„Externí cena Ď 2024 skupiny firem AZS 98“
neveřejně udělená 9. prosince 2024 v prostorách ČVUT v Praze
(za přítomnosti kamery) propagátorce užívání recyklovaných stavebních materiálů paní Doc. Ing. Tereze Pavlů, Ph.D.

Nominace Ď 2024 č. 140:
Doc. Ing. Tereza Pavlů, Ph.D., nejen „osvětátorka“, ale hlavně praktická realizátorka uplatnění recyklovaných stavebních materiálů, kromě dalších nápaditých souvislostí.

Tato externí cena Ď, stejně jako ostatní při 24. ročníku ceny Ď, nebyla ve sklárně ARTCRISTAL Bohemia ve Velkém Oseku rukodělně s láskou vyrobena „marně“. Stejně jako rodina Machálkových, zejména srdcař Ing. Jan Machálek, který se obětavě a nezištně k cenám Ď staví od roku 2008 – vše činí proto, aby tyto nádherné kousky skla dělaly oceněným radost za to, jak zase oni dělají radost, na první pohled možná neviditelnou, světu kolem sebe tím, co činí, jak myslí, mluví / tak stejně obdobně se dlouholetá členka Celostátního Kolegia ceny Ď paní Petra Kaldová snaží co nejpřesněji ten její kousíček mozaiky „zdravého rozumu a dobra“ zasadit do „obrazu života“, aby to fakt „sedělo“ – nu a výsledkem je, že své „privilegium mít možnost udělit vlastní externí cenu Ď mimo akce ceny Ď a mimo zásah Kolegia“, za to, že projektu cen Ď pomáhá, využila tak, jak se v této reportáži dočtete. Vše ale mělo dlouhý vývoj. Myšlenka „externích cen Ď“ mne napadla už v průběhu roku 2023 -, pak se vedla diskuse se sklárnou, jak by měly tyto ceny vyhlížet – a pan Machálek nakonec usoudil, že podobně jako některé ceny, které sklárna dodává na světově prestižní turnaj US OPEN. Po měsících výroby, se několik krabic těchto externích cen Ď ocitlo u mne doma na staré chalupě v Pošumaví, kde žiji a odkud do celé ČR ceny Ď produkuji. Právě tam jsem na jaře 2024 vyfotil i tuhle externí cenu Ď s myšlenkami, jak se tato „novinka“ osvědčí?! Do podzimních krajských a místních kol, následně finálové ceremonie v lednu sice zbývalo dostatek času, ale 24. ročník běžel naplno – to jsem ani netušil, že na něm odmakám přes 1200 hodin coby můj osobní vklad světu, který miluju a jenž mi vše vrací ohromným bohatstvím v podobě setkávání se s těmi nejvzácnějšími lidmi, jaké dle svého vidění života, mohu potkat. Kde ale berou motivaci ostatní, kteří ceně Ď nemálo pomáhají, jako třeba právě skláři v Oseku? Kolik, kupříkladu stovek hodin nezištně věnovala sklárna výrobě cen Ď pro daný ročník? Počítejme: „17 externích cen Ď, 15 místních cen Ď, 14 speciálních krajských cen Ď v kategorii „kouzlo domoviny“, 14 hlavních krajských cen Ď a samozřejmě 16 celostátních cen Ď! Klobouk dolů! Je ještě hodně dalších, kteří ceně Ď pomáhají po celé republice. Dohromady odpracujeme tedy tisíce hodin ve prospěch drobných okamžiků, kdy pak je z celkového počtu letošních 76 skleněných cen Ď jedna o samotě jako jeden příběh, jedna inspirace, jeden život, jeden drobný okamžik - jako střípek z mozaiky, na níž je pak s odstupu nádherný pohled - předána.

Autor nominace:
Jménem skupiny firem AZS 98, která je několikaletým partnerem ceny Ď, nominaci přihlásila ambasadorka „skupiny firem AZS 98“ paní Petra Kaldová, dlouholetá členka Kolegia ceny Ď a to jako svou „přímou nominaci“ (nemá ve své kategorii „konkurenci“ a za případné ocenění je zodpovědná pouze paní Kaldová.

Text nominace:
Petra Kaldová, ambasador skupiny firem AZS 98, nominuje…
Doc. Ing. Tereza Pavlů Ph.D. - Terezka je odborník na svém místě, už jako malá holka malovala domečky na tátově rýsovacím prkně, když on rýsoval stavební plány. Na vysoké škole našla zalíbení v recyklovaném materiálu a zasvětila mu svůj akademický život vědce. Terezka je velmi houževnaté děvče, které vymýšlí další a další způsoby aplikace recyklovaného kameniva ve stavebnictví, aby tak ochránila zdroje přírodních surovin, které jdou, za určitých podmínek nahradit. Je to neuvěřitelný dříč, pod jehož vedením přišlo na svět už několik ověřených receptur nebo skladeb, které se používají v praxi. Jak sama říká, míchat beton ji nikdy neomrzí. Je obrovským přínosem pro životní prostředí, společnosti AZS 98, zaštítěné Janem Otýsem, pomáhá naplňovat vize o cirkulárním stavebnictví. Cenu Ď AZS 98 si právem zaslouží!

Podpořený projekt:
Osvěta užívání recyklovaných stavebních materiálů pro účel ochrany přírody (snižuje se tím těžba kamene, písku apod. – tyto zdroje nejsou navíc nevyčerpatelné) a praktické kreativní kroky v tomto smyslu ve stavebnictví.

Video z předání této externí ceny Ď je k dispozici zde (FB stránka ceny Ď):
www.facebook.com/watch/?v=1728153521454585&rdid=1kFd34hgFBhX4zi5

Akt předání „Externí ceny Ď 2024 skupiny firem AZS 98 (Petry Kaldové“:
Paní Petra Kaldová se rozhodla „svou externí cenu Ď“ předat v důstojném prostředí ČVUT v Praze, kde paní docentka Tereza Pavlů působí. Že tento akt proběhl v hluboké pokoře a za upřímného obdivu a vděku vůči paní docentce Pavlů, dokazuje video, které paní Kaldová nechala svými kolegy improvizačně natočit, díky čemuž máme k dispozici tyto chvíle prožít zpětně i my ostatní.

Okolnosti předání této externí ceny Ď (vysvětlení, proč má předávající privilegium mít svou „Externí cenu Ď skupiny firem AZS 98“, kterou může mimo akce ceny Ď svým jménem podle svého úsudku udělit osobnosti, které si váží a jíž takto chce za její přínos pro veřejnost poděkovat):

V roce 2008 jsem napsal několika podnikatelům a firmám v ČR informaci o existenci projektu „Cena Ď“. Pečlivě jsem volil specifické firmy, které nejsou masově oslovované, ve sponzoringu viditelně etablované a jejich činnost je spíš specializovaná, veřejnosti spíš neznámá. Každý zná Coca Colu a myslí si, že když ji osloví, že z jeho projektu „padne naznak“, ale tu oslovují všichni a jelikož její produkty jsou fakt všude, myslím, že je logické, že podporuje „celovšudybylové akce“. Sepsat taková oslovení, když každé je trochu jiné, aby seděla ke konkrétním činnostem potencionálních sponzorů, dá časově zabrat, zvlášť, když je úspěšnost ve „vzetí na vědomí“, nikoliv v „odpovědi ANO“, jedna ku stu. Jediný, kdo odpověděl z několika set oslovených, což mne stálo několik měsíců práce bez výplaty, byl marketingový ředitel specializované tiskárny na zátěžové tisky SVS spol. s r.o. se super moderním sídlem plným špičkových technologií v Karlštejně (výhled na hrad pan majitel má nádherný, stejně jako přehled o jeho celoživotním podnikáním, jemuž dává srdce – ale tehdy jsem pana Martina Dohnala ještě neznal). Pan, křestním jménem Jakub, marketingový šéf, byl projektem ceny Ď neskutečně osloven a pozval mne do Karlštejna na jednání. Jeho zájem mne až dojímal, jak rozebíral souvislosti mezi jinakostí ceny Ď, její původní atmosférou, pojetím a tím, jak jejich firma navenek i uvnitř přemýšlí. Pan Dohnal jeho kroky k partnerství s cenou Ď posvětil a tím začala již 15 let trvající spolupráce. Když se po čase pan Jakub rozhodl opustit pozici zaměstnance a zkusit podnikání, začal jsem se potkávat s panem Martinem Dohnalem, který komunikaci s cenou Ď vzal pod sebe, protože ji už pár let pozoroval a přirostla mu k srdci. Před asi sedmi lety mi zavolal, že se mu nezdá vystavená faktura, kterou jsem po opět po roce dle dohody zaslal. Nikdy nenavrhují horentní částky, jde mi o to, abych co nejvíc na každém ročníku odmakal sám na sebe já plus ze svých dalších činností svůj životní projekt dotoval (poněvadž tím chci nezištným pomocníkům a ochotným sponzorům ukázat, že sám jsem připraven pro projekt dát své…, jak mu věřím), ale přesto je režie nemalá a každá, třebaže rozumná částka, je pro mne kýžená, byť ji přijímám nejraději jako takovou, že vím, že dotyčný sponzor projekt chápe, má ho rád a ani ne tak pro reklamu, ale pro smysl této reklamy (jeho jméno po boku ceny Ď), své prostředky, nejlépe sám od sebe, nabídne (nenaléhám, netlačím na pilu, nikdy). Takže, když mi tehdy pan Dohnal zavolal a řekl na adresu faktury, že se mu částka nezdá, myslel jsem si v duchu, že je to škoda, že ji pravděpodobně budu muset přepsat na míň (když už jsem s onou částkou počítal v rozpočtu), zatímco ale on pokračoval: „Za těch pár let, co u ceny Ď jsme, se projekt neustále svým významem posouvá výš, tak, prosím, přepište fakturu na jednou tolik!“ – Dnes už si s Martinem pár let tykáme. Jsme přátelé, věříme si, držíme si palce. Obdivuji jeho preciznost firmou napříč patry moderní budovy všudypřítomně dýchající. Jeho nadšení pro práci, inovace, špičkovost. A na druhé straně lidskost, kdy na ceně Ď, speciálně krajských kolech, si povídá s nominovanými o životě, jejich činnostech, je tam v obklopení lidí pomáhajících v hospicích, zoo, mezi mecenáši, dobrodinci, kteří poté vyjadřují, jak byl autentický, přirozený a jak se hodiny zajímal o jejich problematiky. Před dvěma lety, když slavila jeho firma firma SVS, spol. s r.o. třicátiny, pozval mne s doprovodem na hrad Karlštejn, kde zakoupil závěrečné představení sezóny – muzikálu „Noc na Karlštejně“ – aby tam, co těch krásných míst, pozval jak zaměstnance, tak nejvýraznější obchodní partery. K tomu všemu všechny hostil bohatým pohoštěním, aby touhle výjimečnou událostí „poděkoval“ za spolupráci. Sedli jsme si dozadu, automaticky. Během první přestávky pro mne ale došel, že máme místa vedle něj v prví řadě a skutečně tam byly dvě židle volné s nápisem „Richard Langer“. Zaskočilo mne to. Aby uživil chod tak velké a super moderní tiskárny, musí obracet stovky milionů a tady vpředu bych čekal, že vedle jeho rodiny usednou ti největší klienti. On se jen usmál: „Vždyť vás máme jako rodinu, proto první řada vedle mých blízkých“.

Asi před osmi lety jsem jako externí moderátor TV Plzeňská 1 (patřila mezi mediální podporovatele ceny Ď a síť regionálních tv, které toho času rády o ceně Ď informovaly veřejnost) přijel natáčet rozhovor s ředitelkou velké skupiny firem AZS 98 do rozsáhlého centra recyklací stavebních materiálů v Plzni na Valše. Byl jsem vtažen do děje světa, který jsem neznal a bavilo mne, jak žena, citlivá duše, zvládá řídit desítky tvrdých chlapů v nelehkém prostředí maxi drtičů, bagrů, tahačů v prostředí hald třeba betonových odpadů na jedné straně ohromného areálu a nových stavebních „bet kostek“ na straně druhé. Kameraman zůstával mezi tou sutí, tím rambajsem, hlomozem ocelových kol, skřípěním drtících se hmot – aby pořídil ještě řadu takzvaných ilustrativních záběrů (vkládají se pro zpestření rozhovoru mezi obrazy paní ředitelky, aby to, o čem mluví v kanceláři, bylo vždy na pár vteřin i vidět. To je čas, kdy jsem měl volno, někde jsem si sedl a u kafe vyřídil telefony, maily a tak. Tehdy ale paní ředitelka svým velkým teréňákem odjížděla z práce na Valše cosi do Plzně vyřídit a nabídla mi svezení, abych nemusel čekat (kameraman byl i řidič televizního auta). V autě se dovím, že mne delší čas na obrazovce pozoruje a vyhovuje jí moje improvizační bezprostřednost, či bych to popsal jako jakousi „obyčejnost, která má ale svůj rukopis“. Okamžitě, což ne vždy projde, ale je to pro mne důležité vědět, zda mám čest „se sucharem“ nebo „srdečným člověkem“ s tím, že první varianta neznamená „špatně“, ale vše, co v životě dělám, potřebuju, aby mi nejen dávalo smysl, ale i mne bavilo – tudíž ten můj, někdy dost „na hraně humor“, není jen cestou k tomu se několikrát za den „probudit a uvědomit si, že teď žiju“, tedy „být vytržen třeba z únavy, z práce sice od ruky jdoucí, ale už delší čas emocemi třeba neokořeněné“ – takže okamžitě jsem užil svého humoru, aniž bych to plánoval, ono jde ze mne samo – a paní Kaldové nějakou tu „nejapnost“ nadělil. Ona se nejen neurazila, nezalekla, že jsem „blázen“, ale naopak se srdečně smála tím jejím bouřlivým z nitra srdce jdoucím smíchem, kdy se její oči smějí ještě notný čas poté, kdy už ale její hlava, aniž to člověk tuší, řeší tisíce firemních problémů, starostí a výzev, aby dílo založené tatínkem a spolubudované svého času týmem, včetně jejího milovaného, dnes bohužel již několik let zesnulého bratra, fungovalo dál. Chci jen říct, že jak je jí humor na hraně blízký, stejně tak je jí blízké lidské zamyšlení a tvrdá práce v prostředí, kde se ženy spíš mezi drsňáky daleko pro hutné slovo nechodícími, nenachází – a přesto ona tohle tolik let zvládala! Stalo se tedy, že mi ještě v onom autě, během pár minut jízdy, nabídla moderování výroční konference „RECYKLIJI! NESKLÁDKUJI“, jíž od těch dob, rok, co rok, s chutí moderuji a tak vznikl důvod se potkávat, ona zjistila, že existuje cena Ď, nadchla se jí a řadu let je nejen členkou Celostátního Kolegia za oblast „život & životní prostředí“, ale i prostřednictvím skupiny firem AZS 98 i oficiální „partnerkou Ceny Ď“. Její působení ve firmě dozrálo přes roli ředitelky k roli „ambasadorky“, ale nic z toho nemá vliv na to, že když mi zavolá třeba večer v devět, tak uslyší v telefonu: „Dobré ráno! Petro!“ – A já oplátkou její smích. Za všechny ty roky si rozumíme i v lidské rovině, víme, že máme podobné hodnoty a i kdyby nebylo už nic, tohle povědomí z nás činí trvalé přátele.

Smysl a poslání „externích cen Ď 2024“:
Od samého počátku existence cen Ď slýchávám, že jde o „ceny prestižní“. Jistě jde o úžasné počiny nominovaných. Uvědomuji si však stále víc, že nebýt mnoha lidí v produkčním zákulisí ceny Ď, nebyla by cena Ď jako taková a ona prestiž už vůbec ne. A od toho tady jsou externí ceny Ď, které si letos předá na 17 osobností zákulisí ceny Ď, abychom mohli chápat, kdo je osobně motivuje, koho oni obdivují, komu jsou vděční – a tak pochopit aspoň trochu, proč mají tak blízko k cenám Ď, kterým nezištně pomáhají.
Aby se to ale dohromady nepletlo, nazval jsem takovéto ceny jako „externí“ a vymyslel, že se nebudou udělovat po boku standardních cen Ď, ale zcela mimo akce ceny Ď tak, jak každý, kdo má privilegium takovou externí cenu Ď udělit, bude chtít a kde bude chtít.
Například pan Ladislav Chmelík, z Brna, emeritní tajemník Českého filharmonického sboru Brno a dlouholetý člen Kolegia ceny Ď – ji 21. 9. 2024 předal na významné akci Sokola v Třebíči, kterého nominoval na tuto cenu coby spolek cca 700 lidí, hlavně pak přes 30 obětavých nezištných cvičitelů…, kteří prý jsou dojatí a na akt předání ceny na jinak zajímavém vlastním programu, se prý moc těšili. Nebyl jsem u toho, tato externí ceny Ď si tam žila svým vlastním životem, jejím představitelem tam byl pan Chmelík, který si vše zařídil, předal, veřejně vysvětlil a tím navíc ceně Ď zajistil v novém prostředí osvětu.
Když někdo řekne, že cena je prestižní, pak na to reaguji: „A tahle prestiž existuje díky těmto 17 osobnostem, bez nichž by nebyla a proto ji dělím na 17 dílků a z vděku každé takové umožňuji (a prosím ji o to), aby svou úvahou, svým „já“, ocenily někoho, kdo „jinde než na standardní akci ceny Ď externí cenu Ď“ převezme, ale později bude tak jako tak pozván na finále do Národního divadla, kde sice nepůjde na scénu, ale bude sděleno, že je přítomný v jedné řadě s ostatními držiteli externích cen Ď – všichni povstanou a hlediště mecenášů a dobrodinců jim zatleská… (to je vize, uvidíme, ale já už to vidím…).

Přehled dříve předaných „Externích cen Ď 2024“:
http://www.cena-d.cz/externiD.html

Dne 11. 12. 2024
sepsal autor a pořadatel ceny Ď 2001 – 2024
Richard Langer

Rozsáhlý archivní web ceny Ď od roku 2001:
www.cena-d.cz

  FB ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100057139492723

  Osobní FB stránka pořadatele ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100015892801768

  nahoru   |   domů