GALERIE zákulisí ceny Ď – 20. díl:

„Odpovědi na otázky NFP – otázka pátá“

Letos byl již 18. ročník ocenění Ceny Ď, máte nějaký kuriózní zážitek z oceňování? Pamatujete si na nějakého speciálního mecenáše?

Zážitků mám tisíce. Překrásných. Vždyť od začátku bylo uděleno kusů cen Ď - 51 městských, ve čtrnácti krajích ČR celkem 112 krajských cen Ď, při osmnácti finálových ceremoniích v letech 2001 až 2018 bylo dosud uděleno 248 celostátních cen Ď - při osmi finálových ceremoniích v letech 2011 až 2018 bylo uděleno 8ks GRAND PRIX Ď. Celkem bylo tedy uděleno už 419 kusů cen Ď. Nemluvě o tisících a tisících nominací. A právě možnost setkávání s nominovanými, zejména na krajských kolech, to je vždy velký zážitek. Mohu vyprávět o tom, jak v Národním divadle přebírala cenu Ď za morální vzor v ČR paní Věra Čáslavská, jak cenu Ď za morální vzor v zahraničí převzal norský předseda vlády Jens Stoltenberg, který prohlásil, že mu je ctí převzít tuto cenu…, jak ocenění přijal pan prezident Havel, jak o udělení ceny psaly velké banky, automobilky, slavné firmy. To vše je nádhera, ale vzpomínám na řadu neznámých lidí z běžného života, kteří ani náhodou nečekali, že za to, ze třeba pomáhají v hospici, najednou budou stát na scéně Národního divadla a cenu jim bude předávat Jeho Eminence Dominik kardinál Duka. A zapomenout nemůžu na jeden moc silný okamžik. Když kdysi přebíral cenu Ď pan profesor Antonín Holý, světově známý vědec, už byl nemocen a nebylo možné, aby slovně reagoval. Měli jsme informaci od rodiny, že pokud cenu získá, přijde a usedne na scéně na židli beze slov. A jak tam tak seděl a publikum mu tleskalo a já nad ním stál, bylo mi trapné být výš než on a poklekl jsem vedle jeho židle. Najednou jsme měli oči naproti sobě a já v nich viděl slzy. Dívali jsme se tak chvíli na sebe a i já neuměl promluvit jinak než slzami.

Tolik odpověď uvedená v oficiálním rozhovoru a jako vždy přikládám i nějaký ten snímek…

Pan profesor Antonín Holý přesně tak, jak to mám i po 7 letech živě také v paměti. Neřekli jsme si v tu chvíli ni slova, jen se dívali pár vteřin z očí do očí.


Na druhém snímku přináším atmosféru příprav scény před finálovou ceremonií ceny Ď 2011 na historické scéně Národního divadla, kde toho dne měl jednu z celostátních cen Ď převzít i pan profesor Holý. Nicméně ve chvíli, kdy jsme na scéně připravovali ceny, v Zemském salonku Národního divadla teprve probíhalo hlasování Kolegia. Nebylo tudíž nikomu dopředu známo, kdo jakou cenu Ď získá. A tohle napětí provází následně celou ceremonii, neboť do poslední chvíle účastníci v hledišti netuší, zda zrovna oni nebudou vyzváni k převzetí ceny.


Třetí fotografie ukazuje na připravené skleněné celostátní ceny Ď, vyrobené tradičně v rukodělné sklárně ARTCRISTAL BOHEMIA ve Velkém Oseku u rodiny Machálkových a jejich zaměstnanců, kde má cena Ď zázemí už 10 let. Která z těchto krásných křišťálových plastik bude pana profesora Holého?


Fotka byla pořízena krátce před začátkem ceremonie, když se stále ještě hlediště zaplňovalo mecenáši a dobrodinci z celé ČR, stejně jako těmi, kteří je nominovali – zástupci nadací, divadel, spolků, nemocnic, dětských domovů, zoo, hradů, zámků, vzdělávacích projektů. Někde mezi diváky usedl se svými blízkými i pan profesor Holý, který, když vidí tolik nominovaných kolem sebe, nemůže tušit, že zrovna on bude jedním z oceněných…

Ta chvíle s panem profesorem byla pro mne jedna z mnoha krásných odměn za práci na ceně Ď. Je to něco, co se nedá popsat, ocenit, docenit a pocitově předat dál. Je to prostě součást mého života, kterou bych nevyměnil.

14. 12. 2018 Richard Langer

foto archiv ceny Ď

  nahoru   |   zpět