Poděkování partnerům a Kolegiu, za podporu, spolupráci a sounáležitost na 24. ročníku udílení ceny Ď (2024)

       

Národní divadlo v Praze – výjimečný čestný podporovatel ceny Ď formou poskytnutí „vzácných prostor“

Vzácná čestná spolupráce na finálových ceremoniích od roku 2001 za neuvěřitelné empatie a vstřícnosti vůči aktérům ceny Ď. Všichni ředitelé bez vnějších doporučení sami od sebe tento nezávislý projekt podpořili: „Od roku 2001 – JUDr. Jiří Srstka; od roku 2003 – Akad. arch. Daniel Dvořák; od cca 2008 – JUDr. Ondřej Černý; od cca 2012 – pan Václav Pelouch; od 2014 – Prof. Jan Burian“.

Dvě ilustrativní fota z finálové ceremonie ceny Ď 2011 (cena Ď se konala střídavě na různých scénách ND – Historická budova, Stavovské divadlo, Státní opera, Nová scéna; dále se ve spolupráci s ND se také konaly 3 ceremonie mimo tyto prostory: Panteon Národního muzea, Národní technické muzeum – dopravní sál; Martinický palác na Hradčanském náměstí).

Nesmírně vážené Národní divadlo, cena Ď Ti děkuje za ohromnou podporu při jejím vzniku a následné 24 let trvající existenci! Gentlemanskou dohodu o tom, že když budeme úvodní ročníky u Tebe, zachováš přízeň navždy, si splnilo tak výjimečně a samozřejmě, že i když by už nemohlo být nic takového dalšího, jsi trvale zapsané do historie ceny Ď jako nejvýraznější její podporovatel, který vyšel vždy se srdcem na dlani vstříc. Jménem mnoha tisíců všech mecenášů a dobrodinců z celé ČR, kterým bylo pod Tvou střechou děkováno – Ti děkuji! Richard Langer, pořadatel.

www.narodni-divadlo.cz

   

Gymnázium dr. Václava Šmejkala – v Ústí nad Labem – morální partner finálové ceremonie „ceny Ď 2024“

Všeobecná morální i faktická podpora iniciovaná ředitelem gymnázia Ing. Michalem Šidákem trvá od roku 2011. Poslední ročníky cca 600 studentů nezávisle navrhuje a diskuzí mezi sebou určuje „příkladnou osobnost v ČR“ a místa v ČR vhodná na titul „kouzlo domoviny“. Řada studentů se osobně účastní krajského kola i finále.

První ilustrativní foto je z finále ceny Ď 2024, kde jsou spolu s ředitelem gymnázia studenti Andrea a Petr, kteří zastali roli „hostesek na scéně při předávání cen“. Druhé foto je z „ceny Ď v Ústeckém kraji 2013“ v Rohovém sále na Zámku Děčín – společné foto všech aktérů krajského kola, včetně člena Kolegia Ing. Michala Šidáka (uprostřed vzadu pod obrazem) jsem si na památku pořídil sám.

Vážení studenti ústeckého gymplu! To, jak jste se stali součástí ceny Ď, jak diskutujete, tipujete, hlasujete a navrhujete na ocenění ve Vašich speciálních - na zbylé ceně Ď nezávislých kategoriích, mne fascinuje. Stejně tak mne baví, s jakou vervou se účastníte krajských kol i finále. Rozdíl mezi našimi generacemi je značný, což je přirozené, ale v podstatných věcech myslíme shodně a to mne už několikrát vzalo u srdce, viz Vaše ocenění Památníku Terezín nebo osobnosti pana Zdeňka Svěráka (ačkoliv mi nepřísluší nic komentovat, neboť je vše Vaše svobodná volba). Děkuji Vám a v životě přeji trvalý nadhled a štěstí! A pane řediteli, milý Michale, jsi neuvěřitelný! Naplňuj své poslání co nejdéle a k tomu hlavně zdraví! Richard Langer, pořadatel.

www.gym-ul.cz

           

Tiskárna zátěžových tisků SVS, spol. s r.o. se sídlem v super moderním areálu v Karlštejně – generální partner „celého 24. ročníku ceny Ď“, tedy „ceny Ď 2024“

Srdečná sounáležitost majitele pana Martina Dohnala trvá od roku 2009, kdy se zájmem o detaily projektu je jeho partnerem. Martin nenavštěvuje jen finále, ale i krajská kola, kde upřímně komunikuje s nominovanými o jejich počinech a stává se tak velkým přispěvovatelem do výjimečné atmosféry těchto setkání. Dcera majitele Ing. Marcela Visinger pracuje v tiskárně jako inženýrka kvality – už řadu let ale k tomu zastává čestnou roli „členky Celostátního Kolegia, kde zodpovídá za kategorii DĚTI“. Jednat s panem Martinem Dohnalem je něco jako balzám na Duši. Cítíte z něj neutuchající energii a současně dar navodit pohodu, protože při všech svých starostech dokáže protějšek vnímat ze sta procent a osobně ho ve své překrásné pracovně pohostit (baví ho osobně připravit kafe a v pohodlí stylového prostředí si s hosty vychutnat minuty jinak náročného dne, které nevěnuje jen práci, ale i názorům na svět a život).

První ilustrativní foto je z finále ceny Ď 2023 na Nové scéně ND. Druhé foto pak z finále ceny Ď 2015 ze Státní opery, kde pan Martin Dohnal (druhý zprava) právě převzal pamětní list za podporu ceny Ď 2009 až 2015. Dále jsou na snímku za sklárnu Artcristal Bohemia – Ing. Jan Machálek (první vpravo); Mgr. Jaromír Dvořák – starosta Nového Boru (třetí zprava); pan Jaroslav Svoboda, předseda Sdružení česká zoo (čtvrtý zprava). Třetí foto je z léta 2022, kdy jsem Martina navštívil v tiskárně v Karlštejně, abychom probrali nadcházející ročník ceny Ď.

Vážená rodino Dohnalová, milý Martine, ctěná špičková tiskárno! Děkuji Vám všem a hlavně Tobě Martine za noblesní přátelský, až rodinný vztah k ceně Ď! Za pocit jistoty, že když by něco v zázemí ceny Ď ekonomicky drhlo víc, než jako malý nezávislý individualistický autor a pořadatel dokážu zvládnout – že vím, že mohu přijít a nad rámec partnerské podpory poprosit o pomoc – což jsem za 16 let nevyužil, ale ten pocit je úžasný. To, že cenu Ď podporuje pan Dohnal, coby perfekcionista, obětující svou nadstandardní lidskou energii budování technologicky výjimečné tiskárny, za niž by se nemuseli stydět kdekoliv ve světě, mající empatii k zaměstnancům, ale i ke společenské odpovědnosti – je pro mne nejen velkou radostí, ale i referencí! Děkuji Ti moc, Martine! A ještě děkuji také za to, že když jsi mne s partnerkou pozval na oslavu „30 let SVS“ na Karlštejně, kde proběhl jako dárek pro návštěvníky muzikál „Noc na Karlštejně“, čekal jsem, že budu jako „málo výrazný partner“ sedět vzadu na nádvoří a vedle Tebe budou ti největší milionoví zadavatelé zakázek – zástupci prestižních světových značek – a místo toho jsi nás šokoval, že jsme měli označená místa jmény v první řadě hned vedle Tvé rodiny, což byla neuvěřitelná pocta a radost, když jsi řekl: „Však ano, vedle rodiny, vždyť k nám patříte.“ Děkuju Ti, Richard Langer – pořadatel.

www.svs.eu

       

Nejen průmyslová maziva LUBRICANT s.r.o. se sídlem ve Starém Plzenci - hlavní partner finálové ceremonie „ceny Ď 2024“ – výjimečný čestný podporovatel ceny Ď formou poskytnutí „vzácných prostor“

Náhoda zařídila, že jsem v roce 2018 moderoval oslavu 25. výročí firmy LUBRICANT, jejíž majitelka paní Zdeňka Heyn Edlová téhož roku získala titul v rámci velkých firem v ČR: „Podnikatelka roku 2018“. Nic z toho mne ale neupoutalo na této ženě, jako to, jak na jedné straně reprezentativně vyhlížející dáma, od prvního pohledu člověk mající svět a byznys v malíčku, okamžitě za mou rolí moderátora rozpoznala normálně selským rozumem smýšlejícího chlapa, stejně jako já to samé postřehl v ní. Mohli jsme se bavit o úspěších jejích i mých, ale nám šlo na jazyk jen to základní člověčí, jak vidíme svět, jaké hodnoty nás drží v naději. Pak stačilo dodat, že existuje cena Ď a v té vteřině jsem uslyšel větu: „Moc ráda ji podpořím!“ – Načež taková oficiální partnerská podpora trvá dosud. Nikdy nenavrhuji velké sponzorské částky, jimiž se podpoří produkční činnost okolo ceny Ď, aby zůstával prostor i pro mne samotného, kdy ze svých dalších aktivit dotuji projekt ceny Ď, abych ukázal právě sponzorům, že stejně jako oni věří smyslu podpořit cenu Ď, já sám tak činím od počátku v roce 2001. Proto nenavrhuji částky jinde běžné a udržuji „produkování“ ve stylu „na koleně“, nikoliv prostřednictvím velké agentury s velkým rozpočtem. Z toho na druhou stranu ku prospěchu atmosféry projektu vyplývá ona neopakovatelnost, přímost kontaktu a komunikace, díky nutnosti mého osobního nasazení nad rámec zvyklostí, kdy si navzájem, sponzoři a pořadatel, dáváme znát, že víme, že na velkých částkách, efektech, show, mnohých zaměstnancích v super kárách, to nestojí, že smysl a myšlenka ceny Ď je hlavní hodnota a my, to po svém, každý rok zrealizujeme a ukážeme tím, že pokud se mají investovat velké prachy, tak do skutečně potřebných charitativních projektů a pokud rozumné, tak třeba do ceny Ď – která to ostatní svým činěním podporuje a zviditelňuje. Přesto i ty takzvaně „nevelké peníze“, nejsou malé a musí je někdo vydělat a může je utratit za cokoliv – jsou jeho – pakliže ale je sám od sebe nabídne ceně Ď na její produkování, je to nádherný jak pro zajištění fungování projektu, tak pro pocit, že stále má cena Ď pro někoho v byznysu respektovaného kvalitním partnerem, s nímž s důvěrou spojí své obchodní jméno.

První ilustrativní foto je z „finále ceny Ď 2023“ na Nové scéně ND. Druhé foto je z hlasování „Celostátního Kolegia ceny Ď 2019“, které proběhlo krátce před finálovou ceremonií v Galerii Vavrys, odkud se poté Kolegium přesunulo na Novou scénu ND (zprava): Ing. Vít Kahle – tiskový mluvčí ZOO Praha, Mgr. David Pospíšil – odd. sponzoringu ND, Prof. MUDr. Jan Dvořáček, DrSc. – uznávaný urolog, Ing. Jan Machálek – sklárna ARTCRISTAL BOHEMIA dodávající nezištně skleněné ceny Ď, Petra Kaldová – jednatelka partnerské firmy AZS 98, Martin Vavrys – autor loga ceny Ď a malíř GRAND PRIX Ď, Běla Gran Jensen – prezidentka Hnutí na vlastních nohou Stonožka, Zdeňka Heyn Edlová – jednatelka partnerské firmy LUBRICANT, Vít Březina – doprovod a letitý pomocník Stonožky a paní Běly Gran Jensen, Jitka Langerová – hlavní produkční ceny Ď 2019 a koordinátorka hlasování Kolegia.

Milá Zdeničko, děkuji Ti za to, jak sis k srdci přivinula cenu Ď, jak ráda věnuješ svůj téměř nezbývající volný čas účasti v Celostátním Kolegiu. Děkuji Ti také za to, že si jednou za čas zavoláme, abychom si srovnali životní emoce stran dění u nás i ve světě, kdy člověk cítí, kdo mu v upřímném vnímání okolí trvale zůstává. Děkuji Ti! Richard Langer – pořadatel.

www.lubricant.cz

       

Sklárna ARTCRISTAL BOHEMIA ve Velké Oseku – čestný partner „24. ročníku ceny Ď“ (nezištný rukodělný výrobce skleněných cen Ď od roku 2008) – Kultivovanost prostředí rodinné sklárny Machálkových je nepopsatelná. Nemyslím tím vyjadřovací schopnosti, originálnost výstavní místnosti ve sklárně, reference světových bank coby jejich klientů, dodávky „cen pro US OPEN“, úspěšný provoz vlastní prodejny v Benátkách a pravidelné zásobování prestižních prodejen nejen v Evropě (například na Letišti V. Havla) – to všechno jsou fakta, ale nemyslím tím „onu kultivovanost“, kterou avšak zásadně spatřuji v neměnném způsobu myšlení, žití a podnikání zakladatele sklárny Ing. Jana Machálka, jeho ženy Ireny a syna Honzy – jak jsem je poznal v roce 2007 a jak je stále, beze změny v rozvaze, člověčině, pracovitosti, zodpovědnosti, kreativitě a snaze dělat ostatním radost, znám. Zprvu, protože opravdu nemají čas nazbyt, když kromě funkční sklárny vybudovali i vlastní velkoobchod a e-shop, díky čemuž přežili kovid, podobně jako díky tomu, že mají takzvanou trvalou „příslužbu“, tedy být schopni někdo z nich do 30 minut být u pecí s tím, že je normální, že šéfovi sklárny Honzovi Machálkovi zavoláte v neděli ráno v pět a víte, že ho nezbudíte, protože ještě v sobotu v jedenáct večer tam byl a už tam zase dávno musí být. Mezitím stíhají být akčními členy Rotary klubu Poděbrady Spa, kde osobně vytváří hodnoty – například přes vánoce prodávají na trzích punč, aby pár stovek tisíc korun dali potřebným. Nikdy mi na žádnou prosbu neřekli „ne“. Od roku 2008 do roku 2024 nezištně, jako svůj výraz obdivu nominovaným mecenášům a dobrodincům, vyrobili a zdarma svým jménem oceněným dodali v součtu ohromné množství cen Ď (2001 – 2007 neuvěřitelných 7 let vyráběla ceny Ď proslulá sklárna Moser, na jejíž velkorysost Machálkovi navázali a nečekaně drží tento stav již 17 let). Při psaní těchto řádek jsem sedl k archivnímu webu ceny Ď a spočítal počty čestně dodaných skleněných cen od roku 2008 podnes: Městské + místní = 136ks; krajské = 182ks; celostátní = 266ks; speciální nebo mimořádné = 31ks. Celkem = 615 exemplářů dodaných skleněných cen Ď.

První ilustrativní foto je z chvil po finálové ceremonii ceny Ď 2019 na Nové scéně ND (zprava: Jeho Eminence Dominik kardinál Duka, Ing. Irena Machálková a Ing. Jan Machálek). Druhé foto je z krajského kola ceny Ď ve Zlínském kraji 2014 ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (toho roku osobně Honza objel 13 ze 14 krajských kol, aby ještě víc nasál atmosféru projektu.

Vážená rodina Machálkova, milý Honzo! Kdyby svět vytvářelo víc lidí, jako jste Vy, poněvadž ani já si nedovedu představit, že bych uměl být tak ostatním prospěšný, bylo by na světě jen a jen nejlíp. Děkuji Vám za to, že jste! Richard Langer – pořadatel.

www.artcristal.cz

       

Nejen recyklace stavebních materiálů skupina firem AZS 98 – základní partner finálové ceremonie „ceny Ď 2024“ – Náhodné setkání v roce 2019, kdy jsem externě natáčel pro regionální televize pořady o zajímavých tématech – tehdy to bylo o recyklacích (také z této činnosti jsem dotoval cenu Ď), zapříčinilo, že se mi respondentka poté svěřila, že jí při natáčení se mnou vyhovuje kombinace „humoru na hraně a míra selského rozumu“, načež mi nabídla každoroční moderování konference „RECYKLUJI! NESKLÁDKUJI!“. Odtud nebylo daleko ke vzájemnému poznání životních filozofií a paní Petra Kaldová se okamžitě do ceny Ď zamilovala a stala se skrze skupinu firem AZS 98 v základním rozsahu věrnou partnerkou, která do spolupráce vkládá navíc svůj čas a zejména srdce. Moderováním osvětové konference získávám navíc k základní partnerské podpoře i další prostředky na dotování ceny Ď a zvláštní na tom všem je, že je jedno, jestli zrovna spolupracujeme na krajském kole ceny Ď, či na konferenci o recyklacích nebo na finálové ceremonii ceny Ď – vždy si v lidské rovině rozumíme a naše přátelství se nese v nevyslovených mantinelech citu uvnitř každého z nás, kde víme, aniž jsme to popsali, že si v rámci pohledu na svět rozumíme.

První ilustrativní foto je z finálové ceremonie ceny Ď 2020 na Nové scéně Národního divadla (zprava): Oceněná majitelka farmářského obchodu „U Lidušky“ paní Iveta Churavá s členkou Celostátního Kolegia ceny Ď, která cenu předala – s paní Petrou Kaldovou. Druhé foto je z krajské „ceny Ď v Plzeňském kraji 2023“, která se konala v Galerii Vavrys v Praze (zprava): Pan Pavel Mudra – nominovaný paní Kaldovou za boj proti drogám u dětí; paní Petra Kaldová; šéf ukulelového orchestru LeleBAND pan Martin Doležal.

Milá Petro! Za Vaši chuť jít naplno srdcem do všeho s cenou Ď souvisejícího, kdy o ničem nepochybujete a vše prožíváte spontánně, Vám moc děkuji, moc mi to dobijí baterky! Richard Langer – pořadatel.

www.azs98.cz

       

MO SEVERNÍ TERASA v Ústí nad Labem – generální partner „ceny Ď v Ústeckém kraji 2024“ a základní partner finálové ceremonie „ceny Ď 2024“ – Na sklonku léta 2023, když jsem zrovna jel produkovat krajskou cenu Ď na Vysočinu do Lipnice nad Sázavou k Haškovým, mi do auta kdesi před Táborem, telefonoval dávný podporovatel „ceny Ď 2003“ pan Miloš Formáček (2003 – byl dirigent Karlovarského symfonického orchestru a nezištně velmi podpořil třetí ročník ceny Ď; 2023 – zastává funkci ředitele Severočeského divadla v Ústí nad Labem). Akorát jednal se starostou městské části Severní Terasa, kterého poprosil, aby přijal svou nominaci na cenu Ď za široké podporování kultury v Ústí nad Labem, které má mít rozměry nad standard povinností starosty. Jenže v tom si pan Formáček uvědomil, že se blíží uzávěrka nominací a volal, zda je vše ještě možné zrealizovat. Tak jsem se prvně slyšel, byť na dálku, s panem Jaroslavem Šimanovským. Upozornil jsem, že je samozřejmě konkurence v nominacích, ale že samotná nominace znamená „děkuji“ – a bral podvědomě tuto nominaci jako poděkování starostovi za to, co má tak jako tak dělat – naštěstí ale jsem pouhý pořadatel a rozhoduje Kolegium. Později jsem se dověděl od členů Kolegia v Ústeckém kraji, že rozsah skvělých počinů pana starosty je mnohem širší, než je popsáno v nominaci pana Formáčka a že se těší tak velké oblibě za to, jak nad rámec svých povinností „kope“ za charitu, kulturu apod., že se Kolegium rozhodlo tohoto muže na finále ceny Ď ocenit celostátní cenou Ď. A pak už následovalo ze strany pana starosty pro mne pozvání do Ústí nad Labem, protože jsem měl sám zažít, jak to vypadá, když se pan Šimanovský do něčeho „zakousne“. Nesmírně se zasadil o konání krajského kola „ceny Ď 2024“ v jejich městském obvodu, osobně navštívil hejtmany Ústeckého a Libereckého kraje, aby mu pomohli nominovat „nejzajímavější příkladné osobnosti z občanského života“ (například Lukáš Pulko nakonec z rozhodnutí Celostátního Kolegia ceny Ď 2024 získal závěrečnou hlavní GRAND PRIX Ď 2024 na Nové scéně ND). Na krajském kole nescházely děti z místního dětského domova, vše klapalo a pan Jaroslav Šimanovský se v krátkém čase stal pro cenu Ď tím, co pro ostatní ve svém městě dávno byl. Neúnavnou empatickou oporou!

První ilustrativní foto je ze závěru „ceny Ď v Ústeckém kraji 2024“ v srpnu 2024 v parku U Laguny v MO Severní Terasa (pan Jaroslav Šimanovský je uprostřed vpředu). Druhé foto je z finále „ceny Ď 2023“ v říjnu 2023 na Nové scéně ND (zleva): Pan Ladislav Chmelík jakožto emeritní tajemník Českého filharmonického sboru Brno a dlouholetý člen Kolegia ceny Ď předal celostátní cenu Ď v kategorii „kultura“ panu Jaroslavu Šimanovskému.

Vážený pane Jaroslave Šimanovský! Děkuji Vám za to a jsem rád, že mohu věřit podle vlastní zkušenosti, že mohou lidé zastávat úřad tak, jako když pečují o svou rodinu, své blízké. Je krásný zjistit, když je pověst fakt. Děkuji Vám! Richard Langer – pořadatel.

www.severni-terasa.cz

       

www.vysousimebudovy.cz – základní partner finálové ceremonie „ceny Ď 2024“ – vAneb oním partnerem je přímo pan Pavel Mudra. Prvně jsme se setkali okolo roku 2012, když jsem s ním pro regionální tv natáčel rozhovor o organizování cyklistických závodů s osvětovým programem proti drogám u dětí. Slovo dalo slovo a když se pan Mudra dověděl, že pořádám cenu Ď, řekl mi, ať mu pošlu fakturu na sice symbolickou částku, ale alespoň nějakou, aby mohl s myšlenkou ceny Ď vědomě souznít. Poté jsme se nepotkali spoustu let. Až v roce 2023 podporovatelka ceny Ď paní Petra Kaldová ve své přímé kategorii „Životní prostředí“ prosadí k ocenění právě pana Mudru a to nikoliv za ochranu životního prostředí (přírody), ale za boj proti drogám u dětí (který paní Kaldová do „ochrany životního prostředí“ ve filozofické rovině shodně započítává). Když mi Petra představovala Pavla, věděli jsme, že se dávno známe a navázali jsme tam, kde jsme před více než deseti lety skončili, když jsme si s Pavlem vzájemně nabídli tykání a on řekl: „Posunul jsi cenu Ď za ty roky tak, že bych byl moc rád, když bych ji mohl podpořit, pošli fakturu!“ – A to se již stal „základním partnerem ceny Ď 2024“. Mezi čtyřma očima mi ještě stihl říct: „Cena Ď, to je výjimečná schopnost na krajském kole nebo na finále vytvořit naprosto unikátní atmosféru, která se nedá popsat, přenést jinam a která k těm nominovaným lidem patří jako poděkování!“ – Aniž tušil, že když on promluvil na Novém scéně ND, byl sám velkým přispěvovatelem toho, o čem mluvil. Život zná tak, jak mnozí z nás ne a umí v té beznaději dát lidem a hlavně dětem naději a často i skutečný smysl života s následnou radostí z něj.

První ilustrativní foto je z finále „ceny Ď 2023“, kde Pavel převzal celostátní cenu Ď v kategorii „životní prostředí“. Druhé foto – o rok později, už jako základní partner finálové ceremonie „ceny Ď 2024“ předával celostátní cenu Ď v kategorii „ZDRAVÍ“ zástupcům spolku „Loutky v nemocnici“.

www.vysousimebudovy.cz

       

Galerie Vavrys – čestný partner „24. ročníku ceny Ď“, tedy „ceny Ď 2024“ – Ateliér Vavrys z něhož později přirozeně vznikla Galerie Vavrys a to na adrese V Kotcích 12, Stará Praha, v roce 1983 založili manželé akad. malíř Pavel Vavrys s malířkou Martou Vavrysovou, jejichž tvůrčí činnost posléze doplnil s nimi tam vyrůstající a výtvarné umění studující syn Martin Vavrys. Když bylo Martinovi 31 let, mé dceři Markétě 14 let a já měl 41 roků, potkali jsme se společně v kavárně kulturního domu v Ostrově na Karlovarsku. S dcerou jsem v duu moderoval finálové ceremonie ceny Ď (zprvu, abychom ušetřili za moderátory – později, protože se to chytlo jako tradice), plus mi v mnohém kolem ceny Ď odmala pomáhala. Stali jsme se tak moderátorskou dvojkou, kterou angažovala na cca 150 pořadů Česká televize, na cca 50 pořadů TV Public, na několik ročníků Zlínfest a později i Filmový a tv festival Oty Hofmana v Ostrově (ze všech těchto externích aktivit jsme dotovali cenu Ď). V kavárně v Ostrově nás poprosil nenápadný mladík, zda by za naším stolkem mohl na stěnu pověsit obraz. Řekl jsem: „To máte krásné povolání, být v kontaktu s tak pěknými obrazy…“ – On pokrčil ramena: „Děkuju, to jsem maloval já.“ – Náhoda, že se ze shonu festivalu na pár minut utrhneme do kavárny a zrovna tam Martin připravuje vernisáž své malé výstavy (kterou sem ani původně nechtěl vyvézt, neboť měl dost práce s přípravou jiných velkých výstav, které se jevily v komerční rovině atraktivněji, načež ho rodinný kamarád a tehdejší provozovatel kavárny „T – klub“ Honza Jabůrek přesvědčil), zapříčinila, že jsme si všichni tři navzájem IHNED padli do oka. Byl skvělý malíř a nebyl přitom „rozevlátý bohém“, znal jen práci a rád se zamýšlel na prací a životem shodně jako my. Velmi ctil rodiče, vlast a selský rozum. Už za rok jeho otec Pavel pomohl získat morální podporu ceny Ď ve Zlínském kraji ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti, kam jako „člen Kolegia“ osobně jezdil (jeho rodný kraj), aby mecenášům a dobrodincům jako dar k rautu přivezl víno, na nějž namaloval vlastní umělecké etikety. Nepřemýšleli jsme o tom, co stojí za tím, že se k sobě od první vteřiny chováme jako rodina. Marta si rozuměla s maminkou Markéty Jitkou a vzájemné navštěvování začalo být přirozené. Martin automaticky namaloval pro cenu Ď v roce 2010 nové logo a to zcela zdarma. A od roku 2011, kdy jsem vymyslel krom finále i 14 krajských předkol a z nich vyplývající hlavní ocenění na závěr finálové ceremonie GRAND PRIX Ď, začal Martin nezištně každým rokem hlavnímu vítězi ceny Ď tyto obrazy darovat (vždy vybral standardní obraz z galerie určený ke komerčnímu prodeji – na něj domaloval logo a tento obraz poté daroval definitivnímu vítězi daného ročníku ceny Ď 2011 až 2024. Mezitím vším měla dcera Markéta dlouholetý vztah se spolužákem na gymnáziu a ještě i na VŠ a Martin vedl život „svobodného umělce“. Nikoho nemohlo napadnout, že když se po třech letech VŠ v Plzni Markéta vydá studovat ještě na dva roky do Prahy, že se potkají u kafe a za 12 dní se zasnoubí. Marta, která obdivovala Markétu za to, že vyrůstá skromně na staré chalupě v Pošumaví a se vším rodičům pomáhá okolo ceny Ď, se nám svěřila, že se od roku 2010 modlila, aby to takhle dopadlo. Stali se tak z nás příbuzní, děti Martina a Markéty vyrůstají v prostředí galerie a ceny Ď současně, Martin od roku 2018, kdy již čekala Markéta Amálku, nadále zdarma maluje obraz GRAND PRIX Ď bez čehokoliv za výhody, z toho plynoucí. Velkou odměnou za všechno, co jsem ceně Ď obětoval v životě, byly pro mne chvíle, kdy nejen Martin, ale i malý Adámek s ním předával na Nové scéně ND obraz GRAND PRIX Ď. A na svatbě v roce 2022 nevařil nikdo jiný než Honza Jabůrek z Ostrova. Než zemřel můj Táta v roce 2017, aniž tušil, že jednou bude Martin v rodině, po ceně Ď – bylo to v roce 2010, na adresu Martina řekl: „Z něj ta poctivost jenom čiší!“ – A já dodávám ještě „přátelství, neokázalost, rozumnost, obětavost a spolehlivost.“

První ilustrativní foto je momentka vteřin před udělením „GRAND PRIX Ď 2023“ na finálové ceremonii „ceny Ď 2023“ na Nové scéně ND (zprava): Pan Martin Dohnal – tiskárna SVS; malý Adámek, který spontánně sám přišel na jeviště za tátou; autor obrazu Martin Vavrys; oceněný aktér ceny Ď celostátní skleněnou cenou Ď v kategorii „kultura“ pan Franta Uher. Druhé foto bylo pořízeno v Hlavním foyeru ND po finále ceny Ď 2011 s držitelem historicky prvního obrazu „GRAND PRIX Ď“ inženýrem Vladimírem Zábranským.

Děkuji Ti Martine za spontánní přátelství a za absolutní lidskou důvěru, kterou jsme mezi sebou od první vteřiny cítili. Vím, že seš dobrej malíř, že v Tvém věku (letos 47) není mnoho malířů, kteří skutečně komerčně prodali přes tisíc děl, že mají řadu náročných sběratelů tak, jako se sbírají třeba Tvoji rodiče a Ty. To všechno Tě profesně šlechtí, díky Tvé neuvěřitelné detailní kreativitě, ale dovol - víš, že o úspěchu si nikdy nepovídáme, jen o životě a hodnotách – dovol tedy, abych Ti řekl, že pro mne jsi víc než malíř úžasnej táta mých vnuků a dnes mohu říct i můj dlouholetý blízký Kamarád. A to, že dáváš obrazy do aukcí na charitu a pomáháš i nezištně ceně Ď, to je samozřejmě taky moc fajn – děkuju Ti! Richard Langer – pořadatel.

www.galerievavrys.cz

       

Módní salon MIRIAM se sídlem v Plzni – čestný partner „ceny Ď 2024“ formou poskytnutí oblečení moderátorovi – V roce 2012 jsem natáčel o módním salolu Miriam v Plzni a všiml si neuvěřitelné pracovitosti majitelky Olinky Lanzendorfové. V poměru k rozsahu salonu by neměla mít čas na mnoho věcí, ale ona se umí rozhodovat ve vteřině a s nadhledem a když cítí, že by nějaká spolupráce mohla mít smysl, na místě podá ruku. Nabídnul jsem jí mimo rámec původnímu účelu mé moderátorské mise u ní, že si čestně můžeme vzájemně vypomáhat a od té doby to funguje dodnes. Olinka nemá skutečně čas nazbyt, ale jednou za nějaký ten rok se osobně na akce ceny Ď nebo nějak s mým světem související, vydá. Pak řekne: „Člověk nemůže pořád jen pracovat, vždyť navštívit cenu Ď v Národním divadle bylo pro mne velkým zážitkem, když pochopím, kolik dobrých lidí kolem nás stále ještě je. Za 13 let spolupráce vždy Olinka vyšla vstříc, přestože třeba v době kovidu ještě provozovala očkovací centrum coby druhou činnost, aby uplatila režii velkého moderního salonu, který obléká lidi na společenské akce, jichž ale díky vládním opatřením moc nebylo. Naše přátelství funguje na vzájemném respektu a nezneužívání kapacity možností toho druhého.

První ilustrativní foto je z roku 2018 z tehdejšího malířského ateliéru Martina Vavryse, kde chystal nadcházející „GRAND PRIX Ď“ a kam jsem pozval několik žen z prostředí podporovatelek ceny Ď – Olinka Lanzendorfová je vzadu uprostřed mezi mnou a Martinem. Druhé foto je z října 2024, kdy za mnou do Plzně a na chalupu v Pošumaví na dva dny dorazil ředitel Gymnázia dr. Václava Šmejkala Ing. Michal Šidák, abychom probrali možnosti dalších spoluprací na ceně Ď a při té příležitosti jsem improvizačně seznámil tyto dva, shodně dlouho podporující cenu Ď, neboť se osobně ještě nesetkali, byť o sobě na dálku mezi kraji vědí.

Milá Olinko, pracante neuvěřitelnej, vše vždy zvládající! Díky moc za to, že vždy svou vstřícností a zájmem pomáháš takovému módnímu neznalci, jako jsem já. Tvá trpělivost se mnou, kdy se nerad převlékám a zkouším nové šaty, je nekonečná. Hlavní je výsledek a jsem rád, že všude mohu jmenovat původ mého ošacení. Děkuji za přátelství, které cítím a opětuji, přestože se za rok vidíme třeba jen dvakrát. Děkuji Ti Olinko! Richard Langer – pořadatel.

www.salonmiriam.cz

       

Česká zoo, z.s. & předseda pan Jaroslav Svoboda – morální podporovatel ceny Ď – Cena Ď spolupracovala se ZOO Praha od prvního ročníku. Tehdejší ředitel PhDr. Petr Fejk dal v roce 2006 moje tel. číslo Jaroslavu Svobodovi (Česká zoo – pořadatel profesních prestižních cen „Bílý slon“ nejlepším chovatelům v českých a slovenských zoo) s doporučením, ať výroční ceny „Bílý slon“ moderuji. Zazvonil mi telefon a ostravským přízvukem na mne mluví neznámý hlas: „Ty si moderator?“ – „Ano!“ – „Ty si Pražák?!“ – „Ne! Žiju v Plzni!“ – „Tak ja zítra za tebou přijedu se domluvit…“ – A od té chvíle mi do života padl Kamarád, který miluje smysl pro humor na hraně, hlavně ale je nadšený zoolog, zachraňuje želvy v oceánech, staví tam, záchranné stanice, vše dotuje z podnikání. A k tomu 30 let organizuje s přáteli ceny Bílý slon. Ty jsou sice diametrálně jinde, než ceny Ď, ale Jarda tak jako já, ihned začal mít rád ceny „Bílý slon“, on začal mít rád „ceny Ď“. Jsou jinaké, ale mají asi společný základ – dělají je srdcaři, ne pro peníze, naopak je dost stojí, ale to neřeší, protože tisícům lidí dávají smysl a když nic, třeba o jedno promile zlepší atmosféru jinak náročného světa kolem. Abych cítil podporu ze strany Jardy, jezdí osobně na finálové ceremonie, postupem let se stal i členem Kolegia a co je nezanedbatelné – každý rok mi za moderování „cen Bílý slon“ zaplatí krásný komerční honorář, protože ví, že u mne jsou finance spojené nádoby a uhledá se to nakonec v podpoře produkování ceny Ď. Jarda je v mých očích čestný chlap, který až místy za hranou říká, co na srdci, to na jazyku, ale k němu to patří, poněvadž kdo jej zná, ví, že nikomu nechce nikdy ublížit a za maskou drsného chlapa je citlivé srdce Člověka.

První ilustrativní foto je z finálové ceremonie „ceny Ď 2023“ na Nové scéně ND, kde jako člen Celostátního Kolegia pan Jaroslav Svoboda v kategorii „ZOO v ČR“ předal celostátní cenu Ď zástupkyni Nadace ČEZ paní Evě Mayerové (za podporu programu záchrany bílých nosorožců při ZOO Dvůr Králové). Druhé foto je z „Ceny Ď v Moravskoslezském kraji 2013“ v Kapucínském klášteře ve Fulneku (Jarda sedí vpředu jako druhý zprava), kde Jarda hostil toto krajské kolo na své náklady stran prostoru i rautu.

Jardo! Obohatil jsi mi život o netradiční a stálé Kamarádství, léta mne podporuješ a to i když samotnému se Ti vždy nepodaří sehnat všechny sponzory na „Slona“, klidně ze svého dáš, aby vše klapalo, protože Země se má otáčet bez přestání a správným směrem. Děkuji Ti za to! A díky, že tak lpíš na tom, že „Slony“ mám moderovat já – necháváš mi volnou ruku a trpíš mé vtipy „na hraně“. Díky! Richard Langer – pořadatel.

www.ceskazoo.eu

       

Česká muzika – pan Karel Peterka – čestný mediální podporovatel „ceny Ď 2024“ – Pan Karel Peterka na začátku roku 2012 založil teleshoppingovou lidovou televizi „Šlágr“, která se záhy stala dle mého soudu zásadně „jinaká“ a nelze tudíž o ní říct, že je „nemastná, neslaná“, poněvadž jedni ji absolutně milují (která jiná tv tohle má) a druzí ji zatracují (ale vědí o ní dost a rádi věnují čas jejímu pomlouvání, takže se touto tv dost zabývají). Pravda je, že zatímco na některé velké tv nikdo neřeší, že má reklamu na kde co, včetně nápojů, které bych třeba já dětem nedoporučil, tady se kritizuj třeba to, že „Šlágr“ prodá tisíce nosičů s dechovkou, country, staropražskými písničkami apod., jako by to bylo něco, co střední a zejména starší generace nemá mít ráda, ba se dokonce za to má stydět. Faktem je, že sledovanost, byť se může někde měřit jako malá, je zřejmě značná, poněvadž by Karel Peterka z těchto prodejů nefinancoval drahý chod malé tv. Do toho ale nevidím, co znám však je, že od prosince 2012 tam dojíždím jako externí moderátor číst „Písničky na přání“ a účastním se i v řadě dalších pořadů a prodejních nabídek (celkem jsem jich tam natočil odhaduji přes 5 tisíc). Díky tomu vím, že kam se hnu na veřejnosti, tam mne oslovují senioři a chválí a děkují a pozdravují Karla Peterku za to, že mají k dispozici milovanou tv. Jeden den se mi kamarád směje, že si přivydělávám externě na Šlágru (já mu řeknu, že se taky nesměju hercům v nekonečných tv seriálech, které třeba zase mne míjí, vždyť obojí je poctivá práce) a druhý den mi volá, že jeho babička má sen, že jí popřeju na Šlágru k narozeninám, zda to pro něj zařídím! Jsem tedy přes dvanáct let součástí téhle „nezařaditelné, ale své tv“ a chovám se tam při mých cca jednotýdenních návštěvách pokorně ve smyslu, že si neříkám, co bych chtěl – ať mají kolegové své prostory – a nechávám Karla, aby mi určil prostor, jaký jemu vyhovuje. Ani za ním nechodím, že bych chtěl tohle, tamto, protože vím, že toho má moc a je prosík, takže až mne bude někde výrazněji potřebovat, řekne si. Proto ani nijak nezaregistroval, že celé ty roky dělám „cenu Ď“. jen věděl, že to je a toho času jezdím méně natáčet, ale až v roce 2022 mu Filip Rožek řekl (znají se z kumštu, Filip napsal knihu a film o pejskovi Gumpovi a byl dvakrát na finále ceny Ď, kde garantoval kategorii „útulky“), že cena Ď je ceremonie, která by měla být podle jeho soudu v sobotu večer na ČT1. Na mou adresu mi pak v ND řekl: „Bavíš mne, jak to moderuješ…, celá ta akce má smysl, třeba jak promluvil ten bývalý bezdomovec, to byla síla!“ – Nevím, co všechno Filip (a pokud vůbec) řekl Karlu Peterkovi, ale on se rozhodl na finále „ceny Ď 2023“ poslat kameru a následně na Vánoce pozvat některé aktéry ceny Ď do studia, z čehož vznikl důstojný vánoční studiový & střihový pořad o ceně Ď, dobru a inspirativních lidech. V tomto pořadu na mou adresu uvedl, že netušil, že spolupracujeme řadu roků a on neví, že něco takového pořádám v Národním divadle. Přítomní lidé z ceny Ď, jako třeba paní Petra Kaldová (členka Kolegia a partner ceny Ď od roku 2019) byli zaskočeni, protože mne znají hlavně přes cenu Ď a vědí, jak dokážu o ní hodiny mluvit, zatímco tady 12 let nic (prostě má role tady byla jiná, místo vyprávění o ceně Ď jsem říkal vtipy na hraně a blbnul, takže si lidi spíš myslí, že jen jednou za čas moderuju a vedlo toho jen nejapně blbnu – ale ono je to osvobozující a čistí to hlavu). Pořad o ceně Ď o svátcích vysílaný měl ohromný ohlas. Další rok už Karel vyslal kamery tři plus světelnou a další techniku – právě nyní se připravuje další studiové natáčení (únor 2025) v kombinaci se střihovým pořadem z finále 8.1.2025 v ND. Všechno tohle stojí spoustu peněz – samotná minuta vysílání, myslím, stojí Karla 500,- Kč (3 hodinový pořad o ceně Ď = 90.000,- Kč jen ho odvysílat) a kde je výjezd tří lidí a techniky do Prahy, kde jsou hodiny ve střižně? Vím, po boku tohoto pořadu se také budou prodávat CD apod., jinak to ani licence teleshoppingové tv neumožňuje, ale nemyslím, že to bude terno oproti standardním pořadům, na něž jsou diváci Šlágru zvyklí. Pak dedukuji, že hlavním motivem Karla Peterky je zaznamenat „podstatné stran ceny Ď“ a předat to divákům tv, aby jeho nutkání, že to tak má být, bylo uspokojeno. A za to jsem mu vděčný.

První ilustrativní foto je z velké letní show TV Šlágr v Ostrově na Karlovarsku v roce 2016 (byl jsem prostředník spolupráce mezi městem a tv), kde byla v parku umístěna scéna, na níž byly i velkoplošné obrazovky – jeden z okamžiků, kde jsem akorát s Karlem vyfotila kamarádka Jaroslava Raunerová. Druhé foto je z léta 2022 v Týnu nad Vltavou, kde se natáčela velká show na otáčivém hledišti.

Vážený Karle Peterko, co se týká pracovitosti: „Milý nezmare!“ Složil jsi tisíce písniček, vytvořil tisíce pořadů, zvládáš v náročném prostředí konkurence dělat radost sta a sta tisícům diváků. A vedle toho jsi sám od sebe nabídnul mediální prostor ceně Ď tak, jak si myslím, že by to mělo fungovat i jinde, protože nechci osvětu o ceně Ď protlačovat tam, kde ji sami od sebe nechápou. Děkuji Ti za to a přeji Ti zdraví a úspěch! Richard Langer – pořadatel.

www.slagrtv.cz

       

Penzion a restaurant U České koruny v Lipnici nad Sázavou provozovaný rodinou potomků spisovatele Jaroslava Haška – morální podporovatel ceny Ď od roku 2001 & koproducent 3. předkola ceny Ď 2024 (za sedm krajů) – V roce 2000 jsem vymyslel cenu Ď. Toho času jsem už tři roky spolupracoval s Královským pivovarem Krušovice, jehož tehdejší generální ředitel Ing. Pavel Gregorič (dřív také g.ř. Prazdroje) se stal v roce 1997 bez jakéhokoliv doporučení – jen na základě, že mne jako cizího člověka vyslechl – jedním z prvních „členů Mecenáš klubu“ (který jsem 2.1.1997 jako předchůdce ceny Ď založil). Po třech letech mi řekl: „Vše, co děláš, se mi líbí, ale mám málo času! Nedělej dvacet akcí ročně, ale jen jednu, ale výraznější – načež jsem vymyslel přetransformovat Mecenáš klub na cenu Ď. On mi pak sám od sebe opravdu zdvojnásobil sponzorské peníze! A ještě mne nechával za komerční peníze moderovat repre plesy pivovaru a další akce (Dny otevřených dveří, slavnostní otevření nové varny…), abych měl prostředky na dotování ceny Ď. Jeden takový repre ples jsem v roce 2000 moderoval v luxusním Hotelu Praha, Sušická 20, Praha 6, kde byla generální ředitelka paní Zdena Hašková, manželka vnuka spisovatele Haška. Okamžitě jsme si padli do oka – když od Pavla slyšela, že jsem vymyslel nějakou „cenu Ď“. Sama od sebe mi nabídla dar od hotelu v podobě rautu pro oceněné na prvním ročníku v historické budově ND (mám podnes schovanou barterovou fakturu). Vůbec jsem netušil, že začíná vznikat životní přátelství mezi mými blízkými a rodinou paní Haškové, že toho času zrovna kupovali povozničený penzion v Lipnici, kde jejich předek sepsal Švejka. Ostatně tam se brzy (aby vše klapalo a rodina mohla splácet nekonečný úvěr za nákladnou rekonstrukci, protože nevlastnila ani autorská práva a nic po dědečkovi, co by přispělo, kromě cti a hrdosti) přestěhovala z Prahy a příštích minimálně 15 let zde makala ve všech nutných profesích, od šéfky po uklízečku s tím, že se přidal každodenně syn Martin (pravnuk spisovatele) a průběžně podle možností zbylá rodina – Richard (manžel Zdeny a vnuk spisovatele; Petra – dcera Zdeny a Richarda + pravnučka spisovatele; postupem času jejich děti atd.). Ve shodné době tak začala existovat cena Ď i byl otevřen Penzion U České koruny, kam jsem jezdil o pomoc s cenou Ď na Vysočině. Vzniklo tak pevné přátelství a dnes se už obracím na rodinu Haškových i jako na zajišťovatele různých služeb pro cenu Ď, jak pomoc při konání předkola, tak v produkování atraktivních doprovodných programů ceny Ď ve vazbě na slavné jméno jejich předka.

První ilustrativní foto je z finále „ceny Ď 2023“ na Nové scéně ND, kde vnuk spisovatele J. Haška pan Ing. Richard Hašek (vpravo) s dcerou Petrou ve speciální kategorii předali celostátní cenu Ď in memoriam největšímu badateli v díle J. Haška panu dokrorovi Radko Pytlíkovi, jehož zastoupila manželka a syn Vojtěch Dyk (vlevo). Druhé foto je se Zdenou z léta 2019, kdy jsem byl v Lipnici domlouvat další směry našich spoluprací.

Milá Zdeno! Odevzdala si dvacet let tvrdé práce rodinnému podniku, kde se schází milovníci Švejka z celého světa. Tobě i rodině, jako jeden z nich, moc děkuji. A navíc děkuji za to, že Vás v srdci vnímám jako součást mé rodiny a cítím se tak u Vás vždy, když se třeba jen stavím, jako před pár dny (ten holandský řízek byl úžasnej - dík Martinovi!). Celé rodině za vše děkuji! Richard Langer – pořadatel.

www.www.hasektour.cz

   

M.P.M., spol. s r.o. & JUDr. Michal Stárek – morální podporovatel ceny Ď od roku 2005 & koproducent osvětové akce „Letecký den ceny Ď 2024 na Letišti Hořovice“ – Potkali jsme se v situaci, která jasně dala znát, že si jako lidé budeme rozumět. Moderoval jsem v roce 2004 velkou městskou slávu v Hořovicích na náměstí zvanou „Cibulový jarmark“. Zázemí účinkujících a aparatury bylo skryté ve velkých stanech, které tam Michal se svou firmou zajišťoval. Pořadatel mi dal scénář a upozornil, že za chvíli dorazí jedna slavná tvář, coby hlavní hřeb programu – prý se s ní mám domluvit, co a jak ji uvedu. Když „tvář“ dorazila, stáli jsme naproti sobě v onom stanu, pozdravím a poprosím o minutku jak co…, načež ona „tvář“ dělá, že mne nevidí, neodpoví a zcela mne ignoruje. V tom mne kdosi poklepe po rameni: „Z toho si nic nedělejte, on nezdraví ani svoje sponzory!“ – A už jsme se vyměnili vizitky a já čtu: „JUDr. Michal Stárek…“ – Další rok jsem pořádal jako osvětovou akci ceny Ď „pokus o moderování 24 h nonstop talk show“ v Hotelu Jalta. Přes 70 zajímavých hostů z různých světů působení seskládaných po hodinách tak, aby vždy někde bylo slyšet „o ceně Ď“. Udělal jsem tak za svědectví ČRo a dalších neoficiální český rekord a měl tam za hosta i Michala, který ve svém hodinovém bloku vystoupil po boku olympioničky Štěpánky Hilgertové. Sám od sebe, protože se mu cena Ď líbila, nabídnul základní sponzorský dar na talk show a nemohu zapomenout, jak to řekl: „Přijeď na Křešín (sídlo skladů stanů) a něco spácháme!“ – Přijel jsem a dověděl se, že mohu vystavit fakturu. Později jsme se podporovali navzájem v morální rovině a převládalo spíš osobní přátelství. V nedávných letech jsem pak ocenil možnost zadat Michalovi koprodukci v zajištění promo akcí ceny Ď, jako je „letecký den ceny Ď“ a další s vazbou na svět plochodrážního sportu. Michal je člověk, jehož slovo platí, má nadhled a jen tak mimo jiné, je sponzor sportu a dobrovolný dárce krve.

První ilustrativní foto je z finále „ceny Ď 2022“ na Nové scéně ND, kde jako člen Kolegia Michal předal speciální celostátní cenu Ď mistru světa na ledové ploché dráze a zejména nezištnému trenérovi mládeže panu Milanu Špinkovi (bohužel nás v roce 2024 opustil). Druhé foto je z „Leteckého dne ceny Ď 2024“ na Letišti Hořovice, kde si spolu rozumělo mnoho lidí navzájem, jako zde partnerka ceny Ď za AZS 98 paní Petra Kaldová s partnerem panem Liborem Hulou a JUDr. Michal Stárek…

Michale, kdykoliv jsem Ti řekl, že támhle potřebuje pomoc Nadace pro transplantace kostní dřeně, támhle ten, tamten, okamžitě jsi v rámci svých možností pomohl. Podnikáš a krom úspěchu znáš i dělání medu, takže si zachováváš normální selský rozum. Na jedné straně máš letadlo, krásnou motorku i auto (o čemž nikdy nemluvíš jako všichni partneři ceny Ď) na druhé nezapomeneš jít zdarma darovat krev a vyprávět o dobrých lidech vůkol. Děkuji Ti za vzájemnou důvěru, spolupráci a morální podporu! Richard Langer – pořadatel.

www.mpm-trading.cz

   

Centrum LADA v Pacově & zakladatelka paní Jana Moravcová – morální podporovatel ceny Ď od roku 2013 a poradce a čestný spolupracovník při doprovodných akcích „ceny Ď 2024“ - Asi od roku 2013 jsem se na krajských kolech ceny Ď na Vysočině potkával se zakladatelkou Centra LADA Pacov paní Janou Moravcovou. Vždy mne zaujala, jak poctivě nominuje a definuje, za jakou pomoc komu nominací děkuje. Neznal jsem ji blíž, ale po mnoha letech věděl, že si vzala cenu Ď za svou a protože každý rok ke standardním kategoriím pro zpestření daného ročníku přidávám nějakou mimořádnou, napadlo mne poté,co jsem si přečetl, že Centrum LADA je shodně staré jako cena Ď, v roce 2023 propojit nás výjimečnou spoluprací tak, aby vznikla mimořádná kategorie, jakožto prostředek k poděkování téměř všem dobrodincům a mecenášům Centra LADA za celých 23 let a současně tím inspirovat jiná obdobná centra v ČR k děkování zase jejich podporovatelům. Zavolal jsem proto v květnu 2023 paní Moravcové a nastínil ji představu o tom, že za každý rok existence Centra LADA nenominuje, případně i in memoriam, několik výrazných podporovatelů, bez nichž by se ten rok nepovedlo zvládnout a tím následující rok měl na co navazovat. Do telefonu plakala a netušila, jakou práci ji přináším. Viděli jsme se několikrát, jednali, psali si stokrát, pořád byli na „drátě“, až vzniklo unikátních cirka 150 nominací a vedle nich i naše blízké lidské přátelství. Mnoho věcí jsme si začali navzájem konzultovat, radit se i o nesouvisejících věcech a spolupracovat i na dalších možných variantách společné propagace Centra LADA a ceny Ď. Dnes jsme si - sice za krátký čas, ale skutečně po ohromně intenzivní spolupráci, kdy jsme si časově a mentálně sáhli oba dost na dno, jak rozsáhlou mimořádnou kategorii jsme nakonec pro 23. ročník ceny Ď v roce 2023 vytvořili – velmi blízcí a i když již spolupracujeme v rozsahu „běžné ceny Ď“, zůstali jsme na sebe jako lidé napojeni, vymýšlíme spoustu věcí společně a hlavně je mezi námi opravdový důvěrný kamarádský vztah, kdy si můžeme říct fakt cokoliv z našich životů, dát si radu, inspiraci, či vyjádřit pochopení.

První ilustrativní foto je z finálové ceremonie „ceny Ď 2023“ na Nové scéně ND, kde prvně jako členka celostátního Kolegia paní Jana Moravcová vyhlásila celostátní cenu Ď ve speciální kategorii „Centra LADA“ a v kategorii „charita“.Druhé foto je z „ceny Ď v kraji Vysočina 2014“ v Gotickém sále historické radnice v Jihlavě, kde mezi hosty akce sedí také pravidelně každoročně nominující paní Jana Moravcová (druhá řada zcela vlevo, modré šaty).

Milá Jani, život nemáš snadný, to co denně obstaráváš kolem dcery Lady - nechápu, jak s nadhledem a energií zvládáš – my ostatní takovou přirozenou statečnost nechápeme, složilo by nás to. Za všechno Ti děkuji, jsme tu pro sebe napořád. Richard Langer – pořadatel.

www.centrumlada.cz

   

Paní Naďa Hynková – dlouholetá organizátorka „Místní ceny Ď v Chodově“ a členka „krajských Kolegií“, nezištná propagátorka ceny Ď – Na to, že je paní Naďa Hynková důchodkyně, je neuvěřitelné, že dokáže na své náklady, na vrub svého času, organizovat ve svém městě cenu Ď a všude, kde se pohybuje, propagovat cenu Ď jako takovou. Seznámili jsme se přes internetový magazín, který jsem od roku 2010 vydával jako mediální podporu ceny Ď. Záhy se s paní Nadi stala věrná čtenářka, která vše nejen četla, ale promýšlela a poté poskytovala zpětnou vazbu. Ze vzniklé komunikace vzešel nápad: „Když tak hluboce vše okolo ceny Ď a mých náhledů na svět prožíváte – pojďte přestat to rozebírat a místo toho se ujměte nějaké činnosti při ceně Ď. Přesně to se následně stalo a trvá to skoro 14 let. Na paní Naďu je neuvěřitelný spoleh, ve všem je pečlivá a jak jdou roky, uvědomuji si, že mezi námi vzniklo velké přátelství, v němž se cítím být dlužníkem, protože nic pro paní Hynkovou nedělám, zatímco ona nezištně pomáhá ve všech směrech, jak jen může. Nejen, že mne často překvapí dárkem nebo se dovím, že vyrobila z keramiky „reklamičky ceny Ď“ a ty rozdávala na veřejných akcích…, takže musím začít přemýšlet, jak tuto „důchodkyni“ jednou překvapím já!

První ilustrativní foto je z třetího předkola ceny Ď za sedm krajů naráz v listopadu 2024 v Restaurantu U České koruny v Lipnici nad Sázavou, kam se paní Hynková vypravila až z Karlovarského kraje, poněvadž zde měla jedna její nominace „zachránců pejsků“ získat „místní cenu Ď na Znojemsku 2024“. Druhé foto je z finále ceny Ď v roce 2018 ve Stavovském divadle v Praze (jedna ze scén ND), kde v hledišti usedla také paní Naďa Hynková (v popředí).

Milá paní Naďo, jste velkou inspirací! Když může důchodce pomáhat tak široce, co pak třeba obec, kraj, firma…, byť nikoho do ničeho netlačím, ale z Vás by si mnoho subjektů mohlo vzít příklad a nemyslím to jen ve vazbě na cenu Ď, všeobecně. Jde o tu nezištnost a čistý úmysl. Děkuji Vám moc! Richard Langer – pořadatel.

   

Paní Jaroslava Raunerová – nezištná fotografka finálových ceremonií ceny Ď od roku 2018 – výjimečný čestný podporovatel ceny Ď formou poskytnutí „vzácných prostor“

Paní Jaroslava Raunerová, mezi přáteli pouze „Jájina“, je živel. Stokrát pro vás něco udělá nezištně a tisíckrát se omluví, že něco někde není podle jejích představ. Za mne: „Máš talent na momentky! A jsem tuze rád, že má cena Ď štěstí Tě mít jako dvorní fotografku!“. Osm let sice fotí finálovou ceremonii, avšak od našeho setkání v Ostrově na Karlovarsku, kde jsem od roku 2009 pár let moderoval festival Oty Hoffmana (bydlí v nedalekých Karlových Varech), toho nezištně nafotila daleko víc. Řadu krajských kol, různé doprovodné akce, případně moje jiné akce sloužící jako promo ceně Ď, včetně každoročních leteckých dnů. A proč to všechno dělá? Má celý život starost o těžce zdravotně handicapovanou dceru Peťku, kterou má na vozíku, která nemluví, jen pozoruje svět okolo. Jájina si všimla, že jí dělá radost navštěvovat kulturní akce, potkávat se s lidmi, které si pamatuje a na něž se usmívá. Když je akce pěkná, tváří se spokojeně. Platí to i o ceně Ď. Aby za těch cirka čtyřicet let „nezblbly“ jen sezením doma, začali cestovat po akcích, které Jájina začala nezištně fotit. Oblíbil si jí třeba pan Aleš Cibulka, jemuž fotí tradiční rozhlasové „Tobogány“, ale i mnoho dalších slavných tváří. Nemusela by tedy lpět na ceně Ď, z níž nic nemá, jako třeba má zážitek z Tobogánu, ale ona tvrdí, že ji cena Ď baví a Peťka, že je na akcích ceny Ď (jichž navštívila včetně oněch doprovodných, mnoho a mnoho desítek) šťastná. Úděl života nekomunikace a nehnutí v celoživotním těle si nedovedeme nejen představit, natož pak pochopit, jak se s tím musí vyrovnat matka. Jájina je statečná a jak je samozřejmá ve snaze pomáhat zdarma, vůbec si neuvědomuje, jaké hodnoty napříč naší zemí vytváří. Její fotografie mají šmrnc životního okamžiku a kdyby nebyly, něco by tu scházelo.Fakt mne „baví“, jak se omlouvá, že na scéně ND rušila diváky! Na to ji říkám: „Oni těch 10 vteřin vydrží, když přijdeš, zaostříš a vyfotíš – a my pak máme na věky super fotky!“

První ilustrativní foto je z předání „Externí ceny Ď 2024 Jaroslavy Raunerové“ panu Aleši Cibulkovi před natáčením rozhlasového pořadu „Tobogán“ na podzim 2024. Druhé foto je z okamžiků po „ceně Ď v Karlovarském kraji 2024“, na němž je Jájina i s dcerou Peťkou, kromě dalších aktérů toho dne ceny Ď v Ostrově na Karlovarsku.

Milá Jájino, klubouk dolů! Za fotky i statečnost! Děkuji Ti za vše. Richard Langer – pořadatel.

   

Paní Květa Bodollová in memoriam – dlouholetá členka Kolegia ceny Ď – Krátce po finálové ceremonii ceny Ď 2024 paní Květa Bodollová bohužel, po vážné nemoci, zesnula. V posledním ročníku ceny Ď měla opět na starost kategorii „Kouzlo domoviny“. Byla milovnicí výletu a ač v roce 2012 přišla o obě nohy pod koleny, nikdy si nestěžovala a když mohlas, ceně Ď pomáhala, jak v Kolegiu, tak morálně, že ji všude chválila a propagovala. Byla celoživotní rozhlasovou legendou a když jsme se prvně potkali v roce 2010, hned bylo jasné, že si budeme rozumět. Empatická, vtipná, společenská, kamarádská bytost. Důvěřovali jsme si, milovala fajn lidi, sklenku vína a popovídání. Na krajské ceny Ď, kde byly schody do patra, vyrazila bez obav a se vší silou o berlích vystoupala kamkoliv. Když se její zdravotní stav na podzim roku 2024 zhoršil, vybrala si za sebe pro „kategorii kouzlo domoviny“ členku Kolegia ceny Ď paní Kateřinu Tušilovou z Písku, která vše za paní Bodollovou „dotáhla“ až do finále.

První ilustrativní foto je ze studia ČRo Plzeň, kde jsem Květušku zvěčnil, když mne pozvala 15. Února do svého pořadu „Náš host…“ viz archiv rozhlasu: www.prehravac.rozhlas.cz/audio/3063581 Druhé foto je z „ceny Ď v Plzeňském kraji 2018“ v Hotelu U zvonu v Plzni (Květa je první vlevo).

Milá Květuš, už spolu neposedíme u sklenky vína, ale naše přátelství i tak trvale zůstane v mém srdci. Lituju, že jsem poslední čas neměl čas za Tebou přijet, to už nenapravím, ale jsem rád, že jsem v roce 2012 našel dvakrát až čtyřikrát týdně, půl roku, čas za Tebou chodit do nemocnice poté, co jsi nečekaně přišla o nohy. Hodně jsme se tak poznali a děkuji Ti za přátelství i důvěru! Richard Langer – pořadatel.

   

Paní Kateřina Tušilová – Paní Kateřina Tušilová si cenu Ď oblíbila hned, jak se o ní v roce 2017 dověděla. Toho jsem podvědomě „využil“ a zeptal se, zda by si nechtěla vzít na starost organizování „místní ceny Ď v Písku“. Když ochotně kývla, dala dohromady „místní Kolegium“ a tak se v různých ročnících více či méně cena Ď nad rámec krajského a celostátního kola profilovala i zde. Vždy se zajímám, co ten který člen Kolegia v životě dokázal. Ne proto, abych se jím pak chlubil, ale aby se daly pochopit snáz souvislosti, proč právě on má k ceně Ď vztah a odkud se bere jeho pohled na život, případně rozhodování v Kolegiu. Neznamená to, že očekávám, že bude mít titul „mistr světa“, vždyť třeba paní Naďu Hynkovou prezentuji jako „důchodkyni“, avšak právě onen důraz kladu na to, že s malými možnostmi důchodkyně dokáže zorganizovat „místní cenu Ď v Chodově“ a ještě celoročně všude možně propagovat myšlenku ceny Ď, v čemž spatřuji velký důvod se ní v dobrém slova smyslu „chlubit“. Paní Kateřina Tušilová mne zase upoutala tím, že v dané době našeho seznámení, byla ve složité životní situaci a aby utáhla sama nový byt a péči o dítě, nechala vzdělání vzděláním a šla „uklízet bohatým“ a k tomu si přibrala další dvě práce, takže pár let neměla den volný a začínala ráno před šestou, aby se z práce dostala před půlnocí, včetně víkendů. Přesto nezrušila platební příkaz 150 korun měsíčně, které spoustu let posílá na charitu. A mimo jiné se dovím, že je mistryní republiky v bojovém sportu Alkamf – Jitsu. Dnes jí prezentuji coby členku Kolegia jako servírku v kavárně a někdejší mistryni ČR v bojovém sportu asi proto, aby to vypovídalo o jejím úhlu pohledu na nominace, neboť je velký a precizní pracant (v kavárně, kde je frmol od rána do večera) a stran sportu má v sobě zakódovaný princip fair play. Při 24. ročníku ceny Ď poté, co vážně onemocněla paní Květa Bodollová (měla na starost kategorii „kouzlo domoviny“), ochotně na její žádost po ní převzala její kategorii a dotáhla to až na finále na Nové scéně Národního divadla, kde mi pomohla jako zásadní dozor na chod zákulisí produkce finálové ceremonie, neboť já už tam nemám časoprostor na vše dohlížet a dle smlouvy s ND logicky zodpovídám za mnoho věcí (nesmí cizí lidi do zákulisí, požární směrnice, apod.).

První ilustrativní foto je z finálové ceremonie „ceny Ď 2024“ na Nové scéně Národního divadla v Praze, kde Katka (vpravo) vyhlásila a předala „cenu Ď v kategorii kouzlo domoviny“ zástupkyním „Prachovských skal“. Druhé foto je z „dopředání místní ceny Ď v Písku 2022“ majitelce „Kočkavárny“ za záchranu více než tisíce týraných koček. Tato vzácná paní neměla možnost navštívit předkolo ceny Ď a tak jí v Písku následně Katka navštívila a předala, dle jejího nápadu ochotně ve sklárně ARTCRISTAL BOHEMIA vyrobenou nikoliv tradiční kapku, ale cenu ve tvaru kočky.

Milá Katko, za vše Ti moc děkuji. Richard Langer – pořadatel.

   

Paní Walburga Mikešová – Walburga je pro mne symbol dobrosrdečnosti, ochoty a nadhledu. Když jsem od roku 2009 pár let modelovával filmový Festival Oty Hofmana v Ostrově, byla jako kronikářka města přítomná všem akcím. Tak jsme se poznali a záhy jsem chápal, proč jí všichni vzácní festivaloví hosté mají rádi. Kdysi byla sama ředitelkou tohoto festivalu a tak se desetiletí přátelila nejen s Jaroslavem Víznerem, Michaelem Dymkem a dalšími pravidelnými hosty, kteří se nevraceli do Ostrova jen na festival, ale i za Waljou, třeba tak, že přijeli o den dřív a strávili večer a noc u ní. V tomto městě proběhlo za léta, co jsem tam jezdíval moderovat a později organizovat i cenu Ď, dost politických a dalších změn a jak každý nový šéf toho nebo onoho rezortu měnil zavedené v nové podle sebe, pociťoval jsem to i já na svých tamních pracovních misích. Jediná Walja nikdy ke mně vztah neměnila, přátelství okamžitě mezi námi vzniklé, trvá podnes a vždy se rádi vidíme osobně nebo po telefonu slyšíme jako skuteční přátelé, přestože dávno do Ostrava na festival nejezdím a cenu Ď tam nepořádám. Vše je samozřejmě v pořádku a jsem tomuto městu vděčný za vše, co mi naše spolupráce přinesla a respektuji, že je tisíce jiných alternativ spolupráce s jinými moderátory a jinými projekty – to je přirozené a můj vděk skutečně zůstává. Když došlo na hlasování v rámci tří předkol „ceny Ď 2024“, aby bylo na nominace větší množství nezávislých úhlů pohledu, napadlo mne po letech opět poprosit právě Walburgu. Samozřejmě zvedla telefon, jakožto kronikář ka, na nějaké akci a v tom ruchu neuměla odpovědět jinak, než „ano“. Následovalo pár dnů, kdy mnoho hodin věnovala pročítání nominací a odesílání hlasů. V kontextu s minulými morálními podporami ceny Ď to pro mne bylo moc fajn!

První ilustrativní foto je z finálové ceremonie „ceny Ď 2013“ na historické scéně Národního divadla v Praze, kde Walja převzala celostátní cenu Ď za nadstandardní obětavé vedení kroniky města Ostrov. Druhé foto je z „ceny Ď v Karlovarském kraji 2018“, kde paní Walburga Mikešová (vpravo v bílém) právě kronikářským fotoaparátem zaznamenává okamžiky z této akce…

Milá Walburgo, za vše, včetně upřímného přátelství, včetně toho, jaký máš nadhled, Ti moc děkuji! Richard Langer – pořadatel.

MUDr. Maja Švojgrová – Když jsem se prvně setkal s primářem doktorem Vladimírem Kozou (abych ho pozval do své talk show „Plzeň má milovaná“ v Divadle M. Horníčka v Plzni), zakladatelem Českého národního registru dárců kostní dřeně, bylo to v létě 2003, netušil jsem, že mne tato světově respektovaná lékařská osobnost poctí svým přátelstvím, čehož si vážím podnes, ba stále víc, jak od roku 2012, kdy předčasně zesnul, roky plynou a v mém nitru se vše, co mi řekl, čím mi byl vzácný, co udělal pro národ i svět, stále důrazněji přemítá. Významnou kolegyní, s níž registr v roce 1992 zakládal, byla paní doktorka Maja Švojgrová, která svého času získala na základě nominace Nadace pro transplantace kostní dřeně celostátní cenu Ď, neboť od roku 2004 byl pan doktor Koza členem celostátního Kolegia. Při různých příležitostech, jak u ceny Ď, tak zejména při akcích nadace (moderoval jsem například náborové akce do registru pro menšiny žijící u nás – šlo o získání raritních krví – sám jsem v registru od roku 2006, ale mám běžnou krev, tak nejsem až tak zajímavým), jsme si s Majou rádi popovídali a po krátkém čase, když mi nabídla i tykání, jsem pocítil, že mezi námi vzniklo, byť neintenzivní přátelství, ale plné vzájemné úcty a morální podpory. Po řadě let, co jsme se neviděli, jsem Maje napsal, zda by mi nepomohla s hlasováním Kolegia v rámci předkol ceny Ď 2024, což přijala, přestože po pár dnech, kdy ji chodily maily s dlouhými instrukcemi a ještě delšími příběhy nominací – se „lekla“ na jakou nemalou čestnou práci mi kývla. Vše ale ustála a poctivě odhlasovala i za její životní i profesní úhel pohledu.

Ilustrativní foto je z finále „ceny Ď 2014“ na historické scéně Národního divadla v Praze, kde převzala jednu z celostátních cen Ď doktorka Maja Švojgrová. Jelikož zde nebyla osobně a zastoupila jí paní doktorka Kořínková, nemám k dispozici žádnou fotografii, než tuto společnou, kde ale její energie souzní s ostatními oceněnými.

Vážená Majo, děkuji Ti za Tvou nápadnou lidskost a v nejlepším slova smyslu „obyčejnost“, kdy jsi patřila ke špičkám nejen týmu primáře Kozy, ale i daleko dál a přitom jsi vždy zůstala jakoby nenápadná, leč vždy každému ochotně vycházející vstříc! Richard Langer – pořadatel.

      

Pan Ladislav Chmelík – Stovky mailů napsaných do každého ze čtrnácti krajů, abych v roce 2011, kdy po deseti ročnících byl jedenáctý rozšířen o 14 krajských předkol, bylo pracně rozesláno ne proto, že by je bylo těžké napsat, ale složité bylo najít tolik potencionálních tipů na členky krajských Kolegií. Zhruba z dvou stovek takových zaslaných do jihomoravského kraje, 195 padlo na „neúrodnou půdu“. Mezi těmi pěti úspěšně cílenými maily byl jeden adresovaný tajemníkovi Českého filharmonického sboru Brno panu Ladislavu Chmelíkovi. Jako jeden jediný pan je tím, kdo od těch časů dodnes nezištně čestně zastává roli v Kolegiu ceny Ď bez přestávky až do dnešních dnů. Vždy rád navštěvoval krajská kola i finálovou ceremonii a vždy při takových příležitostech vyjadřoval nahlas ceně Ď svou osobní morální podporu. Vedle toho je náramné s Ladislavem komunikovat – je na jedné straně neuvěřitelně kultivovaný ve všem, co činí, včetně komunikace, ale ona kultivovanost není upjatá, je lidsky milý, klidný, moudrý, nespěchající, nenápadně usměvavý tak, že jeho přívětivost vyjadřuje i přátelství nejenom ke mně, ale ke všem lidem kolem ceny Ď, zvláště k nominovaným.

První ilustrativní foto je z krajského kola „ceny Ď v Jihomoravském kraji 2011“ v Hotelu Dukla ve Znojmě. Prvně v životě jsem se zde setkal s Láďou Chmelíkem, kterého na fotografii najdete v zadní řadě jako třetího zleva. Když už zveřejňuji tuto archivní fotku, která na webu není, dodám rád, že v první řeadě zcela vpravo je pan Mikuláš Blažíček, někdejší majitel onoho hotelu a velký morální i faktický podporovatel krajské ceny Ď, který i ve svém věku tuze pracovala říkal: „Sloužit druhým, je radost!“ – Již pár let mezi námi není, ale nikdy na něj cena Ď nezapomene. Druhé foto je z krajské „ceny Ď v Jihomoravském kraji 2024“, kde ocenění Láďa předal za osvětu folklóru mistru Frantovi Uhrovi.

Láďo, jsi skvělej Člověk, moc Ti za všechno děkuji! Richard Langer – pořadatel.

   

Ing. František Lambert – Nebyl ročník, kdybych při nějaké příležitosti neděkoval Kamarádovi Františku Lambertovi, který byl u vzniku ceny Ď a vždy mne, třeba i soukromě, podporoval. Dlouhá léta úvodních ročníků byl jakousi „pojistkou“, že když bych „neměl na chleba“ pro splácení úvěrů, které jsem si bral proto, abych mohl pracovat na ceně Ď, byl nablízku, neboť stále se ptal: „Vše daří, ale utáhneš to? Nepotřebuješ peníze…“ – A když jsem pokrčil ramena a dělal, že jsem to neslyšel a vyprávěl, jak se vše daří, sáhnul do kapsy a nechal na stole nemalý obnos se slovy: „Pozvi rodinu na večeři za trpělivost s tebou…“ V roce 2016 jsem napsal pro web ceny Ď článek o Františkovi, který je stále platný a najdete ho zde: www.cena-d.cz/dikynim_6.html

První ilustrativní foto je z rautu pro oceněné a partnery prvního ročníku „ceny Ď 2001“ v Hlavním foyeru Národního divadla v Praze, kam se z historické scény také přesunuli (vzadu stojící - zprava ): Hudební skladatel Vadim Petrov (například Krkonošské pohádky); Generální ředitel Národního technického muzea v Praze Ing. Ivo Janoušek s chotí; šéf opery Národního divadla pan Josef Průdek (toho večera všichni hosté ceny Ď – celé hlediště – dostali dárek po ceremonii v podobě uvedení dvou jednoaktovek „Sedlák kavalír“ a „Komedianti“); kameraman Josef Hanuš (například natočil trilogii „Slunce, seno…) a Ing. František Lambert (kamarád, sponzor, podporovatel). Druhé foto je z krajského kola „ceny Ď v regionu hlavního města Prahy 2024“ v Galerii Vavrys, kde se pár posledních aktérů této akce na památku společně zvěčnilo: David Macoun - šéf party Žlutí andělé, kteří pomáhali po povodních na Moravě (vpravo dole, vedle něj dole – já, moje dcera Markéta a vnučka Amálka); Zdeněk Barták (hudební skladatel – například hit Nonstop, hudba ke Zdivočelé zemi atd., (vpravo nahoře); Petr Moravec – syn dlouholeté aktérky ceny Ď Jany Moravcové – založila Centrum LADA Pacov (druhý z prava, vedle něj Věrka míková – dobrá duše Centra LADA Pacov); Zbyněk Lambert – velmi úspěšný sportovec z řad tělesně handicapovaných – pink ponk, mezinárodní úspěchy, držitel Externí ceny Ď (uprostřed vzadu); Jana Moravcová – ředitelka Centra LADA Pacov; Pavel Mudra – držitel ceny Ď 2023 za boj proti drogám (druhý zleva vzadu) a Ing. František Lambert (první zleva vzadu).

V roce 2007 jsem měl dost velké starosti, jak vše finančně ustát a abych nemusel opět prodávat nábytek a další vybavení domácnosti, abych měl třeba po ceně Ď na raut, plus v té době jsme s rodinou řešili bydlení, sám František nabídnul tak velkou pomoc, že nám vyrazil dech. Hlavně byla ale vždycky kamarád – třeba, když mi umíral táta, nechal všeho byznysu v Praze a vyrazil za ním na půl dne ke mně na chalupu ho morálně podpořit. To se nezapomíná! Táta ho měl moc rád, vlastně celá rodina stále!

       

Paní Jitka Langerová – Paní Jitka Langerová se k ceně Ď dostala tak, že si mne kdysi vzala a dlouhá desetiletí neřekla ani slovo, když jsem utrácel výdělky, či nabrané úvěry, za práci na ceně Ď. Ve všem mi pomáhala, vše tolerovala a svým dílem tiše v zákulisí ceny Ď pomáhala realizovat moje sny, za něž, když fungovaly, jsem byl chválen já, který byl a je jako autor, pořadatel a moderátor ceny Ď vidět. Když jsme se v roce 2019 po třiceti čtyřech letech vtahu rozešli (začali jsme spolu chodit na střední škole), bylo mi jasné, že to bude pro mnoho lidí okolo ceny Ď šok, protože znali její pracovitost a pečlivost (produkovala spoustu věcí s cenou Ď spojených a dělala web). Náš rozvod proběhl klidně, bez právníků, v uctivosti a přátelství. Asi proto, že jsme hodně hezkého prožili a všechno, při tom společném každodenním životě vedle ceny Ď, si už řekli. Zůstala nám společná láska – dcera a její rodina, plus ať chce nebo ne, cena Ď, byť už dlouho snila, že chce dělat něco jiného a ne neustále prožívat po mém boku stresy organizační a finanční, které jako OSVČ zarputile stojící si za svým, že cena Ď je můj životní projekt a věřím, že se mi vyplatí tak dlouho čekat, když funguje a má pro tisíce lidí smysl, na budoucího zásadního sponzora…, kdy si konečně oddychnu. Přece jen s cenou Ď hodně prožila, spoustu lidí od ceny ď jí má rádo, takže jsem jí poprosil, aby nadále pracovala na rozsáhlém archivním webu ceny Ď, což přijala a oněch šest let skutečně nezištně dělá. Její zásluha je tak na ceně Ď výjimečná. Kdyby jako manželka kdysi netolerovala moje „vzdušné zámky“, třeba by cena Ď nebyla – vždyť místo každého ročníku mohla chtít třeba jachtu, cestu kolem, světa, nevím…, zatímco nikdy mi nic nevytkla, ač jsme případnou „slávu“, když se každý ročník zdařil, stran pochval za ně, slíznul já. Plus - že nezištně v práci na webu pokračuje dosud, přestože žije jinde, jiný život, s jiným partnerem, jinými zájmy – je také mimořádné.

První ilustrativní foto je ze zasedání Kolegia před finálovou ceremonií „ceny Ď 2007“ ve Stavovském divadle v Praze, které Jitka vedla. Druhé foto je také z hlasování celostátního Kolegia, ale při „ceně Ď 2012“ v Zemském salonku historické budovy Národního divadla v Praze, které Jitka opět pečlivě vedla.

Milá Jitko, děkuji Ti za vše moc. Richard

   

Paní Markéta Vavrysová – Dcera Markétka se narodila do bytu, z něhož brzy zmizel nábytek. Hrála si tak na velkém prázdném koberci a nemusela se v běháním po bytě omezovat, neb jí nebránila žádná sedačka. Nebyl to ale záměr, nábytek jsem prodal, abych měl prachy na rozjezd ceny Ď. Následně po jejím boku vyrostla, vždy pomáhala, nejdříve jako rychlá spojka v zákulisí, později jako spolumoderátorka finálových ceremonií (od šestého po osmnáctý ročník, kdy již v roce 2018 moderovala ceremonii v požehnaném stavu). Mimo to se mnou moderovala tv pořady pro Českou televizi, TV Public a filmové festivaly ve Zlíně a Ostrově, z čehož plynuly peníze, jimiž jsem dotoval cenu Ď. Jestli jí osud za to poděkoval tak, že se zamilovala do autora loga ceny Ď, s nímž má naše vnoučata, nevím, ale všechno to do sebe nějak zapadá. Zajímavé ale bylo, že celé roky říkala: „Díky tomu, že jsem s tebou mohla moderovat tolik pořadů a akcí, vím, že se tím nechci život, i když mi to moc dalo zkušeností. Víš, tati, já si vezmu někoho normálního mimo kulturu, show byznys, kdo má normální práci, pravidelnou pracovní dobu a tak. Nechci se živit moderováním a proto jdu na ekonomku a budu někde pak dělat na úřadu, mít sociální jistoty…“ – Načež si vzala mého kamaráda, malíře na volné noze (který nezištně věnuje každý rok hlavní závěrečnou cenu Ď – GRAND PRIX Ď), s nímž vede galerii na Staré Praze a o to víc podporuje společně s ním cenu Ď, za což jí a oběma náleží moje srdečné poděkování.

První ilustrativní foto je finále „ceny Ď 2006“ v historické budově Národního divadla, kde prvně dcera Markéta vystoupila vedle mě jako spolumoderátorka – snímek zachytil okamžik rozhovoru s primářem MUDr. Vladimírem Kozou, zakladatelem Českého národního registru dárců kostní dřeně (chvíli poté mi vzal na jevišti krev a tak jsem do registru vstoupil i já). Druhé foto je z finále „ceny Ď 2018“, kde naposledy Markétka spolumoderovala se mnou ceremonii – byla už v požehnaném stavu s Martinem (čekali Amálku).

Markétečko moje! Ď! Tat.

      

Pan Richard Langer st., in memoriam – Bylo mi šest a Táta mne naučil pár kouzel, co ho kdosi naučil na vojně. Během pár týdnů se ukázalo, že mi to jde a v sedmi letech jsem už prvně vystupoval před zaplněným sálem v hornickém Habartově na Sokolovsku, kde jsem vyrůstal. Následovala mistrovství republiky, mezinárodní festivaly. Na poličce se mi doma prášilo na ceny a přestože jsem chtěl být po dědovi nádražák a vystudoval jsem železniční prumku, po vojně jsem založil první pouliční porevoluční divadlo v Praze pod Orlojem (březen 1990), jehož gró spočívalo v parodiích kouzelníků, samozřejmě provázených mluveným slovem. Táta byl nešťastný – sehnal mi super práci s jistotou výdělku a sociálními výhodami u důlní železnice, ale já šel na „dlažbu“ živit se nejistým kumštem. Přišel a hodil mi do klobouku kilo, pak smuten odešel směrem k paláci Kinských. Vždy mi řekl svoje, shrnul rizika, směřoval k lepšímu jobu, ale nikdy neřekl „CHCI“, jen „ZVAŽ“, jenže já i tak nedbal. Z divadla jsem přešaltoval na akce mezi kulturou, byznysem a charitou a odtud vznikla cena Ď. A když jsem byl na dně a řekl: „Tati, půjč mi…“ - Odvětil: „Na… a nechci to zpět, jsem přece Táta!“ – Každý ročník, co tu není, v duchu věnuju jemu. Jezdil od prvního ročníku na všechny do šestnáctého, sedmnáctý už zdravotně nedal, ale ptal se…

První ilustrativní foto je finále „ceny Ď 2010“, tedy krátce po jeho konání ve Stavovském divadle, odkud jdeme s rodiči do nedaleké Galerie Vavrys na přípitek s partnery ceny Ď. Druhé foto je ze závěru finále „ceny Ď 2011“ v historické budově Národního divadla v Praze – kde jsem mezi aktéry ceny Ď pozval také Tátu, jemuž jsem před zaplněným hledištěm poděkoval za vše (stojí vlevo, má červenou košili, černé brýle a tleská).

Táto můj! Až se jednou tam, kde jsi, potkáme. Omluvím se Ti za všechny starosti, co jsem způsobil a poděkuju Ti za všechnu Tvou pomoc. Nikdy jsi mi v životě neřekl „NE“. A Tvá věta: „Nebudeš to vracet mně, ale dětem a vnoučatům..“ – Je pro mne zákon. Tvůj Ríša.

   

Paní Olga Langerová – Maminka si přála, abych měl seriózní stabilní jisto jisté povolání. Tenhle sen jsem jí nesplnil. Začal jsem pochybným pouličním divadlem (první polistopadové pouliční divadlo v ČR, které od března 1990 vystupovalo pod Orlojem na Staromáku). Od té doby jsem dosud na volné noze ve světě malých, převážně svých kulturních projektů, kde nekladu důraz na získ (neumím to), ale na myšlenku, naplnění představ a setkávání se pouze s lidmi, kterých si mohu vážit a mám je rád. Maminku udivovala moje „drzost“, že jsem obyčejný kluk, který vyrůstal v nenápadném hornickém Habartově na Sokolovsku a klidně si mimo jiného v mém profesním životě – zaklepe na dveře Národního divadla a řekne: „Dobrý den, vymyslel jsem cenu Ď, nemám peníze, ale půjčím si je na úrok a vše zrealizuji tak, že tu bude plné hlediště mecenášů a dobrodinců, k čemuž napíšu scénář a ještě to odmodluju…“ – Většina lidí, kteří mne znali odmala, si myslela, že jsem blázen a nemám šanci, pročež i maminka měla obavu abych nejenom nezaplakal nad výdělkem, ale neutrhnul si současně ohromnou ostudu: „Ty to zvládneš? V Národním moderovat?“ – Načež jsem rodiče, jako každý rok pozval. Drželi pěstě a když bylo po všem a vycházeli jsme ven na Národní třídu 11. Června 2001, maminka mlčela, pak se ale nadechla: „Už nic neříkám!“

První ilustrativní foto je ze setkání partnerů „ceny Ď 2010“ krátce po ceremonii ve Stavovském divadle v Galerii Vavrys – tehdy jsem rodičům za dlouhá léta podpory předal pametní list ceny Ď. V pozadí je Martin Vavrys (autor loga ceny Ď – pro desátý ročník ho namaloval – letící písmeno Ď – znali jsme se v té době rok. Vedle něj je jeho maminka, malířka Marta Vavrysová, která se toho času už každý den modlila, aby se jednou Markét a Martin vzali, ale nic tomu v té době nenasvědčovalo, protože Markétka chodila se spolužákem a Martin vedl „volný život“. Druhé foto je z finále „ceny Ď 2023“ na Nové scéně Národního divadla, kde jsem maminku (vpravo) usadil do první řady vedle členky Kolegia paní Jany Moravcové.

Maminko, vím, že mám zákaz o Tobě veřejně mluvit, že jsi introvert. Jenže to, co Ty nepovíš, já řeknu dvakrát. Celý život se máme rádi, nescházíš na žádné ceremonii ani teď, když je Ti 85 let! A navíc, jak si denně voláme, jsou z nás navíc i dobří kámoši. A děkuju Ti, že cena Ď dnes pro tebe znamená už to samé, co pro mne. Ď za vše Maminko!