Realizovaná krajská kola 2016
Krajské nominace 2016:
- Jihočeský kraj
- Jihomoravský kraj
- Karlovarský kraj
- Královéhradecký kraj
- Liberecký kraj
- Moravskoslezský kraj
- Olomoucký kraj
- Pardubický kraj
- Plzeňský kraj
- region hl.m. Prahy
- Středočeský kraj
- Ústecký kraj
- kraj Vysočina
- Zlínský kraj
Krajská Kolegia 2016 Krajská kola další ročníky
K R A J S K É N O M I N A C E / S T Ř E D O Č E S K Ý K R A J - CENA Ď 2016
Dětský domov Přestavlky nominuje:
Martin Kučera a Vojta Paukner - Milý Ježíšku - Každým rokem mají děti z dětského domav různá přání ohledně vánočních dárků, která často přesahují finanční možnost zařízení, která je dána zákonem. Díky tomuto projektu můžeme splnit skoro veškerá dětská přání, jejichž odměnou je radost a úsměv dětí.
Dětský domov a Matřeská škola speciální, Beroun nominuje:
Martin Kučera a Vojta Paukner - Milý Ježíšku - Před dvěma lety přišel – email do našeho zařízení, s názvem projektu „Milý Ježíšku“. Autory tohoto projektu jsou dva studenti, Vojtěch Paukner a Martin Kučera, kteří přes své mládí si řekli, že půjdou štěstí naproti, a svým projektem pomohou dělat radost dětem, které nemohou být o Vánocích se svou rodinou. Díky jejich myšlence, realizaci projektu, výborné organizaci a také díky mnoha hodným lidem, kteří tento projekt podpořili, bylo mnoho dětí obdarováno, a radovalo se z dárku, o který si Ježíškovi psalo. Děkujeme všem pomocníkům, kteří Ježíškovi pomáhali.
Mgr. Barbora Jordáková - Mladá paní Barbora Jordáková, dále jen Bára nebo Barča pracuje v našem zařízení přes 4 roky. V oboru speciální pedagogiky již 7 let. Je výborný speciální pedagog, který pracuje na profesionální úrovni s dětmi se speciálně vzdělávacími potřebami. Ve svém volném čase se věnovala 9 leté holčičce z DD, které plánovala nejen volný čas, ale také pomáhala s předškolní přípravou na vstup do školy. V současné době se věnuje 10 letému chlapci, se kterým plánuje volnočasové aktivity, plavání a učí se sociálnímu učení, zdokonalování se v komunikačních dovednostech. Bára mi snad promine, když napíši, že je to žena malého vzrůstu, ale s velkým srdcem. Je vidět, že její životní profesi si zvolila velmi dobře, neboť má pracovní úspěchy, ale i ochotu pomáhat druhým. Za tuto podporu dětem z DD ji patří poděkování, a proto bychom jí za děti přáli cenu Ď 2016.
Dětský domov se školou, středisko výchovné péče a základní škola Býchory nominuje:
Martin Kučera a Vojta Paukner - Milý Ježíšku - Náš dětský domov byl do tohoto projektu zapojen již druhým rokem. Jedná se o projekt, který zajišťuje, že lidé mohou koupit vánoční dárky dětem z dětských domovů. Nemůžeme všem na Ježíška koupit vše, co si přejí. Díky Martinovi a Vojtovi jsme dětem mohli udělat Vánoce, jaké si zaslouží a udělat jim radost. Oba jsou do projektu zapálení a ochotně nám se vším pomáhali tak, aby se všechny dárky dostali k nám, kam patří. To, že tráví svůj volný čas tím, že pomáhají dětem, které to potřebují, je obdivuhodné a určitě si nominaci na takovouto cenu zaslouží.
Handicap Centrum Srdce o.p.s., Poděbrady nominuje:
Eva Dašková - Organizace rehabilitačních pobytů pro lidi s mentálním postižením v Poděbradech - Paní Eva Dašková nad rámec své účetní práce pro Handicap centrum Srdce již 16 let organizuje pro lidi s mentálním postižením a jejich rodiny ve svém volném čase tuzemské i zahraniční rehabilitační pobyty. Nikdo by dnes nespočítal kolik musela navštívit sponzorů, vyplnit dokumentů, zaslat pozvánek a vést jednání. Vše bez nároku na odměnu. Naší Evičce patří ústy dětí veliké Ď.
Luxor Poděbrady – poskytovatel sociálních služeb nominuje:
Jaroslava Veselá - Paní Jaroslava Veselá 17 let naplňuje obsah rčení, že láska prochází žaludkem. Vysokého ocenění se ji dostává jak od klientů, tak zaměstnanců Luxoru i obyvatel DPS. Ke svému kuchařskému mistrovství přidává svou schopnost upravovat jídelníček tak, aby jídlo bylo nejen chutné, ale především i zdravé. Přidat úsměv a dobré slovo je pro ni každodenní samozřejmostí.
Hana Svobodová - Paní Hana Svobodová 20 let s úsměvem a se srdcem na dlani rozdává svoji péči a lásku klientům Domova. Svým citlivým přístupem a zkušeností dokáže léčit nejen tělo, ale i osobitým způsobem přispívat k pocitu domova a bezpečí obyvatel Luxoru.
Jaroslava Knitlová - Paní Jaroslava Knitlová 20 let zabezpečuje v pobytovém zařízení pro seniory Luxor Poděbrady praní a žehlení prádla. Ve své náročné práci, kterou oceňují především klienti Domova, nezapomíná vždy přidat dobré slovo a úsměv.
Martina Smutná - Paní Martina Smutná s výrazně empatickým a profesionálním přístupem 21 let zajišťuje náročnou péči o klienty Domova. Poděkování v podobě Ceny Ď nejen za obyvatele Luxoru si plně zaslouží.
Lukáš Baroch, Poděbrady nominuje:
Michal Novák - Soukromé muzeum historie lázeňství Poděbrady - Jsme parta kamarádů, která se rozhodla navrhnout na "Cenu Ď" svého dobrého známého, který není ani slavný, ani mocný a ani bohatý - ale dokáže rozdávat radost bez nároků na odměnu. Jedná se o Michala Nováka z Poděbrad, původně opraváře hudebních nástrojů a starého nábytku. Stal se sběratelem upomínkových předmětů na pobyt v lázních Poděbrady. Své sběratelské vášni úplně propadl a veškeré finance i čas už 15 let věnuje těmto unikátním předmětům i fotografiím, vystavovaných ve stylových skříních, které sám renovuje. Sbírka se dnes již tak rozrostla, že je umístěna v Centrálních lázních jako malé soukromé muzeum.
Farní charita Beroun nominuje:
Pavel Jambor - Dobrovolník - více než 20 let dobrovolnické práce nejen na poli Farní charity Beroun; - 15 let účastník Tříkrálových sbírek Farní charity Beroun (vždy s největším nasbíraným obnosem) - Náš Pavlík – nejvěrnější a celoživotní dobrovolník
Pavel Jambor, třiačtyřicetiletý rodák z Berouna. Toto jméno zná téměř každý člověk z Berouna a okolí, který se někdy angažoval v jakékoli nezištné pomoci bližním. Jeho jméno je spjato již více než dvacet let i s Farní charitou Beroun, která před lety působila na dobrovolnické bázi, ale i nyní s dobrovolníky spolupracuje. Společně s mladými z farního společenství, K-klubu a dalšími farníky v devadesátých letech tehdy pro berounskou charitu z iniciativy Římskokatolické farnosti sv. Jakuba povětšinou balil do krabic darované ošacení a dary pro válkou stižený Slavonski Brod v bývalé Jugoslávii, po celém Berouně tyto krabice v zelinářstvích sbíral, a pomáhal nakládat vše na auta a do vagonů. Když se Farní charita profesionalizovala, ale neměla skladové prostory, organizoval několik let na Berounsku svozy šatstva sám (domluvil tehdy spolupráci s celonárodní neziskovkou, která se této formě pomoci věnuje). Dobrovolně roznášel po celém městě a okolních vesnicích (již tehdy v reflexní vestě?) letáčky s upoutávkami na pořádání sbírek, další akce farní, charitní i skautské… Od počátku Tříkrálové sbírky je věrným a většinou nejúspěšnějším dobrovolníkem Farní charity Beroun, často „naplnil sám“ i dvě pokladničky. Ačkoli Farní charita Beroun již mnoho let pomáhá účinně nejen v rámci služeb Denní centrum a Terénní program i osobám bez domova, pan Pavel Jambor pro ty bezdomovce, které osobně zná, sám shání bundy, batohy, ponožky; nejednou se stalo, že volal k nějaké osobě bez domova v kritickém stavu lékařskou pomoc apod. Se všemi aktivitami přestal jenom jednou, na cca 2 roky, když psychicky neunesl smrt maminky a léčil se v psychiatrické léčebně. Ačkoli se to díky množství aktivit a nezištnému pomáhání ostatním nezdá, pan Pavel totiž není úplně zdráv. Kvůli porodním komplikacím trpí mentálními i psychickými problémy, přesto absolvoval základní i střední odborné vzdělání, pracoval v chráněných dílnách apod. Je velmi sečtělý a společensky aktivní. I nyní, kdy je v invalidním důchodu, pro množství aktivit, které jeho dobrému srdci nedají spát, je velmi vytíženým invalidním důchodcem. Navíc se nyní stará o svého nemocného tatínka. Sám není úplně zdráv, a přesto celý život pomáhá druhým. Kdo jiný si zaslouží cenu Ď, když ne Pavel Jambor.
Přátelé kostela v Počaplech nominuje:
Kameel Machart, Machart s.r.o. - Přátelé kostela v Počaplech jsou společenstvím lidí, kterým leží na srdci zvelebení a oživení tohoto kostela a jeho otevření všem lidem. Sdružili jsme se živelně v roce 2013 a působíme na duchovním a kulturním poli v Králově Dvoře. Kameel Machart byl od začátku naší oporou a posilou. Povzbuzoval nás, přispíval svými nápady a zkušenostmi, pomohl nám vytvořit grafický i mediální „image“ společenství. Učil nás dělat první krůčky při našem samostatném působení, to vše nezištně. Jeho grafické studio vytvořilo nádhernou grafiku k výstavě o historii kostela a obce a zdarma pro nás graficky zpracovává plakáty na naše akce. Velmi si spolupráce s Kameelem Machartem vážíme a chceme mu ze srdce poděkovat.
Dobromysl o. p. s., Beroun nominuje:
Jiří Oberfalzer - Nadační fond Letorosty - Jiří Oberfalzer je zakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu Letorosty. Založil jej v roce 2004 s cílem v berounském regionu a regionu Praha - západ podporovat spolkové činnosti neziskových organizací, kulturu a sportovní aktivity pro veřejnost. To, co se panu Oberfalzerovi za více než deset let vytrvalé práce podařilo, je opravdu jedinečné.
Činnost Nadačního fondu Letorosty se dá rozdělit do dvou základních směrů:
1) Cestou finanční podpory rozdal pan Oberfalzer prostředky ve výši více než 6 milionů Kč. Tyto prostředky shání od firemních sponzorů. Jde o trpělivou a vytrvalou práci, kterou vykonává zcela sám. Podpora směřovala především neziskovým organizacím, k zafinancování různých projektů (často opakovaně)např: Lomikámen z. ú., pro sbírku Jiná Káva (tréninkové pracoviště pro lidi s psychickým onemocněním), ARPZPD v ČR, o.s., Klub Klubíčko Beroun – péče lidi s postižením, OS Náruč Řevnice, Klub Zvonek - Dvůr – péče o lidi s postižením a onkologickým onemocněním, Farní charita Beroun, projekt Pokojíčky pro otce a matky v krizové životní situaci, Dobromysl o. p. s., MC Slunečnice Beroun... Pan Oberfalzer podporuje mnohé další – dlouhodobě či jednorázově. Patří mezi ně například organizace tělesně postižených, sbory dobrovolných hasičů, baráčníci, spolky chovatelů, rodinná centra, domovy důchodců, kluby seniorů, žákovský fotbal v Hořovicích a mnozí další organizátoři sportovních a kulturních akcí. Mnoha desítkami tisíc korun podpořil opakovaně též FITES v souvislosti s udělováním cen Trilobit v Berouně. Na podporu činnosti sborů dobrovolných hasičů věnoval bezmála 1, 5 milionu korun.
2) pořádání kulturních akcí:
Od roku 2005 se konají každoročně Berounské Letorosty, jichž je pan Oberfalzer zakladatelem. Tato akce každý rok přiláká několik tisíc diváků. Dalšími podpořenými akcemi jsou například Staročeské máje, adventní koncerty, různá hudební vystoupení, jízda historického vláčku a další. Dále se pan Oberfalzer podílí na financování různých kulturních publikací, jako jsou například: Havránek Blahoslav, Vraní skála, 2009, Samec Zdeněk, Proměny a příběhy Hořovic, König Jindřich, Řevnice na starých pohlednicích, 2014, Kadeřábek Rudolf, Talich a ti druzí, 2014
Na tyto akce a projekty zajistil pan Oberfalzer prostředky ve výši cca 10 milionů Kč. Akce mají značný kulturní, společenský a osvětový dopad. Pomáhají zachovávat místní tradice. Akce oslovují různé generační skupiny. Ty se tímto způsobem mimo jiné setkávají s myšlenkou pospolitosti a společenské odpovědnosti.
Je úctyhodné, že se pan Jiří Oberfalzer věnuje opravdu pomoci ve „svém“ regionu. Díky němu se podařilo posunout dopředu mnoho projektů, pomoci uskutečnit a naplnit vize různých skupin lidí, kteří by se bez podpory jen těžko domohli výsledků. Za to mu patří opravdu veliký dík nás všech.
Městská knihovna Beroun nominuje:
Zdeněk Zůna - Pan Zdeněk Zůna zasvětil celý svůj život fotografii a fotografování. Absolvoval Lidovou konzervatoř v Praze u profesora Jána Šmoka. Dodnes spolupracuje s berounskými kulturními institucemi, přispívá do regionálního a celorepublikového tisku, podílí se na vydávání Berounského regionu. Pravidelně též vystavuje a s jeho fotografiemi se zájemci mohou setkat i v knižní podobě.
Hotelová škola, Vyšší odborná škola hotelnictví a turismu a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Poděbrady nominuje:
Ing. Ema Douděrová - Dobrá duše poděbradské hotelové školy, která desítky let nezištně pomáhá maturantům s projektem maturitního plesu, který se pod jejím vedením realizuje jako praktická součást maturitní zkoušky. Paní Ema Douděrová se podílí na mnoha dalších akcích a aktivitách, daleko přesahujících její externí učitelský úvazek. Podporuje školu a její projekty uskutečňované v rámci AEHT – Asociace evropských hotelových škol. Úspěch a prosperita poděbradské hotelovky jsou pro tuto dámu celoživotní srdeční záležitostí!
Městská knihovna Nymburk nominuje:
Helena Marešová - Helena Marešová pracovala v Městské knihovně v Nymburce již v době svých studentských let jako brigádnice, což je více než 20 let. Po absolvování knihovnické školy nastoupila do knihovny a díky jejímu nadšení se daří realizovat mnoho neobvyklých dětských akcí na podporu čtenářství. Svoje pracovní povinnosti bere jako svého koníčka a neúnavně vymýšlí a připravuje další a další zábavně-vzdělávací informatické lekce, veřejné čtení, literární programy, seznámení s knihovnou a knihou a snaží se dětem vštípit lásku ke knihám. Na celorepublikových setkáních knihoven, často prezentuje neotřelé a nové formy práce s dětmi a literaturou.
Za významné akce můžeme jmenovat Noc s Andersenem, kterou pořádáme každoročně od roku 2004, Pasování prvňáčků pořádáme v knihovně již od roku 2006 a pasovali jsme přes 2.200 dětí z prvních tříd v Nymburce. Další akce na podporu čtenářství je Piknik v trávě s knížkou, kterou jsme se připojili k Mezinárodnímu týdnu čtení dětem a pořádáme veřejné čtení V Parku Pod Vodárenskou věží. Ani prázdniny nejsou pro Helenu Marešovou klidným obdobím, každé prázdniny připravuje literární projekt na téma – Indiánské prázdniny, Prázdninový zvěřinec, Ať žijí duchové aneb s knihovnou za strašidly do hradů a zámků, Hvězdné prázdniny aneb s knihovnou do vesmíru, Podmořský svět. Jedná se o celoprázdninové aktivity pro děti a rodiče, který je vždy doplněn výletem např. Do ZOO Chleby, Planetária v Praze, Podmořského akvária v Hradci králové, výlet lodí Blanice po Labi, na hrad Staré Hrady a další.
Sobotní víkendové kniho-hrátky byla další aktivita určená pro malé děti s rodiči, ve kterých opět hrála hlavní roli kniha. Helena Marešová připravila od března do května ve spolupráci s dalšími kolegyněmi sobotní dopoledne plných čtení, hraní, zpívání a zapojení celé rodiny do tvořivých workshopů.
Svůj volný čas věnuje Helena Marešová opět dětem. Od roku 2002 vede cvičení malých dětí s rodiči, obětavě navštěvuje ve svém volném čase a na své náklady různé cvičitelské kurzy. Zajišťovala nácvik skladby rodiče s dětmi “Ať žijí duchové“ pro Všesokolský slet v Praze. Je hlavní pořadatelkou a aktérkou několika každoročních akcí pro děti v Nymburce, který TJ Sokol každoročně připravuje:
Čarodějnice na kolech – cyklistický závod Na Ostrově, Posviťme si na Nymburk – lampionový průvod se soutěžemi, Čertovské rejdění, Dětský karneval. Je obdivuhodné, s jakým nasazením Helena Marešová stále připravuje s pečlivostí jí vlastní, akce pro děti a svůj pracovní i volný čas věnuje bezezbytku dětem. Její činností se stále prolíná kniha a láska k literatuře, což se neustále snaží předávat těm nejmenším. Udělením ceny Ď by bylo pro Helenu Marešovou zaslouženým poděkováním a ocenění její práce.
Jan Mandelík, tlumočník, překladatel, básník spolu s Městem Nymburk nominuje:
Jan Řehounek - Jan Řehounek je člověkem, který nečeká na poděkování, ač by si ho zasloužil. Proto se po právu domnívám, že právě on je dobrým kandidátem na udělení Ceny Ď. Znám Jana Řehounka již třicet let, a ač v posledních deseti letech žiji v Berlíně, spolupracuji s ním na dálku pomocí internetu jako porotce literární soutěže pro seniory, sleduji jeho dílo i celkovou činnost.
V profesním životě vystřídal řadu povolání, která nikdy nebral jen jako nutné zlo pro uživení rodiny. Každou svoji profesi, ať to byl dělník v továrně, pracovník v kultuře (technik, odborný pracovník pro zájmovou činnost, zástupce ředitele), novinář (redaktor, šéfredaktor, vydavatel) či manažer výstav, vykonával se stoprocentním nasazením.
V posledním působišti na výstavišti v Lysé nad Labem založil jako manažer výstav Polabský knižní veletrh, který pozvedl na vysokou úroveň a spolupracuje na jeho pořádání i po odchodu do důchodu. Mimo jiné organizuje literární soutěž, jež má velmi dobré renomé. Spolupracuje rovněž na výstavě Regiony České republiky – organizuje odborné setkávání kronikářů obcí a měst.
Kromě toho se vždy angažoval ve veřejném a kulturním životě, což v posledních letech, od jeho odchodu do důchodu, platí dvojnásob.
Jako fotograf uspořádal tři desítky výstav, sbíral historické fotografie Nymburka, z nichž rovněž uspořádal řadu výstav a posléze celou svoji sbírku tří tisíc snímků věnoval muzeu.
Zakládal Společnost přátel starého Nymburka, vydává občasník Kaplanka, přednáší o historii svého města pro děti i dospělé, podílel se na vydání celé řady historických a turistických brožurek.
Zakládal Klub čtenářů Bohumila Hrabala, je jeho předsedou, vydává jeho zpravodaj Nymburský pábitel, pořádá přednášky o tomto spisovateli, vymyslel a spolupořádá Hrabalovo Kersko, inicioval vznik turistické stezky Po místech, která měl Bohumil Hrabal rád.
Dvacet let je spoluorganizátorem a dramaturgem přehlídky mateřských škol Mateřinka.
Je obětavým spoluorganizátorem soutěže Šikovné ruce našich seniorů a technickým garantem výstavy z této soutěže.
V rámci této soutěže je hlavním organizátorem a porotcem literární soutěže pro seniory. Je velmi plodným spisovatelem. Napsal a ve většině sám vydal víc jak tři desítky knížek, hlavně literatury faktu, především věnovaných Nymburku a regionu středního Polabí. Knihy pak, ve snaze zpřístupnit je co nejširšímu okruhu čtenářů, prodává za mimořádně nízké ceny – lze pochybovat, že by na jejich vydávání vydělával. Chodí na literární besedy do škol a do klubů důchodců. Řada jeho knih získala prestižní ceny.
Je rovněž autorem divadelních her, které dává amatérským divadelním souborům k dispozici bez nároku na honorář, uvedení některých i sám režíroval. Aktivně působí v Obci spisovatelů, Spolku českých bibliofilů a Klubu autorů literatury faktu.
V neposlední řadě je stále aktivním novinářem, publikuje v novinách, časopisech, rozhlasu. A pokud se nepletu, je rovněž členem redakční rady Nymburského zpravodaje.
Zcela určitě tento výčet není konečný, a to není řeč o tom, že je vzorným manželem, otcem a dědečkem. Jsem přesvědčen, že činnosti Jana Řehounka by stačily na několik průměrných životů, ne jenom na ten jeho. Z takového objemu odevzdané práce by většina lidí byla přepracovaná a hroutila se, ale on se jen stále usmívá a šíří kolem sebe dobrou náladu.
Junák – český skaut, přístav Modrá flotila Nymburk, z. s. nominuje:
Zuzana Kučerová, Dis. - Paní Zuzana Kučerová, nar. 5. 9. 1976 je od roku 1990 členkou nymburského střediska vodních skautů Modrá flotila. Dlouhou dobu byla vedoucí jednoho z oddílů (1996 - 2006) a od září roku 2007 působí jako vedoucí tohoto střediska, které má průběžně kolem 100 členů sdružených ve 3 – 5 oddílech. V této funkci působí doposud. Činnostem směřujícím k rozvoji skautingu se věnuje s obrovským nasazením a mnohdy bezpochyby více než svému osobnímu životu.
Vedení střediska je nejen velkou zodpovědností, ale vyžaduje také perfektní organizační schopnosti. Paní Kučerová se navíc vyzná v účetnictví a nejrůznějších technických záležitostech tak, že by jí to mohl závidět lecjaký muž. V tomto ohledu vede středisko naprosto příkladně a ostatní skautská střediska by se od toho jejího mohla stále učit. Středisko pro děti pořádá nejen typické skautské akce (výpravy, letní tábory, vodácké závody), ale i mnoho akcí pro veřejnost.
Středisko Modrá flotila má navíc ve správě jednu z největších nemovitostí organizace Junák – český skaut, z. s. – vilu Tortuga v Nymburce na Zálabí. Koordinace dvou zaměstnankyň, údržba budovy, správa kalendáře obsazenosti, pronájmy prostor a mnoho dalších starostí stojí právě na paní Kučerové a ta zvládá je výborně. Paní Kučerová vede i tzv. Radu Tortugy – spolek lidí nejen z Nymburka, kteří se snaží o co nejlepší využívání tohoto objektu, který skauti obdrželi darem od sourozenců Rumlových.
Vilou Tortuga prošly desítky dětských i jiných organizací a pravidelně se sem vrací. Samozřejmostí jsou i zahraniční delegace. Všechny víkendy jsou obsazeny a přes týden zde fungují kroužky pro děti a služby pro dospělé. Budova má ve městě Nymburce své jméno a především rodiče nymburských dětí ji dobře znají. To vše by nefungovalo bez každodenní „neviditelné“ práce, kterou paní Kučerová vykonává zcela dobrovolně, ve svém volném čase bez nároku na finanční odměnu. Ačkoli si to málo kdo z pravidelných návštěvníků Tortugy uvědomuje, paní Kučerová je důležitým článkem kruhu osob, bez kterého by žádné aktivity v této budově neproběhly.
Paní Kučerová je nenápadnou osobou, která je skromná, není ambiciózní, nerada se projevuje veřejně, stojí za ní mnoho mravenčí práce, kterou je třeba ocenit. Vedení vodních skautů České republiky (HKVS) to již učinilo, když paní Kučerové v roce 2009 udělilo významné ocenění vodních skautů – Řád bronzového bobra. Tento řád je udělován členům Junáka za soustavnou aktivní činnost přinášející rozvoj českého vodního skautingu a zejména úspěšné vedení oddílů a přístavů vodních skautů. Tento řád rozhodně není cenou pro každého.
Budeme rádi, když se k ocenění této trpělivé ženy přidá i někdo další.
Semiramis z.ú. Nymburk nominuje:
Mgr. Markéta Jírová Exnerová - Důvodem nominace Markéty Jírové Exnerové je zejména její zásluha na rozvoji programů primární prevence rizikového chování na všech školách v Nymburce i v širším regionu okresu Nymburk. Markéta Jírová Exnerová je v naší organizaci klíčovou pracovnicí, která se rozvoji primární prevence na Nymbursku věnuje již od roku 2006. Letos tedy slaví desáté výročí. Kromě téměř nevyčerpatelné zásoby energie, kterou během své dosavadní profesní kariéry věnovala práci s dětmi, ohroženými rizikovými jevy (např. šikanou, záškoláctvím nebo závislostmi), ji stále zbývá dost sil na to, aby se naplno věnovala i rodičům těchto dětí a také vzdělávání dalších lektorů, školních metodiků prevence a pedagogických pracovníků. Díky její píli a vytrvalosti je úroveň preventivních programů na Nymbursku dlouhodobě na špičkové úrovni a šance na včasné a úspěšné ošetření problémů, které by mohly ohrozit děti, mladé lidi a jejich rodiny stále stoupá. Markéta Jírová Exnerová rozdává dětem lásku a úsměvy, slunce a pohodu a nejsou jí lhostejné jejich osudy, uvědomuje si, jak to některé děti mají těžké ve svých rodinách a proto jim pomáhá neztratit se v jejich životech.
Kromě Nymburska jsou ale výsledky její práce zřetelně vidět i v oboru primární prevence samotné. Je spolu/autorkou metodik, (např. Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů školské primární prevence rizikového chování, Kočičí zahrada - rozvoj sociálních dovedností dětí v rámci prevence rizikového chování nebo Systémové pojetí primární prevence na české škole) a podílí se tak výrazně na formování preventivních programů v celé České republice.
Nominací na nymburskou Cenu Ď bychom chtěli Markétě Jírové Exnerové poděkovat za její práci, vytrvalost, obětavost, ale i trpělivost a toleranci. Jsou to vlastnosti, kterých si u Markéty nesmírně vážíme a pevně věříme, že si ocenění zaslouží.
Spolek přátel košíkové Polabí, Nymburk nominuje:
Petr Svoboda - Klub ČEZ Basketball Nymburk a Basketbalová akademie Nymburk se rozhodly nominovat na Cenu Ď svého dlouholetého trenéra dětských a mládežnických kategorií pana Petra Svobodu. Nestor nymburského basketbalu již více než třicet let vede nymburské děti k basketbalu a ke sportu vůbec. Během své trenérské kariéry vychoval řadu výborných sportovců a i v devětašedesáti letech stále aktivně pracuje v kategoriích U11 a U12. Většinu své praxe pracoval jako dobrovolný nehonorovaný trenér. Pro děti organizoval mnoho zahraničních zájezdů a řadu tuzemských soustředění.
1982 – zahájení trenérské praxe jako asistent trenéra ing. Josefa Rylicha u družstva žákyň v Krajském přeboru (dále jen KP). Petr Svoboda si dává předsevzetí, že až dcera za dva roky dovrší šesti let, založí přípravku děvčat samostatně jako hlavní trenér. Do té doby se u Josefa Rylicha učí základům trenérského řemesla.
1984 – naplnění předsevzetí. Zakládá dívčí přípravku (34 děvčat), asistentku mu dělá starší dcera Petra. Zatímco ostatní přípravky se běžně zakládají pro děti od třetích tříd ZŠ, začíná již s prvňáčky. Přestože nejmladší tým v soutěži minižákyň prohrává se staršími dětmi vysokými rozdíly, trpělivě ho připravuje pro následující sezony.
1989 – tvrdá práce často i o víkendech se vyplácí. Tým pod jeho vedením vyhrává 2. místo v KP mladších žákyň za Mladou Boleslaví.
1991 – 1994 - 1. místo v KP starších žákyň, postup na mistrovství republiky, kde tým získává skvělé 4. místo. Tým starších žákyň vítězí i na turnaji v belgických Antverpách a v Poděbradech poráží kanadský tým Kingstone Pacers. Dovršení deseti let úspěšné trenérské praxe. Hlavní úspěch kromě výsledků – vytvoření vynikající party a úzké sepjetí a sounáležitost rodičů s týmem.
1994 – 1996 – Jeho tým děvčat postupuje opět o kategorii výše a hned ve druhém roce vyhrává soutěž mladších dorostenek, který znamená postup do druhé ligy starších dorostenek. I v ní však tým nastupuje ještě spadajíc do nižší věkové kategorie. Měřením se staršími získává na kvalitě.
1996 – 1999 – 4. místo v lize starších dorostenek. Určitý přelom v trenérské kariéře. Děvčata kvůli středoškolským povinnostem často mimo Nymburk tým pomalu opouští. Historie výborného týmu děvčat končí, vzpomínky na mládežnickou basketbalovou kariéru však zůstávají. Některá děvčata však pokračují v týmu žen (Kutíková, Martínková, Zelinková a další).
2002 – Sokol Sadská vyzývá Petra Svobodu, aby se ujal týmu žen v KP jako hlavní trenér. Na konci sezony je z toho páté místo.
2003 – s bývalým hráčem Radkem Kováčem zakládá opět přípravku, tentokrát chlapeckou. Již na první trénink přichází k již vyhlášenému trenérovi velký počet zájemců. V týmu začínají Martin Vaněk, Radek Kováč, o rok později Lukáš Štegbauer, Petr Holý. Všechno pozdější extraligové pojmy.
2004 – 2009 – tým hraje KP minižáků, v dalších sezonách soutěž mladších žáků a starších žáků. Dostavují se výrazné úspěchy. Tři roky po sobě účast na turnaji ve francouzském Chalonu. Na potřetí druhé místo. Poctívá píle dětí a důsledná práce trenérů pod vedením Petra Svobody přináší výsledky. Tým vítězí v KP a postupuje do ligy kadetů ČR.
2009 – 2010 – tým kadetů U16 získává vynikající druhé místo v ligové soutěži ČR, velká odměna za práci a skvělý přístup všech.
2010 – do Nymburka přichází trénovat jeho bývalý hráč, reprezentant ČR a česká basketbalová legenda Pavel Beneš. Ujímá se týmu U17, který Petr Svoboda hráčsky vychoval. Tomu je ctí pod Pavlem Benešem u týmu dál pracovat jako asistent. Společně v následující sezoně vyhrávají ligovou soutěž a postupují do extraligy. Tým, který se vytvořil, je velice silný nejen po herní, ale i lidské stránce, což se projeví v následujících sezonách.
2011 – 12 – V extralize U19 získává tento tým fantastické druhé místo. Kromě tohoto úspěchu jsou členové týmu základní součástí i B týmu mužů, který postoupil do 1. basketbalové ligy.
2012 – 2013 – Napotřetí začíná „od píky“ a ještě jednou zakládá přípravku těch nejmladších chlapců (ročníky 2005 a 2006). Definitivně se ujišťuje, že trénovat děti je nejlepší činnost, kterou může trenér dělat. Pokroky se dostavují brzy, snaha dětí je zřejmá a je na trenérovi, zda je dokáže motivovat a zaujmout. Petr Svoboda opět dokazuje, že tato schopnost je mu vlastní.
2013 – 2014 – Lvíčata, jak se nejmladším hráčům a hráčkám v Nymburce říká, se rychle zlepšují v herních dovednostech a připravují se na další sezonu, která již má být „hrací“. Petr Svoboda se v týmu stará o 21 dětí.
2014 – 2015 – počet dětí ještě vzroste na 25, proto přichází posila v podobě asistentky Anety Pekárkové. Utvoří se dva týmy. Ten mladší se nadále připravuje, starší už se účastní KP minižáků a získává vynikající druhé místo z deseti týmů.
2015 – 2016 - Lvíčata BA Nymburk hrají dvě soutěže, jak bylo v plánu. Jsou to KP U11 a KP U12 Celkový počet kluků už narostl na 29! Oba týmy jsou ve svých soutěžích v polovině celkového počtu utkání a vedou si dobře. U11 vedou svou soutěž a U12 se pohybují okolo třetího místa.
Klub důchodců Nymburk nominuje:
Zdeňka Straková - Pracuje s důchodci už mnoho let věnuje veškerý čas i volný. Jejím přičiněním se klub a práce s důchodci zařadil mezi přední ve Středočeském kraji. Pořádá historické přednášky, dále zájezdy různého charakteru (kutltura, tajné, tématické atd.) Je zde veliká forma její působnosti a nápadů. Píše různé scénáře, např. ke dni Světového dědictví na Baště - pod jejím vedením se zde vystupuje v dobových kostýmech, hlavní průvodce je jmenovaná. Zajišťuje návštěvu generálních zkoušek v Praze v Rudolfinu (stále větší zájem), dále solnou jeskyni, nejen vlakové ale i autobusové zájezdy mají velký úspěch. Již po dobu existence klubu zajišťuje ozdravný pobyt s danou tematikou, vypracovaným programem a také zájezdovým programem. Nevýhýbá se spolupráci s Přáteli starého Nymburka a také jako členka zajišťuje i účast při akcích. Snaží se, aby byl řádně naplněn program pro důchodce... Těžko vše napsat, její zájem o klub opravdu jest rozsáhlý...
Město Nymburk nominuje:
Ing. arch. Jan Ritter - Labská cyklotrasa - od pramene k moři - napříč Evropou - bez bariér - Ing. arch. Jan Ritter je vůdčí osobností projektu propojení obcí, měst a regionů podél řeky Labe cyklostezkou podél břehů Labe od jeho pramene až po ústí do Severního moře. Historie této myšlenky sahá do 70. let 20. století, kdy je datována první skica jeho otce Jaroslava Rittera st., která byla v roce 1983 dopracována do návrhu Polabské cesty zdraví.
Jan Ritter svojí neutuchající aktivitou dokázal během posledních více jak deseti let propojit zastupitele jednotlivých obcí, měst a regionů podél řeky Labe a zkoordinovat jejich aktivity tak, aby se postupně vytvářela nepřerušená cyklotrasa podél celé řeky Labe a též některých jejich přítoků.
Zároveň svoje aktivity zaměřuje i na odstraňování bariér podél Labe tak, aby tato cyklotrasa byla sjízdná i pro hendikepované spoluobčany. Nejen na podporu těchto aktivit založil Jan Ritter v roce 2009 občanské sdružení Labská stezka. Jan Ritter i prostřednictvím tohoto sdružení významně přispívá k propagaci regionu Nymbursko podél celého toku Labe a to včetně části na území Německa.
Svými aktivitami v Labské stezce Jan Ritter spojuje celou komunitu aktivních lidí, kteří na propagaci realizaci myšlenky spolupracují a stal se nepřehlédnutelnou osobou nejen v našem regionu ale i za jeho hranicemi.
Speciální základní škola, Poděbrady nominuje:
Mgr. Jindřiška Němcová, Bc. Iva Dlabalová - Obě paní učitelky mají srdce na dlani pro všechny handicapované děti. Ve škole se jim plně věnují. Tím jejich aktivity nekončí. V odpoledních hodinách ve svém volném čase vedou již několik let taneční skupinu Spešlstárs. V této taneční skupině si děti prožívají radost z pohybu, sounáležitost, radost ze společného tvoření. Na veřejných vystoupeních Spešlstárs nezůstane jedno oko suché. Pozitivní energie, která se při tanci handicapovaných dětí šíří sálem, je nakažlivá. Malí tanečníci jsou tak úžasní, že každoročně absolvují několik soutěží, odkud přinášejí ocenění. Jindřiška i Iva pomáhají s lehkostí a radostí dětem překonávat bariéry, které život těmto dětem postavil do cesty. Do dětských tváří a duší pomáhají vlévat radost a chuť do života.
Tyto naše úžasné kolegyně nejen učí handicapované děti tančit životem, ale i uplavat životním nástrahám. Iva s Jindřiškou s dalšími dobrovolnicemi z naší školy každý týden v bazénu v Poděbradech a Nymburce učí plavat handicapované děti a moc se jim to daří. Obě kolegyně jsou prostě úžasné a moc jim tímto děkuji.
ZŠ Václava Havla, Poděbrady nominuje:
skupinová nominace žáků: Jakub Karbulka, Dominik Sztancsik, Adam Semecký, Patrik Popek, Kryštof Votík (všichni 9. A), Eliška Fialová (8. B) - Univerzita třetího věku (U3V) při ZŠ Václava Havla Poděbrady - Všichni nominovaní žáci se projektu U3V (na naší škole probíhá 5. let) účastní aktivně 4. rokem (resp. 3. rokem - Eliška), t.j. po celou dobu své školní docházky na druhém stupni. Společně s poděbradskými seniory na pravidelných setkáních usedají do školních lavic a pod vedením pedagoga jsou rádci, partnery a pomocníky při řešení matematických úloh, ovládání výpočetní techniky, nebo demonstraci fyzikálních pokusů. Jejich trpělivost, ochota pomáhat a empatické jednání se „spolužáky“ jiné generace je pro naše seniorské posluchače motivací se i v pozdějším věku vzdělávat, rozšiřovat a doplňovat svoji informační gramotnost.
Zároveň jsou všichni nominovaní jistě i dobrým příkladem a vzorem pro své vrstevníky a pomáhají realizovat komunitní vzdělávání napříč generacemi, které probíhá na ZŠ Václava Havla.
Svaz tělesně postižených v České republice z.s., místní organizace Poděbrady nominuje:
Margita Melechovská - Obětavá a dlouholetá činnost v místní organizaci Svazu tělesně postižených v Poděbradech - Zakladatelka místní organizace Svazu tělesně postižených v Poděbradech. Přes své zdravotní potíže a ztrátu milujícího manžela, velmi aktivně a zcela nezištně pomáhá ne jen našim členům ve stáří, nebo po prodělaných zdravotních problémech, začlenit se do kolektivu, najít si nové přátele a zapojit se tak do normálního života. Najde si čas na své děti a hlavně na svá vnoučata a pravnoučata. Dává všem příklad, jak má plnohodnotně žít člověk v důchodovém věku i se zdravotním handicapem.
Divadelní spolek Jiří Poděbrady nominuje:
Vlasta Vaňoučková - Kronika Divadelního spolku Jiří - Paní Vlasta Vaňoučková, které bude v letošním roce už 82 let, se již mnoho let stará o kroniku Divadelního spolku Jiří. V DS Jiří začínala už jako mladá dívka a působila v něm až do doby, kdy se vdala za svého celoživotního partnera. Z rodinných důvodů se musela svého zamilovaného koníčku vzdát. Manžel a rodina byli přeci jen důležitější. Ovšem děti odrostly a paní Vlasta nakonec, bohužel, i ovdověla. A vrátila se zpět do svého divadelního spolku, který po celý život zpovzdálí sledovala. Už ne jako herečka, ale jako kronikářka. A práce to nebyla jednoduchá. Divadelní spolek Jiří, jehož činnost se datuje již od roku 1861, přišel o všechny své historické záznamy už v roce 1937 při požáru Jiříkova divadla. Od té doby nikdo ucelené záznamy o spolku nevedl. Paní Vlasta Vaňoučková sesbírala dostupné materiály a začala psát divadelní kroniku. Začala rokem založení spolku, 1861, a dnes pracuje již na pátém díle kroniky. Celá kronika je psána ručně, úhledným písmem postarší dámy, doplněná fotografiemi i odkazy na dobové reálie. Vedle kroniky spolku také pracuje na kronice divadelního festivalu FEMAD, který DS Jiří pořádá již 45 let. Chtěli bychom paní Vlastě Vaňoučkové poděkovat za to, že se do historie Divadelního spolku Jiří zapsala i tím, že onu historii vlastnoručně zapsala.
Pedagogický sbor Speciální ZŠ Poděbrady nominuje:
PaedDr. Květa Husová - Paní Květa Husová zasvětila celý svůj profesní život práci s dětmi a jejich rodiči a svou poctivou prací se významně zasloužila o rozvoj speciálního školství v Poděbradech. Ocenit bychom chtěli její profesní přínos a odbornou erudovanost, díky kterým je jméno naší školy v odborných i rodičovských kruzích velmi ceněno. Poděbradská škola se tak stala uznávanou a respektovanou. Je příkladem dobré praxe nejen ve Středočeském kraji, ale díky svým aktivitám i v celosvětovém měřítku. Za téměř dvacet let v pozici ředitelky se jí podařilo rozšířit kapacitu školy, zajistit komplexní poradenské služby pro klienty z celého regionu a vytvořit plnohodnotné zázemí pro mnoho dětí s handicapem a pro více jak pět desítek pedagogických pracovníků. Vážíme si paní Květy Husové i jako člověka, pro její lidský přínos a osobní vzor. Nám kolegům dokázala dát vždy prostor a vytvořit „ochranná křídla“ pro osobnostní a profesní rozvoj. Díky tomu vyrostly v naší škole „osobnosti“ šířící dobré jméno školy a města Poděbrad nejen v České republice, ale i po celém světě. Děti a jejich rodiče byli vždy v centru jejího zájmu, přijímala je s velkou pokorou a byla jim po psychické stránce oporou při zvládání náročných životních situací. Velké „Ď“ posíláme naší paní ředitelce za lidskost, úsměv, dobré srdce a otevřenou náruč pro nás všechny.
Domov Velvary, poskytovatel sociálních služeb nominuje:
BRALEP s.r.o. - „Vánoční a velikonoční dárky“ pro klienty Domova pro seniory - V září loňského roku oslovila náš domov pro seniory firma BRALEP s.r.o., český výrobce stavební chemie s nabídkou nákupu vánočních dárků pro naše klienty. Klienti si mohli vybrat dárek dle svého přání v hodnotě 300,- Kč a zaměstnanci firmy dárky pořídili a v předvánočním čase klientům osobně předali. Klientům určitě udělaly radost nejen samotné dárky, ale především osobní zájem a kontakt. Ne každý klient má blízké, se kterými by mohl sdílet příjemné chvíle.
Podobnou akci zopakovali zaměstnanci uvedené firmy i před Velikonocemi. Opět klienty obdarovali milými dárky, tentokrát formou velikonoční dekorace, kterou na své náklady vlastnoručně vyrobili a přijeli osobně předat.
Těmito akcemi zaměstnanci firmy potěšili všech 95 klientů, kteří žijí v našem domově.
Domov Na Hrádku, Červený Hrádek nominuje:
město Kolín - Město Kolín pomáhá Domovu Na Hrádku již přes 10 let. K našim projektům má vždy vstřícný postoj. Podpora Města Kolína pro Domov Na Hrádku znamená zviditelnění zdravotně postižených osob v očích veřejnosti, finanční pomoc pro osoby se zdravotním postižení, krásné kulturní zážitky, prohlubování vzájemných vztahů, podpory a pomoci. Bez této pomoci by se nedaly řešit některé situace v životě zdravotně postižených osob, začleňování do společnosti, zkvalitnění jejich života. Velmi si jeho přístupu vážíme a ze srdce děkujeme.
Martin Kučera a Vojta Paukner - Milý Ježíšku - Každým rokem mají děti z dětského domav různá přání ohledně vánočních dárků, která často přesahují finanční možnost zařízení, která je dána zákonem. Díky tomuto projektu můžeme splnit skoro veškerá dětská přání, jejichž odměnou je radost a úsměv dětí.
Dětský domov a Matřeská škola speciální, Beroun nominuje:
Martin Kučera a Vojta Paukner - Milý Ježíšku - Před dvěma lety přišel – email do našeho zařízení, s názvem projektu „Milý Ježíšku“. Autory tohoto projektu jsou dva studenti, Vojtěch Paukner a Martin Kučera, kteří přes své mládí si řekli, že půjdou štěstí naproti, a svým projektem pomohou dělat radost dětem, které nemohou být o Vánocích se svou rodinou. Díky jejich myšlence, realizaci projektu, výborné organizaci a také díky mnoha hodným lidem, kteří tento projekt podpořili, bylo mnoho dětí obdarováno, a radovalo se z dárku, o který si Ježíškovi psalo. Děkujeme všem pomocníkům, kteří Ježíškovi pomáhali.
Mgr. Barbora Jordáková - Mladá paní Barbora Jordáková, dále jen Bára nebo Barča pracuje v našem zařízení přes 4 roky. V oboru speciální pedagogiky již 7 let. Je výborný speciální pedagog, který pracuje na profesionální úrovni s dětmi se speciálně vzdělávacími potřebami. Ve svém volném čase se věnovala 9 leté holčičce z DD, které plánovala nejen volný čas, ale také pomáhala s předškolní přípravou na vstup do školy. V současné době se věnuje 10 letému chlapci, se kterým plánuje volnočasové aktivity, plavání a učí se sociálnímu učení, zdokonalování se v komunikačních dovednostech. Bára mi snad promine, když napíši, že je to žena malého vzrůstu, ale s velkým srdcem. Je vidět, že její životní profesi si zvolila velmi dobře, neboť má pracovní úspěchy, ale i ochotu pomáhat druhým. Za tuto podporu dětem z DD ji patří poděkování, a proto bychom jí za děti přáli cenu Ď 2016.
Dětský domov se školou, středisko výchovné péče a základní škola Býchory nominuje:
Martin Kučera a Vojta Paukner - Milý Ježíšku - Náš dětský domov byl do tohoto projektu zapojen již druhým rokem. Jedná se o projekt, který zajišťuje, že lidé mohou koupit vánoční dárky dětem z dětských domovů. Nemůžeme všem na Ježíška koupit vše, co si přejí. Díky Martinovi a Vojtovi jsme dětem mohli udělat Vánoce, jaké si zaslouží a udělat jim radost. Oba jsou do projektu zapálení a ochotně nám se vším pomáhali tak, aby se všechny dárky dostali k nám, kam patří. To, že tráví svůj volný čas tím, že pomáhají dětem, které to potřebují, je obdivuhodné a určitě si nominaci na takovouto cenu zaslouží.
Handicap Centrum Srdce o.p.s., Poděbrady nominuje:
Eva Dašková - Organizace rehabilitačních pobytů pro lidi s mentálním postižením v Poděbradech - Paní Eva Dašková nad rámec své účetní práce pro Handicap centrum Srdce již 16 let organizuje pro lidi s mentálním postižením a jejich rodiny ve svém volném čase tuzemské i zahraniční rehabilitační pobyty. Nikdo by dnes nespočítal kolik musela navštívit sponzorů, vyplnit dokumentů, zaslat pozvánek a vést jednání. Vše bez nároku na odměnu. Naší Evičce patří ústy dětí veliké Ď.
Luxor Poděbrady – poskytovatel sociálních služeb nominuje:
Jaroslava Veselá - Paní Jaroslava Veselá 17 let naplňuje obsah rčení, že láska prochází žaludkem. Vysokého ocenění se ji dostává jak od klientů, tak zaměstnanců Luxoru i obyvatel DPS. Ke svému kuchařskému mistrovství přidává svou schopnost upravovat jídelníček tak, aby jídlo bylo nejen chutné, ale především i zdravé. Přidat úsměv a dobré slovo je pro ni každodenní samozřejmostí.
Hana Svobodová - Paní Hana Svobodová 20 let s úsměvem a se srdcem na dlani rozdává svoji péči a lásku klientům Domova. Svým citlivým přístupem a zkušeností dokáže léčit nejen tělo, ale i osobitým způsobem přispívat k pocitu domova a bezpečí obyvatel Luxoru.
Jaroslava Knitlová - Paní Jaroslava Knitlová 20 let zabezpečuje v pobytovém zařízení pro seniory Luxor Poděbrady praní a žehlení prádla. Ve své náročné práci, kterou oceňují především klienti Domova, nezapomíná vždy přidat dobré slovo a úsměv.
Martina Smutná - Paní Martina Smutná s výrazně empatickým a profesionálním přístupem 21 let zajišťuje náročnou péči o klienty Domova. Poděkování v podobě Ceny Ď nejen za obyvatele Luxoru si plně zaslouží.
Lukáš Baroch, Poděbrady nominuje:
Michal Novák - Soukromé muzeum historie lázeňství Poděbrady - Jsme parta kamarádů, která se rozhodla navrhnout na "Cenu Ď" svého dobrého známého, který není ani slavný, ani mocný a ani bohatý - ale dokáže rozdávat radost bez nároků na odměnu. Jedná se o Michala Nováka z Poděbrad, původně opraváře hudebních nástrojů a starého nábytku. Stal se sběratelem upomínkových předmětů na pobyt v lázních Poděbrady. Své sběratelské vášni úplně propadl a veškeré finance i čas už 15 let věnuje těmto unikátním předmětům i fotografiím, vystavovaných ve stylových skříních, které sám renovuje. Sbírka se dnes již tak rozrostla, že je umístěna v Centrálních lázních jako malé soukromé muzeum.
Farní charita Beroun nominuje:
Pavel Jambor - Dobrovolník - více než 20 let dobrovolnické práce nejen na poli Farní charity Beroun; - 15 let účastník Tříkrálových sbírek Farní charity Beroun (vždy s největším nasbíraným obnosem) - Náš Pavlík – nejvěrnější a celoživotní dobrovolník
Pavel Jambor, třiačtyřicetiletý rodák z Berouna. Toto jméno zná téměř každý člověk z Berouna a okolí, který se někdy angažoval v jakékoli nezištné pomoci bližním. Jeho jméno je spjato již více než dvacet let i s Farní charitou Beroun, která před lety působila na dobrovolnické bázi, ale i nyní s dobrovolníky spolupracuje. Společně s mladými z farního společenství, K-klubu a dalšími farníky v devadesátých letech tehdy pro berounskou charitu z iniciativy Římskokatolické farnosti sv. Jakuba povětšinou balil do krabic darované ošacení a dary pro válkou stižený Slavonski Brod v bývalé Jugoslávii, po celém Berouně tyto krabice v zelinářstvích sbíral, a pomáhal nakládat vše na auta a do vagonů. Když se Farní charita profesionalizovala, ale neměla skladové prostory, organizoval několik let na Berounsku svozy šatstva sám (domluvil tehdy spolupráci s celonárodní neziskovkou, která se této formě pomoci věnuje). Dobrovolně roznášel po celém městě a okolních vesnicích (již tehdy v reflexní vestě?) letáčky s upoutávkami na pořádání sbírek, další akce farní, charitní i skautské… Od počátku Tříkrálové sbírky je věrným a většinou nejúspěšnějším dobrovolníkem Farní charity Beroun, často „naplnil sám“ i dvě pokladničky. Ačkoli Farní charita Beroun již mnoho let pomáhá účinně nejen v rámci služeb Denní centrum a Terénní program i osobám bez domova, pan Pavel Jambor pro ty bezdomovce, které osobně zná, sám shání bundy, batohy, ponožky; nejednou se stalo, že volal k nějaké osobě bez domova v kritickém stavu lékařskou pomoc apod. Se všemi aktivitami přestal jenom jednou, na cca 2 roky, když psychicky neunesl smrt maminky a léčil se v psychiatrické léčebně. Ačkoli se to díky množství aktivit a nezištnému pomáhání ostatním nezdá, pan Pavel totiž není úplně zdráv. Kvůli porodním komplikacím trpí mentálními i psychickými problémy, přesto absolvoval základní i střední odborné vzdělání, pracoval v chráněných dílnách apod. Je velmi sečtělý a společensky aktivní. I nyní, kdy je v invalidním důchodu, pro množství aktivit, které jeho dobrému srdci nedají spát, je velmi vytíženým invalidním důchodcem. Navíc se nyní stará o svého nemocného tatínka. Sám není úplně zdráv, a přesto celý život pomáhá druhým. Kdo jiný si zaslouží cenu Ď, když ne Pavel Jambor.
Přátelé kostela v Počaplech nominuje:
Kameel Machart, Machart s.r.o. - Přátelé kostela v Počaplech jsou společenstvím lidí, kterým leží na srdci zvelebení a oživení tohoto kostela a jeho otevření všem lidem. Sdružili jsme se živelně v roce 2013 a působíme na duchovním a kulturním poli v Králově Dvoře. Kameel Machart byl od začátku naší oporou a posilou. Povzbuzoval nás, přispíval svými nápady a zkušenostmi, pomohl nám vytvořit grafický i mediální „image“ společenství. Učil nás dělat první krůčky při našem samostatném působení, to vše nezištně. Jeho grafické studio vytvořilo nádhernou grafiku k výstavě o historii kostela a obce a zdarma pro nás graficky zpracovává plakáty na naše akce. Velmi si spolupráce s Kameelem Machartem vážíme a chceme mu ze srdce poděkovat.
Dobromysl o. p. s., Beroun nominuje:
Jiří Oberfalzer - Nadační fond Letorosty - Jiří Oberfalzer je zakladatel a předseda správní rady Nadačního fondu Letorosty. Založil jej v roce 2004 s cílem v berounském regionu a regionu Praha - západ podporovat spolkové činnosti neziskových organizací, kulturu a sportovní aktivity pro veřejnost. To, co se panu Oberfalzerovi za více než deset let vytrvalé práce podařilo, je opravdu jedinečné.
Činnost Nadačního fondu Letorosty se dá rozdělit do dvou základních směrů:
1) Cestou finanční podpory rozdal pan Oberfalzer prostředky ve výši více než 6 milionů Kč. Tyto prostředky shání od firemních sponzorů. Jde o trpělivou a vytrvalou práci, kterou vykonává zcela sám. Podpora směřovala především neziskovým organizacím, k zafinancování různých projektů (často opakovaně)např: Lomikámen z. ú., pro sbírku Jiná Káva (tréninkové pracoviště pro lidi s psychickým onemocněním), ARPZPD v ČR, o.s., Klub Klubíčko Beroun – péče lidi s postižením, OS Náruč Řevnice, Klub Zvonek - Dvůr – péče o lidi s postižením a onkologickým onemocněním, Farní charita Beroun, projekt Pokojíčky pro otce a matky v krizové životní situaci, Dobromysl o. p. s., MC Slunečnice Beroun... Pan Oberfalzer podporuje mnohé další – dlouhodobě či jednorázově. Patří mezi ně například organizace tělesně postižených, sbory dobrovolných hasičů, baráčníci, spolky chovatelů, rodinná centra, domovy důchodců, kluby seniorů, žákovský fotbal v Hořovicích a mnozí další organizátoři sportovních a kulturních akcí. Mnoha desítkami tisíc korun podpořil opakovaně též FITES v souvislosti s udělováním cen Trilobit v Berouně. Na podporu činnosti sborů dobrovolných hasičů věnoval bezmála 1, 5 milionu korun.
2) pořádání kulturních akcí:
Od roku 2005 se konají každoročně Berounské Letorosty, jichž je pan Oberfalzer zakladatelem. Tato akce každý rok přiláká několik tisíc diváků. Dalšími podpořenými akcemi jsou například Staročeské máje, adventní koncerty, různá hudební vystoupení, jízda historického vláčku a další. Dále se pan Oberfalzer podílí na financování různých kulturních publikací, jako jsou například: Havránek Blahoslav, Vraní skála, 2009, Samec Zdeněk, Proměny a příběhy Hořovic, König Jindřich, Řevnice na starých pohlednicích, 2014, Kadeřábek Rudolf, Talich a ti druzí, 2014
Na tyto akce a projekty zajistil pan Oberfalzer prostředky ve výši cca 10 milionů Kč. Akce mají značný kulturní, společenský a osvětový dopad. Pomáhají zachovávat místní tradice. Akce oslovují různé generační skupiny. Ty se tímto způsobem mimo jiné setkávají s myšlenkou pospolitosti a společenské odpovědnosti.
Je úctyhodné, že se pan Jiří Oberfalzer věnuje opravdu pomoci ve „svém“ regionu. Díky němu se podařilo posunout dopředu mnoho projektů, pomoci uskutečnit a naplnit vize různých skupin lidí, kteří by se bez podpory jen těžko domohli výsledků. Za to mu patří opravdu veliký dík nás všech.
Městská knihovna Beroun nominuje:
Zdeněk Zůna - Pan Zdeněk Zůna zasvětil celý svůj život fotografii a fotografování. Absolvoval Lidovou konzervatoř v Praze u profesora Jána Šmoka. Dodnes spolupracuje s berounskými kulturními institucemi, přispívá do regionálního a celorepublikového tisku, podílí se na vydávání Berounského regionu. Pravidelně též vystavuje a s jeho fotografiemi se zájemci mohou setkat i v knižní podobě.
Hotelová škola, Vyšší odborná škola hotelnictví a turismu a Jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky Poděbrady nominuje:
Ing. Ema Douděrová - Dobrá duše poděbradské hotelové školy, která desítky let nezištně pomáhá maturantům s projektem maturitního plesu, který se pod jejím vedením realizuje jako praktická součást maturitní zkoušky. Paní Ema Douděrová se podílí na mnoha dalších akcích a aktivitách, daleko přesahujících její externí učitelský úvazek. Podporuje školu a její projekty uskutečňované v rámci AEHT – Asociace evropských hotelových škol. Úspěch a prosperita poděbradské hotelovky jsou pro tuto dámu celoživotní srdeční záležitostí!
Městská knihovna Nymburk nominuje:
Helena Marešová - Helena Marešová pracovala v Městské knihovně v Nymburce již v době svých studentských let jako brigádnice, což je více než 20 let. Po absolvování knihovnické školy nastoupila do knihovny a díky jejímu nadšení se daří realizovat mnoho neobvyklých dětských akcí na podporu čtenářství. Svoje pracovní povinnosti bere jako svého koníčka a neúnavně vymýšlí a připravuje další a další zábavně-vzdělávací informatické lekce, veřejné čtení, literární programy, seznámení s knihovnou a knihou a snaží se dětem vštípit lásku ke knihám. Na celorepublikových setkáních knihoven, často prezentuje neotřelé a nové formy práce s dětmi a literaturou.
Za významné akce můžeme jmenovat Noc s Andersenem, kterou pořádáme každoročně od roku 2004, Pasování prvňáčků pořádáme v knihovně již od roku 2006 a pasovali jsme přes 2.200 dětí z prvních tříd v Nymburce. Další akce na podporu čtenářství je Piknik v trávě s knížkou, kterou jsme se připojili k Mezinárodnímu týdnu čtení dětem a pořádáme veřejné čtení V Parku Pod Vodárenskou věží. Ani prázdniny nejsou pro Helenu Marešovou klidným obdobím, každé prázdniny připravuje literární projekt na téma – Indiánské prázdniny, Prázdninový zvěřinec, Ať žijí duchové aneb s knihovnou za strašidly do hradů a zámků, Hvězdné prázdniny aneb s knihovnou do vesmíru, Podmořský svět. Jedná se o celoprázdninové aktivity pro děti a rodiče, který je vždy doplněn výletem např. Do ZOO Chleby, Planetária v Praze, Podmořského akvária v Hradci králové, výlet lodí Blanice po Labi, na hrad Staré Hrady a další.
Sobotní víkendové kniho-hrátky byla další aktivita určená pro malé děti s rodiči, ve kterých opět hrála hlavní roli kniha. Helena Marešová připravila od března do května ve spolupráci s dalšími kolegyněmi sobotní dopoledne plných čtení, hraní, zpívání a zapojení celé rodiny do tvořivých workshopů.
Svůj volný čas věnuje Helena Marešová opět dětem. Od roku 2002 vede cvičení malých dětí s rodiči, obětavě navštěvuje ve svém volném čase a na své náklady různé cvičitelské kurzy. Zajišťovala nácvik skladby rodiče s dětmi “Ať žijí duchové“ pro Všesokolský slet v Praze. Je hlavní pořadatelkou a aktérkou několika každoročních akcí pro děti v Nymburce, který TJ Sokol každoročně připravuje:
Čarodějnice na kolech – cyklistický závod Na Ostrově, Posviťme si na Nymburk – lampionový průvod se soutěžemi, Čertovské rejdění, Dětský karneval. Je obdivuhodné, s jakým nasazením Helena Marešová stále připravuje s pečlivostí jí vlastní, akce pro děti a svůj pracovní i volný čas věnuje bezezbytku dětem. Její činností se stále prolíná kniha a láska k literatuře, což se neustále snaží předávat těm nejmenším. Udělením ceny Ď by bylo pro Helenu Marešovou zaslouženým poděkováním a ocenění její práce.
Jan Mandelík, tlumočník, překladatel, básník spolu s Městem Nymburk nominuje:
Jan Řehounek - Jan Řehounek je člověkem, který nečeká na poděkování, ač by si ho zasloužil. Proto se po právu domnívám, že právě on je dobrým kandidátem na udělení Ceny Ď. Znám Jana Řehounka již třicet let, a ač v posledních deseti letech žiji v Berlíně, spolupracuji s ním na dálku pomocí internetu jako porotce literární soutěže pro seniory, sleduji jeho dílo i celkovou činnost.
V profesním životě vystřídal řadu povolání, která nikdy nebral jen jako nutné zlo pro uživení rodiny. Každou svoji profesi, ať to byl dělník v továrně, pracovník v kultuře (technik, odborný pracovník pro zájmovou činnost, zástupce ředitele), novinář (redaktor, šéfredaktor, vydavatel) či manažer výstav, vykonával se stoprocentním nasazením.
V posledním působišti na výstavišti v Lysé nad Labem založil jako manažer výstav Polabský knižní veletrh, který pozvedl na vysokou úroveň a spolupracuje na jeho pořádání i po odchodu do důchodu. Mimo jiné organizuje literární soutěž, jež má velmi dobré renomé. Spolupracuje rovněž na výstavě Regiony České republiky – organizuje odborné setkávání kronikářů obcí a měst.
Kromě toho se vždy angažoval ve veřejném a kulturním životě, což v posledních letech, od jeho odchodu do důchodu, platí dvojnásob.
Jako fotograf uspořádal tři desítky výstav, sbíral historické fotografie Nymburka, z nichž rovněž uspořádal řadu výstav a posléze celou svoji sbírku tří tisíc snímků věnoval muzeu.
Zakládal Společnost přátel starého Nymburka, vydává občasník Kaplanka, přednáší o historii svého města pro děti i dospělé, podílel se na vydání celé řady historických a turistických brožurek.
Zakládal Klub čtenářů Bohumila Hrabala, je jeho předsedou, vydává jeho zpravodaj Nymburský pábitel, pořádá přednášky o tomto spisovateli, vymyslel a spolupořádá Hrabalovo Kersko, inicioval vznik turistické stezky Po místech, která měl Bohumil Hrabal rád.
Dvacet let je spoluorganizátorem a dramaturgem přehlídky mateřských škol Mateřinka.
Je obětavým spoluorganizátorem soutěže Šikovné ruce našich seniorů a technickým garantem výstavy z této soutěže.
V rámci této soutěže je hlavním organizátorem a porotcem literární soutěže pro seniory. Je velmi plodným spisovatelem. Napsal a ve většině sám vydal víc jak tři desítky knížek, hlavně literatury faktu, především věnovaných Nymburku a regionu středního Polabí. Knihy pak, ve snaze zpřístupnit je co nejširšímu okruhu čtenářů, prodává za mimořádně nízké ceny – lze pochybovat, že by na jejich vydávání vydělával. Chodí na literární besedy do škol a do klubů důchodců. Řada jeho knih získala prestižní ceny.
Je rovněž autorem divadelních her, které dává amatérským divadelním souborům k dispozici bez nároku na honorář, uvedení některých i sám režíroval. Aktivně působí v Obci spisovatelů, Spolku českých bibliofilů a Klubu autorů literatury faktu.
V neposlední řadě je stále aktivním novinářem, publikuje v novinách, časopisech, rozhlasu. A pokud se nepletu, je rovněž členem redakční rady Nymburského zpravodaje.
Zcela určitě tento výčet není konečný, a to není řeč o tom, že je vzorným manželem, otcem a dědečkem. Jsem přesvědčen, že činnosti Jana Řehounka by stačily na několik průměrných životů, ne jenom na ten jeho. Z takového objemu odevzdané práce by většina lidí byla přepracovaná a hroutila se, ale on se jen stále usmívá a šíří kolem sebe dobrou náladu.
Junák – český skaut, přístav Modrá flotila Nymburk, z. s. nominuje:
Zuzana Kučerová, Dis. - Paní Zuzana Kučerová, nar. 5. 9. 1976 je od roku 1990 členkou nymburského střediska vodních skautů Modrá flotila. Dlouhou dobu byla vedoucí jednoho z oddílů (1996 - 2006) a od září roku 2007 působí jako vedoucí tohoto střediska, které má průběžně kolem 100 členů sdružených ve 3 – 5 oddílech. V této funkci působí doposud. Činnostem směřujícím k rozvoji skautingu se věnuje s obrovským nasazením a mnohdy bezpochyby více než svému osobnímu životu.
Vedení střediska je nejen velkou zodpovědností, ale vyžaduje také perfektní organizační schopnosti. Paní Kučerová se navíc vyzná v účetnictví a nejrůznějších technických záležitostech tak, že by jí to mohl závidět lecjaký muž. V tomto ohledu vede středisko naprosto příkladně a ostatní skautská střediska by se od toho jejího mohla stále učit. Středisko pro děti pořádá nejen typické skautské akce (výpravy, letní tábory, vodácké závody), ale i mnoho akcí pro veřejnost.
Středisko Modrá flotila má navíc ve správě jednu z největších nemovitostí organizace Junák – český skaut, z. s. – vilu Tortuga v Nymburce na Zálabí. Koordinace dvou zaměstnankyň, údržba budovy, správa kalendáře obsazenosti, pronájmy prostor a mnoho dalších starostí stojí právě na paní Kučerové a ta zvládá je výborně. Paní Kučerová vede i tzv. Radu Tortugy – spolek lidí nejen z Nymburka, kteří se snaží o co nejlepší využívání tohoto objektu, který skauti obdrželi darem od sourozenců Rumlových.
Vilou Tortuga prošly desítky dětských i jiných organizací a pravidelně se sem vrací. Samozřejmostí jsou i zahraniční delegace. Všechny víkendy jsou obsazeny a přes týden zde fungují kroužky pro děti a služby pro dospělé. Budova má ve městě Nymburce své jméno a především rodiče nymburských dětí ji dobře znají. To vše by nefungovalo bez každodenní „neviditelné“ práce, kterou paní Kučerová vykonává zcela dobrovolně, ve svém volném čase bez nároku na finanční odměnu. Ačkoli si to málo kdo z pravidelných návštěvníků Tortugy uvědomuje, paní Kučerová je důležitým článkem kruhu osob, bez kterého by žádné aktivity v této budově neproběhly.
Paní Kučerová je nenápadnou osobou, která je skromná, není ambiciózní, nerada se projevuje veřejně, stojí za ní mnoho mravenčí práce, kterou je třeba ocenit. Vedení vodních skautů České republiky (HKVS) to již učinilo, když paní Kučerové v roce 2009 udělilo významné ocenění vodních skautů – Řád bronzového bobra. Tento řád je udělován členům Junáka za soustavnou aktivní činnost přinášející rozvoj českého vodního skautingu a zejména úspěšné vedení oddílů a přístavů vodních skautů. Tento řád rozhodně není cenou pro každého.
Budeme rádi, když se k ocenění této trpělivé ženy přidá i někdo další.
Semiramis z.ú. Nymburk nominuje:
Mgr. Markéta Jírová Exnerová - Důvodem nominace Markéty Jírové Exnerové je zejména její zásluha na rozvoji programů primární prevence rizikového chování na všech školách v Nymburce i v širším regionu okresu Nymburk. Markéta Jírová Exnerová je v naší organizaci klíčovou pracovnicí, která se rozvoji primární prevence na Nymbursku věnuje již od roku 2006. Letos tedy slaví desáté výročí. Kromě téměř nevyčerpatelné zásoby energie, kterou během své dosavadní profesní kariéry věnovala práci s dětmi, ohroženými rizikovými jevy (např. šikanou, záškoláctvím nebo závislostmi), ji stále zbývá dost sil na to, aby se naplno věnovala i rodičům těchto dětí a také vzdělávání dalších lektorů, školních metodiků prevence a pedagogických pracovníků. Díky její píli a vytrvalosti je úroveň preventivních programů na Nymbursku dlouhodobě na špičkové úrovni a šance na včasné a úspěšné ošetření problémů, které by mohly ohrozit děti, mladé lidi a jejich rodiny stále stoupá. Markéta Jírová Exnerová rozdává dětem lásku a úsměvy, slunce a pohodu a nejsou jí lhostejné jejich osudy, uvědomuje si, jak to některé děti mají těžké ve svých rodinách a proto jim pomáhá neztratit se v jejich životech.
Kromě Nymburska jsou ale výsledky její práce zřetelně vidět i v oboru primární prevence samotné. Je spolu/autorkou metodik, (např. Standardy odborné způsobilosti poskytovatelů programů školské primární prevence rizikového chování, Kočičí zahrada - rozvoj sociálních dovedností dětí v rámci prevence rizikového chování nebo Systémové pojetí primární prevence na české škole) a podílí se tak výrazně na formování preventivních programů v celé České republice.
Nominací na nymburskou Cenu Ď bychom chtěli Markétě Jírové Exnerové poděkovat za její práci, vytrvalost, obětavost, ale i trpělivost a toleranci. Jsou to vlastnosti, kterých si u Markéty nesmírně vážíme a pevně věříme, že si ocenění zaslouží.
Spolek přátel košíkové Polabí, Nymburk nominuje:
Petr Svoboda - Klub ČEZ Basketball Nymburk a Basketbalová akademie Nymburk se rozhodly nominovat na Cenu Ď svého dlouholetého trenéra dětských a mládežnických kategorií pana Petra Svobodu. Nestor nymburského basketbalu již více než třicet let vede nymburské děti k basketbalu a ke sportu vůbec. Během své trenérské kariéry vychoval řadu výborných sportovců a i v devětašedesáti letech stále aktivně pracuje v kategoriích U11 a U12. Většinu své praxe pracoval jako dobrovolný nehonorovaný trenér. Pro děti organizoval mnoho zahraničních zájezdů a řadu tuzemských soustředění.
1982 – zahájení trenérské praxe jako asistent trenéra ing. Josefa Rylicha u družstva žákyň v Krajském přeboru (dále jen KP). Petr Svoboda si dává předsevzetí, že až dcera za dva roky dovrší šesti let, založí přípravku děvčat samostatně jako hlavní trenér. Do té doby se u Josefa Rylicha učí základům trenérského řemesla.
1984 – naplnění předsevzetí. Zakládá dívčí přípravku (34 děvčat), asistentku mu dělá starší dcera Petra. Zatímco ostatní přípravky se běžně zakládají pro děti od třetích tříd ZŠ, začíná již s prvňáčky. Přestože nejmladší tým v soutěži minižákyň prohrává se staršími dětmi vysokými rozdíly, trpělivě ho připravuje pro následující sezony.
1989 – tvrdá práce často i o víkendech se vyplácí. Tým pod jeho vedením vyhrává 2. místo v KP mladších žákyň za Mladou Boleslaví.
1991 – 1994 - 1. místo v KP starších žákyň, postup na mistrovství republiky, kde tým získává skvělé 4. místo. Tým starších žákyň vítězí i na turnaji v belgických Antverpách a v Poděbradech poráží kanadský tým Kingstone Pacers. Dovršení deseti let úspěšné trenérské praxe. Hlavní úspěch kromě výsledků – vytvoření vynikající party a úzké sepjetí a sounáležitost rodičů s týmem.
1994 – 1996 – Jeho tým děvčat postupuje opět o kategorii výše a hned ve druhém roce vyhrává soutěž mladších dorostenek, který znamená postup do druhé ligy starších dorostenek. I v ní však tým nastupuje ještě spadajíc do nižší věkové kategorie. Měřením se staršími získává na kvalitě.
1996 – 1999 – 4. místo v lize starších dorostenek. Určitý přelom v trenérské kariéře. Děvčata kvůli středoškolským povinnostem často mimo Nymburk tým pomalu opouští. Historie výborného týmu děvčat končí, vzpomínky na mládežnickou basketbalovou kariéru však zůstávají. Některá děvčata však pokračují v týmu žen (Kutíková, Martínková, Zelinková a další).
2002 – Sokol Sadská vyzývá Petra Svobodu, aby se ujal týmu žen v KP jako hlavní trenér. Na konci sezony je z toho páté místo.
2003 – s bývalým hráčem Radkem Kováčem zakládá opět přípravku, tentokrát chlapeckou. Již na první trénink přichází k již vyhlášenému trenérovi velký počet zájemců. V týmu začínají Martin Vaněk, Radek Kováč, o rok později Lukáš Štegbauer, Petr Holý. Všechno pozdější extraligové pojmy.
2004 – 2009 – tým hraje KP minižáků, v dalších sezonách soutěž mladších žáků a starších žáků. Dostavují se výrazné úspěchy. Tři roky po sobě účast na turnaji ve francouzském Chalonu. Na potřetí druhé místo. Poctívá píle dětí a důsledná práce trenérů pod vedením Petra Svobody přináší výsledky. Tým vítězí v KP a postupuje do ligy kadetů ČR.
2009 – 2010 – tým kadetů U16 získává vynikající druhé místo v ligové soutěži ČR, velká odměna za práci a skvělý přístup všech.
2010 – do Nymburka přichází trénovat jeho bývalý hráč, reprezentant ČR a česká basketbalová legenda Pavel Beneš. Ujímá se týmu U17, který Petr Svoboda hráčsky vychoval. Tomu je ctí pod Pavlem Benešem u týmu dál pracovat jako asistent. Společně v následující sezoně vyhrávají ligovou soutěž a postupují do extraligy. Tým, který se vytvořil, je velice silný nejen po herní, ale i lidské stránce, což se projeví v následujících sezonách.
2011 – 12 – V extralize U19 získává tento tým fantastické druhé místo. Kromě tohoto úspěchu jsou členové týmu základní součástí i B týmu mužů, který postoupil do 1. basketbalové ligy.
2012 – 2013 – Napotřetí začíná „od píky“ a ještě jednou zakládá přípravku těch nejmladších chlapců (ročníky 2005 a 2006). Definitivně se ujišťuje, že trénovat děti je nejlepší činnost, kterou může trenér dělat. Pokroky se dostavují brzy, snaha dětí je zřejmá a je na trenérovi, zda je dokáže motivovat a zaujmout. Petr Svoboda opět dokazuje, že tato schopnost je mu vlastní.
2013 – 2014 – Lvíčata, jak se nejmladším hráčům a hráčkám v Nymburce říká, se rychle zlepšují v herních dovednostech a připravují se na další sezonu, která již má být „hrací“. Petr Svoboda se v týmu stará o 21 dětí.
2014 – 2015 – počet dětí ještě vzroste na 25, proto přichází posila v podobě asistentky Anety Pekárkové. Utvoří se dva týmy. Ten mladší se nadále připravuje, starší už se účastní KP minižáků a získává vynikající druhé místo z deseti týmů.
2015 – 2016 - Lvíčata BA Nymburk hrají dvě soutěže, jak bylo v plánu. Jsou to KP U11 a KP U12 Celkový počet kluků už narostl na 29! Oba týmy jsou ve svých soutěžích v polovině celkového počtu utkání a vedou si dobře. U11 vedou svou soutěž a U12 se pohybují okolo třetího místa.
Klub důchodců Nymburk nominuje:
Zdeňka Straková - Pracuje s důchodci už mnoho let věnuje veškerý čas i volný. Jejím přičiněním se klub a práce s důchodci zařadil mezi přední ve Středočeském kraji. Pořádá historické přednášky, dále zájezdy různého charakteru (kutltura, tajné, tématické atd.) Je zde veliká forma její působnosti a nápadů. Píše různé scénáře, např. ke dni Světového dědictví na Baště - pod jejím vedením se zde vystupuje v dobových kostýmech, hlavní průvodce je jmenovaná. Zajišťuje návštěvu generálních zkoušek v Praze v Rudolfinu (stále větší zájem), dále solnou jeskyni, nejen vlakové ale i autobusové zájezdy mají velký úspěch. Již po dobu existence klubu zajišťuje ozdravný pobyt s danou tematikou, vypracovaným programem a také zájezdovým programem. Nevýhýbá se spolupráci s Přáteli starého Nymburka a také jako členka zajišťuje i účast při akcích. Snaží se, aby byl řádně naplněn program pro důchodce... Těžko vše napsat, její zájem o klub opravdu jest rozsáhlý...
Město Nymburk nominuje:
Ing. arch. Jan Ritter - Labská cyklotrasa - od pramene k moři - napříč Evropou - bez bariér - Ing. arch. Jan Ritter je vůdčí osobností projektu propojení obcí, měst a regionů podél řeky Labe cyklostezkou podél břehů Labe od jeho pramene až po ústí do Severního moře. Historie této myšlenky sahá do 70. let 20. století, kdy je datována první skica jeho otce Jaroslava Rittera st., která byla v roce 1983 dopracována do návrhu Polabské cesty zdraví.
Jan Ritter svojí neutuchající aktivitou dokázal během posledních více jak deseti let propojit zastupitele jednotlivých obcí, měst a regionů podél řeky Labe a zkoordinovat jejich aktivity tak, aby se postupně vytvářela nepřerušená cyklotrasa podél celé řeky Labe a též některých jejich přítoků.
Zároveň svoje aktivity zaměřuje i na odstraňování bariér podél Labe tak, aby tato cyklotrasa byla sjízdná i pro hendikepované spoluobčany. Nejen na podporu těchto aktivit založil Jan Ritter v roce 2009 občanské sdružení Labská stezka. Jan Ritter i prostřednictvím tohoto sdružení významně přispívá k propagaci regionu Nymbursko podél celého toku Labe a to včetně části na území Německa.
Svými aktivitami v Labské stezce Jan Ritter spojuje celou komunitu aktivních lidí, kteří na propagaci realizaci myšlenky spolupracují a stal se nepřehlédnutelnou osobou nejen v našem regionu ale i za jeho hranicemi.
Speciální základní škola, Poděbrady nominuje:
Mgr. Jindřiška Němcová, Bc. Iva Dlabalová - Obě paní učitelky mají srdce na dlani pro všechny handicapované děti. Ve škole se jim plně věnují. Tím jejich aktivity nekončí. V odpoledních hodinách ve svém volném čase vedou již několik let taneční skupinu Spešlstárs. V této taneční skupině si děti prožívají radost z pohybu, sounáležitost, radost ze společného tvoření. Na veřejných vystoupeních Spešlstárs nezůstane jedno oko suché. Pozitivní energie, která se při tanci handicapovaných dětí šíří sálem, je nakažlivá. Malí tanečníci jsou tak úžasní, že každoročně absolvují několik soutěží, odkud přinášejí ocenění. Jindřiška i Iva pomáhají s lehkostí a radostí dětem překonávat bariéry, které život těmto dětem postavil do cesty. Do dětských tváří a duší pomáhají vlévat radost a chuť do života.
Tyto naše úžasné kolegyně nejen učí handicapované děti tančit životem, ale i uplavat životním nástrahám. Iva s Jindřiškou s dalšími dobrovolnicemi z naší školy každý týden v bazénu v Poděbradech a Nymburce učí plavat handicapované děti a moc se jim to daří. Obě kolegyně jsou prostě úžasné a moc jim tímto děkuji.
ZŠ Václava Havla, Poděbrady nominuje:
skupinová nominace žáků: Jakub Karbulka, Dominik Sztancsik, Adam Semecký, Patrik Popek, Kryštof Votík (všichni 9. A), Eliška Fialová (8. B) - Univerzita třetího věku (U3V) při ZŠ Václava Havla Poděbrady - Všichni nominovaní žáci se projektu U3V (na naší škole probíhá 5. let) účastní aktivně 4. rokem (resp. 3. rokem - Eliška), t.j. po celou dobu své školní docházky na druhém stupni. Společně s poděbradskými seniory na pravidelných setkáních usedají do školních lavic a pod vedením pedagoga jsou rádci, partnery a pomocníky při řešení matematických úloh, ovládání výpočetní techniky, nebo demonstraci fyzikálních pokusů. Jejich trpělivost, ochota pomáhat a empatické jednání se „spolužáky“ jiné generace je pro naše seniorské posluchače motivací se i v pozdějším věku vzdělávat, rozšiřovat a doplňovat svoji informační gramotnost.
Zároveň jsou všichni nominovaní jistě i dobrým příkladem a vzorem pro své vrstevníky a pomáhají realizovat komunitní vzdělávání napříč generacemi, které probíhá na ZŠ Václava Havla.
Svaz tělesně postižených v České republice z.s., místní organizace Poděbrady nominuje:
Margita Melechovská - Obětavá a dlouholetá činnost v místní organizaci Svazu tělesně postižených v Poděbradech - Zakladatelka místní organizace Svazu tělesně postižených v Poděbradech. Přes své zdravotní potíže a ztrátu milujícího manžela, velmi aktivně a zcela nezištně pomáhá ne jen našim členům ve stáří, nebo po prodělaných zdravotních problémech, začlenit se do kolektivu, najít si nové přátele a zapojit se tak do normálního života. Najde si čas na své děti a hlavně na svá vnoučata a pravnoučata. Dává všem příklad, jak má plnohodnotně žít člověk v důchodovém věku i se zdravotním handicapem.
Divadelní spolek Jiří Poděbrady nominuje:
Vlasta Vaňoučková - Kronika Divadelního spolku Jiří - Paní Vlasta Vaňoučková, které bude v letošním roce už 82 let, se již mnoho let stará o kroniku Divadelního spolku Jiří. V DS Jiří začínala už jako mladá dívka a působila v něm až do doby, kdy se vdala za svého celoživotního partnera. Z rodinných důvodů se musela svého zamilovaného koníčku vzdát. Manžel a rodina byli přeci jen důležitější. Ovšem děti odrostly a paní Vlasta nakonec, bohužel, i ovdověla. A vrátila se zpět do svého divadelního spolku, který po celý život zpovzdálí sledovala. Už ne jako herečka, ale jako kronikářka. A práce to nebyla jednoduchá. Divadelní spolek Jiří, jehož činnost se datuje již od roku 1861, přišel o všechny své historické záznamy už v roce 1937 při požáru Jiříkova divadla. Od té doby nikdo ucelené záznamy o spolku nevedl. Paní Vlasta Vaňoučková sesbírala dostupné materiály a začala psát divadelní kroniku. Začala rokem založení spolku, 1861, a dnes pracuje již na pátém díle kroniky. Celá kronika je psána ručně, úhledným písmem postarší dámy, doplněná fotografiemi i odkazy na dobové reálie. Vedle kroniky spolku také pracuje na kronice divadelního festivalu FEMAD, který DS Jiří pořádá již 45 let. Chtěli bychom paní Vlastě Vaňoučkové poděkovat za to, že se do historie Divadelního spolku Jiří zapsala i tím, že onu historii vlastnoručně zapsala.
Pedagogický sbor Speciální ZŠ Poděbrady nominuje:
PaedDr. Květa Husová - Paní Květa Husová zasvětila celý svůj profesní život práci s dětmi a jejich rodiči a svou poctivou prací se významně zasloužila o rozvoj speciálního školství v Poděbradech. Ocenit bychom chtěli její profesní přínos a odbornou erudovanost, díky kterým je jméno naší školy v odborných i rodičovských kruzích velmi ceněno. Poděbradská škola se tak stala uznávanou a respektovanou. Je příkladem dobré praxe nejen ve Středočeském kraji, ale díky svým aktivitám i v celosvětovém měřítku. Za téměř dvacet let v pozici ředitelky se jí podařilo rozšířit kapacitu školy, zajistit komplexní poradenské služby pro klienty z celého regionu a vytvořit plnohodnotné zázemí pro mnoho dětí s handicapem a pro více jak pět desítek pedagogických pracovníků. Vážíme si paní Květy Husové i jako člověka, pro její lidský přínos a osobní vzor. Nám kolegům dokázala dát vždy prostor a vytvořit „ochranná křídla“ pro osobnostní a profesní rozvoj. Díky tomu vyrostly v naší škole „osobnosti“ šířící dobré jméno školy a města Poděbrad nejen v České republice, ale i po celém světě. Děti a jejich rodiče byli vždy v centru jejího zájmu, přijímala je s velkou pokorou a byla jim po psychické stránce oporou při zvládání náročných životních situací. Velké „Ď“ posíláme naší paní ředitelce za lidskost, úsměv, dobré srdce a otevřenou náruč pro nás všechny.
Domov Velvary, poskytovatel sociálních služeb nominuje:
BRALEP s.r.o. - „Vánoční a velikonoční dárky“ pro klienty Domova pro seniory - V září loňského roku oslovila náš domov pro seniory firma BRALEP s.r.o., český výrobce stavební chemie s nabídkou nákupu vánočních dárků pro naše klienty. Klienti si mohli vybrat dárek dle svého přání v hodnotě 300,- Kč a zaměstnanci firmy dárky pořídili a v předvánočním čase klientům osobně předali. Klientům určitě udělaly radost nejen samotné dárky, ale především osobní zájem a kontakt. Ne každý klient má blízké, se kterými by mohl sdílet příjemné chvíle.
Podobnou akci zopakovali zaměstnanci uvedené firmy i před Velikonocemi. Opět klienty obdarovali milými dárky, tentokrát formou velikonoční dekorace, kterou na své náklady vlastnoručně vyrobili a přijeli osobně předat.
Těmito akcemi zaměstnanci firmy potěšili všech 95 klientů, kteří žijí v našem domově.
Domov Na Hrádku, Červený Hrádek nominuje:
město Kolín - Město Kolín pomáhá Domovu Na Hrádku již přes 10 let. K našim projektům má vždy vstřícný postoj. Podpora Města Kolína pro Domov Na Hrádku znamená zviditelnění zdravotně postižených osob v očích veřejnosti, finanční pomoc pro osoby se zdravotním postižení, krásné kulturní zážitky, prohlubování vzájemných vztahů, podpory a pomoci. Bez této pomoci by se nedaly řešit některé situace v životě zdravotně postižených osob, začleňování do společnosti, zkvalitnění jejich života. Velmi si jeho přístupu vážíme a ze srdce děkujeme.
nahoru | domů