M Ě S T S K É   N O M I N A C E   -   BEROUN / KRÁLŮV DVŮR  2017

Lomikámen, z.ú., Beroun nominuje:

Jana Tůková - „Za dlouholeté zásluhy a obětavou činnost v organizaci daleko nad rámec svých povinností“ Jana Tůková je jedna ze zakladatelek organizace, bez nichž by Lomikámen neexistoval.
Dětský domov a Mateřská škola speciální, Beroun nominuje:

Manželé Adáškovi - Účelem DD je zajišťovat péči o děti s nařízenou ústavní výchovou. Náš domov pečuje o děti s kombinovaným postižením a narušenými komunikačními schopnostmi. Přestože se všichni v domově snažíme dát dětem výchovu, vzdělání, lásku a pocit jistoty, nemůžeme jim dát úplnou rodinu – mámu a tátu, babičku nebo dědečka. Proto jsme rádi, že je u nás využívána tzv. hostitelská péče, kdy dítě z DD má možnost přijít do reálného rodinného prostředí. Jde o dlouhodobé a opakující se kontakty dítěte žijícího v dětském domově s rodinou či jednotlivci, kteří nejsou biologickými příbuznými dítěte. Hostitelská péče je realizovaná u dětí, které mají objektivně nižší šance na pěstounskou péči. Účelem hostitelské péče je poskytnout dítěti možnost navázat citový vztah, možnost zažít fungování běžné rodiny a vztahů v ní, zažít úspěch a rozšířit společenské zázemí dítěte. Již 5 rokem manželé Adáškovi poskytují lásku a péči v rodinném prostředí chlapci, se kterým si vytvořili pevnější pouto a těší se z každé chvíle, kterou společně prožijí.
Za to jim patří naše poděkování. Cena Ď by byla tím správným oceněním za jejich laskavou péči.
Svaz neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, z. s. nominuje:

Dagmar Radilová - celoživotní podpora osob se sluchovým postižením - Paní Dáša se celý život intenzivně věnuje vymýšlení a realizaci různých projektů na podporu osob se sluchovým postižením (především osoby s nedoslýchavostí). Většinu své činnosti vyvíjí jako dobrovolný funkcionář Svazu neslyšících a nedoslýchavých osob v ČR, kdy dlouhá léta patřila do úzkého vedení celorepublikové organizace, ale svou činnost vyvíjela a stále, přes svůj pokročilý věk, vyvíjí především v berounském regionu. Dosud organizuje rekondiční pobyty, vycházky, tréninky paměti a setkávání osob se sluchovým postižením, které jsou velmi často odsouzeny k izolaci (v důsledku komunikačních potíží).
Farní charita Beroun nominuje:

Petr Huk s manželkou Markétou a dětmi Klárou (15), Jonášem (11) a Esterkou (8) - Petr Huk, ačkoli nepochází z Berouna, ale z Tachlovic na Praze Západ, se již před několika lety díky tomu, že do Berouna vozil své děti do skautského oddílu, zapojil do dění v berounské farnosti a následně též ve Farní charitě Beroun. Ačkoli zastává významnou pozici v Plzeňském Prazdroji jako district manager OFF Trade, neváhal se angažovat v sociálních aktivitách FCH Beroun a pracovat přímo s jejími klienty.
Jako velmi citlivý člověk brzy objevil potřeby klientů charity, zejména těch nejstarších, trpících různými chorobami stáří, jak fyzickými, tak psychickými. A brzy zaujal celou svou rodinu pro tyto aktivity. Celá rodina, tedy on s manželkou a třemi dětmi, navštěvuje pravidelně obyvatele Domova se zvláštním režimem a klienty stacionáře pro seniory s Alzheimerovou chorobou v Berouně. Zpívají jim lidové písničky, které lidé dobře znají a zpívají s nimi v doprovodu kytary. Když mají děti chuť, přidají se s flétnou. Jak sám říká, „o vánocích zpíváme koledy, skladby přizpůsobujeme náladě a ročnímu období. Když mám cestu kolem Charity někdy se jen tak zastavím za lidmi, abych je pozdravil a prohodil s nimi pár slov. Uvědomujeme si ale, že jak děti rostou a mají různé povinnosti, je někdy obtížné skloubit naši dobrovolnickou činnost s ostatními povinnostmi. Rozhodně si ale nechceme tuto činnost nechat vzít, protože ji považujeme za velmi užitečnou. V první řadě jsme tam pro druhé lidi, kterým přinášíme trochu radosti z hudby, společného setkání, s mnoha lidmi se známe a oslovujeme jménem. S některými máme velmi osobní vztahy, které se projevují v komunikaci při vítáni i loučení, stisku ruky. Ujištění, že se za tyto lidi modlím k Bohu, jim je k radosti a naději. Musím říct, ze se tak vytváří silné pouto, které dává smysl našemu působení v Charitě.“
Petr Huk je toho názoru, že pro jeho děti je velmi užitečné setkání se starými lidmi, kdy se naučí se vnímat jejich naděje i starosti a pomůže jim, zakotvit v nich vědomí hodnoty každého člověka tváří v tvář. Vysvětluje: “Sám jsem byl v dětství velmi silně ovlivněný mojí rodinou - bylo nás 7 dětí a naši rodiče, zvlášť maminka, byla velmi laskavá a srdečná. Svým přístupem k druhým lidem, její ochotou vidět potřebné a také jim pomáhat mě opravdu silně ovlivnila. Vzpomínám si, že se mamka ujala jednoho starého pána, který bydlel dvě ulice nad námi, a který neměl žádnou pomoc. Tomuto pánovi darovala naději a dovedla ho k důstojné smrti. Jsem přesvědčený, že vše, co děláme, na čem se podílíme, utváří nás samé i okolí a má vliv na celou společnost.“ Petr Huk, i všichni členové jeho rodiny, kladli vždy velmi silný důraz na člověka, jeho potřeby, důstojnost a vzájemnost vztahů. Celá jeho rodina jsou svým vztahem k člověku, úctou k těm nejubožejším a důrazem na důstojnost každého člověka ti, kteří se v dnešní společnosti vymykají běžnému chování a jsou pro ostatní inspirací, jak se chovat a jak jednat s potřebnými. Z toho důvodu tuto rodinu navrhujeme na nominaci.
Hucul Club nominuje:

Vladimíra Srpová - Záchrana huculských koní a jejich využití pro hipoterapii - Hucul Club - Paní Vladěnka Srpová spojila svůj život už před více než třiceti lety se záchranou plemene huculského koně. Toto plemeno bylo v sedmdesátých letech minulého století na hranici vyhynutí a jen nadšením několika obětavých lidí se podařilo nejen huculského koně zachránit, ale také mu dát novou společenskou úlohu. Toto jeho poslání spočívá krom výchovy mladých lidí a dětí ke vztahu k přírodě také ve velké míře v hipoterapii, tedy využití huculských koní pro zlepšení životních osudů postižených lidí. Hucul Club začal s prosazováním hipoterapie již v sedmdesátých letech, tehdy pod odborným vedení prof. MUDr. Karla Lewita, DrSc a prokázal příznivé účinky této metody pro mnohé pacienty s nejrůznějšími hendikepy od špatného držení těla přes dětskou mozkovou obrnu, roztroušenou sklerózu až po nejrůznější psychické poruchy dětí i dospělých. Paní Vladěnka, původní profesí veterinární technik, vždy inklinovala právě k této oblasti práce s koňmi. Svou trpělivostí, odpovědností a spolehlivostí si získala srdce mnoha pacientů, kteří se v Hucul Clubu hipoterapie zúčastnili. Hucul Club jí vděčí za to, že o pacienty a klienty, stejně jako o děti, jejichž jezdecký výcvik vede, je vždy dobře a bezpečně postaráno, s klidem, pochopením a bez zbytečných konfliktů. Krom toho pro mnohé návštěvníky stáje je příjemná jistota, že i když přijdou třeba za několik let opět na návštěvu, projížďku na koni nebo lekci hipoterapie, najdou zde tutéž milou a hodnou Vladěnku, jakou před lety poznali. V neposlední řadě je pro Hucul Club a především pro huculské koně neocenitelné to, že je o ně vždy obětavě a s laskavou péčí a přitom odborně na výši postaráno. To vše jsou ve stručnosti důvody, pro které se Hucul Club rozhodl paní Vladěnce Srpové poděkovat a nominoval ji na cenu „Ď“.
Sokol Králův Dvůr nominuje:

Jitka Kuncová - Celoživotní a obětavá práce pro sportovní a kulturní oblast. Již 65 let je členkou Sokola Králův Dvůr. Je pravidelnou dopisovatelkou do místních novin. 50 let působí jako přísedící u soudu. Dlouhodobě se podílí na výchově mladé generace. V místě svého bydliště vede kroniku. 15 let působí jako náčelnice Odboru sokolské všestrannosti a je župní náčelnice zdravotního tělocviku. Je držitelkou bronzové a stříbrné medaile Zahrádkářů.