M Í S T N Í   N O M I N A C E   -   P L Z E Ň  2020

Dětský domov DOMINO, Plzeň nominuje:

DEJME DĚTEM ŠANCI o.p.s. - DDŠ je ten nejvěrnější, nejstálejší a nejvíce pomáhající partner, který si zaslouží opětovnou nominaci. Pomáhá svými projekty a nebýt jich a jejich podporovatelů, neúčastnily by se, ani v loňském roce, děti táborů, pobytových aktivit, škol v přírodě, nenavštěvovaly by posilovny, kurzy plavání, ale neměly by třeba ani kvalitní brýle, rovnátka.
Velkou pomocí je pro naše děti možnost být ve Stipendijním programu v rámci projektu “Pomoz mi do života..“, ze kterého je jim hrazeno nájemné, cestovné, školní pomůcky, prospěchové a motivační stipendium.
Nezanedbatelný je pro náš dětský domov i materiální přínos formou „Startovacích balíčků“ při odchodu dětí do samostatného života, který je rovněž součástí tohoto projektu. Další pomoc je forma hostitelské péče, která je součástí projektu Najdi si mě a finanční podpora dětem, které odchází do samostatného života v projektu Podporuj mě!
Díky projektu „ Strom splněných přání“, mají naše děti krásné a štědré Vánoce.
Velmi si vážíme spolupráce a děkujeme, že pomáhají pomáhat. Děkujeme!

Tomáš Slavata - Tomáš a jeho „Hromová parta“ jako první reagovali na danou situaci COVID 19. Několikrát zavezli do dětských domovů včetně toho našeho antibakteriální gely, desinfekce ANTIKOVID, krémy na ruce a vitamíny a dle potřeb i ochranné obleky a štíty. Pomohli nám vytvořit dostatečnou zásobu dezinfekcí, za což jsme byli velice rádi. Zásobovali nás po celou dobu vším potřebným a dokonce dostaly děti i bonbóny Skittes a hry Monopoly, aby si během pandemie nenudily. Z vlastních zdrojů a díky svým přátelům Tomáš zavezl více jak 152 dětských domovů. Tisíce kilometrů za volantem, tisíce litrů dezinfekce a spoustu času. Nepotřeboval k tomu velkou nadaci ani dělat velké sbírky, ale dokázal se společně spojit a svoje peníze a možnosti směřovali k této pomoci. A to vše bez prezentace, fotek a jakéhokoliv veřejného děkování. Zaslouží si vyjádření velké úcty, lidskosti a skromnosti. Děkujeme!!!

Nadace Terezy Maxové dětem - S Nadací Terezy Maxové dětem spolupracuje náš dětský domov již několik let. Této spolupráce si nesmírně vážíme a jsme za ni vděčni. Díky grantovému projektu Coménius byly některé děti podpořeny v oblasti vzdělávání a osobního rozvoje. V době nouzového stavu COVID 19, která pro nikoho z nás nebyla jednoduchá, byla nabídka pomoci ještě intenzivnější a velice účelná. Finanční podporu v hodnotě 31 746,- Kč jsme využili na nákup technického vybavení za účelem výuky-tiskárna a notebooku a nákupu nezbytného hygienického vybavení – dezinfekce. Dále každá rodinná skupiny dostala pro výuku dětí notebooky, celkem 6 kusů na 6 rodinných skupin. V pomoci nechyběly ani roušky, kterých jsme obdrželi pro všechny naše děti a hygienické potřeby. Ve volných chvílích si děti vymalovávaly omalovánky TERIBEAR a moc je to bavilo. Děkujeme a alespoň touto formou nominace na Cenu Ď.

František Radkovský, emeritní biskup plzeňský, prezident Diecézní charity Plzeň nominuje:

Ing. Jiří Lodr - Nesmírně obětavý a organizačně velmi schopný a odborně zdatný ředitel Diecézní charity Plzeň, snad nejlepší ze všech diecézních ředitelů, plný lásky ke všem, zvláště k charitním pracovníkům a klientům.

Městská charita Plzeň nominuje:

Mgr. Jaroslava Mossoczyová - Paní Jaroslava začala svojí spolupráci s vozíčkáři v Plzni o sametové revoluci v roce 1989, kdy volali do Občanského fóra s prosbou, aby jim někdo zprostředkoval, co se děje. A tak je na popud dcery začala obcházet. Zjišťovala přitom jejich problémy, potřeby a začala uvažovat o pomoci. Spojila se s Městskou charitou Plzeň pí Srbovou a jako druhé město v republice už v roce 1997 začala fungovat jako další středisko MCHP osobní asistence pro ZTP v bezbariérovém domě v Kaznějovské ulici i v terénu. Jako koordinátorka tohoto projektu pracovala zprvu zcela dobrovolně, po přijetí zákona o sociálních službách pak za minimální odměnu. Stále je však registrovaný dobrovolník přes TOTEM a do současné doby – ač jí bude v dubnu 80 let, stále dobrovolnickou činnost pro tento projekt vykonává. Vděčí jí za mnohé i organizace Vozíčkáři Plzeňska, kde byla dlouholetou místopředsedkyní a kteří úzce s charitou v tomto projektu spolupracovali. Všechny zkušenosti z této práce zúročila v posledním roce života svého manžela, který skončil na vozíku. Předává stále optimismus a vděčnost za to, že je relativně zdravá a její činnost je smysluplná.

Richard Langer, autor a pořadatel, člen týmu ceny Ď, Plzeň nominuje:

Ing. Pavel Gregorič - Ing. Pavel Gregorič byl vždy zapálený pro práci, kterou zastával. Je to muž zcela odpovědný vůči svěřeným firmám, které kdy vedl. V roce 1997 jsem jej oslovil jako tehdejšího generálního ředitele Královského pivovaru Krušovice s nabídkou účasti v nově založeném projektu „Mecenáš klub“, který byl předchůdcem „ceny Ď“. Sdružoval na jedné straně podnikatele, manažery, firmy a na straně druhé - muzea, divadla, umělce a další osobnosti světa, který potřebuje mecenáše. S Pavlem jsme se neznali, neměl jsem ani žádné doporučení, jen jsem na něj sehnal telefonní číslo a zavolal mu, načež mne pozval na jednání a okamžitě řekl: „Ano, takový projekt podpoříme!“ – Což nebylo v té době ani náhodou samozřejmé, neboť jsem oslovil tisíce firem a neuspěl a když bych měl šanci uspět, často po mně chtěli ředitelé takzvaně „něco bokem do kapsy“ za to, že nový projekt podpoří, na což jsem lidsky a ani vůči novému projektu a jeho smyslu, nereagoval. Pavel byl ale ihned nadšený vším, co Mecenáš klub podnikal a vše nejen prostřednictvím pivovaru v Krušovicích finančně, ale také osobně svým časem, osobní účastí na akcích, osobními konzultacemi a debatami o propojení světů byznysu a kultury, vědy, charity… podporoval.

Pak mi na začátku roku 2000 řekl, že na dvacet akcí Mecenáš klubu za rok je fajn, ale časově je exponovaní lidé nestíhají navštěvovat a je to prý škoda, když mají obsahový smysl, který je zajímá. A pravil: „Nemůžeš to obrátit?“ – Myslel tím, abych neorganizoval dvacet malých akcí ročně, ale jednu velkou…. A když to prý dokážu, poskytne mi ještě větší finanční podporu. Zprvu jsem si myslel, že je to výmluva, že již firma, kterou vede, nechce mé akce podporovat, což se po pár letech stává u mnoha firem z důvodu potřeby změny v zacílení sponzoringu, ale když jsem 11.6.2000 dostal nápad zvaný „cena Ď“ a zakrátko jsem o něm vyprávěl Pavlovi, obratem navýšil podporu jednou tolik. I proto se mohl konat první ročník ceny Ď dne 11. 6. 2001 v historické budově Národního divadla v Praze.

Přes všechnu finanční pomoc pivovaru v Krušovicích a dalších partnerů, jsem si na první ročník musel vzít půjčky a ty jsem pak splácel dalších 6 let. Mezitím jsem každým rokem bral půjčky na další ročníky až do 12. ročníku v roce 2012, které jsem spolehlivě doplatil v červnu 2019. Píšu o tom proto, abych dokreslil situaci kolem ceny Ď, která obsahově fungovala vždycky skvěle, ale jak je nezávislá a zachovává si svůj neokázalý rukopis, je pro řadu sponzorů tím pádem nepřitažlivá a tak každý, kdo v ní naopak našel její hodnotu, v mém sdci zaslouží násobný dík.

Ing. Pavel Gregorič mi slíbil podpořit prvních pět ročníků ceny Ď s tím, že pak už musím hledat další podporovatele a firma, kterou vedl pro zpestření svých promo aktivit dá zase přednost jinému zajímavému projektu. A tak se stalo. Nicméně když naše spolupráce po letech tedy skončila, navštívil jsem Pavla a dal mu malý dárek – malý kus skla značky Moser (tehdejší výrobce cen Ď), na kterém bylo vyryto malé písmeno „ď“. A dodal jsem: „Až nyní, když naše spolupráce končí, ti mohu říct, že tě mám rád a vážím si tě, neboť teď už to nemůžeš vyhodnotit jako podlézání pro účel profitování, ale jako upřímné sdělení. Podali jsme si ruce a od té doby jsme pouze soukromí přátelé, navštěvujeme se, píšeme si, voláme si – už celých 15 let pouze přátelství, avšak vzniklé vlastně díky ceně Ď.

Poté jsem oslovil na 600 firem v ČR a uspěl u jedné z nich. V Rodinném pivovaru Chodovar, kde si cena Ď získala srdce pana Jiřího Plevky st. a tento pivovar je generálním partnerem ceny Ď od roku 2006 až po letošní 20. ročník. Bohužel nedávno pan Plevka zesnul, ale mám ho v srdci také navždy, protože byl stejně posedlý poctivou prací, jako Pavel, protože měl vždycky smysl pro život kolem sebe, stejně jako Pavel.

Fakultní nemocnice Plzeň, nominuje:

Rouškové jaro s Covidovou jedenáctkou
Jaro 2020 bylo jiné, rouška a pojem Covid 19 byly denně s námi.
Život se ve Fakultní nemocnice Plzeň změnil neskutečnou rychlostí. Neustálé zvonění telefonu, houkání sanitek a vystrašené pohledy pacientů. Obavy z prvního úmrtí se naplnily a pak již byly všechny dny stejné, mírně děsivé. Chodníky v nemocnici byly poloprázdné, některé operační sály a oddělení zavřená, naopak jiné prostory byly plné pacientů a přítomného strachu z neznámého, zda TO dobře dopadne. Nemocnice fungovala jako správně sestavený hodinový stroj. Vše bylo poprvé, všichni se učili, i z vlastních chyb, a díky rozvaze a pokoře mnohých zdravotníků vše dobře klapalo a zapadalo do sebe. Tomu všemu napomohlo 11 statečných, 11 covidových vrchních sester, které denně kontrolovaly, motivovaly a uklidňovaly své týmy tak, aby poslání všech zdravotníků, léčit a uzdravovat, bylo naplněno.
Covidová jedenáctka denně řešila starosti a trápení svých kolegů, držela pohromadě týmy, které zachraňovaly životy. Měla nezastupitelnou roli. Covidová jedenáctka bylo jedenáct velitelů, jedenáct srdcařů, jedenáct jistot, že TO dobře dopadne.
Služebně nejstarší členka Covidové jedenáctky vrchní sestra 2. interní kliniky Ivana Witová dodává: „Covid nám na chvilku něco vzal, ale hlavně nám hodně dal. Nové zkušenosti, pocit sounáležitosti a vědomí, že v těžké době nejsme nikdy sami. Jsme národem dobrosrdečných lidí, kteří nám neskutečně pomáhali. Šli jsme cestou neprošlapanou, ale s hlavou vztyčenou a v případě potřeby jsme tady zas a znovu.“
MUDr. Václav Šimánek, Ph.D., ředitel FN Plzeň

Bc. Červinka Aleš, vrchní sestra Kliniky pneumologie a ftizeologie - Služebně nejmladší vrchní sestra nemocnice, muž, který je svému týmu vzorem a oporou, smíšek, stratég, kamarád.

Mgr. Galušková Soňa, vrchní sestra 1. interní kliniky - Křehká blondýnka se zkušeností v intenzivní péči, nebojácná opora všech nelékařů, která je velmi akční a pracovitá.

Bc. Hodanová Yvona, vrchní sestra Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny - Ač je na pozici vrchní sestry největší kliniky FN Plzeň teprve od ledna, prokázala schopnost vedení týmu v době nejtěžší a vyhlásila tichý boj Covidu 19 v rámci Urgentního příjmu FN Plzeň.

Mgr. Hurtová Jitka, vrchní sestra Dermatovenerologické kliniky - Organizačně schopná, lidská, zkušená, postavila za 3 dny neohrožené týmy sester pro boj v první linii.

Mgr. Kašparová Jitka, vrchní sestra Anesteziologicko-resuscitačního oddělení - Zkušená vrchní sestra, která mávnutím proutku přeměnila jedno z pracovišť JIP na dočasný azyl pacientů s Koronavirem, nacházejících se v těžkém stavu. Přátelská a lidská zároveň.

Mgr. et Mgr. Kožíšková Zlata, vrchní sestra Urologické kliniky - Skromná a tichá vrchní sestra, která obětuje práci veškerý volný čas, utěšuje, podporuje, léčí a po čas pandemie vedla triážové sestry do nelítostného boje s Koronavirem.

Mgr. Bc. Mařík Karel, vrchní radiologický asistent Kliniky zobrazovacích metod - Vášnivý rybář, rozhodný radiologický asistent, který ani na chvilku nevypadl z role vůdce.

Mgr. Pinkasová Dagmar, vrchní sestra Kardiochirurgického oddělení - Nenápadná žena vedla velmi zkušeně tým sester nejvyššího typu na pracovišti intenzivní a resuscitační péče, pečující o pacienty s diagnózou Covid 19.

Bc. Prayerová Marcela, vrchní sestra Kliniky infekčních nemocí a cestovní medicíny - Nepsaný vůdce boje s Koronavirem v rámci FN Plzeň, malá a drobná žena vyhlásila jménem Infekční kliniky boj zákeřnému onemocnění a s úsměvem na rtech jej vyhrála.

Mgr. Vávrová Simlerová Petra, vrchní sestra Kliniky ortopedie a traumatologie pohybového ústrojí - Tvořila po čas pandemie oporu a zálohu pro případ potřeby uvolnění dalších, zkušených sester. Žena, která vyhledává výzvy a je nám oporou.

Bc. Witová Ivana, vrchní sestra 2. interní kliniky - Zkušená, vrchní sestra, bok po boku svých kolegyň sestavila tým zkušených ambulantních sester, které se popraly s nečekanou výzvou se ctí. Máma týmu, učitelka, lektor i kamarádka.

Diecézní charita Plzeň nominuje:

Jan Jakub Ptáček - Pana Jana Jakuba Ptáčka, osobního sekretáře otce biskupa Tomáše Holuba, nominujeme za skupinu dobrovolných řidičů Biskupství plzeňského pomáhajících Diecézní charitě Plzeň s distribucí osobních ochranných prostředků sociálním službám v období nouzového stavu. Panu Ptáčkovi děkujeme za jeho dobrovolné, obětavé a časově flexibilní nasazení při rozvážení dostupných osobních ochranných prostředků všem sociálním službám v Plzeňském kraji a charitním službám v Karlovarském kraji.

P. Mgr. Petr Konopík - Pana pátera Petra Konopíka nominujeme za skupinu dobrovolných řidičů Biskupství plzeňského pomáhajících Diecézní charitě Plzeň s distribucí osobních ochranných prostředků sociálním službám v období nouzového stavu. Otci Konopíkovi děkujeme za jeho dobrovolné, obětavé a časově flexibilní nasazení při rozvážení dostupných osobních ochranných prostředků všem sociálním službám v Plzeňském kraji a charitním službám v Karlovarském kraji.

P. Mgr. Martin Váňa - Pana pátera Martina Váňu nominujeme za skupinu dobrovolných řidičů Biskupství plzeňského pomáhajících Diecézní charitě Plzeň s distribucí osobních ochranných prostředků sociální službám v období nouzového stavu. Otci Váňovi děkujeme za jeho dobrovolné, obětavé a časově flexibilní nasazení při rozvážení dostupných osobních ochranných prostředků všem sociálním službám v Plzeňském kraji a charitním službám v Karlovarském kraji.

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Olinka Lanzendorfová - Paní Olinka Lanzendorfová vlastní perfektní módní salon MIRIAM v Plzni (https://www.salonmiriam.cz/), kam se sjíždí „celebrity“ z celé ČR pro nejmodernější svatební a společenské šaty. Její svět je práce, nadšení, místy bych řekl až odevzdaná dřina, ale úspěch vyvážený poctivou inventivní prací, prožívá s pokorou a radostí současně a ráda se o něj podělí třeba i v rámci projektu ceny Ď, neboť absolutně vstřícně a pružně obléká moderátory (bezplatně) a jelikož se na cenu Ď váže celoročně mnoho další osvětových akcí a vystoupení na jiných akcích, také tam je její role nezastupitelná, neboť dělá vše pro reprezentaci ceny Ď prostřednictvím jejího životního módního salonu, jehož je skutečným v obklopení skvělých kolegů, srdcem. Olinko, jestli máš minutku, prosím, odpoutej se od práce a přečti si tyto řádky, abys věděla, jak si Tě za Tvou vstřícnost a lidskou nezištnost vážíme. Díky, Richard a tým ceny Ď čítající hlavní produkční ceny Ď Jitku Langerovou a spolumoderátorku ceny Ď a jednu z duší ceny Ď Markétu Langerovou.