SPORT pro čest a slávu v ČR

"SPORT pro čest a slávu“ = paraolympionička a podporovatelka Hospice svatého Štěpána - slečna Alexandra Borská

Aneb podrobný "foto-textový" seriál o udělování finálových cen Ď 2024 s přepsaným úryvkem tv záznamu z Nové scény Národního divadla v Praze dne 8. ledna 2025 (část sedmá ze sedmnácti).

Nominace. č. 79. - viz http://www.cena-d.cz/nominace.html / cenu vyhlásil a předal pan Michal Čupr, bronzový olympionik v šermu z Paříže a dlouholetý člen Kolegia / morální odpovědnost nese autorka nominace paní Jaroslava Raunerová, fotografka ceny Ď, členka Kolegií předkol, v tomto případě občanka ČR a Kolegium viz http://www.cena-d.cz/kolegium2024.html

Úryvek přepisu tv záznamu z okamžiku předání této „ceny Ď“:

Průvodce ceremonií:
„A je tady sedmá kategorie, SPORT pro čest a slávu. Poprosím někdejšího studenta Gymnázia doktora Václava Šmejkala, který je už čtrnáct let členem Kolegia ceny Ď, už tehdy šermoval. Když byla Paříž, ta olympiáda, tak takhle sedím v Blatné v restauraci, jak projíždím jižní Čechy s partnerkou á…. já nemám doma televizi, tak jsem mimo televizi, tak si automaticky jakože ji nevidim a slyšel jsem tam, že tam nějaký sport v tý hospodě de a v té televizi…. A říká ta partnerka, co na to vidí – hele, olympiáda, tam jě ňákej šermíř, českej, zrovna teď tam je – a já říkám, jó, to já znám jednoho, ten nám pomáhá s cenou Ď…, takovej, fakt poctivej strašně slušněj kluk, Michal Čupr a ona – vždyť to je von! Michale, kde seš (potlesk se skandováním)?! Bronzový olympionik, zdravím, kamaráde (podávají si ruce). Kde to mááš, prosim tě, kde to mááš (stále si dlouze třepou rukama, on se usmívá, kýve hlavou, dlouhý potlesk doznívá)?! Je ošmataná hodně úž (myšleno medaile)?!“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„No, už docela je hodně ošmataná, já vás všechny zdravim, hezkej podvečer!“

Průvodce ceremonií:
„Kde ji máš?“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„Jako vždycky, v kapse (drobný smích v hledišti).“

Průvodce ceremonií:
„Počkej, počkej, počkej, já nechám hlasovat (k hledišti zvedá a dolu dává levici dle recesistické dohody, že nahoru znamená skandování a dolů dá publikum najevo nespokojenost), bude to tak (nahoře ruka) nebo tak (dole…, načež publikum reaguje na polohu nahoře a skanduje).

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
(z pravé kapsy oblekových kalhot vytahuje bronzovou medaili, usmívá se, potlesk)

Průvodce ceremonií:
„To má do smrti ale, to mu nikdo neveme (velký potlesk)!“ Tak tendleten kluk mi volal, psal před třema dny, kolik bylo, když jsi napsal první meil, tři padesát?

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„Nó, ˇňákej takovej podobnej čas…“

Průvodce ceremonií:
„A do kolika jsme si psali, než jsme šli spát?

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„Asi už půl pátá, jsem už zalehnul, protože jsem musel druhej den na trénink, tak jsem šel spát (usměje se nad tím).“

Průvodce ceremonií:
„Kolik si musel projít těch kategorií a těch nominací? Načetls to poctivě?“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„Nóó…, já jsem byl úplně zaskočenej tim, kolik je těch nominací tam bylo, hrozně teda příjemně, protože je hezký, že vlastně je tolik lidí, co pomáhá a je komu poděkovat za tu pomoc ááá…, tak jsem se vrhnul do prvního mejlu, nad tim jsem se docela dlouho zdržel, pak jsem se vrhnul do druhýho, do třetího a najednou koukám, že je půl čtvrtý, tak jsem si říkal, že sen ten…, to večerní hlasování, který mělo být asi do jedenácti, klasicky protáhlo, že zase nestíhám a zas je to trošku se zpožděním, ale snažil jsem se to teda odhlasovat, projít tam ty nominace a všechno si to projít, pročíst, abych viděl, kdo všechno pomáhá, jakým způsobem a co všechno hezkýho se tu děje u nás.“

Průvodce ceremonií:
„My ti to odpustíme, že sííí to nestiiihl do těch třiadvaceti večer. Poprosim, abyste donesli (ukazuje na asistenty) listinu olympijskému bronzovému medailistovi Michalu Čuprovi, který začínal v Téjé Litoměřice…, řikám to dobře?“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„Ano a to stále platí!“

Průvodce ceremonií:
„A kterej je patriot Litoměřicko – Ústecký…“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„Přesně tak!“

Průvodce ceremonií:
„A má tady maminku…“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„Ano…“

Průvodce ceremonií:
„…trenéra pana Jiřího Bodó….“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„…je to takovej můj trenér a hlavně je to můj takovej technik a zbrojíř….“

Průvodce ceremonií:
„Á ještě tu je někdo s tebou, kdo to je?“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr:
„Eště sem dorazila jedna nominovaná a to je Klára Zímová (potlesk).“

Průvodce ceremonií:
„Tak, poďme na to!“

Předávající cenu Ď, dlouholetý člen Kolegia ceny Ď a bronzový olympionik z Paříže pan Michal Čupr (čte z vyhlašovací listiny a komentuje svými slovy):¨
„Takže, dvacátý čtvrtý ročník finále ceny Ď, kategorie sedmá, dle nominace číslo sedmdesát devět od občanky ČR paní Jaroslavy Raunerové a na základě rozhodnutí Celostátního Kolegia, cenu Ď v kategorii SPORT PRO ČEST A SLÁVU získává…, slečna Alexandra Borská (za skandování publikum výrazně tleská).Teď nominace zní, že paní Raunerová si Saši velmi váží a obdivuje jí za její sílu, odvahu i odhodlaní. Saša je hendikepovaná (handicapovaná) dívka, která žije naplno, je reprezentantkou paraplavání, plavala na paralympiádě v Paříži (již oceněná dorazila na scénu), první sbírku pro hospic založila už ve svých dvanácti letech…, letos se rozhodla, že od začátku roku do srpna dá ze svého kapesného jednu korunu za každý naplavaný kilometr na tréningu…, snaží se podporovat hospic pravidelně, aby to mělo smysl. A my jí moc děkujem (ohromný potlesk, Michal si se Sašou podávají ruce a líbají se na tváře, Saša si utírá slzy, předává se skleněná cena…).“

Průvodce ceremonií:
„To je borec! Co?! Ta holka! To je…! Jste neuvěřitelnej borec, slečno! A jak jste mi psala – já bych prosila, pokud smim, ňákej mejl…, čtyry dny zpátky – já bych prosila sedadlo, aby bylo na kraji, abych doleva do uličky si mohla dát noh, já ji nemám pohyblivou…, tak…, tak…, sem si říkal, jestli todle pokazim a dám vám to doprava…? Nepokazil jsem to a já jsem se modlil, aby Kolegium dalo hlas vám…, my tady totiž máme velkou konkurenci…, je tady jeden velkej hendikepovanej absolutní borec, mistr v pink ponku, kterej potazil největší mistry světa amoleta, má všechny možný tituly a já bych chtěl, abyste se společně vyfotili. Byl na paralympiádě v Pekingu…, Zbyněk Lambert, kterej vím byl konkurencí v hlasování, jinak také držitel Externí ceny Ď, proto tady sedí… (potlesk), ale ten původně už nikdy neměl vstát po úraze z postele… (velký potlesk), poďte Zbyňku! Měl do konce života ležet na posteli a poráží nejenom evropský, český, ale i světový pinponkáře…, v České republice je šest set registrovaných hendikepovaných pinkponkářů…, v Číně je dest milionů a on ty nejlepší tam poráží (průběžný potlesk, on přichází na scénu) a on se teď s váma vyfotí! A prohrál teď s váma, protože tady Kolegium vám chce udělat radost (podávají si ruce, průběžný potlesk), protože si to zasloužíte oba (on zvedá Externí cenu Ď, kterou získal již před ceremonií, průběžný velký potlesk pro oba, ona opřená o berle se usmívá radostí, následuje společné foto tří olympioniků – Michala, Saši a Zbyňka, nastane ticho…). A jak jsou ti sportovci vážní, jo (drobný smích publika). Člověk by čekal, že tam…, a co ty večírky pak potom zápase, pane Lamberte…?!“

Držitel Externí ceny Ď pan Zbyněk Lambert:
„Večírky jsou po každym turnaji světovým (drobný smích hlediště). A…, se nezúčastňuju!“

Průvodce ceremonií:
„Alexandro…, jste Alexandra? Co večírky pak, oslavila ste to nebo jak to je?“

Oceněná sportovkyně Alexandra Borská:
„Já jsem se póó návratu z Paříže vrhla hnedka do školy, takže (průvodce naznačí gestem ruky, aby publikum recesisticky projevilo zklamání…, smích).

Průvodce ceremonií:
„Ale budem předávat! Předávej! Omympioniku předávej! A vždyť jsou vlastrně všichni tři olympionici (potlesk, předává se cena), ty bláho (velký potlesk), to je neuvěřitelný, tak prosim (za potlesku se odeberou k obrazu GRAND PRIXĎ k pořízení společné fotky).