„Externí cena Ď 2024 Galerie Vavrys“, udělená dva dny před finálovou ceremonií dne 6. ledna 2025 v sídle Českého červeného kříže v Praze pro Český červený kříž, zastoupenýředitelem Úřadu ČČK panem Mgr. Karolem Čukanem a brig. gen. v. v. Mgr. Lenkou Šmerdovou, vedoucí oddělení fundraisingu a strategických partnerství Úřadu Českého červeného kříže.

Nominace Ď 2024 č. 144:
Český červený kříž za připomínání odkazu jedné z nejvýznamnější ženské osobnosti v historii Československé republiky paní Alice Garrigue Masarykové.

Autor nominace:
Galerie VAVRYS, Stará Praha - Akad. Malíř Pavel Vavrys, malířka Marta Vavrysová, malíř Martin Vavrys a čestná produkční galerie Ing. Markéta Vavrysová. Nominace navazuje na dar malíře Pavla Vavryse Českému červenému kříži v podobě originál obrazu Alice Garrigue Masarykové, coby uznání značných zásluh v opatrování odkazu této velké české osobnosti.

Text nominace:
Galerie Vavrys, Stará Praha, podporovatel ceny Ď od roku 2009, nominuje…
Český červený kříž - Galerie Vavrys nominuje Český červený kříž za připomínání odkazu jedné z nejvýznamnější ženské osobnosti v historii Československé republiky paní Alice Garrigue Masarykové. Ta byla v době vzniku našeho samostatného státu zakladatelkou a též první předsedkyní Československého červeného kříže. V době trvání naší první republiky působila i v roli první dámy po boku Čs. prezidenta T. G. Masaryka. Před vznikem našeho samostatného státu k vůli státotvorným aktivitám jejího otce byla často rakouskou policií perzekuovaná. Osm měsíců trpěla ve vězení a dokonce ji hrozil trest smrti za špionáž. V době nacistické okupace Československé republiky aktivně podporovala náš zahraniční odboj v emigraci. V následujících historických etapách vývoje našeho státu byl význam její osobnosti často velmi opomíjený.

Podpořený projekt:
Zdravé a potřebné nezapomínání na skutečné Osobnosti naší vlasti.

Akt předání „Externí ceny Ď 2024 Galerie Vavrys“:
Předání externí ceny Ď se uskutečnilo v sídle ČČK v Praze dva dny před ceremonií. Když se rodinná galerie rozhodla a shodla na tom, kdo její „externí cenu Ď obdrží“ – či by ji měl získat (poněvadž je třeba, aby to dotyčný odsouhlasil, zvláště, reprezentuje-li významnou instituci, která si může hlídat s kým a čím bude spojována), oslovila vedení Českého červeného kříže s prosbou o přijetí této ceny. Pár dní trvalo, než přišla odpověď od paní magistry Šmerdové, která věnovala nemalý čas webu ceny Ď a vše zhodnotila, že jde o tradiční výjimečný a nečekaně velmi rozsáhlý projekt, jehož se rádi zúčastní. Samotné předání externí ceny proběhlo přímo u daru malíře Pavla Vavryse – obrazu Alice Garrigue Masarykové. Za ČČK byli přítomni - ředitel Úřadu ČČK Mgr. Karol Čukan a brig. gen. v. v., vedoucí oddělení fundraisingu a strategických partnerství Úřadu Českého červeného kříže Mgr. Lenka Šmerdová; za Galerii Vavrys byli přítomni syn dárce obrazu, malíř, autor loga ceny Ď + obrazů GRAND PRIX Ď 2011 až 2024 pan Martin Vavrys a čestná produkční galerie Ing. Markéta Vavrysová.

Okolnosti předání této externí ceny Ď (vysvětlení, proč má předávající privilegium mít svou „Externí cenu Ď Galerie Vavrys“, kterou může mimo akce ceny Ď svým jménem podle svého úsudku udělit osobnosti, které si váží a jíž takto chce za její přínos pro veřejnost poděkovat):

Jelikož jsem skutečně mnohokrát na mnohých místech netu psal, různě veřejně vypravoval v rádiích i v tv, nemyslím, že je nutné o okolnostech – proč právě Galerie Vavrys – tady tolik psát. Proto jen heslovitě. V roce 2009 dílem náhody potkáváme s dcerou na filmovém festivalu v Ostrově malíře Martina Vavryse. Okamžitě si jako lidé rozumíme. O rok později, můj táta, po finále ceny Ď 2010, kde měla cena Ď nové logo – dar od Martina, řekl: „Z toho kluka ta poctivost jen čiší!“ – Škoda, že se nedožil svých pravnoučat, ale osm let předem takto „požehnal“. Nic ovšem nikoho nenapadlo. Naše přátelství fungovalo na společných spolupracích na ceně Ď, ve volných chvílích pak v diskuzích o světě, životě, hodnotách, v čem jsme si byli my jako rodina a rodina Martina, navzájem nesmírně blízcí. Martin se stal záhy mým blízkým kamarádem. Jeho nezištnost, snaha pomoct, jen proto, že cena Ď má pro jejich rodinu smysl, což vykazoval i jeho táta Pavel, když v roce 2011 otevřel ceně Ď dveře do Slováckého divadla v Uherském Hradišti (pochází z Mikulčic) – bylo něco, co nás sbližovalo a současně mi ukazovalo, že i když výtvarnému umění nerozumím, Martinovi to nevadí. Prostě se mi obraz líbí nebo ho minu. On ale doma o své práci nemluví. Není rozevlátý bohém, který otevře lahev vína a něco večer namaluje. Je po otci dříč, každý den od 7.30 v ateliéru do večera. Pak rodina, děti, pomoc doma, koníček vaření. To ale předbíhám. Naše obyčejné zázemí na staré chalupě v Pošumaví, kde Markéta z části vyrostla, mu učarovalo. Je úspěšný, provozuje úspěšnou vlastní galerii na Staré Praze, ale je současně naprosto normální. Bavit se s ním o majetku nelze, ale o hodnotách života, dění – to ano. Neřeší životní trendy – každý ať si dopřeje, co chce. On má třeba rád domácí okurky, naložené houby, libuje si v mořských plodech, architektuře – nejlepším dárkem pro něj je nějaká stará kniha o Praze, sledování světového dění, neustálého vylepšování bydlení vlastními nápady, které vlastnoručně realizuje, vlastní pár džínsů, nějaké tričko a HLAVNĚ v hlavě si pěstuje funkční kreativní motor nápadů – jak a co malovat, vždyť maluje denně od rána do večera a najednou má rozpracovaných na padesát obrazů (jako stále ještě mladý umělec jich neprodal málo, referencí je fakt, že za komerční cenu ku svému věku je mnohem více než 1000 prodaných obrazů dobrý umělecký počin). Když se mně lidi ptali, co z toho mám, že dotuju tolik let cenu Ď – řekl jsem: „Dává mi to smysl, když život tak rychle letí. A třeba jednou přijede dcera se svými dětmi do Prahy (až je bude mít) a až půjdou kolem Národního divadla, pošeptá jim – tady jsem mnohokrát s vašim dědou moderovala naší cenu Ď, podle našeho scénáře, vždyť jsme to celá rodina celý rok vždycky připravovali a ze všeho finančně podporovali a vždycky to dopadlo tak, že přišli lidi a řekli, že to pro ně byl životní zážitek!“ – No a uteklo dost let, kolem Národního divadla chodí denně, bydlí 7 min. od něj, a vnoučata Amálka a Adámek už řadu let na cenu Ď chodí jako diváci (Amálka od jednoho roku – je jí šest). Na scéně moderuje jejich děda, obraz GRAND PRIX Ď stále zdarma dodává a na scéně předává Martin – jejich táta a jejich maminka Markéta je v hledišti drží za ruce. Kdyby nic jiného, jako zážitek pro vnoučata a ukázka toho, že peníze nejsou víc než "smysl něčeho, čím naplním život" - pak se vyplatilo 24 let projekt dotovat a je to něco, co je pro mne velkou odměnou.

Smysl a poslání „externích cen Ď 2024“:
Od samého počátku existence cen Ď slýchávám, že jde o „ceny prestižní“. Jistě jde o úžasné počiny nominovaných. Uvědomuji si však stále víc, že nebýt mnoha lidí v produkčním zákulisí ceny Ď, nebyla by cena Ď jako taková a ona prestiž už vůbec ne. A od toho tady jsou externí ceny Ď, které si letos předá na 17 osobností zákulisí ceny Ď, abychom mohli chápat, kdo je osobně motivuje, koho oni obdivují, komu jsou vděční – a tak pochopit aspoň trochu, proč mají tak blízko k cenám Ď, kterým nezištně pomáhají.
Aby se to ale dohromady nepletlo, nazval jsem takovéto ceny jako „externí“ a vymyslel, že se nebudou udělovat po boku standardních cen Ď, ale zcela mimo akce ceny Ď tak, jak každý, kdo má privilegium takovou externí cenu Ď udělit, bude chtít a kde bude chtít.
Například pan Ladislav Chmelík, z Brna, emeritní tajemník Českého filharmonického sboru Brno a dlouholetý člen Kolegia ceny Ď – ji 21. 9. 2024 předal na významné akci Sokola v Třebíči, kterého nominoval na tuto cenu coby spolek cca 700 lidí, hlavně pak přes 30 obětavých nezištných cvičitelů…, kteří prý jsou dojatí a na akt předání ceny na jinak zajímavém vlastním programu, se prý moc těšili. Nebyl jsem u toho, tato externí ceny Ď si tam žila svým vlastním životem, jejím představitelem tam byl pan Chmelík, který si vše zařídil, předal, veřejně vysvětlil a tím navíc ceně Ď zajistil v novém prostředí osvětu.
Když někdo řekne, že cena je prestižní, pak na to reaguji: „A tahle prestiž existuje díky těmto 17 osobnostem, bez nichž by nebyla a proto ji dělím na 17 dílků a z vděku každé takové umožňuji (a prosím ji o to), aby svou úvahou, svým „já“, ocenily někoho, kdo „jinde než na standardní akci ceny Ď externí cenu Ď“ převezme, ale později bude tak jako tak pozván na finále do Národního divadla, kde sice nepůjde na scénu, ale bude sděleno, že je přítomný v jedné řadě s ostatními držiteli externích cen Ď – všichni povstanou a hlediště mecenášů a dobrodinců jim zatleská… (to je vize, uvidíme, ale já už to vidím…).

Přehled dříve předaných „Externích cen Ď 2024“:
http://www.cena-d.cz/externiD.html

Dne 11. 12. 2024
sepsal autor a pořadatel ceny Ď 2001 – 2024
Richard Langer

Rozsáhlý archivní web ceny Ď od roku 2001:
www.cena-d.cz

  FB ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100057139492723

  Osobní FB stránka pořadatele ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100015892801768

  nahoru   |   domů