Dětský domov Lipová je zasazen do krásné přírody šluknovského výběžku. Ze všech stran se na vás usmívá malebná krajina, jíž během staletí vložili lidé do klína obec, kam jsem dnes vyrazila, abych rozluštila úsměv bodrého chlapa, který svou práci miluje. Dosud jsem se s jeho nadšením setkávala mimo sídlo dětského domova na krajských kolech ceny Ď i následných finálových ceremoniích v Praze, kam se svěřenými dětmi pravidelně jezdívá, aby osobně veřejně a nahlas poděkovali svým podporovatelům. Ten muž se jmenuje Aleš Hofman a jeho životem není jen rodina doma, ale i ta v Lipové u Šluknova.

Přivítání bylo srdečné. Elán a nadšení přímo září z očí Aleše Hofmana. Je mi jasné: „Tenhle chlap svou práci miluje.“ – A nemůže v tom být sám, citlivě upravený dům dýchá hřejivým kouzlem domova těch, za něž rozhodl osud prožít dětství tady. Na první pohled jim materiálně nic neschází a druhý dojem na sebe nečeká nikde za rohem, je znát ze všech detailů všude kolem – sečteno podrženo – děti tu jsou opravdu doma. Zrovna se koupaly v bazénu, jiné brouzdaly po internetu, někteří kluci ještě v jedenáct dopoledne vyspávali v posteli a jejich tety na ně trpělivě čekaly se snídaní, až se probudí do nového dne – jsou přece poslední dny letošních prázdnin a pochopení je zde stejně důležité, jako vychovávání…

Jaké je poslání vaší činnosti?

Cílem dětského domova je vytvořit dětem krásné zázemí pro jejich šťastný život plný her, zábavy, ale i povinností. Nahrazujeme tak plně fungující rodinu, kdy je setřen rozdíl mezi dětmi z domova a z plně fungujících rodin. Náš dětský domov má sedm výchovných rodinných skupin, kdy pět skupin žije v hlavní budově a další dvě v rodinných domcích. V každé skupině je osm dětí od nejmenších po skoro dospěláky a o každou skupinu se stará maminka (vychovatelka) a táta (vychovatel).

Co pro Vás znamená působit v dětském domově?

Do dětského domova jsem přišel v roce 2010. Neměl jsem jasné představy, co práce obnáší a že budu veden jako zastupující vychovatel. V rámci profesního vzdělávání jsem postupně vystudoval Doplňující pedagogické studium a navazující Speciální pedagogiku. Práce mne chytla a sám od sebe jsem se vrhl do dalšího studia. Zajímá mne sociální oblast a nyní nastupuji do 3. ročníku bakalářského studia Sociální pedagogiky. Práce mi obrátila život úplně na ruby. Dalo by se říct, že žiju dva rodinné životy. Jeden tady v domově, kde jsem kmenovým vychovatelen na 5. rodinné skupině s osmi dětmi (6 děvčat a 2 chlapci ve věku 5 - 18 let) a druhý soukromý se svojí ženou a dvěma dětmi. Občas mne v soukromém životě vidí méně, než děti z dětského domova :-)

Jak moc jsou důležití ti, co dětskému domovu pomáhají?

Díky sponzorům a podporovatelům dosáhnou děti nebo samotný domov na věci, které by si jinak nemohl pořídit nebo uskutečnit.

Pár let jsme zapojeni v projektu „Daruj hračku“. Děti si kreslí o dárky k vánocům a pak je skutečně dostanou. Ti menší si přejí hlavně hračky, ti větší už přemýšlí dopředu. Myslí i na výbavu domácnosti. Například při slavnostním přebírání dárků jsme pro naši dívku vezli pračku… V domově v budově nahoře na půdě má každé dítě přidělenou svoji kóji a tam si ukládají věci do „startovního života“.

Psal se rok 2013 a pan Aleš Hofman s dětmi prvně vyrazil na krajské kolo ceny Ď v Ústeckém kraji, pořádané na zámku Děčín. Po hodinové komorní neformální ceremonii následovalo ještě neformálnější pohoštění pro všechny aktéry akce. Pro některé děti z dětského domova to byla první příležitost v životě nejen setkat se tváří tvář s mecenáši, ale také zažít význam slova „raut“ v praxi. Jejich dobré vychování nám komplikovalo snahu pohostit je co nejštědřeji. Město Děčín bylo hostitelem akce a připravilo řadu dobrot, na které jsme museli pozvání dětem opakovat stále dokola.

Tento snímek je z roku 2014. Na zámku Děčín se schází mecenáši, dobrodinci a ti, kteří je nominovali na „cenu Ď“. Nechybí ani pan Hofman s dětmi. Obdivujeme všechny, kteří se rozhodnou děkovat svým podporovatelům formou nominace a poté i osobní účastí na akcích ceny Ď. Když ale navíc zástupci dětských domovů nepřijdou sami, neudělají si výlet jen pro sebe, výlet bez rizik, starostí a s čistou hlavou, ale výlet věnovaný dětem, aby to všechno vnímaly a chápaly, aby jim souvislosti neunikaly, aby kromě všeho, co se jim dostane v domově, měly možnost reálně být součástí společenského života, dokonce takového, který není jen lesklý, ale má smysl – tak když se tohle děje, máme ohromnou radost. Pan Aleš Hofman je absolutně příkladným vychovatelem, který by za své „nadrámcové nasazení“ zasloužil sám cenu Ď…

Z roku 2015 máme na pana Hofmana a děti z domova zase foto vzpomínku z okamžiku, kdy jsou na zámku Děčín děti zpovídány ještě před udělením „ceny Ď v Ústeckém kraji 2015“. Na krajských kolech se snažíme dávat prostor každému nominovanému, ale i tomu, kdo jej nominoval. Každoročně pan Hofman využije této příležitosti a nahlas před všemi poděkuje těm, kteří pomáhají jejich dětskému domovu. Zní to všechno formálně, ale skutečnost je lidsky příjemná a neopakovatelná. Vše má příběh, svoje emoce…

V roce 2016 v závěru udílení „ceny Ď v Ústeckém kraji“ nechybělo tradiční společné foto všech přítomných. Na tyto akce zveme pouze lidi, kterých se projekt týká, kteří mu rozumí. Proto ta krásná atmosféra, nikdo zde není formálně. Pokud je zde primátorka Děčína paní Magr. Marie Blažková, bývalý primátor Děčína a současný zastupitel Ústeckého kraje František Pelant, ředitel Kanceláře hejtmana Ústeckého kraje Ing. Luboš Trojna, další osobnosti a hlavně jsou zde mecenáši a dobrodinci a ti, kteří je nominovali – pak je nádherným okamžikem i to, že mezi těmito lidmi jsou zcela přirozeně na společném snímku zvěčněni i děti z Dětského domova Lipová. Jejich „táta“ Aleš Hofmanna snímku není, protože sám dětem do jejich alba zaznamenává chvíle dětství, které teď možná berou „normálka“, ale jednou se k nim třeba se vzpomínkou a chápáním slova „proč“ vrátí.

Také v roce 2016 město Děčín připravilo raut pro mecenáše a dobrodince nominované na cenu Ď. A také pro ty, kteří je nominovali. Proto zde byly opět děti z Lipové a my opět museli děti přemlouvat, aby nedbaly bontonu a daly si, na co mají chuť :-)

Tato fotka je momentka původně vzniklá, aby zachytila rozhovor redaktorky Alex Hrdinové s Jeho Eminencí Dominikem kardinálem Dukou hned poté, co skončila finálová ceremonie ceny Ď 2016 na Nové scéně Národního divadla v Praze, kam pan Aleš Hofman vzal děti z Lipové. Při náhodném procházení fotek jsme našli i tento záběr, kde je vlevo vidět pan Hofman, jak vykládá dětem o zákulisí Národního divadla...

A ještě malá vzpomínka na rok 2013. Finálová ceremonie ceny Ď se konala na historické scéně Národního divadla v Praze. Prvně tehdy mezi VIP hosty z celé ČR zasedly i děti z Lipové…

Které místo v Ústeckém kraji je Vám srdci nejbližší?

Hodně „turistuji“ s dětmi a tak těch oblíbených a k srdci nejblíže míst mám více. Patří mezi ně Mariánské poutní místo, barokní Loreta v Rumburku nebo České Švýcarsko. V zimě s dětmi jezdíme na lyžovačku do Lužických hor. Žijeme v krásném prostředí až v nejsevernějším cípu republiky, máme to k hranicím jen 10 km a i tady je nádherně.

Tak a mám tip na výlet! Podívala jsem se na internet a našla vše o barokní Loretě na stránkách: www.loretarumburk.cz - Podívejte se na tyto stránky také a podle tipu pana Aleše Hofmana se tam vypravte. Možná tam bude zrovna na výletě s dětmi Lipové. Pokud se ale na jistotu chcete vypravit přímo do Lipové, abyste panu Aleši Hofmanovi a jeho kolegům popřáli hodně štěstí do práce, které se říká „poslání“, zavítejte do nejsevernějšího cípu vlasti. Ono totiž i tady je hodně co vidět! Mají tu krásně renovovaný roubený dům a v něm muzeum. Venku pak výstavu hornin s popiskami, že i laik žasne, co se všechno o těch němých šutrech doví…