„Externí cena Ď 2024 JUDr. Michala Stárka“ udělená 7. září 2024 na neformálním malém tradičním „Leteckém dni ceny Ď“ na Letišti v Hořovicích „za velkou lidskou a současně praktickou pomoc a podporu mladého talentovaného plochodrážního závodníka“.

Nominace Ď 2024 č. 46.:
Paní Martina Kurzová

Autor nominace:
JUDr. Michal Stárek, majitel firmy na poskytování stanů na kulturní a další akce, stejně tak velkostanů pro potřeby v průmyslu (sklady); sponzor plochodrážního sportu, dlouholetý podporovatel ceny Ď (od roku 2004); člen Kolegia ceny Ď; majitel malého letadla a produkční tradičních „Leteckých dnů ceny Ď“

Text nominace:
Paní Martina Kurzová má manžela, který patří do naší party milovníků plochodrážního sportu. Společně každý podle svých možností tomuto sportu lidsky nebo sponzorsky pomáháme. Když se "objevil" ohromný talent zosobněný klukem Adamem Bubbou Bednářem, který se ne vlastní vinou dostal do složité životní situace, domluvili jsme se, že mu pomůžeme, vždyť je to ještě kluk (tehdy 15 let) a dávno poráží dospělé i na mezinárodní úrovni. Jenže peníze a materiální pomoc nestačí, mladý závodník potřebuje i lidské zázemí (domov), kde mu uvaří, vyperou, proberou normální klučičí život a například mu někdo pomůže i s úkoly do školy. A to si za své z velké části vzala paní Kurzová, které na tom, že ke svým dvěma synům "přibrala" třetího, nepřišlo nic výjimečného. Jenže my ostatní jsme si po čase uvědomili, jak je její pomoc v rozvoji duše kluka, kterého možná čekají ty nejlepší trofeje, na které pomýšlíme, důležitá. Proto jsem se rozhodl na cenu Ď nominovat právě paní Martinu Kurzovou a jménem všech milovníků ploché dráhy ji tak veřejně DĚKUJI.

Podpořený projekt:
Pomoc mladému sportovnímu talentu, který jednou možná bude dělat čestnou sportovní reklamu celému národu, to vše lidsky, se srdcem na dlani./p>

Akt předání „Externí ceny Ď 2024 JUDr. Michala Stárka“:
Na „Leteckém dni ceny Ď“ na Letišti v Hořovicích (neformální akce ceny Ď) vyhlásil Michal Stárek svou externí cenu Ď, zdůvodnil mnohem širším způsobem, než zní ve verzi textové – obsah nominace, vysvětlil, že přístup paní Martiny Kurzové je naprosto ojedinělý a výjimečný, že její lidské srdce je nad všemi případnými sportovními tituly budoucího mistra ploché dráhy, jemuž pomáhá. Z důvodu, že zrovna byla jako doprovod mladého talentovaného sportovce na závodech v Německu, cenu v zastoupení převzal syn Daniel Kurz, jehož se de facto také dotýká, protože podporovaný sportovec svým dílem patří do jeho rodiny, tedy i k němu. Upřímná radost a dojetí mladého Daniela bylo všem příjemným znamením, že vše, co jejich rodina činí, je opravdové.

Historie vztahu "ceny Ď" s JUDr. Michalem Stárkem, nebo-li, jak se stal velkým morálním podporovatele ceny Ď a tudíž má letos privilegium (spolu s dalšími 16 lidmi) udělit svou externí cenu Ď:
V roce 2004 jsem dostal zakázku moderovat velkou veřejnou akci na náměstí v Hořovicích, nedaleko Berouna – zvanou „Cibulový jarmark“. Zázemí pro účinkující bylo umístěno do velkokapacitního stanu, který tam dodala firma M.P.M. párty – stany, jejíž majitel JUDr. Michal Stárek byl všemu dění tam přítomný. Mezi slavnými jmény těch, které jsem zval na scénu před doslova narvaným náměstím, byla i jedna populární tvář, za níž jsem ve stanu přišel, pozdravil ji a poprosil o pár informací, které by si přála, abych o ní, když ji budu před davem fanoušků zvát na scénu, řekl. Ona slavná tvář ale dělala, že mne nevidí, neodpověděla na pozdrav a jen mne jako cosi bezvýznamného obešla. V tu chvíli mi kdosi poklepal na rameno: „Z toho si nic nedělejte, tenhle člověk nezdraví ani svoje sponzory, natož vás…“ – A jak se dotyčný lidsky s pokorným úsměvem usmál, v tu vteřinu, jsem věděl, že nějak k sobě patříme. Toho času jsem měl za sebou čtvrtý ročník ceny Ď a chystal se na ročník pátý v roce 2005, takže na otázku: „Jak jsem se dostal k této zakázce, jsem odvětil: „Jsem na volné noze a všechno věnuji mému životnímu projektu „cena Ď“. Abych to ufinancoval a mohl většinu svého pracovního času věnovat ceně Ď a tím, že jsem tak trochu z jiného světa – nikde se nenabízím a abych si zachoval svůj styl, organizuji si kulturní akce sám, ty pak moderuji a pokud to někomu sedne, kdo mne na nich vidí, tak mne třeba dá zakázku na jeho akci, jako se to stalo tady. V Plzni jsem si jako osvětovou akci nezávislého pořadatele a moderátora zrovna za komerční nájem pronajal celou sportovní halu (myslím, že to bylo za nájem 90.000,- Kč plus další moje produkční náklady cca 400.000,- Kč) a uspořádal tam pokus o největší talk show v ČR s neznámým moderátorem. Sám jsem pak jezdil kabrioletem po městě 2 měsíce a rozprodal tak z auta osobně budoucím divákům, kteří mne neznali na 1800 vstupenek. Díky tomu jsem na tuto akci pozval i svoje sponzory a udělal jim i ceně Ď osvětu. A díky tomu mne oslovil jeden z pořadatelů tohoto jarmarku, který o té šílené akci v Plzni věděl, abych moderoval i tuhle akci…“ – Naslouchající sympaťák mi dal vizitku: „Ozvěte se mi..“ – A dodal větu, kterou jsem pak v dalších letech občas slyšel: „Něco spácháme!“.
V roce 2005 jsem v obdobném duchu vymyslel a organizoval úspěšný pokus o recesistický rekord nonstop moderování 24 hodin talk show v Hotelu Jalta v Praze na Václavském náměstí, kam jsem pozval na 73 zajímavých hostů. Prvním, v šest ráno, když to začínalo, byl profesor Milan Knížák, pak se tam kromě dalších báječných lidí vystřídala jména jako Jan Vodňanský, zakladatel registru dárců kostní dřeně doktor Vladimír Koza, olympionička Štěpánka Hilgertová, baletní mistr Vlastimil Harapes, ředitel ZOO Praha Petr Fejk a také – sponzor této show, chlap, který mi dal před rokem na jarmarku vizitku, JUDr. Michal Stárek. Když jsem se mu totiž ozval, jak řekl, abychom něco spáchali, při osobním setkání u něj na firmě v Křešíně, pronesl: „Co chystáš dál?“ – A jakmile slyšel o „24h talk show“, která má bavit, ale dělat nenápadně osvětu ceně Ď (byla u toho média - Český rozhlas, TV Karneval, časopis Fragmenty), nabídnul mi peníze za reklamu na téhle akci s tím, že předpokládá, že peníze využiji na produkování ceny Ď. Od té doby po dnešek sice průběžně spolupracujeme dál a dál, ale nikdy necítíme, že by někdo „tlačil na pilu“, vše se děje spontánně a velmi rozumně. V Michalovi jsem za dvacet let rozpoznal čestného chlapa, kterému stačí stisk ruky a slovo platí. O tom, že je dobrovolný dárce krve, podporovatel charity a tak podobně, ani psát nebudu, to je jeho přirozenost o níž se nikde nezmiňuje a vím to jen, protože ho fakt znám moc dlouho.
Od roku 2009, nejprve občasně, poslední roky pravidelně, produkuje za zajímavých podmínek pro mne „Letecký den ceny Ď“, abych měl možnost propagovat cenu Ď zase v jiném prostředí zajímavých lidí, pilotů, majitelů letadel, které často spojuje i společný zájem o sponzorování plochodrážního sportu. Tím se rozšiřují obzory ceny Ď nejen do nových nominačních kategorií, ale jak je sám Michal výjimečný Člověk, zjistil jsem, že se kolem něj vyskytují převážně lidé s podobným nadhledem, spolehlivé zodpovědné osobnosti, které zpětně projevují zase nadšení z poznání prostředí ceny Ď. Patří mezi ně lidé z byznysu, médií i sportu, ale nikdo z nich nemá „nos nahoru“.
Díky „Leteckému dni ceny Ď“ mají navíc aktéři daného ročníku ceny Ď možnost setkání a vzájemných poznání na pozadí mimořádného programu, kdy se proletí nad Karlštejnem, Zbirohem, Točníkem, Amerikou (což je pro někoho euforický zážitek, zvlášť, když nejde o komerční let, ale přátelský s výkladem pilota, který je tu proto, aby nominovaným na cenu Ď tímhle projevil úctu a uznání), a ti, kteří zrovna posedí dole u vyprávění o ceně Ď, sportu, životě – nemajíc na sobě oblek jako jej kupříkladu mají na finále v Národním divadle (kam se hodí), v tom časovém nikam nespěchání (které tam panuje), kdy jeden je byznysmen a druhý sociální pracovník, jeden je lékař a druhý zachraňuje opuštěné kočky, jeden je realitní makléř a druhý specialista na IT technologie, jeden je finančník a druhý důchodce pomáhající charitě – tak všichni ti tam zjistí, jak k sobě patří a ono nadšení je tak silné, že odjíždějí s pocity, které ani náhodou neočekávali a prý z nich budou dlouho žít. Na letošním Leteckém dni ceny Ď jedna z nominovaných žen řekla, že měla obavu nominaci přijmout, protože by se mohla v Národním divadle na finále ceny Ď cítit nepatřičně mezi „důležitými lidmi“ a pak prý svou nominaci nečekala a když se podívá na jiné, nemyslí si, že má šanci na ocenění – ale tady zjistila, jak jí je mezi takovými lidmi dobře a jak se nyní už těší na krajské kolo i finále a k tomu už chápe, že nejde o ocenění, ale o to, že svět ceny Ď vůbec existuje a ona do něj s radostí patří. Za to Michalovi moc děkuju!

Smysl a poslání „externích cen Ď 2024“:
Od samého počátku existence cen Ď slýchávám, že jde o „ceny prestižní“. Jistě jde o úžasné počiny nominovaných. Uvědomuji si však stále víc, že nebýt mnoha lidí v produkčním zákulisí ceny Ď, nebyla by cena Ď jako taková a ona prestiž už vůbec ne. A od toho tady jsou externí ceny Ď, které si letos předá na 17 osobností zákulisí ceny Ď, abychom mohli chápat, kdo je osobně motivuje, koho oni obdivují, komu jsou vděční – a tak pochopit aspoň trochu, proč mají tak blízko k cenám Ď, kterým nezištně pomáhají.
Aby se to ale dohromady nepletlo, nazval jsem takovéto ceny jako „externí“ a vymyslel, že se nebudou udělovat po boku standardních cen Ď, ale zcela mimo akce ceny Ď tak, jak každý, kdo má privilegium takovou externí cenu Ď udělit, bude chtít a kde bude chtít.
Například pan Ladislav Chmelík, z Brna, emeritní tajemník Českého filharmonického sboru Brno a dlouholetý člen Kolegia ceny Ď – ji 21. 9. 2024 předal na významné akci Sokola v Třebíči, kterého nominoval na tuto cenu coby spolek cca 700 lidí, hlavně pak přes 30 obětavých nezištných cvičitelů…, kteří prý jsou dojatí a na akt předání ceny na jinak zajímavém vlastním programu, se prý moc těšili. Nebyl jsem u toho, tato externí ceny Ď si tam žila svým vlastním životem, jejím představitelem tam byl pan Chmelík, který si vše zařídil, předal, veřejně vysvětlil a tím navíc ceně Ď zajistil v novém prostředí osvětu.
Když někdo řekne, že cena je prestižní, pak na to reaguji: „A tahle prestiž existuje díky těmto 17 osobnostem, bez nichž by nebyla a proto ji dělím na 17 dílků a z vděku každé takové umožňuji (a prosím ji o to), aby svou úvahou, svým „já“, ocenily někoho, kdo „jinde než na standardní akci ceny Ď externí cenu Ď“ převezme, ale později bude tak jako tak pozván na finále do Národního divadla, kde sice nepůjde na scénu, ale bude sděleno, že je přítomný v jedné řadě s ostatními držiteli externích cen Ď – všichni povstanou a hlediště mecenášů a dobrodinců jim zatleská… (to je vize, uvidíme, ale já už to vidím…).

Dne 28. 9. 2024
sepsal autor a pořadatel ceny Ď 2001 – 2024
Richard Langer

Rozsáhlý archivní web ceny Ď od roku 2001:
www.cena-d.cz

  FB ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100057139492723

  Osobní FB stránka pořadatele ceny Ď:
https://www.facebook.com/profile.php?id=100015892801768


  nahoru   |   domů