K R A J S K É   N O M I N A C E / STŘEDOČESKÝ   KRAJ -  CENA   Ď   2020

Fotbalový klub TJ KYJE, Martin Halenkovič nominuje:

Ing. Michal Chytrý - Alespoň touto cestou bych chtěl nějakým způsobem poděkovat a vyjádřit zejména obdiv za více než 10-ti letou podporu pana Ing. Michala Chytrého pro Kyjský fotbal a zejména pro malé fotbalisty,které tady vychovává a neúnavně s nimi pracuje ve svém volném čase jako trenér dětí několikrát týdně včetně víkendů, kdy s nimi jezdí na jejich vysněné zápasy a to vše zcela zdarma bez nároků na finanční odměnu. Je to v dnešní době nevídaný počin a neskutečná obětavost pana trenéra, kdy věnuje svůj volný čas na podporu malých dětí. V mých očích je to stejně obětavé jako finanční dary, ne-li obětavější...

Luxor Poděbrady, poskytovatel sociálních služeb nominuje:

Marcela Čadská - Paní Marcela Čadská dochází do našeho Domova pravidelně jako dobrovolnice, každý týden od roku 2015. S láskou, porozuměním a lidskou účastí se věnuje ležícím klientům- předčítá jim, povídá si s nimi , drží je při tom za ruku, dává jim chuť do života a obrazně řečeno hladí i po duši. Ocenění v podobě ceny „Ď“ je pak projevem zasloužené úcty za její opravdu nevšední a nezištnou pomoc těm nejpotřebnějším.

Marie Mojžíšová - Paní Marie Mojžíšová pracuje v našem Domově od roku2007 jako staniční sestra. S profesionálním přístupem, organizačními schopnostmi a zároveň s úsměvem, láskou a porozuměním zajišťuje péči o naše klienty.

Kristýnka Drápalíková - Paní Drápalíková s výrazně empatickým způsobem, laskavostí a ochotou zabezpečuje v našem pobytovém zařízení náročnou péči ve prospěch těch, kteří se bez pomoci druhých již neobejdou.

Národní památkový ústav – správa kláštera v Sázavě nominuje:

Spolek FAKT-UM a ing. Klára Vavříková - Spolek FAKT-UM a ing. Klára Vavříková každoročně od r. 2013 uspořádává v Sázavském klášteře bez nároku na odměnu v květnovém období tzv. Květinový den pro veřejnost, pestrý program zejména pro rodiny s dětmi. Jeho součástí je i jarní výtvarná soutěž pro děti i školní kolektivy z Čech a Moravy na konkrétní téma (v r. 2019 Malý princ, v letošním roce Staré pověsti české), ale zejména pro třídy mateřské a základní Školy v Sázavě. Všechna došlá výtvarná díla Spolek nabízí k prodeji a výtěžek zakoupených děl je vždy plně předáván správě kláštera jako účelový dar na obnovu maleb. Spolek se následně přímo účastní Květinového dne (KD) a pro jeho průběh zajišťuje dobrovolníky z řad Sázavských občanů, a svých přátel i odjinud, přičemž veškeré vstupné a příspěvky příchozích lidí na KD jsou Spolkem plně věnovány na obnovu nástěnných maleb. Druhotným efektem této aktivity je zájem nejen sázavské mládeže na podpoře záchrany uměleckého dědictví s vědomím, že jejich obrázky slouží dobré věci a je dobré pomáhat podle svých sil, tj. třeba i svým talentem.
Součástí programu Květinového dne je také vytváření florálních objektů, vázání kytiček pro maminky a babičky, přičemž všechen materiál a květiny jsou poskytovány zdarma. Veškeré práce a organizátorskou činnost této části KD zajišťují dobrovolníci a přátelé spolku FAKT-UM a sázavské floristky Ing. Kláry Vavříkové a studenti Střední zahradnické školy v Litomyšli. Také z této činnosti je výtěžek kompletně předáván jako dar na obnovu maleb. Tato nezištná pomoc vícero lidí na dlouhodobé přípravě a realizaci Květinového dne má svůj smysl tedy nejen ve finančních prostředcích pro obnovu maleb, ale i na propojování lidí, dětí, zájmu o podporu něčeho krásného a trvalého, a to od dětí až po dospělé. Každý dává dle svých možností. V tomto propojení finančního, dobrovolnického a společenského benefitu vidím nejcennější poselství a vzor, proč nominovat a ocenit v letošním roce Spolek FAKT-UM ve spolupráci s fyzickou osobou Klárou Vavříkovou a Mateřskou a základní školou v Sázavě. Z naší strany pak VELKÉ ĎEKUJI :-).

PhDr. Jarmila Divišová, Plzeň nominuje:

Ilona Hrušková - Ilonka Hrušková je ředitelka stacionáře Domova Ráček v Rakovníku, který již vede 22 let. S láskou a trpělivostí pečuje o handicapované klienty, připravuje vzdělávací aktivity, které jsou přizpůsobeny jejich handicapu. Denní stacionář sama zakládala a vytvořila sociálně terapeutické dílny. Zřizovala chráněné bydlení pro klienty, kteří nemají možnost zůstat ve své rodině a pomáhá jim v jejich dalším životě. Znám již Ilonku řadu let a setkání s ní mě vždy nabíjí energií, ale i další chutí pomáhat potřebným. Určitě si zaslouží, aby se o ní vědělo! Děkuji za její obětavou práci.

město Příbram nominuje:

Gabriela Šejbová - Paní Šejbovou spolu se spolkem Babíkov nominuje město Příbram za jejich pomoc širokému spektru cílových skupin od miminek v porodnicích po klienty domovů seniorů na Příbramsku. V době nouzového stavu organizovala paní Šejbová spolu se spolkem významnou pomoc občanům v podobě šití roušek.

Jana Havelková - Paní Havelkovou za spolek Radost Příbramáčkům nominuje město Příbram za její obětavou pomoc dětem v nouzi a jejich rodinám a lidem bez domova. V době nouzového stavu organizovala paní Havelková spolu se spolkem významnou podporu IZS, zdravotnickému personálu nebo dětskému domovu Pepa.

PhDr. Věra Splítková, ředitelka, Dětského domova „Pepa“ Příbram-Lazec nominuje:

Tým pracovníků Dětského domova „Pepa“ - V den uzavření škol a následně vyhlášení nouzového stavu se všichni pracovníci dětského domova shodli na tom, že nyní je jejich místo u dětí tady v domově, kde žijí děti, které nemají fungující rodiče. Nikdo si nepožádal o dávku OČR ( i když mají své rodiny a děti), nikdo nežádal o „práci z domova“, ba naopak všichni nabídli odpracovat další hodiny bez nároku na odměnu. Dopoledne vyučovali děti, odpoledne a večer trávili s dětmi pouze na zahradě, nebo v brdských lesích. Dokázali tak děti ochránit před tím, co zažily v raném dětství- před strachem. Velmi, opravdu velmi si jednání svých zaměstnanců vážím a tímto veřejně vyslovuji poděkování.

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Irena a Ing. Jan Machálkovi - 13 let nezištného vyrábění skleněných cen Ď ve sklárně Artcristal Bohemia pro projekt "cena Ď" - V letech 2001 až 2007 ceny Ď vyráběla sklárna Moser v Karlových Varech. Spolupracoval jsem s ní na různých kulturních a charitativních projektech od roku 1995 a vždy jsem se těšil z ohromné vstřícnosti. Také nápad pořádat cenu Ď byl v téhle proslulé sklárně vyslyšen s nadšením a to mne utvrdilo v přesvědčení do toho opravdu jít. V době ekonomické recese a nevýhodného kursu dolaru pro zahraniční export této sklárny (2007), jsem byl však s upřímnou omluvou požádán o pochopení dočasného omezení sponzoringu, výhledově na rok, dva. Bohužel sponzoring ze strany sklárny měl exkluzivní charakter (abych oplátkou mohl v rámci projektu poskytnout maximální osvětu sklářského umu sklárny, spolupracoval jsem pouze s jednou sklárnou) a tak jsme se dohodli v největší přátelské vzájemné úctě na ukončení spolupráce a popřáli si hodně štěstí a podnes v srdci nosím vzpomínky na přínos sklárny Moser ve prospěch vzniku projektu cena Ď a existence prvních 7 ročníků. Ale příběh pokračuje dál…
…toho času jsem náhodně obdržel jako nezávislý nejen pořadatel, ale i moderátor na volné noze, zakázku zorganizovat a moderovat slavnostní ceremonii udílení cen Asociace třídimenzionální reklamy s názvem „Hvězda 3D reklamy“. Dodavatelem skleněných cen ve tvaru rozříznutého jablka, v němž byla patrná takzvaná hvězda (jako když rozříznete klasické jablko), byla rukodělná sklárna z Velkého Oseku „Artcristal Bohemia“, jíž pro projekt získala asociace dávno před tím, než jsem na něm začal organizačně participovat. Všechno klaplo, ceny se předaly a tu, za pár týdnů zjistím, že se na objednávce skleněných jablek nachází překlep činící chybu v účetních identifikačních údajích. Zavolal jsem tudíž do Oseku a po přátelském telefonátu se tam i vydal vše dát do pořádku. A když se tak stalo, zeptali se, co jinak ještě dělám a já pravil: „Cenu Ď“ a hned tak neodjel. Po hodině debaty nad projektem, který majitele sklárny, manžele Machálkovi, zaujal, se vracím domů se slibem nezištné podpory udílení cen Ď a to hned od ročníku osmého v roce 2008. Když jsem děkoval, kývli rameny: „Ale my ty ceny Ď chceme vyrábět pro mecenáše a dobrodince za to, co dělají, takže neděkujte, my si s cenami Ď s láskou pohrajeme pro ně, protože si poděkování tihle výjimeční lidi zaslouží!“
Rukodělná sklárna Artcristal Bohemia, to je na pětadvacet zaměstnanců a k tomu rodina Machálkových věnující životnímu podnikání veškerý čas od rána do noci každodenně, včetně víkendů a svátků. Když se sklárny spíš zavíraly pro nedostatek odbytu, sedli Machálkovi do auta a vyrazili do Itálie, Německa, Holandska a ptali se: „Co byste chtěli vyrobit? My to navrhneme a ručně vyrobíme!“ – A stalo se a tak místo krachu otevřeli i své prodejny doma i v zahraničí. Daní za to byl čas věnovaný fungování sklárny a když se konala v roce 2008 cena Ď tradičně ve spolupráci s Národním divadlem, toho roku na scéně Stavovského divadla, Machálkovi přivezli bednu se skleněnými cenami Ď a hned spěchali opět za prací. Ani minutu neměli čas se zdržet a už vůbec uslyšet před stovkami mecenášů a dobrodinců poděkování na jejich adresu za nezištnost při dodávání cen Ď. Podobně tomu bylo v roce 2009 i 2010. Až roku 2011, kdy mne napadlo od jedenáctého ročníku pro přibývající počet nominací uskutečnit ve všech 14 krajích ČR krajská předkola ceny Ď jako šanci k regionálnímu ocenění v prostředí menšího počtu nominací ještě před tím, než se ve finále nominace z celé ČR setkají. Jenže bylo třeba vyrobit navíc ke všem těm celostátním cenám Ď (bývá jich až 18 na ročník) dalších 14 krajských cen Ď. Machálkovi automaticky kývli: „Samozřejmě, vyrobíme, je čest vyrábět ceny Ď pro tak vzácné lidi, kteří pomáhají kultuře, charitě, vědě…“
O rok později, zjara 2012, mi došlo, že jsou města, kde by rádi měli další šanci k ocenění navíc ještě před větší konkurencí nominací v krajském a celostátním kole. Tak vznikla tam, kde si to přáli, městská kola ceny Ď. Prvními městy byla města jako Ostrov, Nový Bor a Děčín, ale městské ceny Ď se objevily i ve Znojmě, Olomouci, v Poděbradech, Berouně, v Plzni… a opět je s láskou naprosto samozřejmě vyráběla sklárna Artcristal Bohemia. Toho času, kdy skutečně zdarma vyráběli ve Velkém Oseku každým rokem spoustu cen Ď, celostátních, krajských a městských, přišel Honza Machálek s nápadem: „Mohu poprosit, že bych během ceny Ď 2013 osobně jako divák navštívil všech 14 krajských kol v celé ČR? Víte, čím dál víc se mi projekt líbí a čím dál víc mi dává smysl, ale já pro samou práci ve sklárně na něj nemám zase až tolik času, takže bych to rád změnil – mám totiž vizi, že až navštívím všechna krajská kola a pak i finále, že budu o projektu vědět o moc víc a kdekoliv se budu pohybovat, budu mít možnost o něm zasvěceně vyprávět a dělat mu osvětu!“ – S otevřenou pusou jsem radostně souhlasil. A Honza Machálek skutečně absolvoval ten maraton s námi! A získal přízeň ve prospěch ceny Ď u Rotary klubu, u města Poděbrady, v různých dalších městech, médiích a institucích. V té době dostudoval vysokou školu v daném oboru i jeho syn Honza Machálek ml., který mohl rodiče ve sklárně zastoupit na nezbytný čas (společně s nimi nyní podniká stále ve sklárně) a ti mohli hodně, opravdu velmi hodně energie a času věnovat osvětě ceny Ď a hlavně nominovaných, jejich příběhům, které obdivují.
A teď napíšu ještě o něčem, jak se další dění do sebe krásně provázalo, což umí jen život. Ceně Ď dlouhá léta také pomáhal pan primář doktor Vladimír Koza, zakladatel Nadace pro transplantace kostní dřeně (bohužel zesnul roku 2012). Byl členem celostátního Kolegia ceny Ď a snad mohu hrdě napsat, že jednou z věcí, které jsou součástí skutečného bohatství mého života, jsou vzpomínky na tohoto úžasného Člověka, s kterým jsem měl štěstí mít přátelský vztah, možnost si popovídat o hloubce života a sdělit si s ním navzájem i pár velmi osobních životních postřehů a názorů. Píšu o tom, že se po boku ceny Ď potkávala sklárna Moser s panem primářem Kozou a to, věřím tomu, upevňovalo vztah věhlasné sklárny Moser a Nadace pro transplantace kostní dřeně. A právě tato sklárna sponzorsky dodávala skleněnou cenu této nadace za „největší mediální pomoc nadaci“, která se spolu s dalšími cenami předávala každoročně v Obecním domě dárcům kostní dřeně, kteří zachránili život nemocným a pak také podporovatelům nadace. A teď hezky popořádku, co se krásného nestalo…
Na jedné z ceremonií ceny Ď v Národním divadle, jednu z celostátních cen Ď předával pan primář Vladimír Koza zástupci Kolegiem oceněné sklárny Moser za podporu Nadace pro transplantace kostní dřeně. A cena Ď nebyla vyrobena nikde jinde, než ve slárně Artcristal Bohemia u Machálkových! Takže krásné sklo z Velkého Oseku převzala sklárna z Karových Varů, která mimo jiné, sama kdysi tyto ceny také nezištně vyráběla! Setkání se zástupcem sklárny Moser na jevišti Národního divadla, bylo v takové chvíli pro mne nesmírně vzácné. V hledišti seděli manželé Machálkovi, na scéně byli přítomní pan primář Koza a zástupce sklárny Moser…, byla to paráda! A to jsem netušil další překvapení životem naservírované!
Neuplynulo mnoho času a byl jsem opět pozvaný na předávání cen Nadace pro transplantace kostní dřeně do Obecního domu v Praze. Poprvé jsem dostal místo vzadu v sále, ale podruhé v první řadě vedle pana primáře Kozy, pana kardinála Vlka a paní Livie Klausové a když jsem se ptal proč, tak prý za zásluhy o nadaci (všude jsme s Jitkou Langerovou nadaci propagovali jak jsme jen mohli a netušili, že si toho někdo všimne, já zdarma moderoval její některé akce atd.). A v roce 2014 jsme dostali pozvánku na předávání cen nadace s tím, že jsme sami měli být ocenění a to za největší mediální pomoc. Divili jsme se, vždyť dřív takovou cenu převzala například televize Nova, tak proč my, malí pomocníci? Prý ale naše pomoc byla poskytnuta mnohosetkrát a to rozhodlo (články, tv pořady, promo akce). A tak mám doma na čestném místě skleněnou cenu od Nadace pro transplantace kostní dřeně vyrobenou v Moseru. A i když exkluzivně vyrábí nyní ceny Ď sklárna Artcristal Bohemia (exkluzivita platí do doby, dokud chce a má možnost projekt podporovat), mám radost, že od mistrů sklářů z Karlových Varů ke mně promlouvá jejich um, vlastně fortelná poctivá duše, stejně jako od mistrů sklářů z Velkého Oseku, poněvadž hned vedle ceny od nadace mám na čestném místě i vzorovou archivní celostátní „cenu Ď“, podle níž se další ceny vyrábí, případně z ní nové tvary odvozují.
Dovoluji si tímto poděkovat sklářům v Karlových Varech za podporu ceny Ď 2001 až 2007 a současně poděkovat sklářům z Velkého Oseku za podporu ceny Ď 2008 až 2020. A také si dovoluji tímto sklárnu Artcristal Bohemia nominovat na cenu Ď, vlastně přímo majitele, manžele Machálkovi. Za zájem, snahu, přátelství, spolehlivost. A za to, že „zapadli díky náhodě do projektu“, v němž naprosto přirozeně doplňují mozaiku báječných lidí, jako byl pan primář Koza a jako jsou všichni lidé kolem ceny Ď, všichni členové Kolegií, městských, krajských i celostátního, jako jsou všichni partneři a spolupořadatelé. Díky Honzo a díky Ireno a díky i mladý Honzo Tobě, synu Machálkových!

Richard Langer, autor ceny Ď a tým ceny Ď nominuje:

Martin Dohnal - V roce 2008 jsem napsal dopis na několik set firem a svěřil se, že od roku 2001 pořádám nezávislý apolitický lidský a pro účast skutečných mecenášů a dobrodinců velmi prestižní projekt „cena Ď“ a že hledám partnerskou firmu, která by se s posláním projektu ztotožnila. Odpověď přišla tehdy jediná a to z tiskárny SVS, spol. s r.o., kde se specializují na tisk etiket a dalších náročných tisků (štítky na autobaterie, na potraviny, drogerii atd.). Majitel byl tak pohlcen budováním nového moderního areálu tiskárny v Karlštejně, že zprvu neměl čas se cenou Ď zabývat, ale jeho manažer reagoval pozitivně a vše o ceně Ď vyslechl a osobně k ní okamžitě získal vztah a tím začala podpora tiskárny SVS se sídlem v Karlštejně ve prospěch ceny Ď. Zakrátko ale sám majitel pan Martin Dohnal, když sledoval ze středu svých podnikatelských starostí a radostí spolupráci jeho firmy s cenou Ď, požádal o schůzku a poprosil o veškeré podrobné informace k projektu, neboť jej čím dál víc osobně zajímal. Tím vzniklo ohromné pouto mezi touto tiskárnou a cenou Ď, kdy podpora není dopředu garantovaná, je projevem té nejlepší dobré vůle, odvíjí se od možností tiskárny a ta ji sama od sebe v průběhu let dokonce zvýraznila, plus v lidské rovině majitel pan Dohnal naslouchá všem organizačním starostem, které mám a nabízí aktuálně dílčí další pomoci, pokud by byly nutné a pokud by jeho tiskárna měla možnost je realizovat. Za 13 let absolutního vnímání dění ceny Ď a za podporu, velmi panu Martinu Dohnalovi děkuji. Nikdo neví, co bude dál, zda i v dalších letech bude mít kdokoliv ze stávajících partnerů možnost ceně Ď pomáhat (vždyť jen letos zasáhl 20. ročník ceny Ď nouzový stav v ČR a pro řadu našich partnerů to znamenalo omezení podnikání), ale ať to bude jakkoliv (udělám vše, aby cena Ď žila dál – je to můj život), osobně věřím, pan Dohnal cenu Ď bude mít rád napořád a není podstatné pro náš přátelský vztah, zda bude mít možnost ji nadále pomáhat nebo ne. V historii projektu je tak jako tak zapsán už 13 let a proto je při dvacátém ročníku, který také podporuje, nominován v kategorii „Síň slávy existence ceny Ď 2001 – 2020“, neboť bez něj by se většina ročníků nedala zorganizovat, tedy bychom nepořádali ani tento jubilejní a neměli šanci plánovat další. Martine, děkujeme Ti.

Ing. Michal Stárek, M.P.M spol. s r.o., párty – stany (sponzor plochodrážního sportu) nominuje:

Milan Špinka - Pan Milan Špinka proslavil naši republiku svým jedinečným umem jízdy na ledové ploché dráze. V roce 1974 se dokonce stal mistrem světa (ale medailí má jinak přemnoho – například 1971 bronz, 1976 stříbro, v družstvech na ledové ploché dráze 1980 stříbro, 1981 stříbro, 1982 stříbro atd.). Proslavení republiky by ale nemělo takový punc, kdyby pan Špinka nebyl patriot, kdyby nebyl ctěn pro svou sportovní duši, pro čest, pro chlapskou inspiraci dokázat a zachovat si pokoru, naučit druhé, předat zkušenosti, pomáhat začínajícím, pomáhat organizovat, být celý život se srdcem na dlani k dispozici sportu. Proto si pan Milan Špinka zaslouží poděkování také formou nominace na cenu Ď 2020 v kategorii „sport“.