SPORT pro čest a slávu

123.
Ing. František Lambert, vrcholový manažer, podnikatel, od prvního ročníku ceny Ď v roce 2001 trvalý morální i praktický podporovatel udílení těchto cen nominuje:

Zbyněk Lambert, zdravotně handicapovaný sportovec s neuvěřitelnými mezinárodními výsledky, inspirátor v překonání extrémně těžkých životních situací - Cenu bych chtěl věnovat bratrovi Zbyňkovi za všechno, co v životě dokázal, stále dělá a jakým je vzorem pro ostatní.
Narodil se 19.9.1956. Byl velký sportovec. Hlavně hrál ping pong. Ten se mu stal osudným. V táborské hale zimního stadionu, ve kterém trénovali a hráli, svépomocně na stropě haly roky opravoval světla. 17.11.1986, když vyměňoval výbojky, pod ním prasknuly šestimetrové štafle. Díky dalším dvěma kamarádům, kteří na ně vylezli. Ne vlastní chybou spadnul a zlomil si páteř. Mezi 4. a 5. krčním obratlem. Následky: postižení míchy, levostranná hemiparéza. Ochrnul na levou stranu těla.
Po šílených dvou letech po nemocnicích a rehabilitačních ústavech se vrátil do práce a pozvolna ke sportu. Je známý svojí neskutečnou vůlí. Postupně se vypracoval na ředitele slévárny v Kovosvitě Sezimovo Ústí, výrobního ředitele ve společnosti Tajmac-ZPS Zlín. Poslední roky pracoval jako technickým náměstek v nemocnici Agel Nový Jičín.
Vedle své velmi náročné práce se vrátil ke svému oblíbenému ping pongu. Od roku 2003 reprezentuje Českou republiku za postižené (v kategorii 7- stojící). Objel jako reprezentant ČR mimo Austrálii všechny kontinenty a to několikrát. Z těch nejvzdálenějších v Číně, kolébce ping pongu, byl 5x, včetně na Paralympijských hrách a Mistrovství světa, 5x v Jordánsku, 3x v Thajsku, 2x v Brazílii, 2x v Kostarice, 2x v Jihoafrické republice, v Japonsku, Korei, Mexiku, USA. Je několikanásobný mistr České republiky, několikanásobný mezinárodní mistr České republiky, má 87 medailí ze světových turnajů, bronz z mistrovství Evropy, Stříbro z mistrovství světa. Hrál na dvou Paraolympijských hrách a na jedné byl jako trenér. A to vše při zaměstnání. Vždy byl a je ryzím amatérem. Na rozdíl od jeho zahraničních kolegů, kteří mají úplně jiné podmínky a jsou ve většině placenými profesionály.
I přes své postižení trénoval před velkými turnaji dvoufázově. Brzy ráno před zaměstnáním a pozdě večer po něm. Navíc doma na ping pongovém robotu nahrál stovky a stovky hodin. Na Paralympijských hrách v Číně v roce 2008 jsem s ním měl možnost být. Nikdy nezapomenu na okamžik, když nastupoval v místní zcela zaplněné hale pro 15 tisíc diváků určené jen pro ping pong s domácím hráčem, jak jej čínští diváci bouřlivě vítali. Uměli ocenit postiženého sportovce, který byl vyrovnaným hráčem těm jejich paraolympionikům. A to je co říci. Dokonce v roce 2016 s jeho kolegou na Mistrovství světa též v Pekingu vyřadili domácí favorizované hráče. V Číně je hráčů ping pongu desítky milionů. Říká se, že Číňan se narodí s pálkou v ruce.
Zbyněk se i přes maximální vytížení věnuje od osmnácti let trenérské činnosti. A pokračuje i dnes, když odešel do důchodu. Letos chce v reprezentaci skončit, a to i přes fakt, že byl zase mistrem republiky.
Kromě všeho, co jsem uvedl neznám pracovitějšího, šikovnějšího a schopnějšího člověka. S obrovskou morálkou a výdrží. A to i přes svůj handicap, že může používat jen jednu ruku a levou nohu jen částečně.
Můj bratr je slušný a čestný chlap. Připraven pomoci vždy každému. Je vzorem pro handicapované i zdravé lidi. Za to mu patří můj dík a moje externí cena „Ď “.
96.
Pan Jaromír Novák, občan Poděbrad, dlouholetý autor nominací na cenu Ď za LUXOR Poděbrady (domov pro seniory), osobně se účastnil mnoha krajských kol i finále (více se lze dočíst také na webu o osobnostech Poděbradska nominuje: Dobrý den - kdo mi vždy vykouzlí dobrý den: Opravdu hezký den mi vždy vykouzlí pan Ing. Josef Hampl. Podrobnější přiblížení jeho osobnosti k dispozici na webu „Poděbradské osudy“ (https://podebradskeosudy.cz/hampl-josef/). Pepu znám 40 let jako skvělého kamaráda, výborného sportovce, všestranně aktivního člověka. Byl a je pro mne vzorem aktivního, inteligentního a stále mladého chlapa. Člověkem, který svým optimismem, pozitivní náladou, vtipem a přátelstvím je pro své okolí důležitou a potřebnou bytostí: „Dobrý den dělá snad každému kolem sebe a to každý den!“

Děkuji - komu jsem dosud zapomněl poděkovat: Ing. Pavel Kárník, původním povoláním technik, svůj volný čas věnoval práci pro druhé. Nejprve jako vedoucí dětského oddílu při Motorletu Praha. Společně se učili pobytu v přírodě a na vodě. Podnikali i více denní pěší výlety i zájezdy na vodu. Po přestěhování do Poděbrad založil Spolek pro aktivní život. Podařilo se mu k aktivnímu životu zapojit stovky seniorů v řadě činností, soutěží, výletů. Pan Ing. Kárník díky své obětavosti a celoživotní práci pro druhé je člověkem, kterému touto nominací na cenu Ď vyjadřuji své velké DĚKUJI za vše, co dělá pro všechny.

91.
Mgr. Daniela Davidová, MBA ředitelka CSP Vodňany nominuje:

Otec ThLic. Josef Prokeš, Vodňany - Otec ThLic. Josef Prokeš – římskokatolický duchovní, kněz, teolog, pedagog, skaut, učitel, spisovatel, člověk mnoha obdarování a talentů, které hojně rozvíjí pro službu druhým lidem, to je otec Josef. Nebojí se náročných výzev. Obětavě a s láskou pečuje o kulturní dědictví a historické památky. Tato aktivita se dá nazvat skutečným posláním, které vrací život do míst, jež by jinak chátrala. Schopnost organizovat a vést projekty je ukázkou jeho odhodlání a neúnavné energie. Při svém působení na Biskupském gymnáziu v Č eských Budějovicích za pomoci významného architekta J. Pleskota, donátorů, dobrovolníků a studentů obnovili mnoho let chátrající kostel Svaté Rodiny na Senovážném náměstí. Obnovením interiéru vdechli kostelu život. Zasloužil se o vznik diskusních setkání „Bez vytáček o křesťanství“, ale i o mnoho dalších aktivita vzdělávacích programů pro veřejnost i studenty.V průběhu svého působení ve farnosti Vodňany také zajistil rekonstrukci věže kostela Nanebevzetí Panny Marie ve Vodňanech a fary ve Skočicích. Společně se sestrami Kongregace Šedých sester III. řádu sv. Františka, s mnoha dobrovolníky a podporovateli se podílel na rekonstrukci poutního místa Lomec, a tím i jeho přiblížení do povědomí veřejnosti. Na tomto krásném duchovním místě je nyní možné přespat v nově vybudovaných pokojích. Pro širokou veřejnost organizuje pestré programy, Lomeckou univerzitu ve formě teologických webinářů, přednášky, exercicie a pro sportovně založené např. 1. ročník Lomeckého běhu. S otcem Josefem se můžeme také setkat „osobně“ při čtení jeho knih, poslechu pravidelných zamyšlení, kázání, katechezí na youtube, při přednáškách a besedách např. na TV Noe. Své znalosti předává jako pedagog na Gymnáziu Vodňany a Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy.Navzdory všem svým povinnostem a aktivitám zůstává otec Josef vždy dostupný seniorům v CSP Vodňany a potřebným. Oplývá širokou škálou aktivita schopností propojovat různé oblasti lidského života. Přináší do života starých lidí pocit jejich důležitosti, užitečnosti, nepostradatelnosti pro předávání zkušeností mladší generaci. „Ve volném čase“ si zaběhne Pražský maraton, odskočí si na „nějaký ten kopeček do Krkonoš, Tater,Alp či Pyrenejí“ a se skauty projde Šumavu. Josefův dar absolutní soustředěné pozornosti, naslouchání spojeného se zvláštním darem klidu, který přechází na přítomné. Umění s láskou naslouchat, snaha pochopit druhého, s úctou, respektem bez posuzování s otevřeným srdcem vyslechnout názory druhého. To vše činí setkání s otcem Josefem vzácným, milým, velmi obohacujícím a inspirativním okamžikem v životě člověka. Jeho ochota sdílet znalosti a zkušenosti, neúnavná snaha pomáhat a sloužit druhým je inspirace pro nás všechny.

79.
Jaroslava Raunerová, občanka ČR, Karlovy Vary nominuje:

Alexandra Borská, Ploskovice, podporovatelka Hospice sv. Štěpána - Saši si velmi vážím a obdivuji ji, za její sílu, odvahu a i odhodláni. Saša je handicipovaná dívka, která žije naplno. Je reprezentantkou paraplavání. Plavala na paralympiádě v Paříži. První sbírku pro Hospic založila už ve svých 12 letech. Letos se rozhodla, že od začátku roku do srpna dá ze svého kapesného 1,-Kč za každý naplavený kilometr na tréninku. Snaží se podporovat Hospis pravidelně, aby to mělo smysl.

46.
JUDr. Michal Stárek, podporovatel plochodrážního sportu nominuje:

Martina Kurzová - Paní Martina Kurzová má manžela, který patří do naší party milovníků plochodrážního sportu. Společně každý podle svých možností tomuto sportu lidsky nebo sponzorsky pomáháme. Když se "objevil" ohromný talent zosobněný klukem Adamem Bubbou Bednářem, který se ne vlastní vinou dostal do složité životní situace, domluvili jsme se, že mu pomůžeme, vždyť je to ještě kluk (tehdy 15 let) a dávno poráží dospělé i na mezinárodní úrovni. Jenže peníze a materiální pomoc nestačí, mladý závodník potřebuje i lidské zázemí (domov), kde mu uvaří, vyperou, proberou normální klučičí život a například mu někdo pomůže i s úkoly do školy. A to si za své z velké části vzala paní Kurzová, které na tom, že ke svým dvěma synům "přibrala" třetího, nepřišlo nic výjimečného. Jenže my ostatní jsme si po čase uvědomili, jak je její pomoc v rozvoji duše kluka, kterého možná čekají ty nejlepší trofeje, na které pomýšlíme, důležitá. Proto jsem se rozhodl na cenu Ď nominovat právě paní Martinu Kurzovou a jménem všech milovníků ploché dráhy ji tak veřejně DĚKUJI.

36.
Michal Čupr, držitel bronzové medaile z OH Paříž 2024 (šerm), Dlouholetý člen Kolegia ceny Ď (v této kategorii nehlasuje) nominuje v mimořádné kategorii „Dobrý den, Prosím, děkuji, Na shledanou:

Prosím - koho nemusím prosit: „trenér pan Jiří Bodó z litoměřického oddílu (šerm)“ - V kategorii Prosím, by si takovou cenu zasloužil trenér Jiří Bodó z našeho litoměřického oddílu, který kdykoliv když potřebuji, i kdyby to bylo o půlnoci, tak mi vyjde vstříc a připraví mi zbraně a všechno vybavení na světové turnaje. Což je neuvěřitelné :)

Děkuji - komu nesmím zapomenout výrazně poděkovat: „trenéři pan Jiří Suchý a paní Tereza Smutná“ - V úctě rád poděkuji trenérům Jiřímu Suchému a Tereze Smutné za trvalou podporu.

34.
Ladislav Chmelík, emeritní tajemník Českého filharmonického sboru Brno a dlouholetý člen Kolegia ceny Ď nominuje:

Tělocvičná jednota Sokol Třebíč - V úctě a obdivu chci svou nominací na cenu Ď poděkovat za veřejně prospěšnou činnost Tělocvičné jednotě Sokol v Třebíči, potažmo všem 695 členům. Z toho je 425 dětí. Hlavní činností jsou cvičení v tělocvičnách.
Největší popularitu mají v Třebíči cvičení pro rodiče a děti. 195 párů dětí s maminkou či tatínkem se vystřídá v 6 odděleních. V těchto cvičeních mrňata získávají své první sociální kontakty, poznávají své kamarády, a hlavně pomocí cvičení na různých překážkových dráhách rozvíjí přirozenou cestou pod vedením zkušených cvičitelek svoje motorické dovednosti. Ne jeden z vynikajících sportovců Třebíčska začínal svoji sportovní kariéru právě ve cvičení pro rodiče a děti. Oddíl florbalu vede ke sportování přes 80 chlapců a dívek. Tento oddíl je velmi úspěšný a pravidelně postupuje přes oblastní soutěže do republikových sokolských soutěží. Mladí muži i ženy se již několik let pravidelně stávají vítězi těchto soutěží. Děti přitahuje také oddíl sportovní gymnastiky.
Ve městě je Sokol známý svými volnočasovými aktivitami pro občany. Nejnavštěvovanější je čarodějnický večer kde se schází až 2 000 většinou rodičů s dětmi. Připraveno je spoustu her, ohňová show, čarodějnická vatra, všichni si tu užívají. Dále Sokol pořádá vánoční a velikonoční tvoření, vánoční zpívání koled, karneval, různé sportovní závody. Dlouhou tradici mají sokolské stanové tábory.
V třebíčském Sokole zcela zdarma pracuje 39 cvičitelů a cvičitelek.

12.
Ing. Jan Schiller, hejtman Ústeckého kraje nominuje:

Lukáš Pulko, inspirátor dětí ke sportu - Lukáš Pulko založil v roce 2015 fotbalovo – futsalový klub Mongaguá v Krásném Březně, dlouhodobě problémové lokalitě v Ústí nad Labem. Tým, jehož hráčská základna čítá přibližně 40 dětí ve věku od 6 do 18 let, převážně z ústeckých problémových lokalit, se pravidelně schází ke společným tréninkům na sídlišti v Krásném Březně, kde vzniklo nové hřiště právě díky iniciativě Lukáše Pulka a činnosti týmu Mongaguá. Z betonového plácku se stalo místo, kde mohou děti smysluplně trávit svůj volný čas a disponovat základním zázemím ke svému sportovnímu i osobnostnímu růstu. Činnost týmu Mongaguá Ústí nad Labem přesáhla také hranice tohoto města a rozšířila se do dalších měst v České republice. Nyní tak Mongaguá disponuje pobočnými týmy v Ostravě, Pardubicích, Plzni, České Lípě a ve Frýdlantu.

  nahoru   |   domů