K R A J S K É   N O M I N A C E / KRÁLOVÉHRADECKÝ   KRAJ -   CENA Ď   2015

Domov U Biřičky, Hradec Králové nominuje:

Marcel Kraus - Pan Kraus navštěvuje pravidelně jako dobrovolník Domov U Biřičky, kde vykonává dobrovolnickou činnost v rámci svého volného času pod záštitou organizace Podzámčí, agentura podpory rodiny a služeb o.p.s.. Působí jako společník při aktivizačních činnostech s klienty při kroužku ručních prací. Ke klientům má laskavý a pozitivní přístup. Mezi klienty je velmi oblíben. Organizuje také společenské akce, promítání a výlety, které jsou v rámci Domova U Biřičky pořádány. Spolupracuje také s Klubem důchodců při Domově s pečovatelskou službou Harmonie. Snaží se o propojenost a návaznost mezi seniory navzájem. Jeho pomoc je pro naše zařízení velkým přínosem.
Dětský domov, základní škola a školní jídelna Dolní Lánov nominuje:

Tango Havlíčkův Brod, v.o.s. - Daruj hračku s Českým rozhlasem - Nominace a poděkování od všech dětí a zaměstnanců našeho DD, ZŠ a ŠJ v Dolním Lánově za realizaci projektu „Daruj hračku“. Děti měly ze splněných přání velkou radost. Tímto navrhujeme Tango na cenu Ď pro rok 2015. Děkujeme za individuální přístup při realizaci projektu a dětské úsměvy.
Oblastní charita Hradec Králové nominuje:

Petr Štěpánek - „Pomáhat je přeci normální!“ říká Petr Štěpánek, který pracuje jako dobrovolník v Oblastní charitě Hradec Králové již třetím rokem. Je to dobrý, hodný, laskavý, přátelský, obětavý a prima člověk. Záběr jeho aktivit je obrovský a vše si užívá naplno, s chutí a optimismem. Není to typ člověka, který si sedne do kouta a čeká, co se mu řekne. Sám hledá práci, zajímá se, vozí nářadí, sežene, co je potřeba. Je to vždy Petr, kdo se stará, jestli je ještě něco třeba zařídit a s něčím pomoci.
Pro Petra je vše „ v pohodě“ a on v pohodě skutečně je. I přes časově náročné zaměstnání tento úspěšný 30-ti letý muž stíhá vše možné nemožné. Rád chodí do divadla, hraje volejbal, vzdělává se, sportuje, staví si dům. A má u toho všeho ještě oči a srdce dokořán, a když vidí, že může někde někomu nebo něčemu pomoci, neváhá. Petr je galantní, vtipný, nikoho slůvkem neurazí, umí pochválit, naslouchat, má rád lidi a lidé jsou s ním rádi. Když se nějaké akce účastní, je to záruka, že kromě pocitu dobrého skutku, odchází všichni z akce usmátí a v dobré náladě. Petra si v Oblastní charitě Hradec Králové vážíme a moc mu děkujeme za jeho důvěru v naši práci, jeho loajalitu i ochotu propagovat činnost charity i vně mezi přáteli a známými. A právě mezi kamarády uspořádal dvě sbírky. První věnoval Domovu pro maminky s dětmi, kde zakoupili výtvarné potřeby pro děti žijící v azylovém domě. Druhou uspořádal pro Dětský domov Nechanicích na zaplacení nákladů na dopravu na výlet pro děti. Do Dětského domova občas jezdí a vozí dětem dárky a hračky.
Je minimum akcí pořádaných Kruhem dobrovolníků naší charity, kde Petr chyběl. Pravidelně se účastní tříkrálové sbírky jako průvodce, v září další velké tradiční Eliščiny sbírky. Již druhým rokem pravidelně jeden den v týdnu vypomáhá ve večerních hodinách v Zimní noclehárně, kam chodí přenocovat lidé bez domova. Účastnil se celodenních pracovních brigád v Dětském domově v Nechanicích a několikrát byl pomáhat i v Neratově, kde žije komunita lidí s lehkým mentálním postižením. Letos v lednu tam odjel dokonce sólo v době své dovolené na celý týden, aby vypomohl při údržbových pracích v objektech, kde žijí klienti. Petr se pravidelně účastní pečení adventních perníčků pro seniory a nemocné, je obrovskou pomocí i při benefiční akci pro děti z rané péče Sluníčko při malování i prodeji kamínků, účastní se akce „sladké ráno“, kdy nosí z domova upečený koláč pro lidi bez domova. Loni i letos byl na Štědrý večer v Domě Matky Terezy, kde pomáhal obsluhovat lidi bez domova, kteří se sešli ke slavnostní večeři.
Petr se nebojí fyzické práce a je ochotný pomáhat i o víkendu, kdy mnoho z nás raději tráví čas jinak. Na přelomu prázdnin několikrát v sobotu přijel s autem plným nářadím pracovat do „ domečku“, kde se rekultivovala zahrada a připravoval interiér pro jeho využívání pro pracovní činnosti lidí bez domova.
Vyráběl pomůcky pro děti s postižením, chodí za dětmi jako Mikuláš na besídky do azylového domu Domov pro maminky s dětmi, pomáhá na setkání seniorů, kde se stará o občerstvení, pomáhal i v Poradně pro lidi v tísni. Petr neřeší, jestli pomáhá dětem, seniorům, lidem bez domova. Je-li potřeba něco udělat, tak jde. Vždy předem zavolá se slovy: „ Jdu a není ještě něco potřeba?“. Mnozí skepticky nahlíží na současné mezilidské vztahy, vzájemnou lhostejnost a nezájem, ale dokud budou mezi námi takoví báječní a obětaví dobrovolníci, jak Petr Štěpánek, nemusíme se bát, že vymizí lidskost a dobro. Je to úžasný člověk se zlatým srdcem a jsme v OCH HK rádi, že jej v Kruhu dobrovolníků máme.

Dana Černíková - Nezkrotný živel, velký optimista a především obětavý, ochotný a hodný člověk.
Dana je vždy sama za sebe. Vždy je to pouze její rozhodnutí a vůle a její ochota jít zase někam pomoci. Nepíše se o ní v tisku a neposkytuje rozhovory. Normální žena, kterou běžně potkáváme na ulici. Většinou jede na kole, do práce, do nemocnice, do školy nebo spěchá na nějakou akci, kde pomáhá jako dobrovolník. S čepicí naraženou do čela a vždy s úsměvem od ucha k uchu, to je Dana. Je výjimečná a úžasná.
Není „malé“ pomoci. Důležitý je samotný člověk. Dana nerozsévá dobro kolem sebe. Není majitelkou úspěšné společnosti, její zásluhy se neprobírají v médiích. Je to neviditelný skromný hrdina dnešního uspěchaného života, kterému ale příběhy lidí, kterým pomáhá, končí happyandem. Je příkladem krásné a upřímné lidskosti člověka k člověku.
Dana objevila Kruh dobrovolníků vlastně náhodou, pracovala již několik let jako dobrovolnice v hradecké Fakultní nemocnici, kam docházela na různá, především dětská oddělení. A zde našla informace i o nás. Přestože docházela i několikrát týdně za nemocnými dětmi (převážně na kožní oddělení), stále měla potřebu svůj další volný čas věnovat pomoci i dalším lidem.
Dana je velice příjemná a srdečná společnice a tento svůj dar začala využívat při návštěvách seniorky Míši. Tato tichá osůbka, která dříve nevycházela z domu, bála se vyjít na ulici, která byla uzavřená a s nikým se nestýkala, nalezla v Daně bezvadnou a příjemnou kamarádku. Získala tímto setkáváním úžasnou dávku pozitivní energie a neutuchající zdroj povzbuzování. Dvakrát v týdnu se spolu potkají, chodí na procházky, hrají různé společenské stolní hry, poslouchají hudbu a jsou spolu. Až po roce se Míša osmělila Danu oslovovat křestním jménem, což je u tak plaché ženy veliký pokrok. Míša je i v péči Charitní ošetřovatelské služby, a sestřičky, které za ní dochází, nešetří chválou na adresu Dany, která s Míšou „ udělala zázrak“. Dnes by nikdo neřekl, že ta veselá pohodová Míša někdy mívala velké deprese a stavy úzkosti a strachu.
Dana již druhým rokem také chodí doučovat. I v letošním školním roce se v odpoledních hodinách věnuje dvěma dětem, za kterými dochází do školy. Jedná se o děti sociálně slabé, které nemají již od dětství život jednoduchý. Přesto se Dana dokázala vždy skamarádit tak, že dostala vlastnoručně vyrobené vánoční přáníčko, že na ni děti netrpělivě čekají a že se chlubí před spolužáky, jakou mají bezvadnou velkou kamarádku.
Dana se účastní téměř všech aktivit, které pořádá kruh dobrovolníků. Nebojí se žádné práce, umí vzít do ruky lopatu i hrábě, nemá problém pohladit slovem. Několikrát se účastnila pracovních brigád v Neratově, v dětském domově v Nechanicích, pekla perníčky pro seniory, těžce pracovala i na zahradě Domečku, určeného pro sociální rehabilitaci klientů střediska sociálních služeb pro lidi bez domova, myla okna v Domě sociálních služeb, kde žijí senioři, doprovázela skupinku seniorů na olympiádu seniorů. Ve svém volném čase ještě pomáhá zdarma při různých prezenčních akcích i dalším neziskovým organizacím, účastní se benefičních běhů, kde pomáhá i jako dobrovolník. Neustále všechny motivuje k dalším činnostem a je tahounem a vzorem pro mnohé.
Jsme moc rádi, že Dana Černíková je součástí naší Oblastní charity HK a právem si zaslouží naše poděkování a úctu.

Milan Vodvárka - Velký srdcař, pracant a hodný a laskavý člověk.
Milan přišel do Oblastní charity Hradec Králové po své operaci. Byl po transplantaci ledviny. „Zachránili mi život a dali do mě spoustu peněz, abych byl naživu, tak musím zase něco vrátit…!“ a tak se s vervou a ochotou se pustil do dobrovolničení v rámci naší organizace.
Milan je mezi dobrovolníky již třetí rok. Jeho veselé oči, smysl pro humor, neskutečná paměť na vtipy a scénky z filmů z něj činí hlavního baviče na všech akcích, kde je. Přestože se mu stále nedýchá nejlépe a přestože musí odpočívat, rozdává kolem úsměv a zahrnuje všechny kolem humorem jeho vlastním. I kdyby nezvednul ani pírko a jen seděl, což ale Milan neumí, tak by to byl stále stejně dobrovolník“ par excellence“.
Milan má velké srdíčko, se svojí paní jezdil za cizím chlapečkem do jedné rodiny, kde podmínky pro jeho optimální vývoj nebyly ideální. Brávali jej na výlety i k sobě domů, ukazovali mu život v rodině, kde se nekřičí a je čisto. Finále příběhu nebylo nejšťastnější. Rodiče návštěvy nakonec zakázali. Milan ale našel další dítě, kterému se snaží pomoci. Je to malá slečna z azylového domu Domov pro maminky s dětmi, kde žije se svojí nemocnou maminkou. Milan jí každé pondělí doprovází na hodiny stolního tenisu, které jí také financuje a snaží se jí alespoň trochu dopřát to, čemu se věnují ostatní děti. Oplátkou mu jsou laskavé obrázky pro strejdu Milana a nadšení z báječného sportování.
Svojí první pomocí se Milan u všech pracovníků zapsal přímo jedničkově. Ve svém volnu vymaloval prostory Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím, natřel okenní rámy, radiátory i zárubně dveří. Udělal spoustu odborné práce a zadarmo. Strávil prací víc než tři týdny a jen vždy mávnul rukou nad dotazem, jestli za to něco chce… Vládnutí malířskou štětkou ocenili i v rané péči, kdy při malování nových prostor byl Milan hlavním koordinátorem celé 14-ti denní velké úspěšné dobrovolnické akce. Dnes si těchto prostorách hrají děti s postižením, probíhá zde úspěšně canisterapie a rodiče se mohou společně setkávat při různých příležitostech.
Milan jezdí pravidelně na pracovní brigády do Neratova, byl i v Dětském domově v Nechanicích. Loni na podzim zahájil tradici vaření polévky pro lidi bez domova a rád vypomůže i v současnosti. Lidem bez domova pomáhá i v Zimní noclehárně, kam chodí jednou týdně již druhým rokem. Dvakrát týdně chodí doučovat do základní školy dvě mongolské holčičky český jazyk, byl také na Eliščině sbírce.
Milan Vodvárka si jistě právem zaslouží nominaci na cenu Ď, je upřímný, moudrý, dobrosrdečný člověk. Ve svém životě si zdravotně sáhnul na dno, ale podařilo se mu i díky jeho báječné manželce opět se postavit na nohy. Mohl zůstat doma a litovat toho, že nemůže jezdit svým kamionem, ale Milan přišel a je s námi. A nám všem v Oblastní charitě HK je nám s ním moc hezky. Vážíme si jej pro jeho přátelství, pracovitost, odhodlání a opravdu veliké laskavé srdíčko.
Jičínská beseda z.s. nominuje:

PhDr. Eva Bílková - Po celá 80. léta Eva Bílková jako předsedkyně Osvětové besedy Staré Hrady věnovala veškerý svůj volný čas organizování kulturního života na zámku ve Starých Hradech, z něhož se postupně stalo nepřehlédnutelné kulturní centrum s nadregionálním přesahem, do kterého rádi a pravidelně zajížděly stovky lidí ze středních a východních Čech. V činorodém organizování výstav, koncertů, besed a literárních pořadů pokračovala i po roce 1989. V roce 2005 potom přesunula veškeré kulturní aktivity pod hlavičku nově založeného Občanského sdružení SH. V letech 1973-2007 uspořádala Osvětová beseda Staré Hrady a Občanské sdružení SH celkem 433 výtvarných a dokumentárních výstav a na 300 koncertů, hudebně-literárních a recitačních pořadů, besed a jiných programů. Po nešťastném prodeji starohradského zámku soukromému vlastníku v roce 2007 se Evě Bílkové podařilo úspěšně přesunout pořádání kulturních akcí do nových prostor soukromé galerie J. B. Spektrum ve Vokšicích a posléze přímo do Jičína. V roce 1996 patřila mezi ty, kteří se snažili zabránit vzniku zábavního parku Valdštejnland v prostoru Valdštejnské lodžie, Čestného dvora a Libosadu, dále stála u zrodu občanského sdružení Lodžie a v roce 1997 byla jednou z organizátorek mezioborové vědecké konference Valdštejnská lodžie a barokní komponovaná krajina v okolí Jičína. V roce 2004 byla spoluorganizátorkou mezinárodní vědecké konference věnované jičínskému rodákovi Karl Krausovi. V roce 2011 byla jednou z nejdůležitějších osob podílejících se na přípravě a realizaci mezinárodní vědecké konference o spisovateli Václavu Čtvrtkovi a nesmírnou práci odvedla jako hlavní editorka tohoto konferenčního sborníku nazvaného Pohádkové vzkázání Václava Čtvrtka. Jako editorka i autorka se rovněž významnou měrou spolupodílela na vzniku celé řady dalších odborných sborníků a monografií. Samostatnou a výraznou kapitolu představuje její letité přispívání do regionálního periodika Listy Starohradské kroniky, vycházejícího v letech 1978-2008. Vzhledem ke své vrozené obětavosti a nadání korektorky a redaktorky se Eva Bílková dlouhodobě a nezištně podílí na jazykových korekturách mnoha regionálních časopisů a odborných publikací. Vedle činnosti v Pekařově společnosti Českého ráje, jehož je v současné době předsedkyní, a aktivního působení v hned několika spolcích, z nichž jmenujme alespoň Lodžie, SH, Jičínská beseda, Paměť a svědomí nebo Spolek občanů a přátel města Jičína, věnuje Eva Bílková nemalé množství svého času odborným konzultacím a metodickému vedení. Obdivuhodná je její nesmírná ochota pomoci, kterou projevuje každému archivnímu badateli, studentům středních a vysokých škol nebo zájemcům o regionální historii, kteří se na ni obrátí. Nad rámec svých pracovních povinností a často ve svém volném čase jim pomáhá vyhledávat patřičnou odbornou literaturu, prochází archivní fondy i regionální tiskoviny, pořizuje bibliografické rešerše a zapůjčuje obtížně sehnatelné tisky z vlastní domácí knihovny. Od roku 2008 zastává Eva Bílková funkci kronikářky města Jičína.
Státní okresní archiv Jičín nominuje:

Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc. - Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc. patří k nejvýznamnějším českým historikům a vysokoškolským pedagogům. Je uznávaným znalcem moderních dějin, dějin diplomacie a mezinárodních vztahů i kulturní historie 19. a 20. století. Z jeho pera vzešla řada odborných monografií, statí a článků, ale i populárních knih, které díky vytříbenému esejistickému stylu dokážou čtenáře doslova vtáhnout do děje. Pozoruhodná je i jeho snaha o popularizaci dějin, kdy dokáže kultivovanou a přitom srozumitelnou formou přibližovat výsledky historického poznání veřejnosti, a to nejen v přednáškových sálech, ale i na televizní obrazovce či u mikrofonu rozhlasového studia. Je vynikající diskutér, který svým charismatickým projevem dokáže oslovit nejen posluchače univerzitních aul, účastníky vědeckých konferencí, ale i návštěvníky veřejných přednášek. Uznání a respekt vzbuzuje i u řady reprezentantů české politické scény. K nejcennějším ctnostem pana profesora však patří jeho pedagogická činnost, při které ovlivnil a zasáhl mnoho generací studentů, z nichž vyrostli nejen profesionální historikové, ale také stovky, možná tisíce pedagogů, redaktorů, kulturních pracovníků i politiků. Bez nadsázky se dá říct, že svou celoživotní činností přispívá k formování a kultivaci české inteligence.
K Jičínu a okolí má profesor Kvaček vřelý a blízký vztah již od narození, v Jičíně bydlí, chodil zde do školy, vystudoval gymnázium, věnoval se sportu, a i když v roce 1951 odešel nejdříve na studia a poté za povoláním do Prahy, s městem styky nikdy nepřerušil, má zde stále řadu přátel a hrdě prohlašuje, že pochází z Jičína. Na domácí půdě uskutečnil řadu nezapomenutelných přednášek, připojil se a podpořil projekty organizované jičínskými školami i občanskými sdruženími. Pod jeho vedením vznikla řada diplomových a dalších prací s regionální tematikou, svým úvodem nebo doslovem i mnohé doprovodil a řadě prací místních autorů pomohl k vydání svým doporučujícím posudkem.
Oblastní charita Jičín nominuje:

Michal Kříž - Letos tomu bude deset let, kdy Michal založil v Nízkoprahovém klubu Exit divadelní spolek. Michal tehdy navštěvoval Exit jako dospívající teenager a už tehdy se nespokojil s tím, že mu byl nějaký program v klubu nabídnut. Začal dělat v Exitu své vlastní aktivity – divadlo, které má nade vše rád. Tehdy jsme si jako pracovníci Charity kladli otázku, jak mu to dlouho vydrží. Říkali jsme si, že kdyby se mu povedlo nacvičit jednu, dvě hry a odehrát alespoň čtyři představení, bylo by to hezké. Mýlili jsme se, a to hodně.
Michal díky svému obrovskému nadšení dokázal k divadlu přitáhnout za těch deset let mnoho dětí a dospívajících. Zrežíroval a nazkoušel několik velkých muzikálů, jako například Drákula, Kleopatra, Kat Mydlář, Popelka, Mona Lisa…a dokonce přeložil z němčiny muzikál, který se tady u nás v ČR ještě neobjevil - „Upíří ples“.
To nejcennější, co každé vystoupení provázelo, nebylo herecké umění. To byste u některých herců hledali marně. Obrovskou hodnotou bylo, s jakým nadšením a pílí se k tomu Michal a jeho parta stavěli. Dokázali sami, s minimální pomocí dospělých, připravit program, který vydal často na dvě hodiny. Naučili se texty, vyrobili si kulisy, a to všechno právě pod vedením Michala.
Michal je dneska dospělým mladým mužem, který divadlo v Exitu stále dělá, ale již jako dobrovolník. Deset let se trpělivě musel vypořádávat s tím, že herci na zkoušky chodili tu více, tu méně pozdě, nebo nepřišli vůbec. Musel řešit situace, kdy v den představení někdo onemocněl, nebo prostě nedorazil. Stávalo se, že zklamala technika, selhal zvukař, herci byli nepřipraveni. Ale Michal vydržel. A díky jeho desetileté vytrvalosti se mnoho dětí a dospívajících mělo možnost postavit na „prkna, co znamenají svět“ vyzkoušet si, co to je hrát divadlo a zažít třeba také poprvé v životě potlesk a slávu. Michale, děkujeme!
Oblastní nemocnice Jičín a.s. nominuje:

MUDr. Miroslav Hanuš - MUDr. Miroslav Hanuš, primář interního oddělení V ON Jičín a.s. pracuje od 1.9.1996, jako primář od 1.1.1997. Pod jeho vedením se na interním oddělení významně změnil přístup personálu k pacientům.
Pan primář je rovný, čestný člověk.
Komise životního prostředí města Jičína nominuje:

Mgr. Jaromír Gottlieb - KOMU ČEST, TOMU ČEST (jak se přihodilo, že se jičínské muzeum stalo muzeem hry a čí to byla hlavní zásluha)
LAUDA – chvála
LAUDAMUS – veselí, oslava
LAUDANUM – opium
LAUDATIO – chválení
LAUDATOR TEMPORIUS – velebitel starých časů
LAUDEMIUM – svolení
(výpis z Velkého slovníku cizích slov prof. Viléma Pecha, vydaném nakl. Kvasnička a Hampl v Praze v r. 1948)
Budeme-li si s těmito několika slovy trochu pohrávat, můžeme třeba říci, že velebitel starých časů chválí opojné. Ne ve smyslu vychvalování, ale vyzdvihování, povznášení, poukazování, ukazování.
Osobností, které bylo, je a určitě i nadále bude podobné uvažování vlastní, je bezesporu Jaromír Gottlieb, bývalý ředitel RMaG v Jičíně. Je osobností buditelskou, pábitelskou, obrozeneckou v každém ohledu svého konání.
Muzejníci jsou zvláštní druh a velebení starých časů jak po stránce materiální, tak hodnotové mají rádi. Schraňují s láskou a péčí předměty, jejichž původ ani užití leckdy neznají (a udělají z toho výstavu), loudí vzpomínky pamětníků (a vydají pak Muzejní noviny), lačně se chápou nejnovějších poznatků z výzkumu historie a z toho všeho pak tvoří nejen sbírkové fondy, ale i výstavy, přednášky a různé publikace.
Leč velebení samo nestačí. Musí se najít někdo, a byl jím právě pan Gottlieb, kdo dá takové vášni smysl a nechá ho nenásilně dopadat na hlavy přihlížejících. Tak třeba vzniklo jičínské muzeum hry. Dědictví po Valdštejnovi?, rod Smiřických a výbuch na zámku?, korále z Prachova?, pánové Marek z Libuně, Čtvrtek z Jičína a všichni ti, po kterých nám tu zbyly jen pušky? Tohle všechno Jaromír zamíchal, protkl idejí hledání skříněk odemykatelných toliko „kouzelnou hůlkou“, zašpendlil možností postavit si Jičín po svém a konečně umožnil přehlédnout náměstí z tajné komnaty. Oceněním nové koncepce prohlídky se stalo nejen republikové vítězství v soutěži Gloria musaealis za nejlepší expozici roku, ale opakující se chvála nadšených návštěvníků. A výstavy! Pan Komárek – od něj máme dodnes podepsané dveře! – pan Jíra – ty oči portrétovaných! – Betlémy – vůně vánočky a rolničky saní!, Medvídci, Námořnictvo, Koně! – pánové Sís a Kavan, Lhotákovi! Právě ruka Jaromírova to byla, která nakonec doladila ten potřebný poslední detail.
Z drobných setkání s přáteli muzea jako Café muzeum, Posvícení v muzeu se vždycky stala významná událost! A co teprve velká setkání – jako třeba na velišském hřbetě u Smírčího kříže, u kamenné stély na Holém vrchu, Večer v Krausově domě a další…
Občané Jičína znají Jaromíra také díky jeho práci spojené s Mariánskou zahradou a Valdštejnovou zahradou. Jeho komponovaná krajina Jičína se stala jeho srdeční záležitostí - a byl to právě Jaromír, který ji uvedl ve všeobecnou známost.
Bylo by možné dávat další a další příklady. Je možné se z toho všeho učit, je možné vzpomínat, pozorovat další aktivity, je možné děkovat. Ale každé slovo díků je malé. Tak snad třeba cena….
Komise pro výchovu a vzdělávání Rady města Jičína nominuje:

Mgr. Zdeněk Procházka - Pan ředitel Zdeněk Procházka stojí v čele Základní školy, Jičín, Železnická 460 již dvacet pět let. Pod jeho vedením se škole dařilo a daří naplňovat zvolené motto „Čtyřka – škola otevřenosti“. Čtyřka je školou otevřenou všem dětem a jejich rodičům, partnerským organizacím, novým vzdělávacím metodám, projektům a nejmodernějším učebním pomůckám. Pan ředitel je pro všechny příkladem vedoucího pracovníka, který volí ve své řídící a organizátorské práci ředitele školy osobní přístup k žákům, rodičům a všem zaměstnancům školy. Všichni si ho váží jako rovného a citlivého člověka, který dokáže pochopit individualitu každého žáka i problémy svých zaměstnanců a „podat pomocnou ruku“. Pedagogům dává prostor k vlastní seberealizaci, a jak je to jen možné, podporuje jejich další vzdělávání.
Pan ředitel Procházka je klidný a uvážlivý člověk, problémové situace řeší se znalostí věci, bez emocí, vždy dovede jednání k uspokojivému řešení. Pod jeho vedením škola dosáhla řadu úspěchů a stala se jednou z předních jičínských škol nejenom po stránce kvality výchovně vzdělávacího procesu, ale velkou měrou se zasloužil i o vybavení a vzhled školy, ať je to již rekonstrukce tělocvičny či šaten a dalších prostor.
Pan ředitel byl a je velkou oporou pro nové ředitele jičínských základních škol, kteří nedávno nastoupili do svých funkcí. Když se na něho obraceli se svými dotazy, nikdy je neodmítl a vždy ochotně pomohl odbornou radou. Velký dík mu patří i za začleňování handicapovaných žáků do své základní školy, se kterou začal v Jičíně jako první již po roce 1990. V té době byla integrace ve svých počátcích a i přes úskalí, zvýšenou náročnost, jak pro něho tak pro pedagogy, se nebál a s velkým úsilím ji realizoval. Díky němu a díky vstřícnosti a pomoci pedagogů byla dána možnost vystudovat běžnou základní školu i těm žákům, kteří by jinak museli hledat pomoc ve speciálních školách. To ale docení až budoucnost.
Komise kultury města Jičína nominuje:

Martin Zajíček - Mimoškolská výchova se zvláštním zřetelem k divadlu - Martin Zajíček patří mezi vzácný druh celoživotně nevyléčitelných kluků, kteří neustále zapomínají stárnout a dědkovatět. Kluků obdařených nepřehlédnutelnou dávkou až renesančního nadání, talentu a nápadů.
Původní profesí je Martin zootechnik. Zřejmě tady, od svých tehdejších „svěřenců“, odkoukal pozoruhodnou zabejčilost, se kterou si plní své sny. S divadlem začal „na vážno“ v Kolíně, kde se po návratu z vojny přihlásil do tehdy slavného a populárního Malého divadla. Posléze si s podobně „Thálií postiženými“ kamarády pořídil vlastní divadelní soubor, s kterým fungovali v Pardubicích jako zájezdová scéna. S programem pro děti vyráželi na štace po celé republice. Před dvěma desítkami let se stal ředitelem jičínského Káčka – přesněji Střediska pro volný čas dětí a mládeže K-klub. Začal zde společně se svými spolupracovníky naplňovat svou klukovskou ambici aktivní obrany proti tomu, „aby děti zblbly u počítačů, případně aby v páté třídě neuměly vylézt na strom nebo nedokázaly zatlouct hřebík“ (cituji z jednoho novinového rozhovoru). A tak, kromě pestré nabídky různorodých kroužků, Káčko rozjelo rok co rok přes celé léto dnes už legendární tábory v Havlovicích. Tady si skautské a vodácké dovednosti podávají ruku s originálně pojatými celotáborovými hrami, atraktivně provázejícími jejich účastníky například světem historie.
Především však Martin během let v tom nejlepším smyslu slova nakazil divadlem desítky malých i větších dětí, posléze študáků až po věkem dospělé. Některé, zdá se, doživotně. Mezi Zajíčkovými „dětmi“ jsou i dnes úspěšní profesionální divadelníci. Za všechny připomeňme nositelku Českého lva Janu Plodkovou. Především ale Martinovýma rukama prošly bez přehánění zástupy těch, kteří si třeba jen, s prominutím, „čuchli“ k divadelnímu řemeslu. Pro všechny společně to byl a je nezapomenutelný zážitek, důležitá zkušenost. Vyzkoušeli si na vlastní kůži „Školu hrou“ v praxi. Díky Martinu Zajíčkovi a jeho kolegům se v Jičíně znovu probudila tradice studentského divadla, která se posléze nenápadně a logicky propojila i s divadlem dospělým. K-klub se pod Zajíčkovým vedením stal dalším důležitým a podstatným centrem bohatého kulturního života města Jičína. Je potěšitelné, že jím zůstává i po tom, co pomyslné káčkovské žezlo převzali jeho následovníci.
město Jičín nominuje:

Ing. Václav Rybařík - Pan ing. Václav Rybařík je dlouholetým členem krajanského Spolku „Jičín v Praze“, jehož byl také několik let předsedou. Tento spolek si vytyčil mj. za cíl propagovat město Jičín v celé šíři jeho aktivit, dát možnost rodákům a přátelům Jičína navzájem se poznávat a udržovat kontinuitu se „svým“ městem. S Jičínem členové spolku udržují velmi konkrétní vztahy. Tím, že znají jeho život minulých dob, ale také doby současné, jim umožňuje vidět město s jistým nadhledem, což je velmi přínosné pro podávání zpětné vazby těm, kteří mají možnost dění v Jičíně ovlivňovat. V drtivé většině jsou členy spolku rodilí Jičíňáci, kteří trpí láskou ke svému městu a nijak se tím netají. Naprosto unikátním způsobem tuto svoji náklonnost předvedl p. Václav Rybařík v r. 2014, kdy se bez velkých gest rozhodl věnovat bronzovou sochu Albrechta Václava Eusebia Valdštejna (tento akt korunoval dalším darem, a to Valdštejnovou bustou a úpravou památníku padlým v I. Světové válce). Zajistil všechny potřebné náležitosti k provedení kopie sochy Valdštejna umístěné na nádvoří Senátu České republiky v Praze. Identická socha, možná také jako symbol spojení Prahy s Jičínem, stojí na nádvoří Valdštejnského zámku v Jičíně. Je krásná a je připomínkou historicky nejvýznamnější osobností svázané s Jičínem. Bude také ale připomínkou velkých činů lidí současné doby. Jedním z těchto velkorysých, a své město vzácně milujících, je také pan ing. Václav Rybařík.
ZOO Dvůr Králové nad Labem nominuje:

Český rozhlas Hradec Králové - Pravidelné vysílání o dění v zoologické zahradě, pořádání společných živých vysílání ze zoo, rubriky na téma ZOO Dvůr Králové, chovatelské rubriky se zaměstnanci zoo.

Pavel Holešínský - Opakovaně přispívá v rámci adopcí v zoo na chov šelem v zoo významnou částkou.

ZŠ Týniště nad Orlicí - Dlouhodobě přispívají v rámci adopcí v zoo.
Oblastní charita Červený Kostelec, středisko Hospic Anežky České nominuje:

Helena Kolisková - Paní Kolisková chodí pravidelně každý týden sloužit do recepce Hospice Anežky České již čtvrtým rokem. Chce prý být prospěšná i v důchodovém věku. V recepci je „na svém místě“, neboť je velmi energická, spolehlivá, komunikativní a šikovná. Kromě této služby organizuje i četné aktivity klubu důchodců v Červeném Kostelci (např. i vícedenní výlety). Kdo ji zná, řekne o ní, že je „pro všechno dobré“ a sedět doma by ji ubilo.

Marcela Dopitová - Paní Marcela je zkušenou ošetřovatelkou v jiném zařízení pro seniory. Velmi ji trápí, že se nemůže tamním klientům věnovat tak, jak by si představovala. Důraz je prý kladen na péči o fyzično a „vysedávání“ u pacientů vedení DD nepodporuje. Proto se stala dobrovolnicí hospice v Červeném Kostelci a po svém zaměstnání si s našimi těžce nemocnými chodí povídat a číst jim. Tato činnost je pro naše klienty obzvláště důležitá. Lépe snášejí svoji nelehkou situaci, když mají vedle sebe někoho, kdo se o ně zajímá a mohou s ním mluvit o svém životě a o svých těžkostech.

Jana Berkovcová - Paní Berkovcová je aktivní, schopná a empatická důchodkyně. Chce být ještě prospěšná, proto chodí již třetím rokem na „sobotní směny“ do hospicové čajovny, kterou využívají jak nemocní, tak jejich návštěvy. Je spolehlivá, milá a k zákazníkům se chová moc hezky. Často si, zvláště, když je o víkendu hezké počasí a lidé se věnují svým koníčkům, vzpomeneme, že spolehlivá paní Berkovcová je vždy na svém místě a slouží potřebným.

Simona Babčáková - Paní Simona Babčáková podporuje nemocné v hospici již 8 let. Velmi si ceníme její skromnosti, sociálního cítění a nezištnosti. Často vidíme u známých osobností, že rády dělají „charitu“, když se přitom mediálně zviditelní. Paní Simona dlouhá léta podporuje lokální zdravotnické zařízení – červenokostelecký hospic - ačkoliv ví, že se o tom její diváci nemají možnost dovědět. Kromě Hospice A.Č podporuje ještě 6 dalších neziskových organizací.
Domov sv. Josefa, Žireč nominuje:

Bc. Gabriela Sedláčková - Oblastní charita Červený Kostelec, středisko Domov sv. Josefa nominuje paní Bc. Gabrielu Sedláčkovou – za organizaci benefičních akcí, jejíž výtěžek pomohl a pomůže tomuto jedinému lůžkovému zařízení v ČR pro nemocné roztroušenou sklerózou mozkomíšní.
G. S. je profesí grafičkou, sociální a kulturní antropoložkou (ale také nakažlivého úsměvu?). Žije ve městě Kolín a o Domovu sv. Josefa se dozvěděla díky své příbuzné, nemocné roztroušenou sklerózou.
Z Kolína také pochází jeden klient trvalého oddělení, žijící trvale v Domově sv. Josefa a ten má v Kolíně v knihovně kamaráda. Slovo dalo slovo a domluva o uspořádání benefičního večera pro klienta Pepína, a pro Domov, kde žije, byla na světě. Kdo nepořádal nikdy benefici, netuší, o jakou mravenčí práci náročnou na čas, ale i trpělivost a talent oslovit, se jedná. Paní Gabriela se zde projevila jako hnací organizační motor. Vedle své práce v grafickém studiu, se svou neúnavnou energií a osobním nasazením zařídila vše obdivuhodně. Bohatý a kvalitní program na celý večer, takřka vyprodané Městské divadlo v Kolíně, profesionální reklama, sponzoři, raut, vše do detailu promyšlené. A to ještě v době, kdy její rodinná situace nebyla zrovna růžová. Výsledek jejího dobrého skutku pomoci neziskové organizaci byl úžasný. Přesáhl nejdříve devadesát tisíc. Že to není sto, jí nedalo spát. Znovu iniciovala výzvu, „Jedeme dál!“ aby lidé přispěli a částku dorovnali. Ve finále částka její vysněnou hranici sto tisíc překročila!
V letošním roce s jejím mottem „Jedeme dál“ chce všechno zopakovat. Druhý ročník Benefičního večera pro Josefa se koná opět v Kolíně na Mezinárodní den roztroušené sklerózy (27. 5.) Poučena zkušenostmi z ročníku loňského se do organizace vrhá ještě profesionálněji než loni. Záštitu nad večerem převzali: kardinál Dominik Duka, starosta města Kolína Vít Rakušan a místostarosta města Kolína Michael Kašpar. Spolupracuje jedna z největších firem z Kolína TPCA, videoklip, protagonisté večera, reklama – to vše je již v tuto chvíli zajištěné.
Aktivity paní Gabriely určené pro Domov sv. Josefa nejsou jediné, které pomáhají lidem. Působí také jako tzv. mentorka Centra pro integraci cizinců v Praze. Byla nominována i na Cenu Křesadlo.
Za nominaci poděkovala slovy: „Vy jste neuvěřitelní, děkuji a upřímně si toho vážím. Děkuji velice všem. Jsem zdravá, tak mohu a chci pomáhat.“