Kamarádům se ceny nedávají, ale o to víc se jim má poděkovat
aneb
František Lambert – neúnavný podporovatel ceny Ď

Šestnáctý ročník udílení cen Ď přinesl i jednu speciální cenu a to cenu Ď, která výjimečně nebude vyzdvihovat mecenášství a dobrodiní jako takové, ale zaměří se na osobnosti, bez nichž by cena Ď vlastně ani nemohla existovat, neboť tomuto projektu v jeho historii zásadně pomáhali. Stovky a stovky lidí, firem, institucí, každoročně pomáhají ceně Ď – děkujeme jim upřímně! Desítky z nich pomáhají velice – zveřejňujeme jejich jména a loga a také jim hluboce děkujeme. A pak je pár těch, co jsou léta věrní podporovatelé, či v tom kterém historickém, pro projekt zlomovém okamžiku, projekt podrželi nebo pomohli posunout dál. A právě ti jsou letos nominovaní na onu speciální cenu Ď. Jedno jméno, však mezi těmito nominacemi z několika důvodů schází. Jedním z nich je i fakt, že František Lambert je nejen šestnáctiletým podporovatelem ceny Ď, ale také za ta léta mým hluboce blízkým kamarádem, jehož si pro jeho pomoc, životní a manažerské zkušenosti, vážím. Kamarádům se přece ceny Ď nedávají, těm, se přímo bez okolků: „DĚKUJE!“ Proto u příležitosti finále XVI. ročníku vytiskneme děkovný pamětní list právě pro Františka, protože nebýt jeho, cena Ď by skutečně dávno nebyla. Nezdá se to, ale když bylo ekonomicky nejhůř, nezištně sáhnul do kapsy a ze svého, nikoliv firemního, rozjezd mého „vzdušného zámku zvaného Ď zatáhl“ a nikdy nestál o popularizaci a vděk, prostě říkal: „Je to skvělá a potřebná myšlenka…“

Finále ceny Ď 2015 ve Státní opeře Praha, kde samozřejmě František Lambert jako letitý podporovatel akce nescházel.

„Františka jsem moc dlouho hledal a nakonec jsem si ho našel….“ V roce 1997 jsem bez jakéhokoliv materiálního zajištění, ale plný plánů a optimismu, založil Mecenáš klub, coby předchůdce ceny Ď. Koupil jsem si noviny s přehledem o stovce úspěšných manažerů a všem napsal osobní dopis. Odpovědělo pět z nich. První tři pogratulovali ke krásnému počinu a pro nedostatek času se omluvili. Dva další navrhli schůzku. Ten první se avšak po pár minutách omluvil, že svět, který se snažím vytvořit, podporovat nebude a tak mi zbyl jen František Lambert. Tehdy byl generálním ředitelem strojařské firmy, v jejímž sídle mne přijal. Hned mi bylo jasné, že mám tu čest s úžasným profíkem a člověkem současně. Nezajímal ho žádný osobní profit, poctivě zkoumal každý detail nové vize a náramně kopal za firmu, kterou vedl. Tenhle přístup znám jen u lidí, které vnímám jako opravdové profesionální manažery, kteří vědí, co je firmy, co jejich a který projekt skutečně za to stojí podpořit pro svou kvalitu, nikoliv vedlejší benefity, které by mohly pro ředitele sponzorské firmy vyplynout. Tak začal náš pracovní vztah, který se za téměř dvacet let přeměnil ve vztah přátelský.

Po skončení finále ceny Ď 2015 měl pořadatel R. Langer (druhý zprava) vedle sebe „co do počtu roků“ dva nejvěrnější podporovatele – už šestnáct let mu pomáhá jeho táta Richard (první zprava) a kamarád František (třetí zprava). Na snímku jsou ale i další podporovatelé – zleva: malíř Pavel Vavrys, ředitel Enwox Vladan Pitel, majitel Rohostavu Roman Mauryc, moderátorka ceny Ď a členka rodinného týmu Markéta Langerová, předseda Sdružení Česká zoo Jarda Svoboda.

Když jsem se v roce 2000 rozhodl přetransformovat fungující Mecenáš klub, mající na dvacet různých drobných akcí ročně, na jednu velkou výroční akci v podobě udílení cen Ď mecenášům - František Lambert ochotně vyslechl moje záměry a za sebe, jako zkušeného člověka, kývnul, že by bylo fajn do toho jít. V té době už působil v jiné firmě a neměl možnost nový projekt sponzorsky podpořit. Dali jsme si kafe ve Slávii a on tam sáhnul do kapsy a na stůl položil nemalé peníze se slovy: „To je příspěvek na rozjezd ceny Ď od tvého kamaráda…“ Od té doby vždy stál nablízku každému ročníku ceny Ď minimálně radou. Nikdy za to nic nechtěl. Mezitím se stal vrchním a finančním ředitelem České televize, které ekonomicky velmi prospěl a poté se stal ředitelem hned několika významných firem, v nichž úspěšně působí podnes. Pokud ale podporuje cenu Ď, tak ponejvíc stále sám za sebe a nikdy za to ni c nechce. Je to prostě Kamarád s velkým „K“, který vždy stojí někde v pozadí a drží palce. A když je třeba - pomůže. I díky němu letos pořádáme už šestnáctý ročník.

Musel jsem několikrát Františka Lamberta prosit, aby mi vůbec poslal snímek
darovacího pamětního listu od projektu „Pomozte dětem“. Nakonec se mi to povedlo :-)

Jeho pomoc našemu projektu Ď je tak přirozená, jako přirozeně pomáhá i jinde. O všech jeho pomocích kulturním nebo charitativním projektům přehled nemám, protože se ničím nechlubí, ale na jedno si vzpomínám, protože jsem u toho byl. Událo se to v roce 2006. Jako vždy navštívil finále ceny Ď, aby nám držel palce a prožil s námi naší euforii z vykonaného, načež nám pomohl rozebrat chyby a úspěchy akce, abychom příští rok byli zase o krok dál. Nicméně onoho roku 2006 výjimečně přišel na scénu, kde jsem jej představil jako podporovatele cen Ď, který nese ale v kapse šek na 250.000,- Kč ve prospěch charitativní akce „Pomozte dětem“. Dalo mi to přemlouvání, aby mi nedal košem, ale byl jsem na něj, jako na kamaráda tak pyšný, že jsem ho na scénu Národního divadla i přes jeho odmítání přece jen dostal. Toho času získal coby finanční ředitel České televize titul „finanční ředitel roku 2005“ a k tomu jako dar prémii ve výši oněch 250 tisíc korun. Vše do koruny daroval dál…

Vzpomínka na ceremonii ceny Ď 2006, kdy jsem pozval svého
kamaráda a podporovatele na scénu, aby zde předal šek na 250.000 potřebným…

Richard Langer