GALERIE zákulisí ceny Ď – 25. díl:

„Pozdrav panu J. Plevkovi st. do Chodovaru z prvního krajského kola ceny Ď 2019“

Hned v úvodu jsem poděkoval partnerům ceny Ď a vzpomenul na pana prezidenta Rodinného pivovaru Chodovar – pana Jiřího Plevku st., který se svou rodinou a jejich rodinným pivovarem podporuje cenu Ď od roku 2006 každoročně jako „generální partner finálové ceremonie“, která se celé ty roky koná ve vzácné spolupráci s Národním divadlem v Praze.

Pana Plevku na akci v Plzni zastoupila manželka a finanční ředitelka pivovaru. Obě skromné ženy si přály nemluvit a nebýt středem pozornosti – což se mi částečně povedlo dodržet. Ale dopředu jsem to slíbil, jinak by nepřijely. Když odjížděly z akce domů, paní Plevková mi při potřesení ruky poděkovala za slova, která jsem veřejně vyslovil na adresu jejího manžela. Ale za to děkovat nemusela - říkal jsem jen fakta a ta mi navíc šla ze srdce bez jakéhokoliv přemýšlení. Abych to umocnil, vzal jsem na scéně divadla Dialog před všemi mobil a poté, co jsem vyprávěl o borci jménem Jiří Plevka (kterému je 84 let a podnes denně maká v pivovaru, který v pivovarnictví pracuje od svého učení na sedmdesát let a v Chodovaru je ředitelem na šedesát let a v současnosti je nejdéle působícím ředitelem v jedné firmě v ČR…, který nikdy nezaplatil fakturu až po splatnosti, který si nedovede představit nedodržet slovo chlapa), tak tedy poté, když jsem se svěřil, jak obdivuji pana Plevku a jak jsem mu vděčný, že podporuje spoustu charity, kultury a také už 13 let cenu Ď, tak potom všem jsem přítomné poprosil, aby mi na kameru v mobilu zvolali pozdravení panu Plevkovi, které tady v přiloženém videu přikládám a věřím, že i on si tohle pozdravení přehraje a bude mít ve svém každodenním pracovním shonu třeba minutku čas na to mít drobnou lidskou radost z toho, že ti, kteří se sešli na ceně Ď v Plzni, vědí, že to je také díky jeho podpoře tohoto projektu.

Ale jak to tehdy v roce 2006 započalo? Jak se mi povedlo pana Plevku získat právě pro cenu Ď?

S Lídou Ledeckou, která byla skrz akciovou společnost EUROPA Union Service generálním partnerem krajského kola ceny Ď v Plzni – jsem se seznámil před pár lety prostřednictvím mého tehdejšího působení v jedné plzeňské televizi. S dalšími partnery tohoto krajského kola také, jako třeba s paní Petrou Kaldovou z AZS 98, spol. s r.o. nebo Renée Zedníčkovou z RK EVROPA Plzeň. A jak šel čas, postupně zjišťovaly tyto dámy, že existuje nějaká cena Ď a já jsem jí pohlcen a pak už to po pár letech je jen krok k tomu, že vznikne přátelská a vzájemně smysluplná spolupráce, která vychází z možností a přání a potřeb budoucích partnerů ceny Ď. Ale jak to bylo s panem Jiřím Plevkou st.? Kterého jsem neznal… a on neznal mne…?

V roce 2005 jsem si koupil knihu „KDO JE KDO v ČR“. Ne, vlastně mi ji dal táta jako dárek…, jasně, tak to bylo. A já ji pročetl celou a vybral jsem z těch pár tisíc jmen 600 lidí, kteří mne zaujali nejenom tím, co dělali, ale co o sobě řekli stran zájmů a pohledu na život. Mezi nimi byl pan Plevka. A tak jsem během několika měsíců postupně psal jednomu po druhém e-mail s prosbou o setkání ohledně ceny Ď. Každému jsem napsal e-mail jiného znění, podle toho, kde působil a jak by se jeho svět dal propojit s mým. Z šesti set oslovených mi odpověděl pouze pan Plevka a pozval mne na kafe do pivovaru Chodovar…

Setkání to bylo náramné. Věděl jsem, že potkávám výjimečnou osobnost světa podnikání, tvrdé práce, jasné představy o realizování dlouhodobých vizí a navíc při tom všem chlapa s citlivou duší, byť jinak tvrďáka vůči sobě i druhým. Cena Ď jej zaujala, ale dal si měsíc na rozmyšlenou…

Z kraje roku 2006 jsem už dávno dělal na šestém ročníku ceny Ď, když tu mi diář řekne: „Dnes volat pana Plevku!“ – A tak v očekáváních učiním. Na druhé straně slyším jeho hlas, jak váhavě říká: „Víte, my teď investujeme do budování pivních lázní, hotelu, nové restaurace tak, aby doplnila chod té známé „Ve Skále“, chceme zbudovat velký konferenční sál, tohle, tamto…“ – A já jen tiše polykám: „To je jasný… pane Plevko…“ – Načež se zeptá: „A já jsem vám to slíbil?“ – Nadechnu se: „To ne, jen jste řekl, že se vám cena Ď líbí.“ – On, aniž jsem ho viděl, ale slyšel to – potáhl z cigarety: „A měl jste pocit, že to byl z mé strany příslib?“ – Nadzvednu obočí: „To ne, ale přál jsem si to.“ – On zase potáhne do sebe cigaretového kouře a po vteřině pauzy dodá: „Takže jste odjížděl s tím, že jsem vám to v podstatě slíbil! V takovém případě nezbývá než slovo dodržet! Připravte smlouvu!“

Letos jsem smlouvu připravoval třináctým rokem. To je kus života. Za ten čas jsme spolu mnohokrát debatovali nejen o ceně Ď a pivovaru (který je dnes dokonale dobudován i s rekreačním komplexem známým po světě), ale také o životě, světě, lidech… a tak vím, že jsem pro svůj život získal hodně zkušeností a poznatků také od tohoto chlapa.

A tak Vám, pane Plevko děkuju. Za všechno.

29. 3. 2019 Richard Langer