Děje se...
...novinky ceny Ď
Díky nim...
...rubrika o lidech okolo ceny Ď
Dějiny ceny Ď...
...historky a vzpomínky okolo ceny Ď
Magazín Ď uveřejňuje nové články, ale také se vrací k někdejším článkům, které jsme vydávali v nebulvárním internetovém magazínu Revue Richard,
jehož existence měla za cíl medializovat projekt ceny Ď, což se v letech 2010 až 2014 dařilo. Poté, co medializaci převzala na sebe partnerská média,
ukončili jsme vydávání magazínu, avšak jeho význam pro nás a snad také pro více než sto třicet tisíc čtenářů, kteří jej navštívili, zůstává velký – už jenom proto,
že se z magazínu Revue Richard pro nás stal archiv mnoha set článků a postřehů, s čímž dál chceme postupně pracovat zde na stránkách ceny Ď.
Tak hezké čtení!
Váš Richard Langer
Tak hezké čtení!
Váš Richard Langer
D Í K Y N I M...
13. 3. 2016 - Pavel Vavrys, malíř
Ahoj Pavle, přejeme rodině vše nej a prosíme o druhou část Tvé výtvarné „předpozvánky“ k oslavám sta let republiky!
28. října 2018 bude velké výročí…
…malíř Pavel Vavrys už výročí svými obrazy připomíná dnes – II. Část
Ahoj Richarde a všichni Langerovi,
dík, že jsi mne vytrhl od malování, někdy to chce zastavit se na chvilku… Vybral jsem opět z některých osobností a hrdinů, na které by se nemělo zapomenout. A to nejen v souvislosti u vzniku našeho samostatného státu, ale i na jeho pokračování po 2. světové válce. A též pár terčů jiných. Vezmu to podle pořadí (dá se o nich ledacos najít i na Wikipedii): celý článek
28. 2. 2016 - František Lambert
Kamarádům se ceny nedávají, ale o to víc se jim má poděkovat
aneb
František Lambert – neúnavný podporovatel ceny Ď
Šestnáctý ročník udílení cen Ď přinesl i jednu speciální cenu a to cenu Ď, která výjimečně nebude vyzdvihovat mecenášství a dobrodiní jako takové,
ale zaměří se na osobnosti, bez nichž by cena Ď vlastně ani nemohla existovat, neboť tomuto projektu v jeho historii zásadně pomáhali. Stovky a stovky lidí, firem,
institucí, každoročně pomáhají ceně Ď – děkujeme jim upřímně! Desítky z nich pomáhají velice – zveřejňujeme jejich jména a loga a také jim hluboce děkujeme. A pak
je pár těch, co jsou léta věrní podporovatelé, či v tom kterém historickém, pro projekt zlomovém okamžiku, projekt podrželi nebo pomohli posunout dál.
A právě ti jsou letos nominovaní na onu speciální cenu Ď. Jedno jméno, však mezi těmito nominacemi z několika důvodů schází. Jedním z nich je i fakt,
že František... celý článek
2. 12. 2015 - I špatný člověk má právo dělat dobré věci
Cena Ď existuje šestnáctým rokem. Třináctým rokem úzce spolupracuje s Nadací pro transplantace kostní dřeně. Vlastně se tyto dva světy svým dílem už dávno propojily,
přestože každý z těchto projektů má jiné cíle a funguje naprosto samostatně. Jedno mají ale velmi podobné – lidé kolem ceny Ď a kolem dárcovství kostní dřeně jakoby
si povahově z oka vypadli. Díky tomu, že pořádám tolik let cenu Ď a potkávám se tolik let s nominovanými dobrodinci a mecenáši – plus díky tomu, že tolik let
spolupracuji s Nadací pro transplantace kostní dřeně, jejíž předseda správní rady je tradičním členem celostátního Kolegia ceny Ď, plus také díky tomu, že pár let
se s manželkou Jitkou staráme o Klub příznivců dárců kostní dřeně – proto všechno jsme obdarováváni možnostmi potkávat se s tolika inspirativními lidmi, že člověku
nedá, se tu a tam nad rámec všech starostí a radostí kolem obou projektů
nezamyslet nad tím, o čem by třeba jinak neměl důvod uvažovat. Jedním z důsledků je článek, jehož stejná podoba vyšla jak na
stránkách nadace, tak nyní vychází
i zde.
I ŠPATNÝ ČLOVĚK MÁ PRÁVO SNAŽIT SE DĚLAT DOBRÉ VĚCI
Ten nadpis zní dost silně. Ono samotné spojení „špatný člověk“ nepůsobí hezky a většina z nás si asi hned vybaví nějakého skutečně moc špatného člověka. Pokud vůbec může obyčejný smrtelník soudit, kdo je špatný a kdo ne. Protože jsem v poslední době několikrát použil větu: „I špatný člověk má právo snažit se dělat dobré věci!“ – Myslíc tím sebe, mám nutkání vše vysvětlit.
Každý asi chce sám před sebou být dobrým a potažmo pak i před druhými. Čím déle se potkávám s dárci kostní dřeně, kteří nezištně zachránili život, či s mecenáši a dobrodinci nominovanými na cenu Ď, tím více na mne promlouvají příběhy těchto lidí a sám si připadám v konání „dobra“ oproti nim nezajímavým. Proto mne napadla ta podivná věta o špatném člověku, za kterého se sice v důsledku nepovažuji, ale při užití tohoto slova mi přijde, že v nadsázce přesně pojmenuji, co se mi honí v hlavě. Jestliže se porovnávám dnes a denně s lidmi, kteří konají dobro, pak asi neuniknu vlastnímu porovnání s nimi... celý článek
26. 9. 2015 - Barunka
Když zvolá tisíc lidí: „Barunko!“
Mistr Karel Gott řekl milé dívence: „Ty máš ale krásné oči! Mohu Tě políbit na čelo?“ – Stál jsem vedle a v duchu si říkal, že být na jeho místě, řeknu to samé…
…Barunku znám dva roky a mám tu čest být jejím „Richardem od ceny Ď“. Zrovna nedávno se konalo finále patnáctého ročníku na scéně Státní opery Praha a ona coby „hosteska“ podávala oceněnému zpěvákovi cenu a květinu před zaplněným hledištěm. Zeptal jsem se: „Víš, čím se tenhle pán živí?“ – A ona mu těmi hlubokými čokoládovými... celý článek
19. 4. 2015 - Běla Gran Jensen, prezidentka Hnutí na vlastních nohou Stonožka
Je to pět let, co jsem pro Revue Richard sepsal článek o výrazné české osobnosti paní Běle Gran Jensen. Tehdy jsme se znali čtyři roky a dnes, po dalších pěti letech, když si opět ony řádky přečtu, nemám pocit, že by se na mém vnímání této ženy něco změnilo. To, že v roce 2010 ještě scházely dva roky do jejího ocenění dle ankety České rozhlasu „Zahraniční Češka roku 2012“ (Běla částečně žije v Norsku), to, že během dalších pěti let mnohým dalším významným stran činnosti Stonožky obohatila svět, to vše jsem dopředu neznal a přesto, stejně jako dnes, už tehdy v roce 2010 a dokonce hned v roce 2006 při našem prvním setkání, jsem Bělu vnímal shodně. Od první vteřiny, co jsme si pohlédli do očí, je pro mne velkou osobností, ba jednou z největších. Sahám tudíž do archivu Revue Richard pro článek, který v premiéře, ač po pěti letech od jeho napsání, zveřejňuji na webu ceny Ď. Pro mne je totiž stále takový, jako bych ho napsal včera. Vlastně tak to mám i se vztahem k Běle. Nebyl žádný, pak se potkáme na scéně Národního divadla, když v roce 2006 přebírala cenu Ď a v mžiku uvnitř sebe vím, že se známe dávno a napořád, sic stále stejně, ne míň a víc, ať jde čas, jak chce pomalu nebo rychle, stále stejně…
Desatero poznání díky paní Běle Gran Jensen
Běla.
Neuvěřitelná žena.
Neúnavný člověk.
Nepředstavitelně potřebná bytost.
Tak přesně takhle vidím paní Bělu Gran Jensen.
Myslím si, že kdyby na světě bylo deset Běl Gran Jensen, je o polovinu méně válek, bídy a utrpení. Když bych se ze světového měřítka měl vměstnat jen do rozměrů naší vlasti, pak deset Běl Gran Jensen u nás doma, by znamenalo stát se nejkultivovanější a nejlépe prosperující zemí světa.
Ale Běla je jen jedna. Naštěstí naše. A přestože svět nenapraví zcela, její stopa na něm zůstane dost dlouho. Jako podnikatelé investují prostředky do výnosných investic, ona investuje veškerou svou pozitivní energii do investice nejcennější. Do dětí. Letos to je dvacet let, co založila Hnutí na vlastních nohou "Stonožka"... celý článek
28. 2. 2015 - Pavel Vavrys, malíř
Malíř Pavel Vavrys je otec malíře Martina Vavryse, který od roku 2011 každoročně maluje obraz coby GRAND PRIX Ď a je tedy i autorem loga ceny Ď (letící písmeno Ď). Pavel Vavrys má ale také k ceně Ď blízko – od roku 2011 každoročně spolupracuje na uspořádání „ceny Ď ve Zlínském kraji“ v Uherském Hradišti, kde našemu projektu otevřel dveře do Slováckého divadla, kde se dnes již tradičně, tyto akce konají. Letos tudíž pátým rokem přijal roli člena regionálního Kolegia ve Zlínském kraji a opět na svá bedra vzal díl příprav této krajské ceny Ď. Aby toho nebylo málo, rozhodl se navíc s celou svou malířskou rodinou (maluje nejen on a syn Martin, ale i manželka Marta) dát 21. dubna 2015 k dispozici Galerii Vavrys v historickém centru Prahy pro účel konání regionálních kol za region hlavního města Prahy a Středočeský kraj. Jelikož je Pavel Vavrys nesmírně pracovitý a kreativní malíř současně, mají se jeho obdivovatelé na co těšit a díky našemu magazínu mají možnost průběžně pozorovat vývoj jeho práce na velkolepém malířském projektu, který Pavel Vavrys chystá ke stému výročí republiky v roce 2018…
28. října 2018 bude velké výročí…
…malíř Pavel Vavrys už výročí svými obrazy připomíná dnes – I. Část
Ahoj Pavle,
co doma, co Marta, co Martin, co obrazy? Tak nějak se jednou za čas ptám přes e-mail malíře Pavla Vavryse. Pavel je kromě malování obrazů ve svém pražském ateliéru také podporovatel ceny Ď ve Zlínském kraji a jeho syn Martin je zase tím malířem, který nám rok co rok maluje hlavní cenu „GRAND PRIX Ď“, předávanou v Národním divadle na závěr finálové ceremonie udílení cen Ď mecenášům. Paní Marta Vavrysová je pak kromě toho, že je také malířkou, tmelem umělecké domácnosti, kde to voní pečeným... celý článek
24. 2. 2015 - Jiří Plevka, prezident Rodinného pivovaru Chodovar
Mezi osobnosti, které dlouhodobě (od roku 2006) a velmi výrazně nejen sponzorsky, ale zejména lidsky podporují cenu Ď - patří prezident Rodinného pivovaru Chodovar pan Jiří Plevka, se kterým jsem napsal rozhovor v roce 2010, ale protože je stále aktuální, dovolím si ho i po pěti letech nabídnout k přečtení příznivcům ceny Ď...
Prezident Chodovaru - aneb 51 let manažerem ve světě piva
Pokaždé, když se setkám s prezidentem Rodinného pivovaru Chodovar, říkám si: "Kdyby tak existovala škola na prezidenty a
na ní přednášel pan Jiří Plevka, to by byl svět hned ve větším cajku!" A možná mám i pravdu, vždyť být něčeho prezidentem,
neznamená uspokojit vlastní ambici, ale vzít plnou zodpovědnost za svěřený kousíček vesmíru, být u každého problému, co
vteřinu nést morální i skutečnou odpovědnost a hlavně osobně s absolutním nasazením sloužit celku. Přesně tak, jak už to
51 let dělá Jiří Plevka. Manažer, který nemá široko daleko konkurenta, určitě tedy v tom, co se týká manažerské práce v
oboru déle než padesát let!... celý článek
Ahoj Pavle, přejeme rodině vše nej a prosíme o druhou část Tvé výtvarné „předpozvánky“ k oslavám sta let republiky!
28. října 2018 bude velké výročí…
…malíř Pavel Vavrys už výročí svými obrazy připomíná dnes – II. Část
Ahoj Richarde a všichni Langerovi, dík, že jsi mne vytrhl od malování, někdy to chce zastavit se na chvilku… Vybral jsem opět z některých osobností a hrdinů, na které by se nemělo zapomenout. A to nejen v souvislosti u vzniku našeho samostatného státu, ale i na jeho pokračování po 2. světové válce. A též pár terčů jiných. Vezmu to podle pořadí (dá se o nich ledacos najít i na Wikipedii): celý článek
28. 2. 2016 - František Lambert
Kamarádům se ceny nedávají, ale o to víc se jim má poděkovat
aneb
František Lambert – neúnavný podporovatel ceny Ď
Šestnáctý ročník udílení cen Ď přinesl i jednu speciální cenu a to cenu Ď, která výjimečně nebude vyzdvihovat mecenášství a dobrodiní jako takové,
ale zaměří se na osobnosti, bez nichž by cena Ď vlastně ani nemohla existovat, neboť tomuto projektu v jeho historii zásadně pomáhali. Stovky a stovky lidí, firem,
institucí, každoročně pomáhají ceně Ď – děkujeme jim upřímně! Desítky z nich pomáhají velice – zveřejňujeme jejich jména a loga a také jim hluboce děkujeme. A pak
je pár těch, co jsou léta věrní podporovatelé, či v tom kterém historickém, pro projekt zlomovém okamžiku, projekt podrželi nebo pomohli posunout dál.
A právě ti jsou letos nominovaní na onu speciální cenu Ď. Jedno jméno, však mezi těmito nominacemi z několika důvodů schází. Jedním z nich je i fakt,
že František... celý článek2. 12. 2015 - I špatný člověk má právo dělat dobré věci
Cena Ď existuje šestnáctým rokem. Třináctým rokem úzce spolupracuje s Nadací pro transplantace kostní dřeně. Vlastně se tyto dva světy svým dílem už dávno propojily,
přestože každý z těchto projektů má jiné cíle a funguje naprosto samostatně. Jedno mají ale velmi podobné – lidé kolem ceny Ď a kolem dárcovství kostní dřeně jakoby
si povahově z oka vypadli. Díky tomu, že pořádám tolik let cenu Ď a potkávám se tolik let s nominovanými dobrodinci a mecenáši – plus díky tomu, že tolik let
spolupracuji s Nadací pro transplantace kostní dřeně, jejíž předseda správní rady je tradičním členem celostátního Kolegia ceny Ď, plus také díky tomu, že pár let
se s manželkou Jitkou staráme o Klub příznivců dárců kostní dřeně – proto všechno jsme obdarováváni možnostmi potkávat se s tolika inspirativními lidmi, že člověku
nedá, se tu a tam nad rámec všech starostí a radostí kolem obou projektů
nezamyslet nad tím, o čem by třeba jinak neměl důvod uvažovat. Jedním z důsledků je článek, jehož stejná podoba vyšla jak na
stránkách nadace, tak nyní vychází
i zde.I ŠPATNÝ ČLOVĚK MÁ PRÁVO SNAŽIT SE DĚLAT DOBRÉ VĚCI
Ten nadpis zní dost silně. Ono samotné spojení „špatný člověk“ nepůsobí hezky a většina z nás si asi hned vybaví nějakého skutečně moc špatného člověka. Pokud vůbec může obyčejný smrtelník soudit, kdo je špatný a kdo ne. Protože jsem v poslední době několikrát použil větu: „I špatný člověk má právo snažit se dělat dobré věci!“ – Myslíc tím sebe, mám nutkání vše vysvětlit.
Každý asi chce sám před sebou být dobrým a potažmo pak i před druhými. Čím déle se potkávám s dárci kostní dřeně, kteří nezištně zachránili život, či s mecenáši a dobrodinci nominovanými na cenu Ď, tím více na mne promlouvají příběhy těchto lidí a sám si připadám v konání „dobra“ oproti nim nezajímavým. Proto mne napadla ta podivná věta o špatném člověku, za kterého se sice v důsledku nepovažuji, ale při užití tohoto slova mi přijde, že v nadsázce přesně pojmenuji, co se mi honí v hlavě. Jestliže se porovnávám dnes a denně s lidmi, kteří konají dobro, pak asi neuniknu vlastnímu porovnání s nimi... celý článek
26. 9. 2015 - Barunka
Když zvolá tisíc lidí: „Barunko!“
Mistr Karel Gott řekl milé dívence: „Ty máš ale krásné oči! Mohu Tě políbit na čelo?“ – Stál jsem vedle a v duchu si říkal, že být na jeho místě, řeknu to samé……Barunku znám dva roky a mám tu čest být jejím „Richardem od ceny Ď“. Zrovna nedávno se konalo finále patnáctého ročníku na scéně Státní opery Praha a ona coby „hosteska“ podávala oceněnému zpěvákovi cenu a květinu před zaplněným hledištěm. Zeptal jsem se: „Víš, čím se tenhle pán živí?“ – A ona mu těmi hlubokými čokoládovými... celý článek
19. 4. 2015 - Běla Gran Jensen, prezidentka Hnutí na vlastních nohou Stonožka
Je to pět let, co jsem pro Revue Richard sepsal článek o výrazné české osobnosti paní Běle Gran Jensen. Tehdy jsme se znali čtyři roky a dnes, po dalších pěti letech, když si opět ony řádky přečtu, nemám pocit, že by se na mém vnímání této ženy něco změnilo. To, že v roce 2010 ještě scházely dva roky do jejího ocenění dle ankety České rozhlasu „Zahraniční Češka roku 2012“ (Běla částečně žije v Norsku), to, že během dalších pěti let mnohým dalším významným stran činnosti Stonožky obohatila svět, to vše jsem dopředu neznal a přesto, stejně jako dnes, už tehdy v roce 2010 a dokonce hned v roce 2006 při našem prvním setkání, jsem Bělu vnímal shodně. Od první vteřiny, co jsme si pohlédli do očí, je pro mne velkou osobností, ba jednou z největších. Sahám tudíž do archivu Revue Richard pro článek, který v premiéře, ač po pěti letech od jeho napsání, zveřejňuji na webu ceny Ď. Pro mne je totiž stále takový, jako bych ho napsal včera. Vlastně tak to mám i se vztahem k Běle. Nebyl žádný, pak se potkáme na scéně Národního divadla, když v roce 2006 přebírala cenu Ď a v mžiku uvnitř sebe vím, že se známe dávno a napořád, sic stále stejně, ne míň a víc, ať jde čas, jak chce pomalu nebo rychle, stále stejně…
Desatero poznání díky paní Běle Gran Jensen
Běla.
Neuvěřitelná žena.
Neúnavný člověk. Nepředstavitelně potřebná bytost.
Tak přesně takhle vidím paní Bělu Gran Jensen.
Myslím si, že kdyby na světě bylo deset Běl Gran Jensen, je o polovinu méně válek, bídy a utrpení. Když bych se ze světového měřítka měl vměstnat jen do rozměrů naší vlasti, pak deset Běl Gran Jensen u nás doma, by znamenalo stát se nejkultivovanější a nejlépe prosperující zemí světa.
Ale Běla je jen jedna. Naštěstí naše. A přestože svět nenapraví zcela, její stopa na něm zůstane dost dlouho. Jako podnikatelé investují prostředky do výnosných investic, ona investuje veškerou svou pozitivní energii do investice nejcennější. Do dětí. Letos to je dvacet let, co založila Hnutí na vlastních nohou "Stonožka"... celý článek
28. 2. 2015 - Pavel Vavrys, malíř
Malíř Pavel Vavrys je otec malíře Martina Vavryse, který od roku 2011 každoročně maluje obraz coby GRAND PRIX Ď a je tedy i autorem loga ceny Ď (letící písmeno Ď). Pavel Vavrys má ale také k ceně Ď blízko – od roku 2011 každoročně spolupracuje na uspořádání „ceny Ď ve Zlínském kraji“ v Uherském Hradišti, kde našemu projektu otevřel dveře do Slováckého divadla, kde se dnes již tradičně, tyto akce konají. Letos tudíž pátým rokem přijal roli člena regionálního Kolegia ve Zlínském kraji a opět na svá bedra vzal díl příprav této krajské ceny Ď. Aby toho nebylo málo, rozhodl se navíc s celou svou malířskou rodinou (maluje nejen on a syn Martin, ale i manželka Marta) dát 21. dubna 2015 k dispozici Galerii Vavrys v historickém centru Prahy pro účel konání regionálních kol za region hlavního města Prahy a Středočeský kraj. Jelikož je Pavel Vavrys nesmírně pracovitý a kreativní malíř současně, mají se jeho obdivovatelé na co těšit a díky našemu magazínu mají možnost průběžně pozorovat vývoj jeho práce na velkolepém malířském projektu, který Pavel Vavrys chystá ke stému výročí republiky v roce 2018…
28. října 2018 bude velké výročí…
…malíř Pavel Vavrys už výročí svými obrazy připomíná dnes – I. Část
Ahoj Pavle,co doma, co Marta, co Martin, co obrazy? Tak nějak se jednou za čas ptám přes e-mail malíře Pavla Vavryse. Pavel je kromě malování obrazů ve svém pražském ateliéru také podporovatel ceny Ď ve Zlínském kraji a jeho syn Martin je zase tím malířem, který nám rok co rok maluje hlavní cenu „GRAND PRIX Ď“, předávanou v Národním divadle na závěr finálové ceremonie udílení cen Ď mecenášům. Paní Marta Vavrysová je pak kromě toho, že je také malířkou, tmelem umělecké domácnosti, kde to voní pečeným... celý článek
24. 2. 2015 - Jiří Plevka, prezident Rodinného pivovaru Chodovar
Mezi osobnosti, které dlouhodobě (od roku 2006) a velmi výrazně nejen sponzorsky, ale zejména lidsky podporují cenu Ď - patří prezident Rodinného pivovaru Chodovar pan Jiří Plevka, se kterým jsem napsal rozhovor v roce 2010, ale protože je stále aktuální, dovolím si ho i po pěti letech nabídnout k přečtení příznivcům ceny Ď...
Prezident Chodovaru - aneb 51 let manažerem ve světě piva
Pokaždé, když se setkám s prezidentem Rodinného pivovaru Chodovar, říkám si: "Kdyby tak existovala škola na prezidenty a
na ní přednášel pan Jiří Plevka, to by byl svět hned ve větším cajku!" A možná mám i pravdu, vždyť být něčeho prezidentem,
neznamená uspokojit vlastní ambici, ale vzít plnou zodpovědnost za svěřený kousíček vesmíru, být u každého problému, co
vteřinu nést morální i skutečnou odpovědnost a hlavně osobně s absolutním nasazením sloužit celku. Přesně tak, jak už to
51 let dělá Jiří Plevka. Manažer, který nemá široko daleko konkurenta, určitě tedy v tom, co se týká manažerské práce v
oboru déle než padesát let!... celý článeknahoru | magazín Ď