K R A J S K É   N O M I N A C E / JIHOČESKÝ   KRAJ -  CENA   Ď   2023

Diecézní charita České Budějovice nominuje:

Radka Koubková - Paní Koubková se stala naší dobrovolnicí před 3 roky, kdy začala navštěvovat osamělou seniorku v domácnosti. K dobrovolnictví ji motivovalo úmrtí její vlastní babičky, která pro ni v osobním životě představovala velmi důležitou osobu a její odchod Radku velmi zasáhl. Po roce od této události se Radka rozhodla darovat svůj volný čas osamělým seniorům. Koncem července 2020 tak začala docházet za klientkou CHPS. Dle zpětné vazby sociální pracovnice si dobrovolnice s klientkou od začátku rozuměly, klientka byla hovorná, milá, slušná a za všechno moc vděčná. Jelikož se o ni rodina téměř vůbec nestarala, byla šťastná za každou návštěvu. Hodně se zlepšila i po sociální stránce a v chůzi. V říjnu 2020 klientka bohužel náhle zemřela, což pro dobrovolnici představovalo opět velký zásah. Přesto se rozhodla v dobrovolnictví i nadále pokračovat a o měsíc později se začala scházet s další klientkou, která žije v domácnosti se svým manželem. Šlo o původně velmi aktivní seniorku, ze které se ale kvůli covidové izolaci stala ležící inkontinentní žena. Dobrovolnice se klientku snažila brát alespoň na krátké procházky, jinak si spolu povídaly, četly a podobně. Vzhledem k horšícímu se zdravotnímu stavu klientky začala postupně dobrovolnice trávit více času s klientčiným manželem. Začátkem roku 2023 přišla ale další rána v podobě úmrtí klienta. Od té doby se dobrovolnice snaží svou přítomností alespoň trochu potěšit svou původní klientku.
Paní Koubková má 3 děti a živí se jako hudebnice. To je také jeden z důvodů, proč bychom ji rádi nominovali na Cenu Ď – je podle nás obdivuhodné, že i přes velmi nabitý osobní život dokáže Radka každý týden po dobu již 3 let najít 1-2 hodiny volného času a darovat je těm, kteří její přítomnost velmi potřebují. Radka vynechá schůzku málokdy, naopak někdy navštíví klienty třeba i na Štědrý den. Kdykoliv potřebujeme pomoc nad rámec uvedené pravidelné činnosti (např. při potravinových sbírkách apod.), je Radka mezi prvními, která se hlásí a má zájem přiložit ruku k dílu. Jeden z jejích synů si letos od Ježíška přál peníze, které by daroval potřebným dětem. Proto se na nás Radka obrátila a za tyto peníze jsme podpořili maminku samoživitelku se 4 dětmi ohroženou domácím násilím a koupili zimní kombinézu pro její miminko. Je proto evidentní, že Radka k solidaritě a pomoci ostatním vychovává i své děti, což je podle nás též ocenění hodné. Jako poslední důvod k nominaci bych uvedla fakt, že dobrovolnice svůj čas věnuje i přes 2 úmrtí klientů, která pro ni byla velmi náročná. Není mnoho lidí, kteří by se přes takové situace dokázali přenést a pokračovat dál v této činnosti. Velmi si proto vážíme Radky a její silné vůle a povahy.

Hynek Klimek - Pan Klimek se oficiálně stal dobrovolníkem v lednu 2022, ale předtím již dobrovolnou aktivitu vykonával neoficiálně přes 10 let. Jedná se o spisovatele (https://cs.wikipedia.org/wiki/Hynek_Klimek), který již tedy přes 10 let vede skupinovou aktivitu „setkání s literaturou“ pro skupinu osob s duševním onemocněním. Zpětná vazba od klientů i kontaktních osob je velmi pozitivní. Obdivuhodné je, že pan Klimek na každé setkání dojíždí až ze Šumavy vlastním automobilem, protože vlakové ani autobusové spoje v podstatě neexistují. Tím investuje nejen volný čas (včetně cesty, která zabere několik hodin), ale také finanční prostředky na pohonné hmoty.

Alžběta Vavřincová - Slečna Vavřincová započala dobrovolnickou činnost teprve před rokem, zato je ale její pomoc intenzivní. Pravidelně se věnovala doučování českého jazyka 18ti leté slečny z Ukrajiny, po naplnění cíle (slečna byla přijata na VŠ a doučování již nepotřebovala), se začala scházet s 9ti letou klientkou z pěstounské péče. Cílem této činnosti je poskytnout dítěti ze sociálně znevýhodněného prostředí bezpečné a aktivní trávení volného času s někým, kdo jej bezpodmínečně přijímá (často se jedná o děti šikanované, vyloučené z dětského kolektivu a všeobecně nepřijímané. Tato zkušenost je velmi čerstvá. Mimoto se Bětka zúčastní jako vedoucí letního dětského tábora pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí a také příměstských táborů pro děti cizinců a zaměstnanců DCHCB. To předpokládá intenzivní zapojení (několik týdnů kontinuálně věnovaného volného času) a také pomoc při přípravě programu na tábory (pravidelné schůzky před odjezdem na tábor). Bětka se také stala členkou nově vznikajícího klubu pro mladé dobrovolníky, což je další aktivita, do které investuje svůj volný čas. Od září se potom stane mentorkou pro zahraničního dobrovolníka Jesúse, který přijede ze Španělska. Po jeho příjezdu bude potřeba věnovat mu poměrně mnoho času a pomoci mu se začleněním do společnosti a do prostředí nového města, kam se na více než půl roku Jesús nastěhuje.
Důvodem pro nominaci je tedy inspirativní příběh mladého člověka (Bětce je 21 let), který věnuje svůj volný čas pravidelně a intenzivně. Obvyklé je věnovat 1-2 hodiny týdně, Bětka ale svého volného času daruje v průměru daleko více.

Jitka Rosínová - Paní Rosínová u nás jako dobrovolník působí od roku 2009. V programu Vězeňská korespondence si anonymně prostřednictvím adresy DCHCB dopisuje s osobami ve VTOS. Korespondence končí propuštěním vězně na svobodu nebo ve chvíli, kdy se vězeň přestane ozývat. Hlavním smyslem projektu je doprovázení vězně náročným obdobím, průběžné motivování k aktivní práci na sobě, zvyšování smyslu pro zodpovědnost za další život (prevence recidivy trestné činnosti a zvýšení šance znovu se integrovat do společnosti) a prevence a zmírňování sociálně patologických jevů.
Za 14 let paní Rosínová psychicky podpořila asi 9 vězňů. S některými si dopisovala mnoho let, s jinými dopisování tak dlouhé trvání nemělo, jelikož vězni přestali na dopisy reagovat. Největšího úspěchu dosáhla paní Rosínová při korespondenci s vězněm Romanem, se kterým si vytvořila poměrně silné pouto (tak, jak je to možné při anonymním písemném kontaktu). V začátcích jejich kontaktu byl Roman úplně odstřižen od své rodiny, která jej zavrhla pro jeho činy. Paní Jitka vězně podpořila, aby se pokusil rodinu kontaktovat. Podařilo se kontakt s rodinou navázat a vězeň měl tak po propuštění silné zázemí, zajištěné bydlení, práci a oporu ve své rodině. Příběhy vězňů bohužel takovým “happyendem” většinou nekončí, ale díky několikaleté činnosti naší dobrovolnice se to podařilo alespoň v jednom případu z mnoha.
Dobrovolníci, kteří si píší s vězni, se v osobním životě často setkávají s nepochopením a odmítáním ze strany svých blízkých. Naši dobrovolníci ale věří, že není potřeba, abychom osoby ve VTOS soudili my, jelikož soudem si již prošli a trest dostali. Věří, že i lidé na okraji společnosti mají právo na přátelský kontakt s někým, kdo je přijímá a nesoudí. To je hlavním důvodem pro nominaci paní Rosínové kromě toho, že bychom chtěli vyzdvihnout, že s naší organizací spolupracuje již opravdu velmi dlouhou dobu.

řeznictví RABBIT, Blatná nominuje:

Spolek divadelních ochotníků Blatná - Spolek divadelních ochotníků Blatná není jen autentická zábava, ale i zodpovědné navazování na historickou činnost místních ochotníků, o níž se člověk dočte na skvělém webu www.sdo-blatna.cz, aby si uvědomil provázanost místního dávného vědomí o smyslu divadla tady a třeba Národního divadla v Praze: „Nadšení blatenských ochotníků by se mělo balit do krabic a distribuovat napříč naší zemí!“

TJ Blatná Datels (hokejbal) - TJ Blatná Datels je amatérský sportovní tým mající v Blatné pro nemalé úspěchy značné jméno. Na webových stránkách www.datelsblatna.cz zaujme náborová výzva pro nové členy: „Popadni hokejku a hraj hokejbal!“ – A následně z fotodokumentace nutno dodat, že právě tohle sportovní seskupení má ohromný pozitivní vliv na děti a dospívající. Zázemí týmu tvoří praví srdcaři, jejich nezištnost a oddanost svému bydlišti. Ikonou v tomto smyslu je pan Jiří Datel Říha, jehož aktivity jsou v Blatné ještě dalekosáhlejší, než je zmíněno v této nominaci.

Restaurace v Sokolovně, Blatná - Restaurace v Sokolovně se nachází na adrese náměstí Kalininovo 580, Blatná. Česká klasika stran poledních menu zde hraje prim. Zakládají si na rozumných cenách, nonstop snaze o spokojenost strávníků a současně pro milovníky čepovaného piva udělají v péči o zlatavý český mok maximum. Na člověka dýchne domácí atmosféra. Tato restaurace se stala přirozenou součástí koloritu života malebné jihočeské Blatné a symbolem pracovitosti, spolehlivosti a radosti z práce.

Centrum sociální pomoci Vodňany nominuje:

Radka Troblová - Jednoho dne se objeví v kanceláři usměvavá žena středních let, směs skromnosti, lásky a energie v jednom. Paní Radka Troblová tichým a klidným hlasem sděluje: „Měla bych přání, bylo by možné dělat dobrovolnici ve vašem domově pro seniory?“ V průběhu vstupního rozhovoru, ve kterém jsme se dozvěděli o této skromné ženě mnoho zajímavých informací, se stále koutkem úst usmívala. Překvapením pro nás bylo, že svou dobrovolnickou činnost započala již před 30 ti lety v době, kdy uvěřila v Boha. Po celou dobu třiceti let docházela a stále dochází na jednorázové akce do domovů pro seniory v okolí města Písek a společně s přáteli, zpívají seniorům. Paní Radka byla informována, že náš domov spolupracuje s v Dobrovolnickým centrem Krebul,o.p.s., a tak neváhala ani vteřinu. Zaregistrovala se jako dobrovolnice a od března 2021 navštěvuje klienty domova pro seniory ve Vodňanech. S železnou pravidelností každý  týden naslouchá při individuálních rozhovorech různým životním příběhům seniorů, jejich problémům a těžkostem. Paní, Radka Troblová je i dobrovolnou dárkyní krve. Při veškeré práci v zaměstnání a pestré dobrovolnické činnosti vychovala dvě dcery a nadále se věnuje pomoci druhým.
Za její nasazení, elán, vstřícnost a vytrvalost jí patří velký dík.

Ing. František Lambert nominuje:

Filip Rožek - Za co nominovat na cenu Ď pana Filipa Rožka? Za jeho Člověčenství, za jeho čestnost a slušnost? Že je v jeho případě naprosto samozřejmou věcí, byť nenápadně, ale o to víc usilovně a skutečně ve značném rozsahu pomáhat druhým? Za příkladný poměr schopnosti dosáhnout velkého úspěchu v tom, co dělá – vůči tomu, jak se zisky z těchto činností zodpovědně mecenášsky nakládá? Za to všechno mohu nominovat na cenu Ď velkého vypravěče poutavých příběhů. Například napsal knihu „GUMP, aneb pes, který naučil lidi žít“, podle níž byl natočen velmi úspěšný film, který si upřímně získal srdce milionů lidí. Ve filmu hraje Gumpa jeho vlastní pes shodného jména, jehož přijal z útulku a dal mu domov se srdcem na dlani. Kam jde Filip, tam za ním Gump. I na žebřík se vydá za pánem, vlastně parťákem, aby byli spolu. Proto tolik lidí vycítilo upřímnost, s jakou Filip píše své poutavé příběhy. Proto jsou pak knihy i filmy komerčně úspěšné. Bonusem, kterým se nikde Filip nechlubí je, že většinu výnosů z těchto knih a filmů věnuje na podporu psích útulků, či různým nemocnicím na podporu nemocných dětí, či konkrétním jednotlivcům, o nichž ví, že potřebují pomoc. Filip má velké, velké srdce, připravené vždy pomáhat.
Cenu Ď znám od jejího počátku. Byl jsem dokonce na jejím prvním ročníku v červnu 2001 v historické budově Národního divadla v Praze. Každým rokem jsem se nechal unést příběhy stovek a stovek nominovaných. Proto jsem vždy za cenou Ď lidsky stál a byl ji připraven jakkoliv pomáhat, aby se její smysl každým rokem víc a víc naplňoval. Za těch 23 roků jsem potkal tisíce nominovaných a stovky oceněných, ale jedna nominace mi tam stále scházela. Ta Filipa Rožka. Národ by měl být hrdý na spoluobčany, jako je Filip. Velmi úspěšné, ale jinak nenápadné, skromné, kamarádské a současně neustále pomáhající všem v okolí, kam jen dohlédnou: „Filipe, děkuji Ti!“
Protože oba máme blízko k městu Tábor, o to víc mi na této nominaci záleží.

zpěvák Davide Mattioli nominuje:

Hotel Zlatý býk, Písek - Jestli si někdo myslí, že jako Ital nemohu v České republice přihlásit nominace na cenu Ď v kategorii „KOUZLO DOMOVINY“, pak rád vysvětlím: „Naopak a moc rád! Protože jsou lidé, kteří umí vyčarovat takové zázemí a takové přátelství a takovou atmosféru i pro Italy v Česku, že v srdci nemám hluboko jen svůj domov v Itálii, kam se nesmírně rád celá desetiletí vracím, ale i Česko, zvlášť pak pár míst, kde je mi neskutečně dobře!“
V příštích letech se zaměřím na Prahu a různá další místa v ČR, ale letos se při nominování na cenu Ď budu soustředit na jihozápadní část republiky, která se mnou dávno srostla tak, jako místní rodáci cítí, že srostla s nimi. Tím, že žiji nedaleko Písku a moje přítelkyně přímo v Písku, zaměřím se na tohle neuvěřitelně krásné město. Vždy se rád projdu po starém kamenném mostě a nechám na sebe dýchnout energii tohoto magického místa. Nebudete mi věřit, prý se to nedá porovnávat, ale já tam na tom mostě cítím podobné pocity, jako když se procházím starým Římem. Přijde mi také zajímavé, že třeba k Pizzerii San Marco v Písku chovají blízký vztah místní obyvatelé proto, že tato restaurace dávno neodmyslitelně patří ke koloritu života v Písku. Současně se ale setkávám s tím, že jako rodilého Itala mne přece nemůže nahradit pizzerii v Itálii, takže bych měl být o něco méně nadšený, než rodák z Písku. Není tomu tak: „San Marco v Písku je prostě perfektní i pro mne. Je mi tam moc dobře jako člověku, díky za to!“ Podobně tomu je i s hotelem. Když jsem pracovně nebo soukromě v Písku nebo okolí, nevolím jiné ubytování než v Hotelu Zlatý býk v Písku, kde je sice typicky české prostředí, ale tím, jak žiju tolik let tady, právě i pro mne je už toto prostředí také pocitově „domácí“, navíc mi vyhovuje ohromně přátelský osobní přístup pramenící z rodinné podstaty hotelu. Dokonce jedna z dcer majitelů, se mnou mluví italsky, byť se já snažím česky: „Děkuji Hotelu Zlatý býk za to, že nemám pocit, že spím v hotelu, ale u přátel!“ Přihlašuji tedy na cenu Ď letos 2 nominace, které mají shodný úvod, ale další pokračování má každá jiné:
HOTEL ZLATÝ BÝK, Písek - https://www.zlatybyk.cz/
Jak říct česky to slovo?! Mám to: „Útulnost!“ – To je slovo, kterým vyjadřuji, proč mám rád HOTEL ZLATÝ BÝK v Písku rád. Je rodinný, upřednostňující kvalitu, oproti velikosti, ale takovou kvalitu, která není nalajnovaná, okázale demonstrovaná, která je přirozená. Vždy se tam těším na personál, to nemá chybu! Mám rád život a humor, ale taky zamyšlení. To všechno tady nacházím. Za to: „Moc děkuji, že jako Ital v Česku mám místo, kde to voní kouzlem domoviny nejen pro místní, ale i pro mne!“

zpěvák Davide Mattioli nominuje:

Pizzeria San marco, Písek - Jestli si někdo myslí, že jako Ital nemohu v České republice přihlásit nominace na cenu Ď v kategorii „KOUZLO DOMOVINY“, pak rád vysvětlím: „Naopak a moc rád! Protože jsou lidé, kteří umí vyčarovat takové zázemí a takové přátelství a takovou atmosféru i pro Italy v Česku, že v srdci nemám hluboko jen svůj domov v Itálii, kam se nesmírně rád celá desetiletí vracím, ale i Česko, zvlášť pak pár míst, kde je mi neskutečně dobře!“
V příštích letech se zaměřím na Prahu a různá další místa v ČR, ale letos se při nominování na cenu Ď budu soustředit na jihozápadní část republiky, která se mnou dávno srostla tak, jako místní rodáci cítí, že srostla s nimi. Tím, že žiji nedaleko Písku a moje přítelkyně přímo v Písku, zaměřím se na tohle neuvěřitelně krásné město. Vždy se rád projdu po starém kamenném mostě a nechám na sebe dýchnout energii tohoto magického místa. Nebudete mi věřit, prý se to nedá porovnávat, ale já tam na tom mostě cítím podobné pocity, jako když se procházím starým Římem. Přijde mi také zajímavé, že třeba k Pizzerii San Marco v Písku chovají blízký vztah místní obyvatelé proto, že tato restaurace dávno neodmyslitelně patří ke koloritu života v Písku. Současně se ale setkávám s tím, že jako rodilého Itala mne přece nemůže nahradit pizzerii v Itálii, takže bych měl být o něco méně nadšený, než rodák z Písku. Není tomu tak: „San Marco v Písku je prostě perfektní i pro mne. Je mi tam moc dobře jako člověku, díky za to!“ Podobně tomu je i s hotelem. Když jsem pracovně nebo soukromě v Písku nebo okolí, nevolím jiné ubytování než v Hotelu Zlatý býk v Písku, kde je sice typicky české prostředí, ale tím, jak žiju tolik let tady, právě i pro mne je už toto prostředí také pocitově „domácí“, navíc mi vyhovuje ohromně přátelský osobní přístup pramenící z rodinné podstaty hotelu. Dokonce jedna z dcer majitelů, se mnou mluví italsky, byť se já snažím česky: „Děkuji Hotelu Zlatý býk za to, že nemám pocit, že spím v hotelu, ale u přátel!“ Přihlašuji tedy na cenu Ď letos 2 nominace, které mají shodný úvod, ale další pokračování má každá jiné: - PIZZERIE SAN MARCO, Písek - http://www.pizzasanmarco.cz/
Za spoustu let se mi nestalo, že by se pizza právě tady nepovedla. Dokonalá pec na dřevo, celoživotní zkušenosti manželského páru (on Ital, ona Češka), který provozoval kdysi pizzerii přímo v Itálii, originální suroviny - jaké na pravé pizze mají být, nehraně přátelské chování personálu, po dlouhé roky neměnnost kvality služeb, to vše si člověk ani neuvědomí, když to trvale klape, protože nejde o samozřejmost. Za to: „Moc děkuji, že jako Ital v Česku mám místo, kde to voní kouzlem domoviny nejen pro místní, ale i pro mne!“