GALERIE zákulisí ceny Ď – 17. díl:

„Odpovědi na otázky NFP – otázka druhá“

Když jsem založil Mecenáš klub, všiml jsem si, že někteří ředitelé divadel, muzeí, nadací, apod. – mají dojem, že podnikatel je povinný dávat peníze na jejich podporu. Na to jsem říkal: „Pokud se ti zdá, že ostatní jsou povinní ti dávat peníze, byť na bohulibé projekty, pak sáhni jako první sám do peněženky a dej něco ze svého.

Já to tak udělal s Mecenáš klubem a později s cenou Ď. Vlastně jsem si bral úvěry na to, abych mohl organizovat cenu Ď až do roku 2012, takže od počátku všeho v roce 1997 to bylo 15 let, kdy jsem podnikal na mínus jenom proto, že jsem byl přesvědčený, že to má smysl a že jednou ty správné partnery najdu. Ze všech činností, z moderování, psaní, organizování akcí apod., jsem řádně úvěry splácel, vlastně poslední, už nepatrný, malý, doplatím v červnu 2019, ale s tím, že od roku 2012 jsem si další úvěr už nemusel brát.

Říkám to proto, že chci ukázat, že to jde, když není válka, je svoboda a člověk je zdravý – pracovat na tom, co má smysl – a dokázat, že onomu projektu sám věřím, oni se pak přidají časem další. A tak jsem chtěl, aby cena Ď děkovala těm, kteří sponzorují kulturu, charitu, vědu a vzdělávání, neboť oni mohou ony peníze utratit třeba za nové auto pro milenku a bylo by to naprosto OK. Nu a když místo toho dají peníze na dobrou věc, nesmí se obdarovaný ptát: „A nedáš víc?“ – Ale, myslím, má morální povinnost říct: „Děkuji“.

Protože takové poděkování nemusí být slyšet široko daleko a je fajn pro další inspiraci ostatních, aby slyšet bylo, zvlášť, když mnohá média tyto pozitivní okamžiky nezajímají, když nemají vazbu na ně, či jste skutečně nezávislí a kdosi kdesi se bojí, že někomu pomůže, když o něm něco hezkého řekne…, tak vznikla cena Ď, aby nahlas a důstojně děkovala těm, kteří tuto zemi, ač se to nezdá, ale věřím tomu, skutečně posouvají dál.

Mnohá média samozřejmě ze zmíněných důvodů o ceně Ď také nechtějí mluvit, snad se bojí mé nezávislosti coby pořadatele – nevím, mnohdy dělají, jako by cena Ď vůbec nebyla, ale jsou zase ta média, která to dělají a pak, kdo v téhle zemi chce, si dnes už cestu k ceně Ď najde. Jde o to, zda inklinuje k její myšlence a pokud ano, nemůže ji třeba na internetu minout. Vždyť stovky a stovky oceněných o ceně Ď píšou na svých webech a jsou to čelní banky, automobilky, firmy, instituce…, viz například tyto odkazy: