegium mít svou „Externí cenu Ď 2024 Galerie Vavrys“,
kterou může mimo akce ceny Ď svým jménem podle svého úsudku udělit osobnosti, které si váží a jíž takto chce za její přínos pro veřejnost poděkovat):
V roce 2008 jsem napsal několika podnikatelům a firmám v ČR informaci o existenci projektu „Cena Ď“. Pečlivě jsem volil specifické firmy, které nejsou masově oslovované, ve sponzoringu viditelně etablované a jejich činnost je spíš specializovaná, veřejnosti spíš neznámá. Každý zná Coca Colu a myslí si, že když ji osloví, že z jeho projektu „padne naznak“, ale tu oslovují všichni a jelikož její produkty jsou fakt všude, myslím, že je logické, že podporuje „celovšudybylové akce“. Sepsat taková oslovení, když každé je trochu jiné, aby seděla ke konkrétním činnostem potencionálních sponzorů, dá časově zabrat, zvlášť, když je úspěšnost ve „vzetí na vědomí“, nikoliv v „odpovědi ANO“, jedna ku stu. Jediný, kdo odpověděl z několika set oslovených, což mne stálo několik měsíců práce bez výplaty, byl marketingový ředitel specializované tiskárny na zátěžové tisky SVS spol. s r.o. se super moderním sídlem plným špičkových technologií v Karlštejně (výhled na hrad pan majitel má nádherný, stejně jako přehled o jeho celoživotním podnikáním, jemuž dává srdce – ale tehdy jsem pana Martina Dohnala ještě neznal). Pan, křestním jménem Jakub, marketingový šéf, byl projektem ceny Ď neskutečně osloven a pozval mne do Karlštejna na jednání. Jeho zájem mne až dojímal, jak rozebíral souvislosti mezi jinakostí ceny Ď, její původní atmosférou, pojetím a tím, jak jejich firma navenek i uvnitř přemýšlí. Pan Dohnal jeho kroky k partnerství s cenou Ď posvětil a tím začala již 15 let trvající spolupráce. Když se po čase pan Jakub rozhodl opustit pozici zaměstnance a zkusit podnikání, začal jsem se potkávat s panem Martinem Dohnalem, který komunikaci s cenou Ď vzal pod sebe, protože ji už pár let pozoroval a přirostla mu k srdci. Před asi sedmi lety mi zavolal, že se mu nezdá vystavená faktura, kterou jsem po opět po roce dle dohody zaslal. Nikdy nenavrhují horentní částky, jde mi o to, abych co nejvíc na každém ročníku odmakal sám na sebe já plus ze svých dalších činností svůj životní projekt dotoval (poněvadž tím chci nezištným pomocníkům a ochotným sponzorům ukázat, že sám jsem připraven pro projekt dát své…, jak mu věřím), ale přesto je režie nemalá a každá, třebaže rozumná částka, je pro mne kýžená, byť ji přijímám nejraději jako takovou, že vím, že dotyčný sponzor projekt chápe, má ho rád a ani ne tak pro reklamu, ale pro smysl této reklamy (jeho jméno po boku ceny Ď), své prostředky, nejlépe sám od sebe, nabídne (nenaléhám, netlačím na pilu, nikdy). Takže, když mi tehdy pan Dohnal zavolal a řekl na adresu faktury, že se mu částka nezdá, myslel jsem si v duchu, že je to škoda, že ji pravděpodobně budu muset přepsat na míň (když už jsem s onou částkou počítal v rozpočtu), zatímco ale on pokračoval: „Za těch pár let, co u ceny Ď jsme, se projekt neustále svým významem posouvá výš, tak, prosím, přepište fakturu na jednou tolik!“ – Dnes už si s Martinem pár let tykáme. Jsme přátelé, věříme si, držíme si palce. Obdivuji jeho preciznost firmou napříč patry moderní budovy všudypřítomně dýchající. Jeho nadšení pro práci, inovace, špičkovost. A na druhé straně lidskost, kdy na ceně Ď, speciálně krajských kolech, si povídá s nominovanými o životě, jejich činnostech, je tam v obklopení lidí pomáhajících v hospicích, zoo, mezi mecenáši, dobrodinci, kteří poté vyjadřují, jak byl autentický, přirozený a jak se hodiny zajímal o jejich problematiky. Před dvěma lety, když slavila jeho firma firma SVS, spol. s r.o. třicátiny, pozval mne s doprovodem na hrad Karlštejn, kde zakoupil závěrečné představení sezóny – muzikálu „Noc na Karlštejně“ – aby tam, co těch krásných míst, pozval jak zaměstnance, tak nejvýraznější obchodní partery. K tomu všemu všechny hostil bohatým pohoštěním, aby touhle výjimečnou událostí „poděkoval“ za spolupráci. Sedli jsme si dozadu, automaticky. Během první přestávky pro mne ale došel, že máme místa vedle něj v prví řadě a skutečně tam byly dvě židle volné s nápisem „Richard Langer“. Zaskočilo mne to. Aby uživil chod tak velké a super moderní tiskárny, musí obracet stovky milionů a tady vpředu bych čekal, že vedle jeho rodiny usednou ti největší klienti. On se jen usmál: „Vždyť vás máme jako rodinu, proto první řada vedle mých blízkých“.
Uvědomil jsem si, že i byznysmen má srdce a to, že umí pomáhat vytvářet ekonomické hodnoty pro republiku, dávat pracovní příležitosti, podporovat charitu a vedle toho i cenu Ď – není pouze projev někdy „očekávané společenské odpovědnosti u firem těchto formátů“, ale i je to otázka obyčejného selského srdíčka, kamarádství. Vzpomněl jsem si na to, jak každý rok za ním přijedu, udělá mi u sebe v pracovně kafe a probereme cenu Ď i život. Jak tam jednou se mnou byla dcera, příště partnerka, jak jsme mu v bazaru našli starou plastiku Karlštejna za 50 korun (40 x 60 cm), kterou jsme zrenovovali a darovali mu ji s tím, že stále jen padesát korun a on měl radost: „Ale vždyť to není o penězích, ale o tom, že jste na mně mysleli! Pak mám Karlštejn rád a takovou plastiku jsem ještě nikde neviděl…“ – A už hledal místo na stěně mezi okny, kde ji pověsí…,
mezi okny, kterými vidí na skutečný hrad Karlštejn. Po tomhle všem jsem nemohl nezařadit pana Martina Dohnala mezi 17 privilegovaných, kteří si mohou letos udělit svým jménem dle své volby svou Externí cenu Ď.
Smysl a poslání „externích cen Ď 2024“:
Od samého počátku existence cen Ď slýchávám, že jde o „ceny prestižní“. Jistě jde o úžasné počiny nominovaných. Uvědomuji si však stále víc, že nebýt mnoha lidí v produkčním zákulisí ceny Ď, nebyla by cena Ď
jako taková a ona prestiž už vůbec ne. A od toho tady jsou externí ceny Ď, které si letos předá na 17 osobností zákulisí ceny Ď, abychom mohli chápat, kdo je osobně motivuje, koho oni obdivují, komu jsou vděční – a tak pochopit
aspoň trochu, proč mají tak blízko k cenám Ď, kterým nezištně pomáhají.
Aby se to ale dohromady nepletlo, nazval jsem takovéto ceny jako „externí“ a vymyslel, že se nebudou udělovat po boku standardních cen Ď, ale zcela mimo akce ceny Ď tak,
jak každý, kdo má privilegium takovou externí cenu Ď udělit, bude chtít a kde bude chtít.
Například pan Ladislav Chmelík, z Brna, emeritní tajemník Českého filharmonického sboru Brno a dlouholetý člen Kolegia ceny Ď – ji 21. 9. 2024 předal na významné akci Sokola v Třebíči, kterého nominoval na tuto cenu coby spolek cca 700 lidí, hlavně pak přes 30 obětavých nezištných cvičitelů…, kteří prý jsou dojatí a na akt předání ceny na jinak zajímavém vlastním programu, se prý moc těšili. Nebyl jsem u toho, tato externí ceny Ď si tam žila svým vlastním životem, jejím představitelem tam byl pan Chmelík, který si vše zařídil, předal,
veřejně vysvětlil a tím navíc ceně Ď zajistil v novém prostředí osvětu.
Když někdo řekne, že cena je prestižní, pak na to reaguji: „A tahle prestiž existuje díky těmto 17 osobnostem, bez nichž by nebyla a proto ji dělím na 17 dílků a z vděku každé takové umožňuji (a prosím ji o to), aby svou úvahou, svým „já“, ocenily někoho, kdo „jinde než na standardní akci ceny Ď externí cenu Ď“ převezme, ale později bude tak jako tak pozván na finále do Národního divadla, kde sice nepůjde na scénu, ale bude sděleno, že je přítomný v jedné řadě s ostatními držiteli externích cen Ď – všichni povstanou
a hlediště mecenášů a dobrodinců jim zatleská… (to je vize, uvidíme, ale já už to vidím…).
Dne 11. 12. 2024
sepsal autor a pořadatel ceny Ď 2001 – 2024
Richard Langer