„Externí cena Ď 2024 Centra Lada (Jany Moravcové, zakladatelky)“ udělená 11. října v Kapli Panny Marie Bolestné v obci Kámen.

Nominace Ď 2024 č. 62:
Paní Iva Baštová, obětavá Duše Centra LADA v Pacově

Autor nominace:
Jana Moravcová, zakladatelka Centra LADA v Pacově.

Text nominace:
Paní Baštová, naše milá Ivuška. Drobounká krásná a křehká dáma s obrovským srdcem. Ochotná, poctivá, svědomitá, neskutečně pravdivá a pracovitá. Přesto s takovou pokorou se každou chvilenku omlouvá, že jí to tak nejde. Chodí k nám pracovat dobrovolně a se slovy: "Co bych doma dělala:" Nechci tady psát o jejím těžkém životním údělu, protože by se na mne zlobila. "Víš, Ty naše Andělko, jsme moc rádi, že tě máme.Vůbec si nedovedeme představit, že by jsitu u nás nebyla. To, co dokážeš Ty, dokáže málokdo!" - Její ruce dokáží vytvořit nádhernou keramiku. Pro její povahu jí každý musí mít rád. Má uvnitř sebe dar lásky. Tahle dáma s velikým D, si zaslouží toto srdcařské ocenění. Je obrovským příkladem i výzvou pro všechny lidičky.

Podpořený projekt:
"Srdce pro radost!" - Podpora života v centru LADA, z.s., Pacov, Nádražní 362, kraj Vysočina.

Akt předání „Externí ceny Ď 2024 Centra LADA“:
Místo předání Externí ceny Ď bylo nejenom nadmíru důstojné, ale vyzařovalo klid, vyrovnanost se vším, co život krom radostí přináší a co se dotýká poslání Centra LADA v Pacově. Svým způsobem je paradoxem, že nominovaná paní Baštová (vlevo na prvním snímku, vpravo je paní Moravcová), ač sama pomáhá nad rámec očekáváných možností a to se srdcem na dlani, jak to jen její upřímné oči prozrazují – sama nemá život snadný stran zdravotního handicapu, který ji nečekaně vstoupil do cesty, narušil životní zvyky a plány a přesto nedonutil přestat pomáhat v Centru LADA. Kapli Panny Marie Bolestné poskytl paní „Ladě“ obecní úřad Kámen za přátelské sounáležitosti jak starosty pana Josefa Dvořáka, jenž vzácné hosty z řad nominovaných přivítal, tak místostarostky paní Zlaty Vobinuškové (třetí snímek, je v černém, přívěšek na hrudi), která přítomným povyprávěla o historii kaple a vysvětlila, jak složitá bezdotační rekonstrukce v režii kraje Vysočina probíhala, díky čemuž se tato vzácná památka zachránila a slouží svému účelu i milovníkům architektury a historie.

Na akcích ceny Ď nebývají lidé, kteří k projektu nepatří. Jinými slovy „žádné rádoby celebrity jako společenské ozdoby akce“, ale pouze ti, kteří nominovali, jsou nominovaní, členové Kolegia, partneři, spolupracovníci a podporovatelé ceny Ď – jak si myslím 24 let: „Skutečné ryzí celebrity současnosti!“ – které k sobě patří, ačkoliv se před chvílí třeba navzájem někteří neznali. Lidově říkám: „Prachatej, chudej, vzdělanej, normální, slavnej, neznámej…“ – Dohromady ale všichni se smyslem pro odpovědnost vůči světu kolem sebe, nehranou, přirozenou, díky čemuž vzniká nearanžovaná atmosféra takových akcí, prožívaná naplno, přinášející radost a pohlazení Duše. Přesně tak to také zorganizovala paní Jana Moravcová, pořadatelka této „externí akce“, kam jsem byl pozván a kam jsem nechtěl jet, aby si tyto externí ceny žily svým, životem a naplňoval se jejich záměr – mimo standardní akce ceny Ď si je předají ti, kteří jinak ceně Ď pomáhají a bez nichž by cena Ď nebyla. Díky tomu mi zbývá čas na standardní akce a činnosti kolem ceny Ď a tam kde nejsem, v nových prostředích se děje „osvěta ceny Ď“ pojatá individuálně podle každého, kdo má privilegium si cenu Ď udělit. Dalším záměrem je, aby se takto postupně naučila „cena Ď“ žít i beze mne, což je pro budoucnost projektu, který považuju a prožívám jako „můj životní“, podstatné. Jenomže paní Jana Moravcová mne prosila: „Budu tam mít trému, když tam budeš a já něco poletu, tak ty to zachráníš a vysvětlíš…“ – Takže mi nezbylo, než tuto Dobrou Duši nenechat alespoň napoprvé, když mají letošní externí ceny Ď premiéry, jak se říká „ve štychu“. Ale kdybych tam nebyl, věřím, že by to proběhlo ještě krásněji, než se stalo, protože Jana by věděla, že tam nesedím a vše, co říkala o ceně Ď – neposlouchám a tudíž případné odchylnosti při vyprávění o historii projektu neregistruju. Její zodpovědnost je neskutečná a proto ta tréma, navíc tréma násobená mou přítomností. Však se ale paní Jana Moravcová náramně připravila, vše si napsala na několik papírů A4 poté, co probádala web ceny Ď a i předešlou historii „Mecenáš klubu“ od roku 1997. Klobouk dolů a poděkování, jak vše bylo vysvětlené, vše na sebe navazovalo a jak vše krásně slovem provázela.

Centrum LADA letos přihlásilo celkem 9 nominací na cenu Ď (poř. č.: 56. až 64.). Přestože šlo o předání ceny „externí“ a případná „místní“ a „krajská“ cena Ď bude vyhlášena až na třetím předkole ceny Ď 25. Listopadu v Lipnici nad Sázavou (za 7 krajů – Vysočina, Pardubický, Královéhradecký, Moravskoslezský, Olomoucký, Zlínský, Jihomoravský), kam teprve mají být tito nominovaní pozvaní, když už si vše paní Moravcová organizovala zde v obci Kámen, pozvala nejen „oceněnou paní Baštovou“, ale i osm dalších nominovaných, aby jim zde ze svého přičinění navíc jako bonus předala „nominační listiny Centra Lada Pacov“ a dárky v podobě výtvarných děl malovaných při terapiích nadanými klienty centra. Tím, že se vše dělo ve všední den a mnoho takto pozvaných osobností nemělo možnost se uvolnit z práce, bylo nás v Kapli Panny Marie Bolestné nemnoho a sálání citelné pozitivní dobré vůle z každého účastníka (to fakt nepřeháním) důstojně zaplnilo komorní prostory tak, že mne napadlo, že nás je tu hodně. Tím vysvětluji výhodu a záměr toho, že navíc nikoho na takové akce nezveme, jsou tam jen ti, kteří vědí, znají, nikdo, kdo by si sem přišel sbírat „politické, společenské nebo jiné body“, jenom proto, že jde o setkání výjimečných osobností světa ceny Ď. Pokud se u ceny Ď objeví politici, pak projekt znají, rozumí mu a vědí, co se bude dít…, jako to věděl pan starosta, který osobně u vchodu každého přivítal obětavé duše Centra LADA a zejména jejich hosty, tyto nominované osobnosti….

…pana magistra Roberta Čechuru (na fotografii s obrazem s velkým červeným srdcem; je v kožené bundě), nominace č. 58. viz: https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=1065526128695360&id=100057139492723&rdid=s0vAeJQWvfHuPAJq

…pana Miloše Tulacha s partnerkou (na fotografii drží v ruce obraz s motivy srdce; má světlou košili a nepřehlédnutelný plnovous), nominace č. 60. viz: https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=1065531808694792&id=100057139492723&rdid=XzVLr3jT1WNleCF7

…pana Jaroslava Dvořáka (na fotografii s obrazem s motivem velkého srdce a dvou dlaní; má čepku s nápisem JeDe – myšleno „Jarda JEDE!“), nominace č. 61. viz: https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=1065535558694417&id=100057139492723&rdid=8mLd8fQZRpLoZC2N

…a budoucí držitelku externí ceny Ď paní Ivu Baštovou (na fotografii s kyticí, obrazem s červenými malými srdíčky a skleněnou externí cenou Ď), nominace č. 62, viz: https://www.facebook.com/story.php?story_fbid=1065538175360822&id=100057139492723&rdid=grgHJCsMhqDapidk



Předání externí ceny Ď zkrásnila přítomnost loňských držitelů „Ceny Ď v Karlovarském kraji 2023“ – ukulelového uskupení Leleband (odkaz do reportáže z předání této ceny v roce 2023: http://www.cena-d.cz/2023karlovarskykrajhotovo.html), který vede pan Martin Doležal, s nímž se už řada lidí okolo ceny Ď skamarádila, což stalo nejenom mně (je mi sympatické, jak všude hrají ve prospěch potřebných zdarma – vloni až 60 koncertů; hlavně ale jak jsou empatičtí a člověk nechápe, jak vše při zaměstnání mohou stihnout). Zde byli ve dvou, protože této akci přecházel „Den otevřených dveří Centra LADA“, kde svým umem vypomáhali také. Na loňském finále ceny Ď jich bylo k šedesáti a jako překvapení složili pro ceremonii 18 sekundovou znělku, kterou zahráli přímo z hlediště. Nedivím se, že taková příležitost zavdala vzniku přátelství i mezi Lelebandem a Centrem LADA Pacov, kam napříč republikou ochotně ukulelisté ochotně a nezištně dorazili. Zmiňuji se o tom z důvodu radosti, že cena Ď není jen „děkování“, nejsou to jen minulé příběhy jako inspirace pro budoucí životy nás všech, ale je to i TEĎ prožívání bonusových efektů tohoto projektu, poněvadž takhle nějak fungují kluby, spolky…, pro vzájemná setkávání a nacházení společných činností při vznikání nových přátelství.

Paní Iva Baštová moc nemluvila. Slz ale za to měla v očích dost. S paní Janou Moravcovou se obě dlouze objaly. Tiskly se k sobě. Ticho v kapli bylo slyšet. Pak kytka, slova díků, slzy, pokora znatelná ze skromného postoje a výrazu v tváři. Ještě společný snímek, který jsem si přál pořídit a hlavně jsem byl rád, že ho fotím já, který tam „nechtěl být“, aby externí cena Ď v tomto koutku republiky, žila po svém. Děkuji všem za dvě hodiny života, po nichž jsem se vracel domů s naplněním, které neumím popsat, ale asi tušíte, co chci říct.

Okolnosti předání této externí ceny Ď (vysvětlení, proč má předávající privilegium mít svou „Externí cenu Ď 2024 Centra LADA Pacov (Jany Moravcové)“, kterou může mimo akce ceny Ď svým jménem podle svého úsudku udělit osobnosti, které si váží a jíž takto chce za její přínos pro veřejnost poděkovat):

S paní Janou Moravcovou jsem se potkával spoustu let na krajských kolech ceny Ď na Vysočině, ponejvíc v Gotickém sále historické radnice v Jihlavě. Na tomhle městě mne baví něco neuvěřitelného – když jsem v roce 2013 zavolal panu primátorovi Vymazalovi, ihned se rozhodl cenu Ď podpořit. Když jej pak ve funkci vystřídal nový primátor pan Chloupek, čekal jsem, jak to někdy někde bývá samozřejmým zvykem, že některé projekty, které byly v oblibě předchůdce, shodí ze stolu, avšak opak byl skutečností. To samé se dělo i po nástupu do funkce paní primátorky Koubové, která mi sdělila, že u nich, v Jihlavě, má přednost poslání projektu, před osobními zájmy. Když jsem letos informoval aktuálního primátora Jihlavy pana Ryšku, že jeho město bylo studenty nominováno na cenu Ď v kategorii „kouzlo domoviny“, zavolala mi jeho kolegyně z úřadu a upřímně mi v delším milé telefonátu vzkazovala morální podporu pana primátora a děkovala studentům s nehraným zájmem za nominaci (vyřídil jsem a v ústí na gymplu byla radost). Vždy jsem se v těch vzácných prostorách radnice potkával s jednou z těch, které toto město na své náklady při cenách Ď hostilo po stránce „střechy nad hlavou“ a pohoštění, kvůli kterému se ale na akce ceny Ď nechodí. Je však příjemné, abychom se pak u kávy a něčemu k ní mohli vzájemně setkat v hovorech na témata nám blízká. Vždy za mnou přišla paní Moravcová a vždy vyprávěla o dění v „Ladě“ a pokaždé mi také dávala zpětnou vazbu na cenu Ď, protože si na všech nominacích dávala záležet a sdělovala mi, jak je nominovaní prožívají a jaký to má pro jejich centrum efekt, neboť jim sice projevují vděk, ale cena Ď je pro ně dostupnou (zdarma) možností onen vděk znásobit o veřejné důstojné poděkování, které má tradici, funguje a je v ČR svým rozsahem a pojetím neopakovatelné.

Pro zajímavost se můžete podívat na odkaz do reportáže z krajského kola „ceny Ď 2014 v kraji Vysočina“, kde na fotografii „hlediště pod gotickým stropem“ ve druhé řadě zcela vlevo sedí v modrých šatech paní Jana Moravcová: http://www.cena-d.cz/2014krajvysocinahotovo.html

Díky tomu mi v paměti paní Moravcová utkvěla jako jedna z dlouholetých pečlivě promýšlejících autorů nominací na cenu Ď a když jsem si víc o jejich centru přečetl, zjistil jsem, že trvá tak dlouho, jako ceny Ď. Každým rokem nechávám základ projektu shodný, něco uberu nebo přidám stran kategorií tak, abych reflektoval minulé zkušenosti, reagoval na konkrétní skladbu lidí zajímajících se o projekt – aby jednoduše po tolika letech projekt nevyhořel, byl stále nový a současně stejný svou atmosférou. Zrovna jsem šel parkem v Písku, uvedl telefon a zavolal paní Moravcové: „Mám nápad, leží to ve mně pár týdnů, ale teď už to musí ven!“ – Mluvili jsme spolu notně dlouho. Paní Moravcová plakala. Má život jiný než většina z nás. Její těžce zdravotně postižená dcera je tím důvodem. Miluje ji. Ale také svůj život. Umí se postarat, ale ví, že je její povinností se i hodně ze života radovat, protože pak má sílu dát dceři potřebnou péči a lásku. Navíc je dcera paradoxně inspirací, smutnou, ale dnes jinak viděnou, ke vzniku Centra LADA. Její příběh, nezdolná vůle vybudovat i přes občasné úvodní „klacky pod nohy“, něco, co bude přinášet prospěch potřebným, ale také jejich rodinám, neboť ty si potřebují odpočinout, aby měly sílu na péči o své handicapované členy rodiny – to vše mne motivovalo nabídnout: „Pojďte se mnou do 23 ročníku ceny Ď, kdy slavíte jako já 23 let…, pojďte do speciální mimořádné kategorie, pouze o tomto roce takto pojaté a za každý rok, z těch 23 let, mi vyjmenujte všechny důležité pomocníky Lady!“

Byla to ohromně náročná práce, díky které paní Moravcová dala dohromady po nocích za sta a sta hodin na tom „odmakaných“, ale povedlo se. Měli jsme v téhle pouze pro daný ročník mimořádné kategorii na 150 srdcem popsaných nominací, zpětně často vypátraných lidí, kde komunikace skutečně vzala paní Moravcové mnoho energie a času – ale ta síla! To se nedá popsat! Začalo to velkým „Místním kolem ceny Ď v Pacově, kam byli všichni pozvaní a zaplnili tak velké sál kulturního centra do poslední sedačky! A co teprve Nové scéna Národního divadla, jaká to byla síla, když levá část hlediště povstala, když došlo na kategorii „LADA“!

Takhle vznikla úzká produkční spolupráce, stovky mailů a telefonátů mezi Janou a mnou, mezi Janou a dalšími…, až tak nasála projekt, že se stala nezištnou členkou Celostátního Kolegia ceny Ď a ve svém volnu mi s ledasčím produkčně pomáhá, protože se z nás stali přátelé, kteří se mají rádi a vědí, že k sobě patří. Naše přátelství je založené na společných hodnotách, o nichž diskutujeme a na společném hledání cesty, jak propojovat Centrum LADA s dalšími osobnostmi kolem ceny Ď nebo subjekty, stejně jako je pro mne důležitá zpětná vazba a každá rada ma adresu ceny Ď. Děkuji Janě za to moc a jsem rád, že přijala mou prosbu, aby se stala jednou ze 17 osobností s privilegiem udělit si svou vlastní externí cenu ˇD, což se tam v obci Kámen 11. Října stalo a tím se vize po „šílené mravenčí práci na naší mimořádné loňské kategorii…“ s následnou přirozeně vzniklou oboustrannou potřebou se vídat a vymýšlet cokoliv dalšího, naplnila: „Děkuju Jano, žes mne přemluvila, abych přijel. Měl jsem radost, jak se Ti to povedlo a fakt jsem si to s vnitřní velkou radostí užíval!“

Smysl a poslání „externích cen Ď 2024“:
Od samého počátku existence cen Ď slýchávám, že jde o „ceny prestižní“. Jistě jde o úžasné počiny nominovaných. Uvědomuji si však stále víc, že nebýt mnoha lidí v produkčním zákulisí ceny Ď, nebyla by cena Ď jako taková a ona prestiž už vůbec ne. A od toho tady jsou externí ceny Ď, které si letos předá na 17 osobností zákulisí ceny Ď, abychom mohli chápat, kdo je osobně motivuje, koho oni obdivují, komu jsou vděční – a tak pochopit aspoň trochu, proč mají tak blízko k cenám Ď, kterým nezištně pomáhají.
Aby se to ale dohromady nepletlo, nazval jsem takovéto ceny jako „externí“ a vymyslel, že se nebudou udělovat po boku standardních cen Ď, ale zcela mimo akce ceny Ď tak, jak každý, kdo má privilegium takovou externí cenu Ď udělit, bude chtít a kde bude chtít.
Například pan Ladislav Chmelík, z Brna, emeritní tajemník Českého filharmonického sboru Brno a dlouholetý člen Kolegia ceny Ď – ji 21. 9. 2024 předal na významné akci Sokola v Třebíči, kterého nominoval na tuto cenu coby spolek cca 700 lidí, hlavně pak přes 30 obětavých nezištných cvičitelů…, kteří prý jsou dojatí a na akt předání ceny na jinak zajímavém vlastním programu, se prý moc těšili. Nebyl jsem u toho, tato externí ceny Ď si tam žila svým vlastním životem, jejím představitelem tam byl pan Chmelík, který si vše zařídil, předal, veřejně vysvětlil a tím navíc ceně Ď zajistil v novém prostředí osvětu.
Když někdo řekne, že cena je prestižní, pak na to reaguji: „A tahle prestiž existuje díky těmto 17 osobnostem, bez nichž by nebyla a proto ji dělím na 17 dílků a z vděku každé takové umožňuji (a prosím ji o to), aby svou úvahou, svým „já“, ocenily někoho, kdo „jinde než na standardní akci ceny Ď externí cenu Ď“ převezme, ale později bude tak jako tak pozván na finále do Národního divadla, kde sice nepůjde na scénu, ale bude sděleno, že je přítomný v jedné řadě s ostatními držiteli externích cen Ď – všichni povstanou a hlediště mecenášů a dobrodinců jim zatleská… (to je vize, uvidíme, ale já už to vidím…).

Přehled dříve předaných „Externích cen Ď 2024“:
http://www.cena-d.cz/externiD.html

Dne 21. 10. 2024
sepsal autor a pořadatel ceny Ď 2001 – 2024
Richard Langer

Rozsáhlý archivní web ceny Ď od roku 2001:
www.cena-d.cz

  FB ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100057139492723

  Osobní FB stránka pořadatele ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100015892801768

  nahoru   |   domů