První deset let měla cena Ď jedno jediné finále v Praze. Po krásném desátém ročníku mi došlo, že je pro stále větší počet nominací čím dál menší šance získat jednu z celostátních cen Ď. A tak mne napadlo od jedenáctého ročníku organizovat navíc v každém kraji krajské kolo, které ještě před finálovou ceremonií v Praze vybere z nominací přihlášených v daném kraji jednu k regionálnímu ocenění s tím, že všechny další nominace stejně postupují do finále a tohle ocenění je takzvaně pro radost navíc. Bylo mi jasné, že díky tomu budou mít krajská média větší důvod o ceně Ď informovat, minimálně tedy o té krajské u nich „doma“ konané. Jako všechno, co začíná a sazí na přirozenost a dobrovolnost zájmu – měly také ceny Ď ve všech krajích ČR pracný až složitý začátek, neboť dokud se to nerozejde a lidi si nemají na co „sáhnout“ - není k dispozici reference z žádného realizovaného krajského kola – ne každý se do spolupráce a podpory hrne…
…a právě tak tomu bylo i v Jihomoravském kraji. Dnes, osm let poté, se nám sami lidi nabízejí, že by rádi přijali čestného členství v krajském Kolegiu ceny Ď, aby mohli hlasovat a spolurozhodovat tak o držitelích výročních krajských cen Ď, ale my je už musíme odmítat, protože Kolegia máme obsazená a skvěle fungující už krásných osm let. Jo, ale tehdy byl oříšek získat první členy Kolegia, kteří se rozhodli vyslyšet „mailovou nabídku spolupráce na něčem, o čem možná slyšeli prvně v životě“. Do Jihomoravského kraje jsem napsal více než 200 mailů nebo dopisů všem možným osobnostem z kraje, města, institucí a firem. Reakcí přišlo, jen co na prstech jedné ruky spočítáte. O to víc si to pamatujeme… Mezi okamžitě nadšené z myšlenky ceny Ď patřil pan Ladislav Chmelík (předseda Českého filharmonického sboru Brno). Řada osobností v tomto kraji ani nereagovala…, ale Láďa byl od první vteřiny naprosto ceně Ď věrný.
I když má své práce nad hlavu, každým rokem se účastní jak krajských kol, tak ve většině případů i finálových ceremonií. A každým rokem mi přiveze dárek, který na krajském kole před všemi předá celé mé rodině - jako poděkování za produkování ceny Ď. Tím dárkem současně ukazuje, jak na cenu Ď myslí při svých dalekých cestách. Z různých výstupů na vysoké hory v Asii, Evropě a Africe přiveze tamní kámen… Naposledy si na nás takhle vzpomněl 30. března 2018 při zdolání hory JEBEL TOUBKAL v Maroku. Odtud přivezl v krabičce kousek horniny na krajské kolo ceny Ď v Jihomoravském kraji, pořádané 19. dubna 2018 v Hotelu Slavia v Brně. Pokaždé je to hezký pocit, že pro člověka působícího v profesionálním světě muziky a zpěvu, majícího za koníčka pravidelné sportovně náročné zdolávání hor, je důležité myslet na cenu Ď a to ne jen tak, ale už osm let. A i když se mezitím nepotkáme a nejsme mimo komunikaci o ceně Ď v kontaktu – víme navzájem, že cena Ď a lidi kolem ní nás spojují a dělají z nás moc dobré přátele, kteří si přejí jen to nejlepší a drží si palce.
Na prvních třech fotografiích se ohlížím za letošní cenou Ď v Jihomoravském kraji, kde krajskou cenu předával pan Ladislav Chmelík s ředitelkou Hotelu Slavia paní Andreou Hájkovou (více na: http://www.cena-d.cz/2018jihomoravskykrajhotovo.html).
Na čtvrtém a pátém snímku cestuji časem do 29. dubna roku 2011, kdy jsme se s Ladislavem Chmelíkem po úvodní e-mailové komunikaci a hlasování přes internet setkali osobně prvně. Hostitelem akce v Hotelu Dukla ve Znojmě byli manželé Blažíčkovi (na pátém snímku je pan Mikuláš Blažíček sedící zcela vpravo a Tonička Blažíčková sedí vlevo – vedle mne). Tehdy krajskou cenu Ď převzala Mgr. Radomíra Keršnerová za podporu pacientů s roztroušenou sklerózou, za adopci na dálku a za práci pro Rosku Brno (sedí vedle pana Blažíčka s cenou v ruce). Více na: http://www.cena-d.cz/2011jihomoravskykrajhotovo.html
Šestá fotka je z ceny Ď v Jihomoravském kraji 2012, kdy jsme se 7. dubna opět setkali ve Znojmě. Okamžik zachycený fotoaparátem vypovídá o předání ceny Ď pány Blažíčkem a Chmelíkem do rukou oceněné paní Ludmily Havlíkové za finanční a lidskou pomoc Nadačnímu fondu Kociánka (více zde: http://www.cena-d.cz/2012jihomoravskykrajhotovo.html).
Sedmá a osmá fotografie je také ze Znojma, avšak z roku 2014 a to z Restaurace U Radnice, kde se „cena Ď v Jihomoravském kraji 2014“ konala dne 4. dubna 2014. Regionální Kolegium za pomoci pana Chmelíka určilo držitelkou krajské ceny Ď nesmírně milou paní Pauline Iványi, která musela překonat tíhu těžké životní události, aby našla sílu pomáhat jiným (více zde: http://www.cena-d.cz/2014jihomoravskykrajhotovo.html).
Devátá a desátá fotka se vrací ke krajskému kolu ceny Ď v Jihomoravském kraji v roce 2015 konaném 11. května v Hotelu Slavia Brno za podpory Rotary klubu v Brně a samozřejmě za osobní účasti a podpory ze strany pana Ladislava Chmelíka. Vzpomínám na dojetí těch, kteří nominovali oceněného pana Jiřího Koláčka za velkou finanční podporu ZOO Brno (více zde: http://www.cena-d.cz/2015jihomoravskykrajhotovo.html).
Jedenáctý a dvanáctý snímek je ze 17. května 2016 z Hotelu Maximus Resort v Brně, kde se za finanční podpory města Brna a organizační podpory Rotary Klubu v Brně konalo krajské kolo ceny Ď v Jihomoravském kraji jak jinak – než za přátelské podpory a účasti panem Ladislavem Chmelíkem. (více na: http://www.cena-d.cz/2016jihomoravskykrajhotovo.html).
Třináctou a čtrnáctou fotografii jsem pořídil nedávno doma na zápraží, když vyšlo slunce, aby to hezky ladilo s představou, že tenhle šutr nám Láďa přivezl z hory osvícené sluncem v dalekém Maroku. Snad se tady v Pošumaví na naší chalupě bude kousek té dálavy cítit dobře…
Patnáctá fotka je společný snímek ze závěru jedné z finálových ceremonií, kterou osobně Láďa navštívil a tak by tam někde mezi těmi mecenáši, dobrodinci a partnery ceny Ď měl být. To, že nevím přesně, kde stojí, nevadí. Stačí, že vím, že mu vždy stojí za to si čas na cenu Ď udělat. Fyzicky i v mysli, ať je kde chce, třeba na druhém konci světa…
23. 6. 2018 Richard Langer
foto archiv ceny Ď