GALERIE zákulisí ceny Ď – 18. díl:

„Odpovědi na otázky NFP – otázka třetí“

Jak vůbec vznikl specifický název ceny?

Přál jsem si, aby zněl česky. Aby byl stručný. Aby sám o sobě vyjadřoval podstatu ocenění. A jak jsem tak v noci seděl na břehu moře a přemýšlel, co dál s Mecenáš klubem, kam ho posunout – protože od roku 1997 Mecenáš klub udílel na svých akcích něco jako ceny Ď ještě přesně nedefinované, ale bylo to podobné, nazval jsem to „Křišťálové pečetě“ a jejich výrobcem byla sklárna Moser – tak mne napadlo, že klub postupně přetransformuji na otevřený projekt pro každého, kdo chce mecenášům a dobrodincům poděkovat. Jakmile mi hlavou proběhlo slovo „poděkovat“, vytanul mi před očima táta. Vždycky, když jsem pro něj něco udělal, řekl: „Tak ti ď!“ – A já si najednou představil písmeno Ď jako cenu. Jedno jediné písmeno, vypadající samo o sobě jako dáma s korunkou, říká vše. A tak jsem přihlásil ochrannou známku znějící jako „cena Ď“.

Takhle zněla odpověď pro NFP, přikládám fotku mého táty, který nevynechal finálové ceremonie od prvního ročníku po třináctý a vždy mi byl nablízku pomoct a podpořit. Čtrnáctý ročník minul pro onemocnění, ale když na nějaký čas nemoc potlačil, patnáctý a šestnáctý ještě absolvoval. Na sedmnáctý už neměl sílu a osmnáctý už nestihl.

Táta nebyl rád, že jsem šel na volnou nohu a za životní projekt si vzal komerčně těžce zvládnutelný projekt plný rizik. Ale jednou mi řekl: „Byl bych radši, kdybys dělal něco, co tě líp zajistí, ale to neznamená, že když ses rozhodl pro tuhle hezkou věc, že ti nebudu pomáhat, oporu máš v tátovi navždy.“

Přikládám logo ceny Ď v podobě letícího písmene Ď od malíře Martina Jana Vavryse, které vychází z názvu ceny Ď a ten z věty, kterou mi odmala říkal táta: „Tak ti Ď!“ A taky přikládám fotku s tátou, když jsem byl malej kluk a on jako záložák přijel domů z vojenského cvičení. Oba, co se týkalo „děkování“, jsme už měli podle českého rčení, jak vidět: „Pod čepicí“.

30. 11. 2018 Richard Langer

foto archiv ceny Ď

  nahoru   |   zpět