GALERIE zákulisí ceny Ď – 8. díl:

„Co v roce 2011 provázelo získání Nového Boru pro cenu Ď?“

Když končila finálová ceremonie desátého ročníku na scéně Stavovského divadla, měl jsem na jazyku něco takové říct a to pouze z praktického důvodu. Vždyť jsem neznal nikoho kolem sebe, kdo by s celou rodinou makal celý rok jako blázen na projektu s tím, že si na to, aby na něm mohl makat, ještě půjčuje na vysoký úrok. Ze všech dalších činností jsem vše řádně splácel, ale už se mi tehdy zdálo, že by to mělo nabrat nový vítr do plachet. Uhnout z nastavené atmosféry projektu se mi nechtělo, nabídky některých firem jsem z tohoto důvodu dokonce odmítal a tak mne ona svoboda něco stála a tak trochu unavovala. Dokonce mne napadlo, že v závěru ceremonie všem poděkuji a po deseti letech projekt ukončím.

Pak se to stalo. Ředitel Národního divadla doktor Ondřej Černý přistoupil a než jsem cokoliv řekl, vzal mi mikrofon. Přidala se prezidentka Hnutí Stonožka paní Běla Gran Jensen, ředitel ZOO Praha Mgr. Miroslav Bobek a majitel sklárny Artcristal Bohemia Ing Jan Machálek a ti vespolek řekli, že za mými zády nechali vyrobit speciální cenu Ď pro mne za deset let práce na tomhle projektu. Následovalo něco neskutečného. Hlediště Stavovského divadla povstalo a dvě minuty mi tleskalo. Měl jsem slzy v očích a vědě, že nikoliv to vzdám, ale naopak, přidám a cenu Ď posuneme ještě dál. Ještě dva roky jsem si poté musel stále brát úvěry na produkci, ale od roku 2013 se díky tomu všemu povedlo projekt po této stránce stabilizovat (po 13 letech).

Závěrečná fotografie všech oceněných při ceremonii ceny Ď 2010 ve Stavovském divadle v Praze.


Okamžik, kdy jsem se rozhodl cenu Ď nevzdat a přijmout ji za svůj životní projekt a po deseti letech ji rozšířit kromě finálové ceremonie ve spolupráci s Národním divadlem v Praze o dalších 14 krajských předkol, čímž se dostala do širšího povědomí a začala ještě více bavit její aktéry (nominované a nominující). Na snímku mi akorát prezidentka Stonožky paní Běla Gran Jensen předává zprvu utajenou a tajně vyrobenou cenu Ď pro mne…

Oním novým větrem do plachet byl nápad ještě před finálovou ceremonií v Praze uskutečnit 14 krajských předkol v celé ČR. Nominací přibývalo a šancí na získání celostátní ceny tedy pro každého nominovaného ubývalo. Proto vznikla jakási šance k ocenění navíc v každém kraji ještě před tím, než se všechny nominace setkají ve finále. Meziročně jsme museli s manželkou Jitkou a dcerou Markétou krom finále v Praze navíc získat partnery a spolupracovníky ve všech 14 krajích ČR. Díky tomu jsme v období od září 2010 do června 2011 neměli kromě 24. prosince snad jediný den volno. Dělali jsme denně od rána 7.00 hodin, včetně nedělí, do noci, minimálně 2.00 hodin, někdy 3.00 a někdy i déle. Padali jsme na pusu, ale byli šťastní tím, že když člověk něco vymyslí a vidí, jak se s jeho myšlenkou ztotožňují další – to se nedá vysvětlit, jaká je to paráda.

Velký problém nám ale nastal v Libereckém kraji. Jel jsem tam několikrát, psal na tisíc míst a nic. Pokud se někdo ozval, tak jen že počká, jak se to krajské kolo uchytí a pak se buď přidá nebo ne. Nedařilo se nám zprvu ani dát dohromady krajské Kolegium ceny Ď, natož partnery, pomocníky a sponzory. Do toho dostanu zprávu, že z ničeho nic odvezli mého tátu do nemocnice. A prý to vypadá vážně. Ihned jsem se za ním vypravil a oba jsme měli podlité oči, když jsem stál u jeho postele. Nedokázal se svým tělem nic udělat, ani zvednout hlavu, jak se mu točila. K tomu ztrácel celkový smysl pro rovnováhu.

Pár dní před tím, poté co jsem už neměl koho oslovit v Liberci, jsem oslovil město Nový Bor. A tu, když zrovna tátu odvezli na nemocničním lůžku na vyšetření, mi volá paní doktorka Alena Forgáčová z odboru kultury Nového Boru, že se jejich starostovi Mgr. Jaromíru Dvořákovi, jí osobně a zastupitelům – můj návrh spolupráce na krajské ceně Ď zamlouvá. A co se nestane! V okamžiku, kdy se rozletí dveře nemocničního pokoje a táta se vrací zpět po svejch a nic mu očividně není – paní Forgáčová mi do telefonu sdělí: „Takže do toho s vámi jdeme!“

Byl to fakt radostný okamžik po všech stránkách. Prý tátovi doktor zatřásl hlavou a bylo! Ztrátu rovnováhy mu způsobil maz v uchu, který se dostal k bubínku. No, ulevilo se mi a ještě navíc člověka potěší, že se daří i práce. Od té doby jsme realizovali s Novým Borem celkem 8 krajských kol ceny Ď v letech 2011 až 2018 a město Nový Bor se stalo po tento čas generálním partnerem ceny Ď v Libereckém kraji a dokud bude mít možnost a chtít, tento post je v našem projektu držen tomuto městu exkluzivně, takže když nás dnes někdo osloví z Liberce, zařadí se do pořadí zájemců o spolupráci, za což jsme vděční, ale samozřejmě vděk vůči Novému Boru je násoben úvodní snahou podstoupit riziko nového projektu v kraji.

Každým rokem v Novém Boru pozdravil nominované a nominující na cenu Ď v Libereckém kraji
starosta Nového Boru pan Jaromír Dvořák. Tento snímek je z roku 2012.


V roce 2012 cenu Ď v Libereckém kraji získala paní Květa Fialová
za desítky zdarma odehraných představení pro seniory.


Od roku 2012 jsme kromě 14 krajských cen Ď a finálových cen Ď začali ve vybraných městech udělovat i městské ceny Ď, aby vznikla místní šance k ocenění ještě před konáním krajského kola a finálového kola. Tento snímek je z roku 2013, kdy jsem právě přivezl z Velkého Oseku ze sklárny Artcristal Bohemia do Nového Boru jak krajskou cenu Ď, tak městskou. Obě byly zakrátko v divadle předány svým novým držitelům
(viz http://www.cena-d.cz/krajskakola.html a http://www.cena-d.cz/mestskakola.html).


Na ceně Ď 2013 v Novém Boru kromě starosty přítomné pozdravila RNDr. Alena Forgáčová
z odboru kultury Nového Boru, která má za toto město tuhle akci na starost už osm let.


V roce 2014 jsem si před udělením cen v Novém Boru vyfotil kousek toho skla s písmenem „Ď“ před divadlem
a u plakátu s kulturním programem, kde byla cena Ď uvedena. Nový Bor vytvořil ceně Ď skutečný pocit domova…

A jak to tam proběhlo letos? Můžete se podívat na krátký sestřih zde:
https://www.youtube.com/watch?time_continue=25&v=urLYciZAYjA

Děkuji městu Nový Bor a těm, kteří se o cenu Ď zajímají a třeba dočetli tyhle řádky.

14. 9. 2018 Richard Langer

foto archiv ceny Ď

  nahoru   |   zpět