ŽIVOT & lidé v ČR

"ŽIVOT & lidé = organizátor rozsáhlé party dobrovolníků při loňských povodních pan David Macoun“

Aneb podrobný "foto-textový" seriál o udělování finálových cen Ď 2024 s přepsaným úryvkem tv záznamu z Nové scény Národního divadla v Praze dne 8. ledna 2025 (část druhá ze sedmnácti).

Nominace č. 135. - viz http://www.cena-d.cz/nominace.html / cenu vyhlásila a předala paní Petra Kaldová, ambasadorka skupiny firem AZS 98, osvětátorka ochrany životního prostředí, dlouholetá členka Kolegia a partnerka ceny Ď s privilegiem udělit tuto cenu / přímá nominace paní Petry Kaldové za níž bez hlasování Kolegia nese osobní morální odpovědnost

Úryvek přepisu tv záznamu z okamžiku předání této „ceny Ď“:

Průvodce ceremonií: „Toto je kategorie, kde si Petra sama nominuje jednoho člověka (má privilegium přímé nominace)….“

Členka Celostátního Kolegia paní Petra Kaldová
(čte s vyhlašovací listiny a dodává vlastní slova):

„24. Ročník finále ceny Ď, kategorie druhá – dle přímé a jediné nominace v této kategorii, kterou morálně garantuje partnerka ceny Ď paní Petra Kaldová – to jako já (drobný smích v hledišti) – ambasadorka skupiny firem AZS 98 a členka Celostátního Kolegia ceny Ď, se uděluje cena pod názvem ŽIVOT a lidé… a cenu získává, tedy to obří poděkování…, ode mě dostane pan David Macoun, organizátor dobrovolnické party duchovních dobrovolníků, kteří při loňských povodních na Jesenicku zachránili tisícovce lidem jejich obydlí…. a předali jim ho absolutně bezpečně čistý, aby se mohli vrátit do svých domovů, to všechno zvládli za dva týdny, protože David je supr organizátor a já ho zvu tímto sem na jeviště…., kde ho mám?(Velký potlesk s hlasitým doprovodem nadšených povyků hlediště). A jenom doplním, že lidi z Písečný a Nové Vsi začali tu partu nazývat Žlutými anděly.“

Oceněný David Macoun:
„Dobrý večer! Tahleta cena pro mě znamená strašně moc a to z toho důvodu, že ta cena vyjadřuje pro mě jedno strašně důležitý slovo… a to je - pomoc. Protože, když jsme s tou partou Žlutejch andělů přemejšleli nad tím, že jestli pojedem nebo nepojedem a viděli jsme ty záběry v televizi, viděli jsme, co se vlastně v okolí Jesenicka dělo, tak to pro nás bylo celkem jasný rozhodnutí, že jedeme pomoct. A ta pomoc bylo něco, co nám celou dobu, celejch těch čtrnáct dní rezonovalo v srdcích a co nás hnalo do předu, protože jestliže čtrnáct dní jsme…, já tomu říkám – bagetovou dietu, jestliže jsme pomalu nespali a dělali jsme od rána vod sedmi patnácti do večera do tmy a takhle jsme jeli každej den bez teplý vody, bez tepla a nechcete vědět, jak dlouho jsme nosili jedno voblečení, tak to, co nás hnalo celou dobu dopředu, bylo to vědomí tý pomoci a toho, když se podíváte na člověka, když mu předáváte ten barák a von se může vrátit zpátky, kdy zbývá to jenom vysušit, ale nemusí vytírat… a von se na vás podívá a …teď mu třeba ukápne ta slza a poděkuje vám…, tak to bylo pro mě osobně něco, co mně strašně hnalo dopředu a myslím si, že celou tu bandu. Ale tadle cena Ď je…, vnímám, že není jenom pro mě, že není jen pro tu partu, co tam se mnou byla, ale že je hlavně pro ty lidi, co tam přišli některý i o celý ty baráky, který přišli o spoustu tady takových těch statků a výdobytků společnosti, ale jestli něco, co ta povodeň tam dokázala…, tak je to ukázat lidem, že ten majetek není všechno a že je strašně důležitý to přátelství, že je strašně důležitý jeden druhýmu pomáhat, protože nikdy nevíme, kdy my budem potřebovat pomoc. A tady v hledišti sedí ještě dva lidi, kterým bych strašně rád poděkoval – a je to pan starosta z jedný obce, z který tam jezdil a pomáhal a která je hned vedle, obec Supíkovice a paní místostarostka Písečně, kde jsme vyčistili kolem stovky baráků…. a já bych vás teď všechny chtěl moc poprosit, abychom jim společně zatleskali za to, jak to tam zvládli, protože oni byli ti, co tam byli celou dobu, tam byli úplně od začátku a bydlí tam každej den…, takže já bych vám chtěl tímto strašně moc poděkovat, jak jste to tam zvládli a že jste nás tam hlavně na začátku přijali a nechali jste nás, abychom vám mohli pomoct. (Velký potlesk) A já si neodpustím poděkovat eště jednomu člověku a to je člověk, který tu už mezi náma není, minimálně tělem – ale tou duší je tady stále mezi náma a je to člověk, kterej mi dal možnost studovat, to co jsem si nastudoval a pak jsem byl schopnej zvládat všechny ty věci, který tam byly potřeba zvládat – organizovat tu skupinu, pomáhat lidem. Je to člověk, kterej sepsal …pro mě krásnou a neskutečnou technologii, jak skutečně někomu pomoct a to je pan Habárd. Takže vás poprosím o poslední potlesk, než odsud odejdu a to je panu Habárdovi, který mi dal tu možnost si nastudovat, jak komunikovat s lidma a jak organizovat věci, děkuju. (Potlesk).

Průvodce ceremonií (v návaznosti na zmíněné bahno):
„A teď, když je pan Macoun umyt od bahna, využije toho, že se nechá vyfotit (drobný smích v hledišti a následuje společné foto pana Macouna s paní Kaldovou u obrazu GRAND PRIX Ď)“