GALERIE zákulisí ceny Ď – 22. díl:

„Pan primář Koza mi schází už sedm let…“

Chtěl bych se zeptat času, proč tak pádí, ale vysmál by se mi. A tak raději s úsměvem vzpomínám na muže, který o sobě tvrdil, že je chlapem tisíce chyb a přitom tisícům lidí jeho moudrost a vlídnost schází. Muže, který mne hodně ovlivnil a jehož upřímný zájem o cenu Ď mi dával jistotu, že jdu s tímhle projektem správným směrem pracovního života.

A tak jsem sedl k počítači a podíval se na web ceny Ď do rubriky FOTOGALERIE a náhodně klikl na ročník osmý v roce 2008 (http://www.cena-d.cz/foto2008.html), kde jsem pár snímků s panem primářem našel. Měl ohromný smysl pro humor, což jedna z fotek dokládá, když se ode mne nechal „zhypnotizovat“, aby poté podstoupil jako „médium“ indočínský experiment (scénka parodující kouzelníky).

To vše, abychom před předáním ceny Ď Nadace pro transplantace kostní dřeně pobavili mecenáše a dobrodince. Skutečně zábavným rozporem téhle situace byla skutečnost, že v téhle scénce účinkovala tak uznávaná lékařská osobnost, jakou po celém světě pan primář Koza byl, což nikdo nečekal…, že kromě vážných slov bude také legrace.

Zvláštní je, jak jsem toho času bral jakoby samozřejmě fakt, že panu primáři mohu být jako člověk tak blízko. Že s ním mohu mluvit o svých soukromých věcech a naslouchat i jeho životním postřehům. Až nyní, rok za rokem víc a víc, mi dochází, jakou jsem měl čest a příležitost. A divím se, proč v tu chvíli, když se „to děje“, to člověk tak intenzivně neví…? Byť jsem to v podstatě věděl a choval se podle toho, ale ten odstup sedmi let to křížem krážem procedil sítem přemýšlení, že až dnes teprve vím, jak to všechno, co cena Ď s panem primářem Kozou zažila, bylo výjimečné.

Pan primář byl prvním lékařem v ČR, který provedl transplantaci kostní dřeně. Mezinárodně byl velmi respektovaný. Pamatuji si, jak jsem mu napsal sms, že ho zvu na kafe, že potřebuji něco probrat – a on mi odepsal: „Richarde, dnes nemohu, zrovna mám soukromý oběd s panem Gorbačovem, ale zítra vás zvu na oběd, jste poslední dobou pohublej...“

Ve své disciplíně se svými Kolegy posunul naši zemi mezi světovou špičku, co do kvality registru dárců kostní dřeně. A ještě měl čas na cenu Ď, kterou osobně hodně podporoval. A na legrácky, když jsem s ním na finálových ceremoniích sehrál několik scének pro zasmání mecenášů…

Jednou jsem mu napsal e-mail, že potřebuji to a ta od něj schválit v rámci naší spolupráce a on mi odepsal, že nemá čas to všechno číst, ale že všemu, co jsem napsal, věří, že bude mít smysl a mám to proto tak udělat, k čemuž, aniž to četl, dává souhlas.

Až dnes mi takový mail vyráží dech a pane primáři, fakt mi scházíte a tam kde jste teď, mějte radost z toho, že devatenáctý ročník ceny Ď je rozjetý a i když jste 7 let od nás jinde, pro mne, jako byste tu byl s námi. Bez Vás by to tak krásně tehdy neklapalo a my jen navazujeme na vše, co bylo. Včetně Vašeho neopakovatelného přínosu…, díky Vám moc.

25. 1. 2019 Richard Langer

FOTO - archiv ceny Ď (Václav Samek)

  nahoru   |   zpět