Historicky první krajská cena Ď byla udělena v sobotu 26. března 2011 v Přerově. Po deseti letech, kdy se výroční ceny „Dík mecenášům kultury a charity“ udělují v Praze, byla poprvé tato křišťálová cena znázorňující písmeno „Ď“ předána svému majiteli také mimo hlavní město v rámci takzvaných nově vzniklých krajských předkol. Než jedenáctý ročník cen Ď vyvrcholí finálovou ceremonií v Národním divadle 21. června 2011, bude uděleno ještě dalších 13 krajských cen. Maratón oceňování mecenášů, dobrých sponzorů a nepostradatelných dobrodinců, byl pro letošek odstartován v Olomouckém kraji.
Krajské předkolo je přitom šancí navíc, neboť všechny nominace z každého kraje nakonec doputují i do kola celostátního, kde budou roztříděny do příslušných kategorií - muzea, divadla, nadace, zoologické zahrady, dětské domy, domovy pro seniory atd. - k posouzení celostátního Kolegia. Jde jen o to, aby ještě dříve, než se tak stane, mohlo krajské Kolegium znalé místních poměrů, rozhodnout bez ohledu na kategorii, která nominace je v tomto regionu nejvýraznější, přičemž jsou tyto nominace zatím ochráněny před širokou konkurencí celé republiky, takže šance získat cenu Ď v krajském předkole je skutečně veliká.
Ačkoliv jsem jako pořadatel cen Ď původně zamýšlel pořádat krajská předkola pouze v krajských městech za podpory
hejtmanů, nakonec realita ukázala, že je tento projekt přitažlivější spíš pro soukromé firmy, které pak přirozeně usilují
o zavedení takové tradice, že si cena Ď najde domov přímo ve městě, které je spjato s místem jejich podnikání, čímž se
alespoň pro ceny Ď toto město stane krajskou metropolí „mecenášů a dobrodinců“.
Konkrétně v Olomouckém kraji se ochotně
role generálního partnera ujala firma MOTOR expert z Přerova.
Finálový ceremoniál v Národním divadle má jasně danou atmosféru už deset let. Co se ale týká nových krajských předkol, tam je prostor pro fantazii. Co kraj, to jiný generální partner, jiné prostředí, jiné pojetí, jiný program. A hlavně i jiní nominovaní. Těch bylo v Olomouckém kraji ke dni uzávěrky celkem dvacet čtyři. Z nich Kolegium vybralo tyto čtyři finálové krajské nominace:
ALKA, úklidové služby za podporu Divadla Dostavník Přerov o.s.
Marie Smitalová za podporu Domova důchodců Jesenec
Studenti Vyšší odborné školy a Střední průmyslové školy v Šumperku za podporu Dětského centra Pavučinka Šumperk, p.o.
Jiří Zahradníček za podporu Domova pro seniory Tovačov
Ti, kteří nominovali finálové nominace, stejně jako ti, kteří byli nominovaní, byli na předání ceny Ď v Olomouckém kraji 2011 samozřejmě pozváni. Měli tak možnost shlédnout program agentury AGEUM s názvem „Pohodový večer při svíčkách s hudební skupinou POHODA5 a jejími hosty: Slavnostní vyhlášení Ceny Ď“.
Nejdříve odstartovala svou opravdu živou talk show paní Irena Kanovská. V roli moderátorky pozvala na scénu prvního hosta - kytaristu, zpěváka, textaře, skladatele a frontmana skupiny D.U.B. music - Pavla Kadlíčka, který když nehraje a nezpívá, jezdí na kole po světě. Nedávno na kole překonal Kanadu. Urazil přes 8.000 km. Zažil neuvěřitelné okamžiky, včetně toho, kdy se málem stal obědem medvědů. A denně psal o své cestě na http://kadlicek.blog.idnes.cz/. Mezitím, po tři měsíce, za jeho kolem vlála česká vlaječka. A ptáte-li se, zda měl strach, tak odpoví: „Ano! Ale touha po poznání byla silnější!“
Druhým hostem na scéně byl primátor statutárního města Přerova Ing. Jiří Lajtoch. Ten zaníceně vyprávěl o svém městě, které na každého příchozího musí zapůsobit, což vím z vlastní zkušenosti. Historické jádro města s Muzeem Komenského pohladí svou malebností. V Přerově žije přes 46.000 obyvatel, kteří mají tuto krásu denně „na talíři“. Než začal program, prošel jsem se centrem města, abych se té krásy také „najedl“.
Dalšími hosty na jevišti byli tři lidé libozvučnou slovenštinou hovořící: Vladimír Skalský – předseda Světové organizace Slováků žijících v zahraničí, Naďa Vokušová – předsedkyně Slovensko-českého klubu a Dušan Malota, angažující se také v těchto aktivitách. Díky tomu, právě v tuto chvíli, mohl v Přerově, kde žije Ing. Irena Kanovská – mající národnost slovenskou, vzniknout Česko-slovenský klub Přerov. Paní Vokušové jsem po akci ve foyeru sdělil své dojmy: „Po rozdělení republiky se naše vzájemná láska mohla rozvinout díky dobrovolnosti do neuvěřitelně krásných rozměrů!“ – S čímž tato dáma upřímně souhlasila.
Posledním hostem talk show jsem byl já. Irenu Kanovskou zajímalo, jak jsem kdysi moderoval velikou talk show ve sportovní hale a nekonečnou čtyřicetihodinovou talk show v Trmalově vile. Pointa byla v tom, že všichni hosté dnešní talk show to mají rádi „dlouhé“. Pavel Kadlíček přejel na kole dlouhou Kanadu, Slováci v zahraničí mají dlouhou až nekonečnou práci se sdružováním tří milionů Slováků žijících mimo vlast a já jsem moderoval nejdelší talk show v ČR, o čemž jsme si povídali až do okamžiku, kdy Irena Kanovská vstala a předala mi mikrofon, neboť její talk show byla u konce a začínal samostatný bod večera s názvem „Cena Ď“.
Ze čtyř finálových nominací v Olomouckém kraji mělo Kolegium tohoto kraje za úkol vybrat jednu k ocenění. V Kolegiu zasedaly tyto osobnosti:
Ing. Irena KanovskáNutno dodat, že paní ředitelce Základní školy Mgr. Přidalové radily děti osmých a devátých ročníků, které při hodinách občanské nauky diskutovaly nad nominacemi, aby nakonec svobodně hlasovaly podle svého pohledu na svět. Jejich hlas byl pak pro paní Přidalovou vodítkem k hlasování v Kolegiu. Preference dávali žáci studentům VOŠ Šumperk a Jiřímu Zahradníčkovi. Paní učitelka byla překvapená, jak odpovědně obsah nominací rozebírali. Přesvědčila se, že všeobecný pocit, který může u veřejnosti existovat, že dnešní děti inklinují jen k penězům a okázalosti, určitě neplatí. Děti citlivě rozebíraly dobrý počin pana Zahradníčka, který pomáhá starým lidem v domově důchodců nejen obdarováváním kapry ze své rybárny, ale i jeho lidským přístupem, kdy kapry osobně vykostí, aby se stařečkové při svých handicapech mohli důstojně najíst.
„Cenu Ď v Olomouckém kraji 2011“ získal pan Jiří Zahradníček!“ – Tak zněl ortel z úst Ireny Kanovské. Sál tleskal a překvapený Jiří Zahradníček přijímal gratulace nejen od členů Kolegia, ale také od vrchní sestry Domova pro seniory Tovačov Blaženy Řihoškové, která zde reprezentovala subjekt, který oficiální nominaci s panem Zahradníčkem do krajského kola ceny Ď v Olomouckém kraji zaslal.
Audio svědectví s okamžiku převzetí „Ceny Ď v Olomouckém kraji 2011“ zde.
A poté následoval koncert skupiny POHODA5. Kdo chtěl, tančil. Kdo chtěl, rozjímal. Pohoda ale opanovala všechny…
Pro atmosféru si poslechněte krátkou audio nahrávku na diktafon (zde), abych sdělil, jak nám tam bylo dobře. Irena Kanovská zpívala slovensky, česky, maďarsky. A když prozradím, že její české texty byly nádherně laskavé, zamilované, zamyšlené, klobouk dolů, že je psala Slovenka. Když bych žil v Přerově, už bych se stal členem Česko-slovenského klubu.
Kolem půlnoci už tančil celý sál. Stáli jsme dokola tanečního parketu, uprostřed se točila Irena Kanovská. Netrvalo dlouho a pan Jiří Zahradníček navrhl: „Richarde, budeme si tykat!“ – Takže, když jsem v noci přejížděl nějakých 150 km do Znojma, kam jsem dorazil ve 4 hodiny ráno na hotel DUKLA, abych zde po snídani s majiteli hotelu probral další regionální kolo ceny Ď, tentokrát v Jihomoravském kraji, měl jsem při té noční jízdě co vstřebávat. Původně šlo jen o předání krajské ceny. To se stalo, ale doplněné o nová přátelství s úžasnými lidmi. Přerove, Olomoucký kraji: „Za rok se vrátím!“ (Věřím, že si mohu půjčit tuto repliku ze slavné písně textařky Jiřiny Fikejzové už jen proto, že paní Jiřinka stála u prvního ročníku cen Ď v Národním divadle v roce 2001 coby má morální opora).