„Externí cena Ď 2024 paní Nadi Hynkové“ udělená 17. prosince 2024
na veřejné vánoční besídce „Denního centra Mateřídouška“ v Chodově paní Marii Sadilové, spoluzakladatelce tohoto centra.

Nominace Ď 2024 č. 145:
Paní Marie Sadilová v roce 1990 spoluzaložila první denní stacionář v republice jako nápaditá, pracovitá a obětavá bytost…

Autor nominace:
Paní Naďa Hynková, dlouholetá dobrovolná organizátorka „Místní ceny Ď v Chodově“ (což realizuje každý rok jako důchodkyně na vrub svých nákladů a svého času). Současně mnoho let vypomáhá projektu cen Ď jako členka Kolegia předkol. K tomu na své náklady organizuje neustálé „propagování“ ceny Ď v prostředí, kde se pohybuje, plus tam, kam jí síly a čas dovolí.

Text nominace:
Naďa Hynková, občanka ČR a dlouholetá členka Týmu ceny Ď, nominuje… Marie Sadilová - V listopadu r. 1990 byl v Chodově otevřen v naší republice první denní stacionář pro děti s mentálním a kombinovaným postižením. Do zařízení docházelo v té době 7 klientů, nejstaršímu bylo 14 let, nejmladšímu 2 a půl roku. Paní Marie Sadilová byla jednou ze spoluzakladatelek Denního centra Mateřídouška, stála u jeho zrodu. Od roku 2007 byla členkou rady časopisu ,,POROZUMĚNÍ", kde klienti se svými tetami každý měsíc informovali o životě ve stacionáři. Při příležitosti oslav 25. výročí vzniku ,,Mateřídoušky" byla za svou dlouholetou práci oceněna. Paní Marie Sadilová pracovala ve stacionáři až do odchodu do důchodu. Dosud do tohoto zařízení dochází, účastní se různých akcí, které se zde pořádají, zajímá se o veškeré dění. Pracovitá, oblíbená spolupracovnicemi, klienty i jejich rodiči. Milá, empatická, stále usměvavá a ve svém věku neuvěřitelně vitální - nedávno oslavila 80 let - to je paní Maruška, pro klienty ,,teta" Maruška.

Podpořený projekt:
Výrazné a potřebné zlehčení problematiky života zdravotně handicapovaných dětí a spoluobčanů, ulehčení rodinám, které se tyto spoluobčany starají.

Na fotografiích je s paní Sadilovou a paní Hynkovou zdravotně postižená Peťka, dcera autorky fotografie paní Jaroslavy Raunerové (fotila také finále…). Peťka patří mezi klienty denního stacionáře v Chodově.

Akt předání „Externí ceny Ď 2024 paní Nadi Hynkové“:
Tam, kde všichni paní Sadilovou znají, přišlo paní Nadě Hynkové jako nejlepší místo pro předání své externí ceny Ď, navíc v euforické atmosféře vánoční besídky. Paní Hynková ale jasno, kdo si tuto cenu zaslouží, ihned neměla. Setkali jsme se v letním Chodově dne 26. srpna 2024 (poslední snímek), kde jsem paní Hynkové poděkoval za mnoho let pomoci ceně Ď, dal jí drobnou pozornost a vysvětlil, že jestli chce, nechal jsem na její jméno vyrobit ve sklárně ARTCRISTAL BOHEMIA externí cenu Ď, jíž má za své zásluhy privilegium podle svého soudu komukoliv mimo akce ceny Ď a zásah Kolegia udělit. Pamatuji si, že dala najevo, když jsem na stolku v kavárně rozbalil onu skleněnou krásu, jak těžký je to úkol. Tipů na takové ocenění člověka napadne několik, avšak který je ten nejvřelejší? Čas letí, je tu závěr roku a najednou obdržím mail s popisem, komu, jak a kde svou cenu paní Hynková předala. O pár dní později své rozhodnutí následně na Nové scéně ND na finálové ceremonii veřejně – hrdě – zdůvodnila (tam proběhlo stručné představení držitelů externích cen Ď).



Okolnosti předání této externí ceny Ď (vysvětlení, proč má předávající privilegium mít svou „Externí cenu Ď paní Nadi Hynkové“, kterou může mimo akce ceny Ď svým jménem podle svého úsudku udělit osobnosti, které si váží a jíž takto chce za její přínos pro veřejnost poděkovat):

Nepamatuji si přesně, kdy a jak jsme se s paní Hynkovou prvně setkali přes net nebo osobně. Vše ale zřejmě začalo, když jsem od roku 2008 začal jezdit moderovat doprovodné akce na Filmový a televizní festival Oty Hofmana v Ostrově na Karlovarsku, což je nedaleko Chodova, místa bydliště paní Hynkové. Toho času skončila má několikaletá intenzivní, stále však nezávislá externí moderátorská spolupráce s Českou televizí a poněvadž se nikde nenabízím, neboť středem mých činností je cena Ď a to ostatní si musí zachovat nezávislost a možnost sdělovat své názory, nechávám celoživotní pouti na volné noze prostor pro přirozený vývoj a kdo chce, ať si řekne (nebo neřekne) o mé služby sám – jasně jen tehdy, když bude akceptovat můj náhled na svobodomyslnost a naopak i on mi bude, lidově řečeno „sedět“ (vím, jak si tím komplikuji život, ale výsledek je v dlouhodobém horizontu krásný – spolupracuji jen s lidmi, u nichž mi lidsky nic „nedrhne“, kterých si vážím nebo je dokonce mám moc rád. Jenže je třeba, vždy, myslet i na to, abych uživil nejen práci kolem ceny Ď, ale i své živobytí. Po „ztrátě“ externích příjmů z ČT (za vše, co bylo s touto institucí jsem vděčný – nelpím na „záruce“ trvalé spolupráce, to se pak vytrácí přirozenost) jsem tedy vymyslel internetový magazín a začal pro něj pravidelně každý týden psát tři až pět článků. Několik úžasných osobností se rozhodlo ujmout se svých rubrik a dotvořit neopakovatelnou atmosféru magazínu a zakrátko jsem měl v rámci tohoto cíleně prezentovaného coby „nebulvárního magazínu“ v databázi na 3.500 přihlášených každotýdenních odběratelů. Bavilo mne, že šlo o zajímavou skupinu lidí z oblasti jak kultury, tak vědy, zdravotnictví, historie, literatury, sportu, společenského života, charity apod. tak, aby na pozadí tohoto magazínového dění byla „nenásilně“ prezentovaná cena Ď. Psal jsem tam taky o onom filmovém festivalu – asi tak začala paní Hynková sledovat mojí práci. Záhy mi napsala, že se dopátrala, že když jsem se narodil, ona jako zdravotní sestra byla u toho. Psali jsme si stále víc, vše rozebírala, o všech myšlenkách spekulovala a poskytovala mi tím další velmi individuálně laděnou zpětnou vazbu. Jenomže jsem časově „nestíhal“ na všechny postřehy a dotazy reagovat ihned a vycítil jsem, že paní Hynkovou to trápí, neboť to mohlo vypadat, že nemám zájem, ale „časové vytížení“ byl ten důvod. A tak jsem jí jednou napsal návrh, abychom již naše myšlenky nerozebírali tam a zpátky a chytli se těch, které jsou nám nejbližší - třeba by mohlo jít o pomoc v oblasti ceny Ď. Dodal jsem: „To teprve zjistíte, kolik to všechno skutečně bere času…“ – A ono se to stalo a podnes se to takto už cirka patnáct let přátelsky a obětavě ze strany paní Hynkové naplňuje. Jako důchodkyně si na svou zodpovědnost vzala každoroční organizování „Místní ceny Ď v Chodově“ a vedení „Místního Kolegia ceny Ď v Chodově“. Magazín na netu mne mezitím živil skoro čtyři roky, aby vyčkal, než přijdou nějaké externí zakázky, které umožní v médiích prezentovat „nenápadně“ cenu Ď, zaberou mi méně času než „piplačka“ na internetovém magazínu a ještě mi externě nějakou korunu na živobytí a dotování ceny Ď vydělají. Přišly tak dvě zakázky pro dvě malé televize, v nichž jsem měl absolutně svobodný prostor ke sdělování myšlenek, názorů, dedukcí po boku standardní práce na jejich pořadech. Ta první mi přinesla možnost natočit stovky pořadů o Plzni pro místní televizi a několik tv seriálů vysílaných v síti regionálních televizí tak, že dopad byl celoplošný (Přes 100 pořadů „Potraviny z domoviny“, přes 60 pořadů o rybaření atd. – spolupráce trvala od roku 2012 do roku 2020). A ta druhá – lidová TV Šlágr, velmi diskutovaná, podle mne dobře sledovaná, kterou lidi milují nebo zatracují (která tv vzbuzuje takové emoce?), mi nabídla na konci roku 2012 externí prostor na několika pořadech jako „písničky na přání“ a tak se stalo, že dodnes tam dojíždím, avšak s tím, že už netuším, jestli jsem tam natočil 5000 věcí nebo 10000? – Každopádně všechny tyto moje mise vždy paní Hynková pečlivě sledovala a dávala mi vždy, když šlo o něco podstatné, zpětnou vazbu. Za tuhle odpovědnost u mne získala důvěru a proto jsem se snažil, aby takhle pracovitý a zodpovědný člověk měl možnost ještě víc pomáhat ceně Ď. Prošli jsme také obdobím mojí externí spolupráce s psaním fejetonů pro ČRo Dvojka, psaním velké knihy o zajímavé osobnosti – vždy byla paní Hynková nablízku. Něco se ale dost změnilo, už jsme si nepsali a nevolali často, přesto jsme o sobě věděli a „ty věci“ klapaly, čímž jsem získal oproti začátku našeho přátelství časový prostor, do něhož paní Hynková zasáhne jen, když má zásadní postřeh, protože chyby v textech, logické chyby, nedotažené myšlenky apod., po sobě sám nenajdu, na rozdíl od ní, která o všem přemýšlí a já tak mohu svou práci díky ní dost často opravit (moc děkuji – v tom množství práce je to ode Vás Dar). Léta běží, ta, co mi psala před 15 lety několikrát denně, poněvadž jí neustále přehršel prezentovaných myšlenek a příběhů činil nutkání reagovat, se jen tak neozve a přesto víme o sobě velmi moc. Tudíž si stále víc uvědomuji, že vedle oficiálních sponzorů ceny Ď jsou i takovýto lidé, že v poměru k jejím možnostem, je paní Hynková vlastně velkým mým sponzorem! Proto se neptám a rovnou ji deleguji do Kolegia předkol nebo tuhle jsem na ní vybafl, že bude v Národním divadle předávat jednu celostátní cenu Ď. A na začátku ceremonie 24. ročníku ceny Ď jsem nepoděkoval jen Národnímu divadlu, tiskárně SVS, firmě LUBRICANT a dalším, ale také „důchodkyni paní Nadě Hynkové“. Nedovedu si představit, že by tato, pro mne velká osobnost, neměla privilegium udělit si svou vlastní „externí cenu Ď Nadi Hynkové“. Jestli jsem to všechno tady napsal přesně – nevím, ale v úctě ano.

Smysl a poslání „externích cen Ď 2024“:
Od samého počátku existence cen Ď slýchávám, že jde o „ceny prestižní“. Jistě jde o úžasné počiny nominovaných. Uvědomuji si však stále víc, že nebýt mnoha lidí v produkčním zákulisí ceny Ď, nebyla by cena Ď jako taková a ona prestiž už vůbec ne. A od toho tady jsou externí ceny Ď, které si letos předá na 17 osobností zákulisí ceny Ď, abychom mohli chápat, kdo je osobně motivuje, koho oni obdivují, komu jsou vděční – a tak pochopit aspoň trochu, proč mají tak blízko k cenám Ď, kterým nezištně pomáhají.
Aby se to ale dohromady nepletlo, nazval jsem takovéto ceny jako „externí“ a vymyslel, že se nebudou udělovat po boku standardních cen Ď, ale zcela mimo akce ceny Ď tak, jak každý, kdo má privilegium takovou externí cenu Ď udělit, bude chtít a kde bude chtít.
Například pan Ladislav Chmelík, z Brna, emeritní tajemník Českého filharmonického sboru Brno a dlouholetý člen Kolegia ceny Ď – ji 21. 9. 2024 předal na významné akci Sokola v Třebíči, kterého nominoval na tuto cenu coby spolek cca 700 lidí, hlavně pak přes 30 obětavých nezištných cvičitelů…, kteří prý jsou dojatí a na akt předání ceny na jinak zajímavém vlastním programu, se prý moc těšili. Nebyl jsem u toho, tato externí ceny Ď si tam žila svým vlastním životem, jejím představitelem tam byl pan Chmelík, který si vše zařídil, předal, veřejně vysvětlil a tím navíc ceně Ď zajistil v novém prostředí osvětu.
Když někdo řekne, že cena je prestižní, pak na to reaguji: „A tahle prestiž existuje díky těmto 17 osobnostem, bez nichž by nebyla a proto ji dělím na 17 dílků a z vděku každé takové umožňuji (a prosím ji o to), aby svou úvahou, svým „já“, ocenily někoho, kdo „jinde než na standardní akci ceny Ď externí cenu Ď“ převezme, ale později bude tak jako tak pozván na finále do Národního divadla, kde sice nepůjde na scénu, ale bude sděleno, že je přítomný v jedné řadě s ostatními držiteli externích cen Ď – všichni povstanou a hlediště mecenášů a dobrodinců jim zatleská… (to je vize, uvidíme, ale já už to vidím…).

Přehled dříve předaných „Externích cen Ď 2024“:
http://www.cena-d.cz/externiD.html

Dne 11. 12. 2024
sepsal autor a pořadatel ceny Ď 2001 – 2024
Richard Langer

Rozsáhlý archivní web ceny Ď od roku 2001:
www.cena-d.cz

  FB ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100057139492723

  Osobní FB stránka pořadatele ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100015892801768

  nahoru   |   domů