"KOUZLO DOMOVINY“ ČR

"KOUZLO DOMOVINY“ = "Prachovské skály" - zastoupené paní Ritou Štór Schlikovou

Aneb podrobný "foto-textový" seriál o udělování finálových cen Ď 2024 s přepsaným úryvkem tv záznamu z Nové scény Národního divadla v Praze dne 8. ledna 2025 (část pátá ze sedmnácti).

Nominace. č. 110. - viz http://www.cena-d.cz/nominace.html cenu vyhlásila a předala za onemocnělou členku Kolegia paní Květu Bodollovou, celoživotní rozhlasovou redaktorku - paní Kateřina Tušilová, členka Týmu ceny Ď a mistryně ČR v bojovém sportu alkampf - jitsu / morální odpovědnost nesou autoři nominace - studenti Gymnázia Dr. Václava Šmejkala v Ústí nad Labem a Kolegium viz http://www.cena-d.cz/kolegium2024.html

Úryvek přepisu tv záznamu z okamžiku předání této „ceny Ď“:
Průvodce ceremonií:
„Před námi je kategorie pátá KOUZLO DOMOVINY. V této kategorii dostali za úkol studenti Gymnázia doktora Václava Šmejkala v každém kraji vytipovat několik míst, která považují za kouzlo domoviny. Když sem přijede někdo ze zahraničí, tak řeknou, pojď pudeme tam, já ti to ukážu, tam je to krásný a současně tím říkám, že si myslím, že správce toho místa o to místo dobře pečuje, že je tedy o něj dobře postaráno nebo je nějakým způsobem inspirativní. My jsme měli na těch našich předkolech ceny Ď také speciální cenu, nejenom místní ceny, krajské ceny, ale cenu krajskou speciální KOUZLO DOMOVINY a v každém ze čtrnácti krajů měla být jedna udělena. Ve dvou krajích nám to bohužel nevyšlo, protože každý kdo byl nominován, musí tu nominaci přijmout, takže nám z těch více než čtyřiceti nominací těch zástupců, správců, odpovědělo jednatřicet, kteří řekli, ano přijímám a jdeme do té ceny Ď naplno a budeme tedy nechat osud…, jak rozhodne hlasování. Jak to dopadlo v těch krajích, když to vememe ze shora: V Ústeckém kraji, tam získal cenu Ď vrch Radobýl, měl by tady někde být, že jo? Máme tady zástupce Radobýlu? Potvrzoval účast…, v Libereckém kraji to bylo jezero a kemp Kristýna, v Karlovarském kraji to byla Kolonáda v Mariánských Lázních, naprosto nádherná, dokonalá…, v Jihočeském kraji to byl Zámek Hluboká, ve Středočeském kraji to byl Chrám svaté Barbory v Kutné Hoře, v regionu hlavního města Prahy to byl Památník Vyšehrad, já myslím, že dneska ráno potvrzoval účast i inženýr architekt Petr Kučera (ukazuje na něj do hlediště), děkuju pěkně (potlesk)! Vy jste si dnes před ceremonií dopřevzal cenu (kdo se nevyzvedl na předkolech cenu, měl možnost před finálovou ceremonií tuto cenu z rukou výrobce pana Machálka převzít a nechat se pro archiv ceny Ď spolu s ním vyfotit), tak se vidíme prvně v životě…, vim jak vypadá památník, ale jak vy, to jsem nevěděl (drobný smích hlediště). Tak to byla Praha…, na Vysočině to byly Klatovské katakomby (omyl průvodce večera, vše se jede zpaměti a tady došlo k záměně Jihlavských katakomb za Klatovské katakomby), což je unikátní záležitost, o které já jsem třeba nevěděl a díky studentům jsem se to dověděl a tak tady vítám náměstka primátora pana Popelku…, statutárního města Jihlava…, Radek Popelka (rozhlíží se a hledá jej v hledišti). Je tady! Támhle (ukazuje)! Pane náměstku (potlesk)!“

V hledišti sedící náměstek primátora Jihlavy pan Radek Popelka:
„Řekl jste Klatovy, ale to je Jihlava…“

Průvodce ceremonií:
„Jéžišmarjá! To je Jihlava! Jihlava! Protože v Klatovech katakomby taky se účastnily…, máme tady taky Katakomby Klatovy (rozhlíží se a paní mává z hlediště)? Ano! Vy jste cenu nedostali, ale jste úžasný, máte tam ty mumie a vedle je kavárna, kafe, zákusky (smích v hledišti), těm to tam voní těma větrákama, tam oni poříd jako vydrží těch let…, no protože (naznačuje nadechnutí vůně) to prostě tam maj, děkuju. Takže, támhle máme Katakomby Klatovy a támhle máme Katakomby Jihlava a vy jste náměstek primátora, pan…, pan…, Popelka! Prosím?“

V hledišti sedící náměstek primátora Jihlavy pan Radek Popelka:
„Radek!“

Průvodce ceremonií:
„Vypadáte dobře (smích v hledišti)! No chodíte tam asi hodně málo, do těch katakomb (potlesk).“

V hledišti sedící náměstek primátora Jihlavy pan Radek Popelka:
„Docela často…, dokonce tam vždycky o Mikuláši děláme tři dny peklo v podzemí, jako v podzemí a jsem jeden z čertů, takže mám projitý opravdu důkladně!“

Průvodce ceremonií:
„Mulisi mulisi, žena se mi vrací (na tuto parafrázi ze známého filmu reguje publikum drobným smíchem). Pudeme dál! Zdravíme Jihlavu! Pudeme z Jihlavy do královéhradeckého kraje, kde tu speciální krajskou cenu Ď získaly Prachovské skály…, tady by měla být paní Rita Štór Šliková (psáno Schliková), jako správce.., támhle…, zdravím vás, Rito (mává na ní), dneska jsme se taky prvně viděli (potlesk). A když přejdeme z Královéhradeckého kraje do Pardubického kraje, tak si představte, že tam je pro studenty z Ústí z gymnázia kouzlem domoviny…, městóó…, Litomyšl a měl by tady být místostarosta tohoto města pan radomil Kašpar, kterého také dneska vidím poprvé (ukazuje jeho směrem – potlesk)! Děkuju pěkně, že jste se přijel podívat (potlesk). A odtud se podíváme do Olomouckého kraje, kde teda zabojoval opravdu…, hodněě…, ano a to Levandulový statek, který byl na krajském kole zastoupen panem Drlíkem, kterého jsem nikde neviděl (myšleno v ND), ale před chvílí vrzly dveře a támhle ho vidím na schodech (seděl tam, hlediště bylo plné, potlesk). To je člověk, kterej nemá doma nic jiného než levanduli…, tak víte co…, tak mu zazpíváme…, levanduloáááá! Jenom začátek, jóó! Raz dva tři!“

Hlediště:
„Levandulovááá…“

Průvodce ceremonií:
„To je pro vás, pane Drlíku! Můžete říct že vám Nové scéna Národního divadla zazpívala! Kdo vám to uvěří?! Nikdo! No…, a odtuť se podíváme do Jihomoravského kraje, kde kouzlo domoviny získal v Brně Hrad Špilberk , nebo-li Muzeum města Brna. To jsou ceny, které byly na těch předkolech, ale teď máme znova a to je to úžasný – všech jednatřicet nominací k dispozici pro jiné Kolegium než to krajské, pro celostátní a hlasovalo se úplně z fleku znova, každá nominace měla novou šanci, kdo získá KOUZLO DOMOVINY, tu celostátní, nám přijde vyhlásit né paní Květa Bodollová, dlouholetá členka Kolegia ceny Ď a dlouholetá celoživotní redaktorka Českého rozhlasu, která měla tuto kategorii na starost a měla předvybírat a navrhovat k hlasování Celostátnímu Kolegiu, ale jejííí…, kamarádka, určená k tomu, aby tomu tak tady všemu rozuměla, všechno vysvětlila a to je Kateřina Tušilová, členka Týmu ceny Ď, jinak taky mistryně bojových umění, tomu nebudete věřit…, ona má čtyřicet šest kilo a sundá dvěmi prsty chlapa…, alkamf – jitsu (ukazuje jejím směrem do hlediště). Jinak…, ano, ano (kýve, že má přijít), pojď Kačenko sem (potlesk). S Květou Bodollovou se domluvily…, moc vás Květa zdraví…, bohužel je velice těžce nemocná (pár dnů poté zesnula), když před dvaaa…, třinácti lety přišla pro oo… (přeřeknutí), o obě své nohy pod kolenou, tak to nebyl problém, aby ještě dorazila na cenu Ď, ale teď se k tomu přidalo, že třikrát týdně několik hodin na dialýze a tak dál a tak dál…, všechny vás zdraví! Poprosím, abyste dodali Katřině Tušilové (ukazuje na asistenty) nominační…, nebo vyhlašovací listinu a my se dovíme, jak hlasování Kolegia dopadlo.“

Vyhlašovatelka ceny Ď paní Kateřina Tušilová (mluví za sebe i čte z vyhlašovací listiny):
„Dobrý večer, dámy a pánové! Je mi velkou ctí vyhlásit za kategorii KOUZLO DOMOVINY, dvacátý čtvrtý ročník, finále ceny Ď, nominaci (dojatá intonace), která je mi velice blízká, protože v té lokalitě žije moje druhá polovina rodiny z maminčiny strany, já jsem tam prožila dětství, spoustu prázdnin, maj tam úžasnou atmosféru, když tam jedu, tak tam jedu jako do svého druhého domova. Takže, dle nominace studentů Gymnázia doktora Václava Šmejkala v Ústí nad Labem, na základě rozhodnutí Celostátního Kolegia, cenu Ď v kategorii KOUZLO DOMOVINY pro letošní rok dvacet čtyři, získávají Prachovské skály (potlesk).“

Průvodce ceremonií:
„Přichází za rodinu, která spravuje Prachovské skály, paní Rita Štór Šlik (psáno Schlik) se svou sestřenicí Terezií Šlikovou (zvedá levou ruku nahoru a publikum dle recesistické dohody pozitivně skanduje, na scéně se předává cena). Já jsem rád, já jsem se to totiž dozvěděl hodinu před tím, jak se jmenuje ta sestřenice, já jsem nevěděl, já ji neznám vůbec a ona říká teď tam, vy to neslyšíte (šeptají si navzájem cosi do ucha, líbají se, objímají…), tam není mikrofon – co byste se báli na Prachovské skály, dudláj, dudlááj, dudlájdá! No ona (Kateřina): My se nebojíme, my tam lezeme každej den! No..,, tu cenu jste si mohli nechat, protože já ji budu mít v batohu (myšleno Rita)! Protože paní Rita Štór Šliková (Schliková) je sama horolezkyně, ona má slzy v očích (průvodce ceremonií přistupuje s mikrofonem k místu, kde se cena akorát předává).“

Oceněná paní Rita Štór Schliková:
„Ano, ano, moc mě to dojalo (skoro nemůže dojetím za slz v očích mluvit).“

Průvodce ceremonií:
„Vy, horolezkyně jste dojatá?“

Oceněná paní Rita Štór Schliková:
„Jsem! Jsem moc dojatá (má slzy, potlesk hlediště)!“

Průvodce ceremonií:
„Děkujeme sponzorovi, který vyrábí kapesníky! Máte někdo kapesník? Šliková…, je dojatá! Tady, paní Šliková (ukazuje na statický mikrofon, přistupuje však paní Terezie).“

Zástupkyně oceněných paní Terezie Schliková:
„Děkuju, děkuju…, tak, dobrý den! Wau! Moc děkujem! Když jsme tady poslouchaly všechny ty nominace, tak jsme si říkaly, žer to asi fakt neklapne, A teď je to tady. Já bych chtěla moc poděkovat všem, kteří nás nominovali a chtěla bych říct, že za celou naší rodinu, která Prachovské skály spravuje, jsme si vědomi, že to není dědictví, který padlo jenom k nám, ale je to dědictví nás všech a chtěla bych říct, že se k němu budeme i nadále chovat tak, jak nejlíp budeme umět (potlesk).“

Průvodce ceremonií:
„A budeme se fotit! Paní Šliková, plačte dál, je to hezký na tý fotkce…, to je pak takový dojemný“

Poznámka: První foto je pořízeno u hlavní ceny ceremonie obrazu Malíře Martina Vavryse – ceny „GRAND PRIX Ď 2024“. (Zprava) Rita Štór Schliková, terezie Schliková a Kateřina Tušilová. Mezi fotografiemi je i foto z dopředání speciální krajské ceny Ď v kategorii KOUZLO DOMOVINY, které se dělo před ceremonií ve foyeru Nové scény ND. (Zprava) Rita Štór Schliková, Ing. Jan Machálek ze sklárny ARTCRISTAL BOHEMIA coby výrobce skleněných cen Ď a Terezie Schliková.