Všechny akce ceny Ď pokaždé dopadly dobře. Je to jako když vaříte a někdy kombinujete chutě u otevřené ledničky. Ostatní chválí vaše kulinářské dílo a ptají se na recept a vy říkáte: „Jo, co bylo po ruce, to jsem tam dal…“ – A oni kroutí hlavou, jak umíte v kuchyni improvizovat, zatímco vy víte, že když máte lednici plnou dobrot, nemůžete nic zkazit. A tak je to s cenou Ď. Pokud se setkají pořadatelé a organizátoři kultury, charity, vědy apod., s těmi, kdo je podporuje, kdo jim pomáhá – pokud se potkají ti, co nominovali své mecenáše a dobrodince právě s nimi a to po boku akce zvané „cena Ď“, pak je seskupením tolika pohromadě soustředěné pozitivní energie akce předem „odsouzena“ k úspěchu. Jenže nesmí se nic jiného přihodit, co by tok té pozitivní energie narušilo. Jako v té kuchyni. K čemu tolik dobrot, když to pak připálíte. A když už se tak stane, pak projekt, jako takový, podstoupí „zatěžkávací zkoušku“. Jako se to stalo ceně Ď prostřednictvím jednoho krajského kola v roce 2014 a naštěstí vše dopadlo snad ještě líp, než když by to klapalo podle plánu.
Jako místo konání ceny Ď za region hlavního města Prahy, tradičně nejmenšího krajského kola co do počtu účastníků, jsme vybrali příjemnou restauraci Culinary Aroma v Nákupní galerii Harfa. Velké finále je akce, kde se vše děje na scéně a nikdo do poslední chvíle neví, zda nebude vyzván přijít si pro jednu z celostátních cen Ď. Jsou tam všichni, kteří prošli krajskými koly s tím, že krajská cena Ď byla pouze šancí k ocenění navíc v daném regionu ještě před konáním celostátního finále, kde má každý, kdo prošel krajským kolem, novou šanci získat celostátní cenu bez ohledu na výsledky krajského kola, neboť tam rozhoduje krajské Kolegium a na finále celostátní Kolegium. Jde o to, že na finále je už mnoho set nominací z celé ČR a šance na celostátní cenu se tím snižuje, zatímco na krajském kole je nominací cca od deseti do třicet a protože zpravidla všechny nominace si zaslouží ocenění, snažíme se konáním krajských kol zvýšit naději alespoň na získání krajské ceny Ď. Díky tomu oproti velké finálové ceremonii pořádáme akce, kde se vše děje spíš tak nějak neformálně s možností se navzájem poznat, představit před všemi nominované a jejich příběhy, kamarádsky si popovídat, předat si zkušenosti a tak…
Právě k tomu se mi pozdávala restaurace Culinary Aroma jako vhodné místo. Oslovil jsem tudíž majitele a ten naprosto spontánně souhlasil. Dal nám část restaurace k dispozici s upozorněním, že restaurace nemá stěny směrem do Nákupní galerie Harfa a tak veškerý ruch a dění v galerii zvukově zasahuje do restaurace. Nad tím jsem mávl rukou – vždyť tam vzadu ve vyhrazené části útulné restaurace je téměř ticho. K zapůjčeným prostorám nám ochotně majitel na své náklady připravil pohoštění pro mecenáše a dobrodince nominované v Praze. Mezi nimi byli ale i ti, kteří přijeli z dálky, což je dáno tím, že sice mají firmu na Moravě, ale pomáhají potřebným nejen tam, ale kupříkladu také v Praze, kde se zrodila jejich nominace. Takovým příkladem může být známá firma „KOUTNÝ“, nominovaná v roce 2014 za podporu „Divadla v Dlouhé“. I její zástupci přijeli na krajské kolo ceny Ď v očekávání, jak proběhne.
A teď k věci! Vedle v O2 aréně těsně před začátkem naší akce skončilo jakési hokejové utkání a jelikož na tom nějak Nákupní galerie Harfa spolupracovala, slavní hokejisti se jali podepisovat na autogramiádu přímo do Harfy, tam dolů na plac u výtahů, přímo pod zábradlím restaurace nahoře umístěné. To by nic pro nás neznamenalo, kdyby k tomu nenáležela improvizovaná show bubeníků, jejichž bubny otřásaly Harfou v rytmu nadšení hokejových fanoušků. Jinými slovy, tam nahoře, při naší krajské ceně Ď, nebylo slyšet slova. Pokud jsem chtěl cokoliv říct, musel jsem křičet. Ale ne ke všem…, to by beztak neslyšeli. Musel jsem každou větu opakovat každému přítomnému do ucha.
Na první pohled průšvih…, ale každý věděl, že dobrá vůle byla projevena na všech frontách. Že nám restaurace vyšla vstříc a že nemohla tušit, že na týž den připadne nečekaná hokejová veselice. A když připadne, že bude provázena bubny… Každý to vzal s takovým nadhledem, ba až jako fór životní situace, která nás tak nějak ještě víc semknula. Každý prožíval onu akci dokonce silněji a já tak poznal, že ceně Ď drží všichni palce a to, že není slyšet slova, nevadí. Musím říct, že to byla jedna z nejzajímavějších akcí mého života.
A jak to tehdy dopadlo? Viz přiložené fotky – krajskou „cenu Ď v regionu hlavního města Prahy 2014“ získala Nadace sestry Akvinely za vekou pomoc Domovu svaté Rodiny. Ocenění tehdy osobně převzal předseda správní rady nadace pan Josef Vach.
Krajská kola ceny Ď organizujeme od jedenáctého ročníku. Do té doby existovala každým rokem pouze finálová ceremonie bez předkol. Nominací ale přibývalo a tak po desítce úspěšných ročníků jsme chtěli projekt posunout dál tak, aby v záplavě krásných nominací z celé ČR měly ty v jednotlivých 14 krajích šanci na krajskou cenu, kde je „menší konkurence“. A aby tím místní média a vůbec všichni v kraji měli příležitost být u toho, pokud chtějí. Od roku 2011 po rok 2018 jsme tak zorganizovali kromě finálových ceremonií a městských cen Ď celkem „112 krajských kol ceny Ď“ a tohle, o němž píšu, bylo nezvláštnější. Bylo nejmenší, nebylo na něm nic slyšet a přesto se pak mnozí hosté nechali slyšet, že to byl zážitek. Osobně tam byli třeba manželé Machálkovi ze sklárny Artcristal Bohemia, kteří ceny Ď vyrábějí, či malíř Martin Jan Vavrys – každoroční autor originál obrazu hlavní ceny finálové ceremonie „GRAND PRIX Ď“ (pan Irena Machálková na fotce spolu s ním).
Ještě po 4 letech děkuji všem za nadhled a držení palců, restauraci Culinary Aroma za azyl a pohostinnost a osudu za možnost vyzkoušet, jak je pro aktéry ceny Ď její myšlenka silná a co všechno zvládne:)
2. 11. 2018 Richard Langer
foto archiv ceny Ď