Děteské domovy v ČR

"DĚTI“ = ředitelka Dětského domova v Ústí nad Labem paní Alena Novotná

Aneb podrobný "foto-textový" seriál o udělování finálových cen Ď 2024 s přepsaným úryvkem tv záznamu z Nové scény Národního divadla v Praze dne 8. ledna 2025 (část devátá ze sedmnácti).

Nominace. č. 31 - viz http://www.cena-d.cz/nominace.html / cenu vyhlásil a předal otec dlouholeté členky Kolegia a inženýrky kvality v SVS, spol. s r.o. Ing. Marcely Visinger - pan Martin Dohnal, majitel tiskárny na zátěžové tisky SVS, spol. s r.o. v Karlštejně a dlouholetý generální partner ceny Ď / morální odpovědnost nese autor nominace pan Jaroslav Šimanovský, starosta MO Severní Terasa v Ústí nad Labem a Kolegium viz http://www.cena-d.cz/kolegium2024.html

Doslovný foneticky psaný úryvek přepisu tv záznamu z okamžiku předání této „ceny Ď“:

Průvodce ceremonií:
„A my můžeme k další kategorii a to je kategorie DEVĚT! Tradiční, kterou má na starosti tradičně inženýrka Marcela Visinger, což je dcera…. Říkám to správně!? Dcera majitele tiskárny SVS se sídlem v Karlštejně, inženýrka kvality, která vybírá a tatínek předává… Takže je to kategorie DĚTI! Prosím(ukazuje na v hledišti vstávajícího ze sedadla pana Martina Dohnala, majitele SVS – potlesk v hledišti). Martin Dohnal je u ceny Ď od roku 2009…

Předávající cenu Ď pan Martin Dohnal, majitel tiskárny na zátěžové tisky SVS, spol. s r.o.:
„Dobrý večer!“

Průvodce ceremonií:
„Jak si dcera notuje s těmi nominacemi, je to těžký? Co říká tatínkovi?“

Předávající cenu Ď pan Martin Dohnal, majitel tiskárny na zátěžové tisky SVS, spol. s r.o.:
„Za mně je to hrozně těžký, protože to poděkování a tu nominaci by si opravdu zasloužili všichni…, co nominovaný jsou nebo i co neminovaný nejsou a třeba ani v tomdle sále neseděj, takže pro mě je to tak hrozně těžká věc, že jsem to dal za úkol dceři, protože jsem nechtěl…, vybárat já…, osobně (hosteska mu předává vyhlašovací listinu).“

Průvodce ceremonií:
„Pan Dohnal jé…, takovej ten puntičkář! U nich v té firmě to je neuvěřitelný…, jak bych vám ho charakterizoval…? Jednou v té moderní firmě…, to má asi tři patra…, vypadá to jako hotel…, je to velikánský, tam jsou… se tiskne prostě spousta věcí pro celej svět…, jenom sklad kterej teď vybudoval…, tak tam je, to se nedá ani popsat.., co tam všechno je... A jednou jsi mi Martine říkal, že si zjistil, že na toaletě…., u té jedné místnosti, kde se tiskne, kde jsou ty nejmodernější stroje…, že ta toaleta nebyla vyčištěná po použití. Tak v sobotu povolal všechny zaměstnance a řekl jim…, tak máme tady mimořádné školení a na stůl si dal mísu od wécé a říká… toto je mísa…“

Předávající cenu Ď pan Martin Dohnal, majitel tiskárny na zátěžové tisky SVS, spol. s r.o.:
„Tu jsem teda koupil, tu jsem neodmontoval…“

Průvodce ceremonií:
„A todle to je štětka (lehký smích v hledišti, pan Dohnal se chytá za hlavu a také se směje)! Když to potóóó, tak to takhle vyčistíte! Je vám to jasný? Nebo tady budeme ještě do neděle? Tak to je Martin Dohnal (lehký smích v hledišti a nemalý potlesk).“

Předávající cenu Ď pan Martin Dohnal, majitel tiskárny na zátěžové tisky SVS, spol. s r.o.:
„Ono tady v tom příběhu je to, že spíš lidi zapomínaj na takový běžný věci, jako je třeba s tou toaletou, což není tak vhodný tady…, ale zapomínaj třeba právě i poděkovat vám všem co pomáháte a vám všem, co tady nejsou, protože to kolikrát berem prostě jako samozřejmost a ona to úplná samozřejmost prostě není. Takže za to já vám všem děkuji (potlesk).“

Průvodce ceremonií:
„Kategorie DĚTI!“

Předávající cenu Ď pan Martin Dohnal, majitel tiskárny na zátěžové tisky SVS, spol. s r.o. (čte listinu a reaguie svými slovy):
„Čtyřiadvacátý ročník ceny Ď, kategorie devět, podle nominace číslo třicet jedna od pana Jaroslava Šimanovského, starosty Městského úřadu Severní Terasa Ústí nad Labem, na základě rozhodnutí Celostátního Kolegia, cenu Ď v kategorii DĚTI získává paní Alena Nováková (potlesk).“

Průvodce ceremonií:
„Paní Alena Nováková, představte si, na to krajské kolo přivedla všechny děti z dětského domova, měla je tam, bylo to jednatřicátého srpna (drobný potlesk v hledišti) u Laguny v parku na Severní Terase… a vůbec netušila a netušil to ani autor nominace (hosteska přináší cenu a podává ruku oceněné), že se Kolegium takle rozhodlo. Včera ráno všechny nominace byly uzavřeny, veškeré hlasování hlasování skončilo (již oceněná stojí u mikrofonu).“

Oceněná paní Alena Novotná, ředitelka Dětského domova Ústí nad Labem:
„ Dobrý večer…, já strašně moc děkuju všem, kdo rozhodovali, děkuju panu starostovi…, ale já jsem NOVOTNÁ (usmívá se)! A jak mi řekly moje děti – mami, ty asi budeš přebírat cenu za někoho úplně jiného (zasměje se).“

Průvodce ceremonií:
„Tam je napsáno…? (Pan Dohnal předává listinu průvodci ceremonie) Ale tady je přátelé historicky známý, že já….“

Předávající cenu Ď pan Martin Dohnal, majitel tiskárny na zátěžové tisky SVS, spol. s r.o.:
„Si chybu neudělal, to bylo v tiskárně (smích v hledišti)!“

Průvodce ceremonií:
„(Nasazuje si brýle a hledí do listiny) Že já každej rok, když je někde jméno na ceně Ď…, nezkazil jsem vám to už v Ústí? Tam?!“

Oceněná paní Alena Novotná, ředitelka Dětského domova Ústí nad Labem:
„Přesně tak (zasměje se, průvodce ceremonií zvedá levou paži jako domluvený recesistický pokyn pro publikum, aby pozitivně skandovalo – což se stane)!“

Průvodce ceremonií:
„To aby řeč nestála! Omlouvám se, ale to já to vždycky zkazim…, jakmile je Novotný nebo Nováková…, na to vemte jed, že to popletu…“

Oceněná paní Alena Novotná, ředitelka Dětského domova Ústí nad Labem:
„Mně to nevadí, sem to já (zasměje se)!“

Průvodce ceremonií:
„Mně se líbíte tak i tak! Ste hezká (drobný potlesk v hledišti)!“
Oceněná paní Alena Novotná, ředitelka Dětského domova Ústí nad Labem:
„Děkuju, děkuju (potlesk)! Jenom k tomu, za co vlastně tu cenu mám. Já jsem dělala nejkrásnější práci v životě (je dojatá) a kdybych se ještě jednou narodila, tak chci zase bejt ředitelkou dětskýho domova (upřímně v silných emocích si dává dlaň na hruď), protože to je strašně moc zážitků, strašně moc zkušeností a všichni kdo mě znaj, tak vždycky řikali, že když já mluvim o těch dětech, že nikdy nevěděli, jestli mluvim o dětech z dětskýho domova nebo o svých vlastních dětech, mých synech, který jsou tady dneska se mnou. Děkuju moc (velký potlesk).