GALERIE zákulisí ceny Ď – 4. díl:

„PaedDr. Rudolf Chloupek – primátor Jihlavy, kterého jsem objal a poplácal po ramenech“

Jsem nezávislý autor a pořadatel a na klacky pod nohy jsem zvyklý už právě proto, že ona nezávislost často „některé“ lidi rozčiluje. A nejvíc je rozčiluje, že já nikoho nepomlouvám, nikam se netlačím, jiným pořadatelům přeji úspěch a nezajímám se v podstatě o ně, na klacky pod nohy nereaguji a konkuruji jen prací a úsměvem říkajícím, že jdu dál životem a v mém případě životem postaveném na práci, která je jeho podstata, takže jsem ochotný nejen pracovat, ale i za to, že mohu pracovat si i platit (často jsem si bral úvěry na cenu Ď, abych prosadil její existenci a ukázal, že to fakt s tímhle projektem, mým životním, myslím vážně). Taková nezávislost, chápu, může lidi zvyklé na praxi dlouhých bezohledných prstů, rozdurdit.

Ale zpátky k věci – najednou se zdálo, že nemám šanci v kraji Vysočina cenu Ď uskutečnit tak, jak si představuji. Sednu proto a napíšu tehdejšímu primátorovi Jihlavy panu Ing. Jaroslavu Vymazalovi a poprosím jej, aby město Jihlava poskytlo „střechu nad hlavou“ krajskému kolu ceny Ď, pohostilo nominované mecenáše a dobrodince po stránce rautu a on sám, jako primátor, aby přijal roli člena krajského Kolegia a navíc celé akci udělil záštitu. Bylo krásné zjištění, že ačkoliv jinde jsem narazil, tak tady „vliv kohosi“ nefungoval a pan primátor svobodně a s nadšením řekl: „Určitě!“ – Takže v následujících letech cena Ď v kraji Vysočina nádherně fungovala…

…a když byly volby a primátorem se stal pan PaedDr. Rudolf Chloupek, opět sednu k počítači a napíšu prosbu: „Pane primátore, dovolte, abych poděkoval Vašemu předchůdci panu Vymazalovi za upřímný zájem o cenu Ď a Vás jako nového primátora, pokud můžete, prosím, abyste na práci pana Vymazala ve vztahu k ceně Ď navázal…“

Jako vždy, ctím historii ceny Ď a nikdy nikomu jeho zásluhy na projektu nechci vzít a tak rovnou novému primátorovi napíšu, že bych byl rád, kdyby do toho taky šel, ale současně ctil práci svého předchůdce. A ctím i to, že každý má možnost nás podpořit, jen když se mu chce. Ono nemusí být pravidlo, že nový šéf, ať je to ve firmě nebo ať je to třeba starosta města (zažil jsem to stokrát), s důvěrou naváže na práci předchůdce. Samozřejmě člověk s nadhledem a duchem profíka, který respektuje svou funkci jako prostředek ku prospěchu zastupované instituce na prvním místě a teprve pak pohlíží na svůj osobní zájem (případně politický) – nepovažuje své postavení do pozice „šéfa“ nutně za důvod smést ze stolu vše předchozí a dát na něj pouze své zájmy…

…navíc mám rád, když je cena Ď podporovaná zcela dobrovolně a to proto, že dotyční ji pochopí a mají ji rádi. Prostě u ní chtějí být. A na druhou stranu – mají právo – kdykoliv podpory zanechat s tím, že vědí, že každá pomoc se zapsala do historie ceny Ď, že díky každé takové pomoci cena Ď udělala další krok, bez kterého by se nepřiblížila zase třeba k podpoře dalších v budoucnu. Když by někdo pomáhal ceně Ď jen z protekce – že ho osloví náš společný kamarád – tak vím, že by to dlouhodobě stejně nefungovalo, či by to někde nějak na venek vyšlo najevo v podobě jakési atmosféry formálnosti, účelnosti, nikoliv srdečnosti, kterou si cena Ď, věřím, zaslouží.

Moc si tím komplikuji život, ale vím, že bez tohoto přístupu by v důsledku neexistovala ona „neopakovatelná atmosféra ceny Ď“, o které se zmiňuje tolik lidí a tolik let (například v minulém článku jsem uvedl odkaz do textu na webu ZOO Ústí nad Labem, kde tisková mluvčí paní Vrabcová píše, že vše na finále ceny Ď proběhlo v neopakovatelné atmosféře).

Ohromnou radost mi v roce 2015 udělala odpověď pana primátora doktora Chloupka, že rád na vše naváže. Nevynechal ani jeden ročník a po celou dobu svého funkčního období cenu Ď podporoval. Nikde se tím nechlubil, nenaháněl politické body. Doma pročítal nominace, na dálku se radil a osobně, bez mediálního prodávání své účasti, krajská kola ceny Ď navštěvoval. Každé setkání s ním bylo fajn. Poznáme, kdo se chce účastnit kvůli politickým bodům a kdo pro myšlenku akce. Pozná se to podle toho, když se bavíte a vidíte, do jaké hloubky je s konkrétními nominacemi a vůbec s celým projektem protějšek seznámen a jak z úhlu svého myšlení na to reaguje. Kolikrát jsem měl chuť pana primátora chlapsky obejmout a poplácat ho po ramenech a říct: „Jste skvělej! Díky!“ – Ale neudělal jsem to, protože by to mohlo vypadat jako mazání medu kolem úst jen proto, že jeho přízeň potřebuji.

Letos se konala „cena Ď v kraji Vysočina“ 3. května 2018 opět v Gotickém sále historické radnice v Jihlavě a zase pod záštitou pana primátora doktora Rudolfa Chloupka. Když předal cenu panu Petru Palovčíkovi (moc pomohl Oblastní charitě Třebíč) a bylo po všem, mezi čtyřma očima se vlastně rozloučil: „Víte, moje role primátora končí, na podzim už nekandiduju ve volbách, takže se možná vidíme naposledy…“ - Tak jsem k němu přistoupil a řekl: „Aha…, tak to je důvod Vám upřímně za všechno poděkovat! A jestli mohu, chci Vás poplácat po ramenech!“ – On se usmál a tak se tam před všemi najednou objali dva chlapi, kteří si řekli: „Díky za všechno!“ – Ano, teď už jsem mohl být takový, teď už z toho ani pro mne nekoukaly žádné body. Teď už to bylo jen v rámci našich obyčejných životů, jen to mezi námi, co zůstává, když něco léta klapalo a v člověku to zůstane, ať už jde život a práce jakýmkoliv směrem.

První fotka je z letošního předání ceny Ď v kraji Vysočina pan Petru Palovčíkovi (pan primátor Chloupek je vpravo). Druhá fotografie je také z letoška – obdivovali jsme, jak se vždy pan primátor na akci připravil a všechny nominace poctivě doma načetl. Třetí a čtvrtý snímek dokumentuje důstojné místo konání akce, kterým je historická radnice v Jihlavě a její Gotický sál. Pátá fotka se vrací do roku 2017. Šestá fotka do roku 2016 a sedmá fotka do roku 2015.

14. 6. 2018 Richard Langer

foto: Jitka a Richard Langerovi

  nahoru   |   zpět