GALERIE zákulisí ceny Ď – 21. díl:

„Když historie projektu podpoří jeho budoucnost“

Jednak to jsou ti, kteří mecenášům a dobrodincům děkují prostřednictvím nominace na cenu Ď – a takovými můžete být i Vy! Nominujte na toto ocenění – víte o někom, kdo koná dobro? Kronikář zdarma píše kroniku a prý na tom nic není? Kdepak! Kategorií je široké spektrum, přes podporovatele divadel, zoo, památek, hradů, zámků, zdravotnictví, sociálních ústavů, dětských domovů, domovů pro seniory, hospiců, kulturních projektů, vědy atd… a je jedno, zda dali korunu nebo milion, zda pomohli službou nebo prací…

Pak jsou to ti, kteří jsou nominovaní… a členové městských a krajských Kolegií a Kolegia celostátního. Dále to jsou partneři, spolupořadatelé městských kol a krajských kol, spolupracovníci, zástupci médií a samozřejmě čestní hosté.

Aby tito všichni mohli nerušeně pohodově usednout do hlediště finálové ceremonie, musí se s každým několikrát komunikovat, případně i osobně jednat. A tak to máme už devatenáct let. Právě na těch cestách, kdy člověk dopředu nezná výsledek, zda se poslání takové pracovní cesty naplní, kolikrát přemýšlím o tom, proč jsem si zvolil takhle náročnou práci na takovém rozsáhlém projektu, který je tak pozitivní, až se ho velká média, stejně jako někteří vlivní lidé bojí, snad i pro jeho čirost a nezávislost. Za těch 19 let mne párkrát napadlo, že to vzdám – neustále dávat dohromady peníze na existenci něčeho, co samo o sobě nádherně funguje, co zúčastněným dává radost a zadostiučinění, jak nám nominovaní na tuto cenu stále sdělují – ale vizáž projektu je nekomerční a ufinancovat to není snadné a tak kromě skvělých sponzorů velký díl táhne náš rodinný rozpočet (prvních 12 ročníků jsem si bral půjčky na to, abych mohl pracovat na ceně Ď a tyto půjčky splácel z moderování a dalších činností).

Je fakt radost, když po každém realizovaném ročníku slyšíme, že cena Ď je úžasná, že má neopakovatelnou atmosféru, nepřenositelnou jinam, že je jedinečná a jak veřejně říkává svůj názor prezidentka Stonožky paní Běla Gran Jensen: „Cena Ď je nejdůležitější cenou v ČR“. A právě ty minuty po ceremonii, kdy se každoročně poslání ceny Ď dosyta naplní, kdy ve stoje tleská hlediště Národního divadla, kdy pan kardinál Duka pogratuluje ke krásnému počinu, kdy..., vzpomínám - třeba na paní Věru Čáslavskou, když přebírala cenu Ď za morální vzor a měla štěstím slzy v očích – kdy jsme s manželkou Jitkou (hlavní produkční) a dcerou Markétou (velká pomocnice projektu u něhož odmala vyrůstala) vždycky tak spokojení, že to klaplo a udělalo radost tolika důležitým celebritám v ČR – jak říkám, těm skutečným celebritám, které jako mecenáši a dobrodinci posouvají naší zemi vpřed – tak ty minuty nás zase nastartují do dalšího ročníku, že si nedovedeme představit, že by projekt měl skončit…

A pak už následují zase tisíce a tisíce hodin práce, jako je tomu nyní, když makáme na 19. ročníku. Součástí takové práce je hledání nových možností, prezentování projektu a jeho novinek napříč republikou v nejrůznějších firmách a institucích. A tak jsem tento týden ve středu vyrazil i do Liberce na jednání za panem hejtmanem.

A zrovna toho dne sněžilo o sto šest, takže jsem těch 500 km tam a zpět musel jet pomalu a padl mi na jedno krátké jednání celý den. Celý ten čas v autě má aspoň člověk čas přemýšlet, jak co domyslet, upravit, vylepšit, jak nadchnout nové a nové podporovatele ceny Ď. V Libereckém kraji se cena Ď těší velkému zájmu díky 9 leté spolupráci s městem Nový Bor, které je generálním partnerem a hostitelem krajského kola. Pan hejtman Martin Půta o tom ví a tak dozrál čas, abych jej osobně na krajské kolo přijel pozvat. Líbilo by se mi, když by poté, co krajskou cenu Ď předá pan starosta Nového Boru - Jaromír Dvořák, přítomné mecenáše a dobrodince pan hejtman pozdravil…

A už v Liberci parkuji před výškovou budovou, v níž sídlí krajský úřad. Rovnám si v hlavě, jak začnu…, mám pár minut…, nejde koktat páté přes deváté. A v tom na ceduli zřím fotografie činitelů kraje. Je tam samozřejmě fotka pana hejtmana, dalších a dalších a mezi nimi fotografie muže, jehož si dobře pamatuji právě z ceny Ď! Kterýže to byl ročník, kdy na základě nominace Hnutí Stonožka získal cenu Ď za morální vzor pan doktor Přemysl Sobotka? Ano! To je fantastický – tady má fotku jako náměstek hejtmana!

Jednání se vstřícným panem hejtmanem, projevujícím zájem o poznání fungování ceny Ď, kategorií a systému oceňování, jsem dovršil takovouto větou, která se říká opravdu s chutí a radostí, když ji má člověk možnost vyslovit:

„Víte, pane hejtmane, já tady mohu o ceně Ď básnit do aleluja, ale koukal jsem, než jsem k vám vstoupil, že váš náměstek je pan Sobotka…, a vzpomínám si, že právě on v roce 2010 jednu z cen Ď převzal a poté na svůj web napsal, že si toho moc váží, protože se jedná o prestižní ocenění. To potvrdil v roce 2012, když jako laureát této ceny předával v Národním divadle podobné ocenění Jeho Eminenci Dominiku kardinálu Dukovi a ten zase od té doby každoročně svým jménem pomáhá předávat ceny za morální vzor po dnešek – což například z jeho rukou bylo pro paní Věru Čáslavskou nebo norského předsedu vlády pana Stoltenberga (pozdější generální tajemník NATO), který do kamery prohlásil – JE MI CTÍ PŘEVZÍT TUTO CENU! Pane hejtmane, prosím, zeptejte se pana Sobotky na referenci k ceně Ď. Mám radost, že taková situace nastala, protože když se čas od času potkají náhody, je to zhodnocení předchozí práce. Pane hejtmane, vsadím boty, že Vám pan Sobotka řekne k ceně Ď jen to nejlepší, poněvadž jsem jeho radost z ocenění kdysi spatřil na vlastní oči a stále to živě vidím…“

K článku přikládám tři fotky. První ze zasněžené cesty do Liberce dne 10.1.2019. Druhý a třetí z ceremonie ceny Ď 2012 v Národním divadle…

11. 1. 2019 Richard Langer

foto archiv ceny Ď

  nahoru   |   zpět