S L O V O P O Ř A D A T E L E 2020
dvacátý ročník! Paráda! Děkujeme! Ale to neznamená, že nejsme bez kritiky...
Dvacet let cena Ď oceňuje mecenáše, dobrodince a morální vzory. A celou tu dobu říkám, že nominované na cenu Ď vnímám jako skutečné ryzí celebrity současnosti. Vyjadřuji tím, co k nim cítím, jak je vidím, jak je obdivuji. A přestože to dvacet let klape a každým rokem slyším, že má cena Ď neopakovatelnou úžasnou atmosféru v naladění na jednu vlnu, občas se setkám s názorem, že seskupení takových lidí, kteří jsou nominovaní v nejrůznějších oblastech kultury, charity, vědy, vzdělávání, sportu apod., je až moc obyčejné, nelesklé až neprestižní, neboť jen na nich stojí celý program finále ceny Ď a ne na proslavených jménech nebo osvědčených prvcích lesklých show. Co na to říkám?
Začnu tím, že to, co funguje, měnit nebudu. Pokud mi rok, co rok, přední podnikatelé a významné osobnosti kulturního světa, duchovního života… a tak podobně, tedy ti, kteří skutečně hýbou životem naší země a nemají čas jen tak někam chodit, nad něčím zbytečným přemýšlet – a právě tihle lidi mi řeknou, že cena Ď, tak, jak funguje, jak ji navštěvují, podporují, jak s ní spojují svá soukromá i obchodní jména – tak tahle cena Ď, v té své „obyčejné lidské a přesto pro ně prestižní podobě“ – by si měla svou tvář i nadále zachovávat a nic na ni neměnit. Vlastně i tím je jiná než jiné akce a to je snad i smyslem, aby si každý projekt našel svou polohu, svou tvář. Tedy, ano, tak jak funguje, tak to držím dál a dál.
A pokračuji tím, že když v hledišti usedne několik set mecenášů a dobrodinců z celé ČR a od většiny z nich mám zpětnou vazbu, že prožili velký životní zážitek…, pak mne to utvrzuje, že vše má skutečně smysl.
A dodám k tomu všemu, že pokud někdo praví, že finále ceny Ď je tak nějak „obyčejné“ a v hledišti jsou obyčejní lidé z obyčejného života, a cítím z těch slov opovržení – že schází sázka na slavná jména, okázalost, pak smečuji: „Ale i buran má právo na názor!“ – A pokud je dotyčný v drahém obleku: „Ale i snob má právo na názor!“ – A když se někdo zeptá, jaký je rozdíl mezi buranem a snobem, odpovím: „Žádný, jen snob je elegantnější verze burana. Jinak jsou oba neempatičtí, nepokorní, sebestřední a v tom všem omezení.“
Píšu o tom proto, že mi hodně lidí říká: „No jo, to se to organizuje, co? Takový projekt, když má dvacet let, když je zavedený!“ – Aniž si dovedou představit, že právě proto, že existuje cena Ď už dvacet let, tak celou tu dobu a ono to postupně graduje, se čím dál tím víc nelíbí těm, kteří by nikdy nikomu nepomohli a když, tak jen před kamerou, aby z toho měli reklamu. Takový člověk nedokáže pochopit, že jsou lidi s ochotou a pokorou vrozenou v srdci a to, že jsou a mluvíme o nich jako o ryzích celebritách, díky kterým je kolem nás stále prostor pro skvělou náladu, tak už jen tím, že ti s velkým egem žijící by nikdy nic pro druhé neudělali, je provokujeme, snad jakoby snahou jim sáhnout do jejich svědomí. Jenže to přece neexistuje, tak o co jde…:-)
Tolik pro ty, kteří si myslí, že je cena Ď bez kritiky. Ano, cena Ď je obyčejná, krásně obyčejná, stejně jako sluneční paprsek a neočekávání nominovaných, že si někdo vzpomene nominací na cenu Ď veřejně poděkovat.
Richard Langer
autor a pořadatel ceny Ď 2001 - 2020